Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 865.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Státní telegrafní správa jest oprávněna aby na dopravních cestách telegrafy zřizovala a udržovala. Dopravními cestami rozumějí se ulice, náměstí, mosty, silnice, cesty polní, lesní a jiné, dále železnice, lanové a vodní dráhy i s pobřežím, ať jsou komunikace tyto ve vlastnictví, ve správě a v užívání státu, veřejných korporací neb osob soukromých. Telegrafem rozumějí se ve smyslu tohoto zákona veškeré státem spravované dopravní prostředky pro všeobecnou výměnu zpráv anebo signálů za pomoci elektrické energie nebo zhuštěněného vzduchu. V zařizování a udržování telegrafů jsou zahrnuty i všechny práce, které souvisí s překládkou, rozšířením, odstraněním a přeměnou vedení.

§ 2.

Jsou-li stavba, udržování a provoz telegrafů na dopravní cestě pro její polohu, povahu, délku a její účel technicky nemožny, neb u velké míře obtížny, nebo s nepoměrným nákladem spojeny, nebo má-li se dosíci telegrafního spojení se služebnami a účastnickými stanicemi mimo dopravní cesty, mohou telegrafy vybočovati z cest dopravních a probíhati po veřejných anebo soukromých pozemcích, i když jsou zastavěny, ohraženy, kulturami osázeny, nebo jinak upotřebeny.

§ 3.

Telegrafy umísťují se takovým způsobem, aby co nejméně rušily užívání a udržování dopravní cesty nebo hospodaření na užité nemovitosti, jakož i výkon práv, nabytých na dotyčné cestě nebo nemovitosti. Na nemovitostech železničních a v jejich sousedství mohou býti telegrafy zřizovány a udržovány (§ 1) jenom, pokud tím netrpí bezpečnost a pravidelnost železničního provozu. Stavba nových a rekonstrukce stávajících telegrafů na pozemcích železničních a v sousedství železnic může býti provedena pouze na základě projektů železniční správou podle ustanovení platných železničních předpisů schválených.

Po provedení stavebních neb udržovacích prací na telegrafech uvede se dopravní cesta nebo nemovitost s urychlením do náležitého stavu.

Telegrafem nemá býti správě veřejného statku a vlastníku nebo uživateli soukromé nemovitosti zabráněno, aby volně nakládali nemovitostí, ji měnili, na ní stavěli a pod. Kdyby snad tím mohl býti nějak ohrožen telegraf nebo telegrafní provoz, má ten, kdo podle svého oprávnění nakládá s nemovitostí, užitou pro telegraf, vůči telegrafní správě tyto povinnosti:

1. Uvědomiti telegrafní správu o zamýšlených pracích nejméně 4 týdny před jejich početím, a v této době musí telegrafní správa na vlastní útraty provésti potřebné v zájmu telegrafu. Bylo-li mu však telegrafní správou včas oznámeno, že čtyřnedělní lhůta pro zajištění nebo přeložení telegrafu nestačí, a že se z té příčiny žádost o přiměřené prodloužení lhůty zároveň podává u politického úřadu prvé stolice, anebo, jde-li o železniční nemovitosti, u železniční správy, musí se svými pracemi počkati až do uplynutí povolené delší lhůty, která nesmí přesahovati 3 měsíce.

2. Nahraditi telegrafní správě škodu, kterou jí způsobil,

a) na telegrafu a v telegrafním provozu opatřeními, při nichž vlastní vinou zanedbal svých povinností podle odstavce 1.,

b) tím, že úmyslně nesprávným sdělením o zamýšleném nakládání s nemovitostí přivodil změnu nebo přeložení telegrafu,

c) zamítnutím jejího návrhu, aby k dosažení svého účelu místo vlastního projektu použil jiných zcela vhodných způsobů a prostředků, jež by umožnily další ponechání telegrafu bez nákladných změn, jestliže se telegrafní správa současně nabídla, že ponese případné větší náklady spojené s uskutečněním jejího návrhu.

Stanoví-li se telegrafní trati, třeba zároveň šetřiti náboženského citu obyvatelstva, malebnosti a krásy krajiny, historických a uměleckých památek a bedlivě uvážiti potřeby vojenské obrany státu.

§ 4.

Telegrafní vedení se

 a) buď napne nad zemí v takové výši, aby jednak tím ani dopravní ruch, ani předměty na dopravní cestě nebo pozemku užitém k vedení nebyly zasaženy, jednak, aby telegrafní zřízenci k němu snadně mohli přistupovati,

 b) buď vloží do tělesa dopravní cesty neb užitého pozemku, i když jest obezděn nebo zastavěn.

Podpěry nadzemního vedení vztyčují se zpravidla v tělese dopravní cesty, a je-li nutno, také v jiném užitém pozemku, konečně z dopravních a stavebních důvodů též na budovách nebo jiných objektech, a to na zdech, fasádách, střechách, terasách a pod. s náležitým zřetelem ke stavebně policejním a bezpečnostním požadavkům, jakož i pokud možno k historické nebo umělecké ceně objektu.

§ 5.

Zřízenci a dělníci telegrafní správy, pověření zřizováním a udržováním telegrafů jakož i pracemi přípravnými, smějí vstupovati na cizí nemovitosti, ale do budov zpravidla jen ve dne. Při tom musí se podle možnosti napřed ohlásiti s úředním průkazem u majitele nemovitosti, nebo jeho zástupce.

§ 6.

Telegrafní správa užívá veřejných a soukromých nemovitostí k účelům telegrafním (§ 1 a 2) bez úplaty.

Telegrafní správa jest však povinna nahraditi každou majetkovou škodu, která vzejde správám veřejného statku, vlastníkům a uživatelům soukromých nemovitostí a držitelům věcných práv, nájemcům nebo pachtýřům telegrafem (§ 1), zvláště jeho zřízením, udržováním, změnou a odstraněním, nevznikla-li škoda ta vinou toho, jenž činí nárok na náhradu.

Za majetkové škody se opětující stanoví se odškodné jednou pro vždy, nebo ročním důchodem. Bylo-li stanoveno jednou pro vždy, nemají právní nástupci těch, kdož přijali odškodné, dalšího nároku na odškodné. Bylo-li odškodné již jednou stanoveno, nemůže odškodněný žádati za jeho zvýšení pro změněné hospodářské nebo jiné poměry.

Telegrafní správě jest však v případě, kdy odškodné bylo stanoveno důchodem, vyhraženo právo žádati nové vyměření důchodu přiměřené změněným poměrům, po případě právo zaplatiti kdykoli odškodné jednou pro vždy.

Užití nemovitostí pro telegrafy a povinnost telegrafní správy nahražovati majetkové škody, nejsou předmětem zápisu do pozemkových knih a na toto užití nemovitostí se nevztahují ustanovení soukromého práva o vydržení a promlčení.

§ 7.

Telegrafní správa může správám, vlastníkům neb uživatelům dopravních cest a pozemků, dále uživatelům stromoví na nich vysazeného uložiti, aby v přiměřené lhůtě v rozsahu nezbytně nutném na její náklad okleštili stromoví, pokud toho vymáhá stavba a udržování telegrafův, anebo pokud je to potřebné, aby se předešlo poruchám provozu.

Nevyhoví-li tomu tyto osoby, provede státní správa svými orgány okleštění sama. Totéž právo jí přísluší, je-li provoz porušen nebo ohrožen.

§ 8.

Sblíží-li se navzájem telegrafní zařízení a zařízení silnoproudé anebo jiné slaboproudé, dále střetne-li se telegrafní zařízení se zařízeními silničními, melioračními, plynovody, vodovody, kanály a pod., musí pozdější zařízení býti tak vypraveno, aby neohrožovalo veřejné bezpečnosti a nerušilo provozu dřívějších zařízení.

Kdyby to nebylo možno, provede se v zájmu veřejné bezpečnosti a nerušeného provozu všech zúčastněných zařízení nezbytná změna, po případě překládka nebo jinaké umístění toho zařízení, u kterého takové opatření, vyhovujíc plně účelu, bude spojeno s nejmenší hospodářskou ztrátou včetně výloh provedením vzešlých. Tyto výlohy nese podnikatel pozdějšího zařízení anebo, kdyby byly nutny pro vadný stav některého dřívějšího zařízení, podnikatel vadného zařízení.

Státní vedení silnoproudá nebo slaboproudá nelze přeložiti bez svolení příslušného dozorčího úřadu. Toto svolení může býti odmítnuto také v případě, kdyby četnými současně nebo brzo po sobě kdekoli ve státní telegrafní sítí navrhovanými překládkami vedení, třeba by každá z nich sama o sobě vyhovovala předpokladům druhého odstavce tohoto paragrafu, vzešlo pro státní telegrafní správu celkové zatížení příliš veliké.

Zásady v tomto paragrafu platí jen potud, pokud neustanovují něčeho jiného předchozí paragrafy anebo zvláštní smlouvy a koncese.

§ 9.

Stavbu nových telegrafních vedení a překládky velkého rozsahu provádějí ředitelství pošt a telegrafů podle předchozích paragrafů na základě plánu určujícího polohu vedení, a kde jest umístěno na budovách, a mimocestných pozemcích, také polohu jeho podpěr, s vědomím a souhlasem správ nebo vlastníků postižených nemovitostí a držitelů zasažených práv věcných a jinakých zařízení (§ 3 a 8).

Vyrozumění veřejných zájemníků a všeužitečných elektrických podniků podle zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., stane se přímo, zájemníků soukromých buď přímo nebo veřejnou vyhláškou v obcích, v jejichž katastrálním obvodu postižené nemovitosti leží, s vyzváním, aby nahlédnouce do dílčího plánu, vyloženého u nejbližšího poštovního úřadu, do 14 dnů po přímém uvědomění nebo po uveřejnění vyhlášky, uplatnili své námitky a nároky na odškodné u příslušného ředitelství pošt a telegrafů. Neuzná-li ředitelství námitek a nedohodne-li se o nich se zájemníky po dobrém, předloží věc zemskému politickému úřadu, který podle potřeby provede šetření na místě, opatří odborné dobrozdání a vydá rozhodnutí konečné.

Při neshodách mezi ředitelstvím pošt a telegrafů a železničními úřady rozhoduje ministerstvo železnic v dohodě s ministerstvem pošt a telegrafů.

Podobně vyřizují se rozpory ředitelství pošt a telegrafů s orgány pověřenými správou státních silnic a státních vodních cest ministerstvem veřejných prací v dohodě s ministerstvem pošt a telegrafů.

Pokud jde o změny menšího rozsahu na telegrafních tratích, jež netýkají se železničních nemovitostí, a o udržovací práce na nich, nemají námitky zájemníků, neuznané telegrafní správou, odkladného účinku. Může tedy telegrafní správa přikročiti ku provádění potřebných prací za osm dní po vyrozumění zájemníků a vyžaduje-li toho udržení telegrafního provozu, již před uplynutím této lhůty, i když těmito pracemi se zasahuje do práv zájemníků podstatně jiným způsobem než dosud, anebo když se jimi postihují nové nemovitosti, nová věcná práva a nová zařízení. Námitky uplatní zájemníci u ředitelství pošt a telegrafů, projednají se podle řízení pro stavbu nových telegrafních vedení a překládky velkého rozsahu, a může konečný nález zemského politického úřadu zníti též na odstranění telegrafního zařízení. Odškodné žádané zájemníky a nebo telegrafní správou (§ 3 odst. 3., bod 2.) stanoví se, nedojde-li k dohodě, u místně příslušného okresního soudu řízením nesporným, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle zásad zákonného článku XLI z r. 1881. Místně příslušným jest okresní soud, v jehož obvodu jest předmět, kterého se týká telegrafní zařízení. Žádost za odškodné dlužno podati do roka, počínajíc od doby, kdy se poškozený dověděl o škodě.

Útraty řízení nese telegrafní správa, pokud nebyly způsobeny bezdůvodným zakročením zájemníků.

§ 10.

Žádají-li toho důležité důvody provozní a technické, nebo je-li náklad na zřízení telegrafů a příslušenství jejich, včetně služeben a skladišť na jiném místě nepoměrně vysoký, může se telegrafní správě povoliti vyvlastnění.

Vyvlastnění může míti za předmět buď převod vlastnictví, nebo zřízení služebnosti na trvalo nebo jen na čas.

Při služebnosti může vlastník žádati, aby část pozemku, na němž se služebnost zřizuje, byla převzata telegrafní správou za přiměřenou náhradu ve vlastnictví.

Nemůže-li následkem vyvlastnění části pozemku vlastník účelně užívati zbylé části, musí telegrafní správa vykoupiti celý pozemek,

Vyvlastňovací nález vydá příslušný zemský politický úřad. O něm platí ustanovení § 13 zákona z 22. července 1919, čís. 438 Sb. z. a n.

§ 11.

Působnost, jež podle tohoto zákona přísluší zemskému politickému úřadu, vykonává na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župan.

§ 12.

Podání, učiněná na základě tohoto zákona u státních úřadů a protokoly, tam sepsané s vynětím soudního řízení, jsou prosty kolků a poplatků.

§ 13.

Zákon tento platí také pro státní telegrafy, zřízené již dříve.

§ 14.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení, a týmž dnem pozbývají platnosti ustanovení §§ 6 až 9 a 14 zák.čl. XXXI z r. 1888. Jeho provedení se svěřuje ministru pošt a telegrafů v dohodě se zúčastněnými ministry.

Potřeba telegrafů v širším slova smyslu jako rychlého dorozumívacího prostředku proniká stále do širších vrstev veřejnosti, takže znenáhla se pociťuje méněcennost budov průmyslových a obytných, leží-li stranou od telegrafní sítě. Representuje-li však pro nemovitost její připojení k telegrafní síti jakousi melioraci, jest spravedlivo, aby za to vlastník trpěl zatížení své nemovitosti transitními telegrafními vedeními a to tím spíše, že terminální vedení bez existence transitních nejsou myslitelna. Při překotném rozšiřování sítě nedá se pro jednotlivé vlastníky nemovitostí docíliti rovnováhy mezi prospěchem a břemenem, které vlastníku použitím jeho nemovitosti pro telegraf povstávají, a nezbývá tudíž než všeobecně obmeziti vlastnické právo v ten rozum, aby každý vlastník byl povinen trpěti na své nemovitosti zřizování a udržování telegrafů a zároveň zákonem přesně stanoviti poměr mezi vlastníky nemovitostí a telegrafní správou.

Zákonná ochrana vlastníků nemovitostí záleží v tom, že telegrafní správa z té skutečnosti, že zřizuje a udržuje telegrafy na cizích nemovitostech, nenabývá nijakého subjektivního práva k užitým nemovitostem. Důsledky z této zásady jsou vyvozeny v § 3, dle něhož vlastník podržuje disposiční právo s nemovitostí, kdežto telegrafní správa jest nucena, vybrati pro stavbu telegrafu onu nemovitost, kterou telegraf bez ohrožení svého účelu a provozu nejméně zatěžuje a vésti si při zřizování a udržování telegrafu takovým způsobem, aby vlastník nemovitosti neměl žádného majetkového zájmu na odstranění telegrafu. Jest tedy trvání telegrafního zařízení na určité nemovitosti pouze dočasné, pokud je totiž připouštějí disposice vlastníkovy s nemovitostí a mimo to, jest podmíněno požadavkem, aby z telegrafu nevyplývala vlastníku nijaká hospodářská újma a nelze-li tomu zcela zabrániti, aby se vlastníku dostalo plné náhrady (§ 6). Na uvedené zásadě jsou založena i ustanovení § 8, dle nichž telegrafní správa jest postavena na roveň držitelům jiných zařízení na užité nemovitosti, když vlastnické právo k ní nepatří ani státu ani držitelům těchto zařízení.

Ačkoliv dle předchozího jest možnost užití nemovitostí pro telegrafy dosti zúžena, nelze přece tvrditi, že by připravovaný zákon neposkytoval telegrafní správě cenných výhod.

Telegrafní a telefonní sít naprosto nevyhovuje v nynějším stavu potřebám stoupající dopravy a musí býti ve velkém měřítku, a to co nejdříve doplněna jak co do tratí a počtu drátů kurentních vedení, tak co do vybavení provozních ústředen a úřadů. Včasné provedení tak rozsáhlých staveb telegrafních a telefonních vyžaduje kategoricky, by telegrafní správa, jako jest již nyní oprávněna zřizovati telegrafní trati na železničních pozemcích a objektech, směla podle zákona k témuž účelu užívati též jinakých nemovitostí, poněvadž podle nabytých zkušeností se při menších stavebních projektech účelnost zamýšlených zařízení tříští nezřídka o dosavadní nezbytnost získati za všech okolností dobrovolné svolení vlastníků jiných nemovitostí než železničních, aby jejich majetku mohlo být užito pro stavbu telegrafů a telefonů, jakož i pro výkonnou, službu odvětví těchto.

Největší zájem má telegrafní správa na dopravních cestách, poněvadž na nich jest přívoz telegrafního stavebního materiálu k místům spotřeby nejsnazší a trvale potřebný dozor na trať, jakož i neodkladná odstraňování poruch vedení v každé roční době možné.

Z dopravních cest padají samozřejmě na váhu nejvíce železnice, na nichž jest zpravidla stromoví prostá a vhodná dráha pro telegrafní trati a po nichž doprava telegrafních zaměstnanců a telegrafního materiálu jest rychlá a pravidelná. Jelikož na železničním tělese a v něm, jakož i na nádražích jest instalováno mnoho rozmanitých a často komplikovaných železničních zařízení, musí se železniční správě vzhledem k jejímu dalekosáhlému ručení za bezpečnost dopravy železniční poskytnouti možnost zevrubně prozkoumati připravované telegrafní stavby se stanoviska platných železničních předpisů. Nemá tedy citace příslušných železničních předpisů pro to, že jest k vůli těsné souvislosti s předcházejícím ustanovením pojata do § 3, toho smyslu, že by se svrchu zmíněné všeobecné obmezení vlastnického práva k nemovitostem snad netýkalo železničních nemovitostí, nýbrž stanoví se jí pouze úchylka od normálního řízení podle § 9. V úchylce této neskrývá se nijaké věcné ohrožení zájmů telegrafní správy, poněvadž dráhy na našem území jsou bud přímo ve státní správě, anebo aspoň pod přímým vlivem ministerstva železnic.

Nepotřebuje arci bližšího odůvodnění, že se pouze s dopravními cestami nevystačí, a to ani, pokud jde o vedení podzemní, pro něž nutno reklamovati také pozemky soukromé ať volné či zastavené, přes to, že se takové zasahování do soukromého majetku zdá býti příliš dalekosáhlým omezením vlastnického práva. Nutnost tohoto postupu nastává hlavně u vedení ve městech při přechodu vedení kabelového na vedení nadzemní.

Pro vymezení zásahů telegrafní správy do vlastnického práva k nemovitostem a jejího práva na vyvlastnění nemovitostí, byly většinou převzaty příslušné zásady příbuznou materii upravujícího zákona ze dne 22. července 1919 o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace. Princip bezplatného užívání nemovitostí pro státní telegrafy jest přijat skoro ve všech obdobných zákonech jiných států a byl recipován též v uherském zákoně ze dne 8. srpna 1888 (zákonný článek XXXI ex 1888) týkajícím se téhož předmětu. Příslušná ustanovení tohoto na Slovensku dosud platného zákona zní takto:

§ 6.

Ustanoveni XLI zák. čl. z roku 1881 o vyvlastnění ve prospěch rozšíření telegrafů má platnost i pro telefonní a elektrická signální zařízení, vybudovaná v zájmu obecném.

Z toho vyjímají se však zařízení, uvedená v § 6 citovaného zákona.

Způsob, jakým se použije veřejných cest, ulic a náměstí ku stavbě a přeložení veřejných telegrafů, telefonů a elektrických zařízení, ustanoví ministr obchodu s ohledem na udržení dopravy případ od případu.

Před tímto rozhodnutím musí se, jedná-li se o města s vlastním statutem (magistrátem), vykonati předběžné ohledání pod vedením úředníka, vyslaného ministrem obchodu. K předběžnému ohledání pozve se u měst s vlastním statutem magistrát, u měst alespoň s 10.000 obyvateli měšťanosta. O výsledku ohledání rozhodne ministr obchodu.

Předběžné ohledání odpadne, je-li nutno, takové zařízení postaviti ihned a ministr obchodu stavbu prohlásí za neodkladnou.

§ 7.

Majitelé domů a pozemků musí zřizování telegrafních a telefonních linií dovoliti na svém majetku bez náhrady. Vedení postaví se tak, aby majitelé netrpěli škody a nebyly jim činěny překážky v jeho užívání.

Chce-li majitel budovu přestavěti a vedení by se muselo následkem toho umístniti výše, oznámí zamýšlenou změnu podniku, který jest povinen práci tu provésti do 45 dnů na své útraty.

§ 8.

Veřejná telegrafní, telefonní a elektrická signálová vedení postaví na budovy nebo na pozemky podnik na své útraty takovým způsobem, aby majitel nemovitosti mohl jí používati.

Za škodu, která při těch pracích vznikla, má majitel právo, požadovati náhradu tak, aby byl majetek jeho uveden do stavu předešlého.

Bourá-li se budova, zvyšuje, nebo staví-li se budova nová, musí podnik vedení na budově upevněná, neb přes pozemek vedená na oznámení majitele odstraniti nebo přeložiti, a to na svoje vlastní útraty.

§ 9.

Kdyby se oznámení, uvedené v druhých odstavcích §§ 7 a 8 minulo v 45 dnech výsledku, ustanoví další opatření ministr obchodu ve srozumění s ministrem spravedlnosti cestou nařizovací.

Nedojde-li mezi zájemníky k dohodě o náhradě podle § 8, ustanoví náhradu soud. Pro náhradu škody při napínání drátů platí předpisy II a IV. oddílu zák. čl. XLI z roku 1881; prováděcí a zvláštní předpisy v této příčině vydá ministr obchodu cestou nařizovací. Nedojde-li k dohodě ve příčině způsobené škody, může se náhrada vyžadovati cestou zákona.

Pravidla o řízení snaží se zjednodušiti a uspíšiti jednání se stranami tím způsobem, že se telegrafní správa bude dovolávati rozhodnutí cizího při rozporech se zájemníky v míře co nejmenší a bude tedy v praxi téměř úplně ovládati vyjednávání s nimi.

Osnova zákona jedná o dvou způsobech použití nemovitostí pro telegrafy a to v § 1-9 ve formě všeobecného obmezení vlastnického práva k nemovitostem a v § 10 na základě vyvlastnění.

Důležité technické, provozní a nezřídka i finanční důvody nutí telegrafní správu, aby v telegrafních a telefonních sítích velkých měst umísťovala ústředny v určitém, více méně omezeném okruhu. Při nepatrném výběru vhodných objektů, umožní namnoze jen právo expropriační, přiznané telegrafní správě, včasnou stavbu nebo rozšíření budov pro telegrafní a telefonní ústředny, aby vývoj telegrafních a telefonních zařízení velkých měst nepokulhával daleko za skutečnými potřebami dopravy.

Jinak dovolávala by se telegrafní správa expropriačního práva jen ve výjimečných případech, kde by jí všeobecné obmezení vlastnického práva hlavně pro dočasnost použití nemovitostí na tomto podkladě nestačila.

Ve formálním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena; současně projevuje se přání, aby osnova přikázána byla v senátu výboru ústavně-právnímu a po schválení touto sněmovnou v poslanecké sněmovně výboru. právnímu ku podání zprávy.

V Praze dne 20. června 1921.

Dr Fatka v. r.,

ministr pošt a telegrafů.