Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 849.

Interpelace

senátora V. J. Klofáče a soudruhů k vládě republiky Československé

o přehmatech civilní správy v Podkarpatské Rusi.

V Podkarpatské Rusi panují neudržitelné poměry. Vládní úřady provozují politiku, která se zdá býti velmi vhodná k tomu, aby dokonale kompromitovala Československou republiku před domácím obyvatelstvem ruským.

Za úředníky jsou vysíláni někdy do Podkarpatské Rusi lidé, kteří se hodí ke všemu jinému, jen ne ku správě tohoto území. Obyvatelstvo je obtěžováno všemožným způsobem některými neschopnými úředníky, místa učitelská jsou v poslední době obsazována výlučně jen ukrajinskými dobrodruhy, dováženými z Polska, a školní referent užhorodské vlády, Pešek, činí vše, aby ruské obyvatelstvo Podkarpatské Rusi učinil nespokojeným s Československou republikou.

V poslední době svolal anketu ke stanovení závazné školní a spisovné řeči, k níž povoláni byli výlučně jen přívrženci ukrajinského směru, obzvláště pak Vološin a jeho paní, a mnozí jiní. Samozřejmě rozhodla tato anketa zavedení Polsko-ukrajinského žargonu, obyvatelstvu úplně cizího, jako školní a spisovné řeči pro Podkarpatskou Rus a to většinou hlasu: Právě tak, jak to svého času učinila nenáviděná rakouská vláda v Polsku a Bukovině.

Dne 24. června t. r. dovolila si však civilní správa Podkarpatské Rusi takovou věc, které by se neodvážila ani ta stará tolikrát prokletá rakouská vláda. Jmenovaného dne totiž odňala užhorodská civilní správa Podkarpatské Rusi výnosem č. 1705/3 tam usedlému, a všeobecné vážnosti požívajícímu redaktoru Russkaja Zemlja, p. dr. Andreji Gagatkovi, československou státní příslušnost, která mu byla propůjčena 21. prosince 1919, č. 1045. Odnětí toto stalo se z důvodů úplně malicherných. Případ tento jest jediným svého druhu a vzbudil také velikou nelibost v obyvatelstvu, poněvadž jmenovaný pán jest velmi populární.

Další případ ukazuje, že správa Podkarpatské Rusi vůbec postrádá jakékoliv politické obratnosti. Přes opětovné prosby obyvatelstva Podkarpatské Rusi u centrálních vládních úřadů, neudělila centrální vláda až do dnes povolení srbskopravoslavnému biskupovi Dositeji, aby mohl odjeti do Podkarpatské Rusi a tam organisovati církev obyvatelstva k pravoslaví přestoupivšímu. Také tento případ vzbuzuje rozhořčení v obyvatelstvu proti Československé vládě. Takových případů, projevujících stejně zlou vůli jako neschopnost, mohlo by se uvésti ještě více. Postačí však tyto ukázky, aby charakterizovaly krátkozrakou a neobratnou politiku centrální vlády. Je nejvyšší čas, aby bylo jinak. Jen rychlý obrat této nesmyslné vládní politiky může odvrátiti škodu, jež republice hrozí.

Podepsaní se proto táží:

Jest pan ministerský předseda. ochoten postarati se o nápravu odstraněním úředníků, kteří krátkozrakou politikou naší Československou republiku neobyčejně poškozují?

V Praze, dne 1. července 1921.

V. J. Klofáč

Al. Konečný, Jurko Lažo, R. Pánek, F. Šťastný, dr Ot. Krouský, dr Veselý,
Klečák, dr F. Krejčí, Č. J. Lisý, dr Ant. Klouda.