Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921. 

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 863.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Stát Československý vykupuje na základě koncesní listiny ze dne 17. srpna 1901, č. 149 ř. z. železniční podnik "dráha Rakovník-Louny" s účinkem od 1. ledna 1922.

§ 2.

Cena výkupní určena jest náhradou dle §u 17 č. 1. koncesní listiny

Státní dlužní úpisy, jimiž by byl dle tohoto ustanovení koncesní listiny případně splacen zbývající akciový kapitál, počítány budou dle průměrného peněžního kursu úředně zaznamenaného na pražské burse, jaký měly dlužní úpisy státní stejného druhu v pololetí právě předcházejícím.

§ 3.

Státní správa srazí si podle §u 5 koncesní listiny pohledávky státu vzniklé zálohami nebo úroky na základě převzaté záruky, které v době výkupu by nebyly ještě splaceny, ze zbývajícího jmění podniku, k němuž náleží též náhrada podle §u 2 tohoto zákona.

§ 4.

Předmětem výkupu jest železniční podnik jako celek. Výkupem železnice a ode dne tohoto výkupu nabývá stát za cenu výkupní v §u 2 uvedenou a po srážce zmíněné v §u 3 tohoto zákona, jsa prost vší daší náhrady, nezávadného - toliko nesplacenými ještě zbytky hypotekární zápůjčky u Zemské banky v Praze zavazeného - vlastnictví a užívání podniku železničního se všemi k němu příslušejícími věcmi movitými a nemovitými a právy, s výjimkou předmětů majetkových, jež dle ustanovení koncesních po zapravení státních pohledávek v §u 3 uvedených zůstávají vlastnictvím společnosti.

§ 5.

Státní správa má právo dnem výkupu i před konečnou úpravou ceny výkupní ujmouti se fysické držby veškerých majetkových předmětů v §u 4 tohoto zákona uvedených a předmět výkupu tvořících.

§ 6.

Státní správa má právo na základě tohoto zákona vložiti do knih své právo vlastnické a jiná práva vkladní, která výkupem na ni přecházejí. Jestliže společnost ve lhůtě uložené jí státní správou železniční nevydá této správě listin, kterých k tomu účelu bude zapotřebí, nebo listin těchto státní správou železniční sepsaných neopatří svým zavazujícím podpisem, nahražuje prohlášení ministerstva železnic tyto listiny.

§ 7.

Společnost je povinna podati státní správě účty a bilance a vykázati čisté výtěžky příslušných let provozních do lhůty, jež jí ministerstvem železnic bude určena.

Státní správa má právo zkoumati správnost dokladů těch na základě knih a jiných záznamů a spisů společenských.

Nevyhoví-li společnost ve lhůtě uložené jí státní správou této povinnosti v odst. 1. stanovené, smí státní správa příslušné šetření dáti vykonati na účet a nebezpečenství společnosti a zjistiti na základě těchto šetření výkupní cenu.

§ 8.

Státní správa může učiniti výplatu ceny výkupní závislou na podmínce, že společnost vydá státní správě Československé veškeré doklady, spisy a pomůcky, týkající se správy a provozu vykoupeného podniku železničního, nebo že jí poskytne možnost nahlédnouti do oněch spisů, jež týkají se pouze správy společenské, a že státní správě, požádá-li o to, vydá opisy těchto spisů.

§ 9.

Veškeré s výkupem této železnice souvisící právní úkony, majetkové převody, podání, zápisy, vyhotovení a jiné listiny jsou prosty kolků a poplatků.

§ 10.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provésti jej ukládá se ministrům železnic a financí.

Dráha Rakovník-Louny náleží mezi místní dráhy, garantované býv. rak. státem, jenž jí zaručil v §u 2 koncesní listiny ze dne 17. srpna 1901, č. 149 ř. z. na dobu od zahájení provozu až do uplynutí 76. roku trvání koncesního čistý výtěžek potřebný ke 4% zúročení a umoření prioritní zápůjčky sjednané u Zemské banky král. Českého ve výši 7,653.000 K pro výstavbu dráhy, a to tak, že by státní správa doplatila zbytek nedostávající se do zaručeného čistého výtěžku.

Státní záruka byla však podle čl. V. zákona ze dne 1. června 1901, č. 85 ř. z. vázána na podmínku, že ze zemských prostředků a od zájemníků bude poskytnuta ku výstavbě této dráhy částka nejméně 1,500.000 K. Tyto částky byly splaceny a za ně po utvoření akciové společnosti vydány kmenové akcie, a to v nominálním obnosu 1,559.200 K, který skládá se ze 3.898 akcií na majitele znějících po 400 K. Z tohoto akciového kapitálu převzalo království České 780.000 K, zbytek ostatní zájemníci.

Činil tudíž zařizovací kapitál celkem 9,212.200 K, z čehož do 1. ledna 1922 bude umořeno celkem 411.263 K. Akciový kapitál, na který se státní záruka nevztahuje, má býti umořován podle slosovacího plánu, jenž by státní správou byl schválen, teprve po umoření kapitálu výpůjčkou opatřeného, t. j. po 30. červnu 1977 pro zbytek koncese do 17. srpna 1991.

Zákonem ze dne 15. července 1919, č. 417 Sb. z a. nař., vstoupil stát Československý dnem 28. října 1918 v garanční poměr i k této dráze; sídlo akciové společnosti bylo přeneseno z Vídně do Prahy, a společenská správa byla odevzdána na základě zákonného zmocnění a zvláštní dohody Zemskému správnímu výboru.

Jako jiné dráhy státem garantované byla jmenovaná dráha podnikem pasivním, a akciová společnost byla nucena opětovně žádati o značné státní zálohy na základě zmíněného poměru garančního.

Podotknouti dlužno, že částky, které stát doplácí na základě převzaté záruky, jsou pouze zálohami, které jsou 4% zúročitelny a které při docílení čistých výtěžků přesahujících zaručené obnosy musí dráha vrátiti státní správě.

Účet státní správy na základě záruky činil dne 31. prosince 1920:

za zálohy do konce r. 1920 .... 2.573.291,38 Kč

úroky do konce r. 1920 ............ 682.774,55 Kč,

dohromady............................... 3.256.065,93 Kč.

Tento obnos bude změněn jednak dle odpočtu z konečné potřeby za rok 1920 a z potřeby za rok 1921.

Provoz na dráze Rakovník-Louny dlouhé 45.128 km byl zahájen 24. zářím 1904; provoz vede státní železniční správa.

Dráhy té, která byla vystavěna sice s výhodami místních drah, avšak jako hlavní dráha druhého řádu, jest používáno státními drahami jako peážní trati. Její peážování státními drahami má podklad v §u 15 koncesní listiny, jakož i v peážní smlouvě z r. 1905. Podle této peážní smlouvy platí jí státní správa železniční pevné poplatky smluvně stanovené.

Státní správa, vyhovujíc resoluci přijaté v 61. schůzi Národního shromáždění dne 27. června 1919, kterou vláda byla, vyzvána, by vzala v úvahu sestátnění místních drah garantovaných státem nebo zemí, zahajuje touto drahou postátňovací akci u zmíněných drah, ve které bude postupně pokračováno podle toho, jak toho zřetele hospodářské a celostátní budou vyžadovati.

Státní správa doporučuje dráhu tuto sestátniti a to hlavně z důvodů dopravních. Správa státních drah získala by totiž jejím sestátněním neomezeného disposičního práva na celou její trať a mohla by pak na tuto dráhu převésti velkou část dopravy jednak na jih a částečně i na východ, čímž by odlehčeno bylo přetíženým tratím Obrnice-Praha a Obrnice-Plzeň. Dosud dopravuje se většina zátěže směrem na jih a na východ po trati Obrnice-Smíchov-Tábor-Čes. Budějovice, která cesta jest o 27.8 km delší než přímá cesta z Obrnic přes Rakovník a Protivín do Čes. Budějovic. Spádové poměry jsou na trati přes Rakovník taktéž daleko příznivější, jelikož na této trati je zapotřebí postrkového stroje pro peážní vlaky pouze v délce 64.5 km proti 160.9 km při cestě přes Smíchov a Tábor.

Odlehčením dopravy přes Rakovník na jih vyhne se uhelná doprava Praze. Znamená tedy tento nový směr velké odlehčení pražských nádraží. Zkrácením dopravní cesty a vyhnutím se pražským nádražím docílí se úspory časové a tím také rychlejšího oběhu vozů. Ušetřením postrkových strojů ve značně dlouhé trati a zkrácením dopravní cesty vůbec zmenší se zároveň provozní výlohy v nemalé míře.

Při použití těžkých strojů bude možno vésti vlaky o zatížení 1.000 tun v celé trati Obrnice-Rakovník-Beroun a Protivín-Čes. Budějovice. Ovšem bude třeba pro využitkování této nové cesty v rozsahu, jak se postupem času pro budoucnost projektuje, provésti některé nákladnější investice stavební nejen na této místní dráze, samé, nýbrž také na sousední trati Rakovnicko-Protivínské, jako prodloužení a rozšíření kolejí některých stanic, zvýšení kapacity některých vodních stanic, zřízení hlásek a pod.

Pro nejbližší dobu, než budou potřebné investice provedeny, je úmyslem dopravu přes Rakovník zhustiti jen v takové míře, jak toho nynější úprava obsazení stanic dovoluje; nicméně bude míti i toto minimální rozložení peažní dopravy na trati Rakovník-Louny nesporné výhody pro státní provoz.

Co se týče komerčního hlediska, dlužno poznamenati, že i kdyby se snad státní správa odhodlala zavésti na této dráze po sestátnění barem státních drah a propočítati tarify s ostatními drahami, že úbytek příjmů, kterýž by z propočítávání snad vzešel, byl by nahrazen zvýšením hustoty dopravy. Po propočítání tarifů vzrostla by pravděpodobně místní doprava nákladová na této dráze, která jí dosud částečně unikala. Kromě toho lze se v nejbližších létech nadíti i vzestupu dopravy na trati Rakovník-Louny otevíráním nových dolů v jejím území. Není tudíž se stanoviska komerčního proti sestátnění námitek.

Než ani se stanoviska finančního není námitek. Sestátněním převezme státní správa ku vlastnímu placení hypotekární zápůjčku u Zemské banky v Praze ve výši 1. lednem 1922 ještě nezaplacené a to 7.211.737 Kč. Akciový kapitál i s ostatním jměním společnosti je výše uvedeným nahromaděným garančním dluhem úplně ztráven.

Nehledí-li se tedy k úbytku dopravních příjmů z propočítání tarifů, jenž však bude úplně nahrazen zvýšenou dopravou, nevzešlo by ze sestátnění žádné nové zatížení, protože státní správa vzhledem ku převzaté garancii jest nucena doplňovati výtěžky provozní do výše annuit prioritní půjčky, jež činí pololetně mimo kolkovné a režijní příspěvek Kč 162.246,51, a nese tedy již nyní veškeré materielní důsledky pasivnosti tohoto železničního podniku. Státní správa by však naopak po výkupu jmenované dráhy ušetřila značnou část výloh správních a náklady spojené s vedením zvláštních provozních účtů pro tuto dráhu,

Jednotlivá ustanovení navrženého zákona opírají se o koncesní listinu, jen částečně ji doplňujíce a výjimečně pozměňujíce.

Lhůta v §u 1 je volena se zřetelem na ustanovení §u 17 koncesní listiny bod 3., dle něhož výkup může býti proveden vždy počátkem kalendářního roku a musí býti nejdéle do 31. října v předcházejícím roce společnosti zvláštním prohlášením vlády oznámen.

Při určení ceny výkupní odvolává se osnova v §u 2 na ustanovení koncesní, jež mění ve druhém odstavci se zřetelem na nynější státoprávní poměry jen potud, že místo záznamu na burse vídeňské platí záznam na burse pražské.

Srážky v §u 3 za nesplacené státní pohledávky garanční odůvodněny jsou v ustanovení §u 5 konc. listiny. § 4 navrženého zákona stanoví přesněji než koncesní listina předmět výkupní, t. j. železniční podnik jako celek. Společnosti zůstává pouze to, co podle ustanovení koncesních netvoří předmět výkupu a zůstává v případě výkupu jejím vlastnictvím. (Srovnej odst. 2. §u 18 konces. listiny).

Z hypotekárních závad přejímá osnova toliko hypotekární zatížení uvedenou zápůjčkou u Zemské banky.

§ 5-8, upravující formální řízení výkupní, opírají se o ustanovení koncesní a pouze v některých bodech je přesněji vymezují.

§ 9 obsahuje osvobození kolkové a poplatkové a § 10 obvyklé klausule závěrečné.

Ve formelním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena; zároveň se projevuje přání, aby osnova přikázána byla v senátě výboru technicko-dopravnímu a po schválení touto sněmovnou v poslanecké sněmovně výboru pro dopravu a veřejné práce k podání zprávy ve lhůtě 14denní.

V Praze dne 14. června 1921.

Dr. inž Burger v. r.,

ministr železnic.