Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 885.

ústavně-právního výboru

Republika Československá přistoupila k mezinárodní konvenci uzavřené v Ženevě dne 6. července 1906 ku zlepšení osudu raněných a nemocných při armádách v poli. (Úmluva tato otištěna v rak. říš. zákonníku roku 1911 pod čís. 191 a v uherské sbírce zákonů z téhož roku jako článek XX.)

Podle čl. 27 této konvence jest republika naše povinna učiniti zákonodárná opatření, aby bylo zamezeno zneužívání znaku a názvu Červeného (ženevského) kříže, jehož užívání podle čl. 23 téže konvence jest vyhrazeno pro zdravotní zařízení sloužící účelům této konvence.

Osnova zákona, která se předkládá, má za účel přesně určiti, kdo smí používati znaku a názvu Červeného kříže a jak se trestá používání jeho osobami neoprávněnými. Nastupuje na místo dřívějšího rakouského zákona ze dne 23. srpna 1912, č. 184 ř. z., a min. nař. ze dne 18. srpna 1913, č. 167 ř. z., jakož i na místo nařízení uherské vlády ze dne 12. dubna 1913, č. 2027, a ze dne 23. září 1913, č. 6087. Slouží tedy zároveň unifikaci dosavadního práva pro celé území republiky.

K jednotlivým ustanovením budiž uvedeno:

§ 1 vyhrazuje užívání znaku a názvu Červeného kříže v prvé řadě vojenské zdravotní službě, dále pak jednak Společnosti Československého Červeného kříže v Praze, jednak delegacím zahraničních společností Červeného kříže; ku připuštění těchto vyžaduje se svolení ministerstva věcí zahraničních, ježto jest možno, že půjde při tom zároveň o otázky zahraniční politiky.

V § 2 stanoví se možnost, aby také jiným korporacím, ústavům a orgánům bylo povolena padle volného uvážení příslušných ministerstev užívání znaku a názvu Červeného kříže; myslí se zejména na zdravotní zařízení v době války na drahách, v obcích, v nemocnících a pod.

Osnova doplněna zde ustanovením, že každé takové povolení má býti vyhlášeno ve Sbírce zákonů a nařízení, aby zaručena byla náležitá publicita.

§ 3 pojat do osnovy z opatrnosti; podle práva rakouského zanikla totiž všecka práva ku používání znaku a názvu Červeného kříže již dnem 27. září 1913, avšak v Uhrách bylo možno povolení k používání jejích, zejména v ochranných známkách, prodloužiti i přes tuto lhůtu. Poněvadž pak nebylo možno zjistiti, zdali na Slovensku a v Podkarpatské Rusi netrvají dosud nějaká povolení v tomto směru, byl pojat do zákona výslovný předpis o zániku těchto povolení.

Osnova doplněna tu posledním odstavcem, podle kterého možno prodloužiti lhůtu ku rozprodeji zboží označeného červeným křížem dokonce roku 1922; samozřejmě bude věcí súčastněných stran, aby za prodloužení lhůty samy žádaly a prokázaly závažné důvody, které odůvodňují tuto žádost.

§ 4 obsahuje ustanovení trestní. Připomíná se výslovně, že stíhá se pouze používání znaku a názvu Červeného kříže v životě veřejném neb obchodním, tedy nikoli v životě soukromém. Aby předpis tento byl zjednodušen, bylo z vládní osnovy vypuštěna ustanovení: >nebo kdo za stejných předpokladů do prodeje neb oběhu dává neb používá předmětů tímto způsobem označených< - zákaz takového používání obsažen jest již v tom, že se zakazuje používání v životě obchodním.

Trest uzamčení nastupuje na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle práva tam platného.

Odst. 3. pojat k zamezení všech pochybností, aby bylo zřejmo že i zde, ačkoliv jde o pouhý přestupek administrativní, trestno jest vědomé spolupůsobení a podporování trestného jednání; naproti tomu - jak z tohoto ustanovení a contrario plyne - pouhý pokus trestný není.

V § 5 obsažena jsou zostřená trestní ustanovení pro dobu války. Vynechán zde odkaz na ženevskou úmluvu a ponechán pouze odkaz na tento zákon, poněvadž tento zákon právě vydává vnitrostátní předpisy ku provedení ženevské úmluvy, která jakožto smlouva mezinárodní váže pouze stát, nikoliv občany. Naproti tomu vyloučena trestnost pro případ, že půjde o čin spadající do trestní pravomocí soudů; při tom myslí se na př. na podvod spáchaný zneužitím Červeného kříže apod.

§ 6 stanoví kompetenci úřadů administrativních podobně jako tomu bylo již podle dřívějšího práva rakouského i uherského.

V §u 7 posunut počátek účinnosti na měsíc od vyhlášení zákona místo pouhých osm dnů vládou navrhovaných; hledělo se při tom hlavě k zájmům soukromých stran, na které se vztahuje § 3, a kterým podle zkušenosti do osmi dnů, sotva se dostane Sbírka zákonů a nařízení do ruky, tím spíše, že běží zde hlavně o strany na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Ostatně zůstanou prozatím v platnosti dřívejší předpisy rakouské a uherské, takže nebude tím znemožněno trestati v tomto mezičasí bezprávné používání znaku a názvu Červeného kříže.

§ 8 obsahující klausuli prováděcí doplněn tím, že vedle ministra vnitra pověřen provedením též ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Jinak provedeny v osnově vládní pouze nepatrné stylistické opravy, zejména vynechány některé pleonasmy.

Ústavně-právní výbor navrhuje, aby senát Národního shromáždění republiky Československé schválil předlohu zákona v tomto znění:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Užívati znaku Červeného (Ženevského) kříže, t. j. kříže barvy červené na bílém poli, chráněného ženevskou úmluvou ze dne 6. července 1906, a užívati názvu >Červený kříž< nebo >Ženevský kříž< smějí kromě vojenské zdravotní služby na území republiky Československé toliko:

1. Společnost Československého Červeného kříže v Praze a ústavy, které ona prohlásí za své orgány, v mezích stanov této společnosti;

2. delegace zahraničních společností Červeného kříže u výkonu svého poslání, pokud k tomu obdrží svolení od ministerstva zahraničních věcí po návrhu předsednictva Společnosti Československého Červeného kříže.

(1) Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany může povoliti také jiným, vojenské zdravotní službě věnovaným korporacím, ústavům a orgánům, aby užívaly znaku a názvu Červeného kříže v určitém rozsahu a určitým způsobem.

(2) Každé povolení budiž vyhlášeno ve Sbírce zákonů a nařízení.

(1) Povolení ku používání znaku a názvu Červeného (Ženevského) kříže, zejména v ochranných známkách, pokud lhůta, na kterou povolení uděleno bylo, již neuplynula neb dříve neuplyne, zanikají 90. dnem účinností tohoto zákona.

(2) Zásoby zboží označeného ve smyslu udělených povolení znakem neb jménem Červeného (Ženevského) kříže smějí však až do konce roku 1921 býti volně prodávány.

(3) Ministr vnitra může prodloužiti tuto lhůtu ze závažných důvodů do konce roku 1922.

(1) Použije-li kdo v životě veřejném neb obchodním znaku Červeného kříže na bílém poli, nebo slov >červený kříž< nebo >Ženevský kříž< ke vnějšímu označení své činnosti neb osobních vlastností, nejsa k tomu oprávněn podle tohoto zákona, nebo použije znaků nebo slov tak podobných, že by mohly uváděti v omyl, bude potrestán, pokud by čin takový nespadal pod přísnější ustanovení zákona trestního, pokutou do 10.000 Kč nebo vězením (uzamčením) do 1 měsíce; jsou-li tu okolnosti přitěžující, může býti uložen trest pokuty i vězení současně.

(2) Pro případ, že by se pokuta ukázala, nedobytnou, uložiti jest současně se stanovením pokuty náhradní trest vězení (uzamčení), který v případě nedobytnosti nastoupí na místo pokuty. Náhradní tento trest budiž stanoven tak, aby nepřevyšoval polovici nejvyšší výměry trestu na svobodě, uloženého v zákoně.

(3) Trestu podrobeno jest i vědomé spolupůsobení a podporování trestného jednání.

(4) Jde-li o opětné zneužití znaku a chráněných slov, může býti trest zdvojnásoben.

Osoby, které v době války použijí znaku Červeného kříže nebo označení slov >Červený kříž< nebo >Ženevský kříž< proti předpisům tohoto zákona, budou, pokud by čin nespadal do trestní pravomoci soudní, potrestány vězením do 6 měsíců. Vedle trestu vězení lze uložiti ještě trest pokuty do 20.000 korun čsl. a pro případ nedobytnosti pokuty náhradní trest vězení (uzamčení) obdobně podle § 4, odst. 2., tohoto zákona.

(1) O přestupcích tohoto zákona rozhodují politické úřady, na Slovensku a Podkarpatské Rusi administrativní policejní vrchnosti.

(2) Pokuty plynou ve prospěch společnosti Československého Červeného kříže.

(3) Předměty nezákonně označené buďtež úřadem zmíněným v odst. 1. zabaveny nehledíc na to, zda-li byl vynesen trestní nález čili nic. Úřad nařídí, aby nezákonné označení bylo na náklad držitelů v přiměřené lhůtě odstraněno; nemůže-li označení býti odstraněno, prohlásí předměty za propadlé.

(4) Propadlé předměty budou dány k disposici společnosti Československého červeného kříže.

Zákon tento nabývá účinnosti měsíc po vyhlášení. Současně pozbývají platnosti dosavadní předpisy týkající se ochrany znaku a jména červeného kříže.

Provedením zákona pověřuje se ministr vnitra, ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě se súčastněnými ministry.

V Praze, dne 13. července 1921.

Dr J. Brabec v. r.,

místopředseda.

Dr Z. Witt v. r.,

zpravodaj.