Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 890.

Ministerstvo věcí zahraničních postoupilo přípisem ze dne 18. srpna 1920, č. 23255/20 pres. ministerstvu vnitra notu legace jugoslávské vlády v Praze ze dne 18. srpna 1920, č. 3964, ve které bylo žádáno, aby ministerstvo vnitra propůjčilo Vladimíru Vasilijevičovi, vládnímu sekretáři četnického velitelství v Záhřebu, vykázanému otevřeným rozkazem jmenovaného četnického velitelství potřebnou pomoc a asistenci, aby 2 nezletilé děti Ivana hraběte Draškoviče z Trakoščan byly mu vydány z moci jejich matky Nory hraběnky Draškovičové, jež od muže svého odešla a proti jeho vůli a bez jeho vědomí jmenované děti do ciziny neznámo kam, odvezla.

O této záležitosti vyslovilo se ministerstvo spravedlnosti v tom smyslu, že vzhledem k tomu, že nejde o výkon soudní exekuce, nýbrž o opatření podle §§ 145 a násl. ob. obč. zákona a opatření za příčinou únosu dětí, nejsou soudy příslušny, nýbrž je věcí politických úřadů, aby žadateli poskytly pomoc k vydání dětí odvedených a to pod podmínkou, že děti budou otcem umístěny v obvodě Č.S.R. po dobu, než ve věci bude učiněno rozhodnutí soudní.

Dle toho ministerstvo vnitra, pokládajíc okolnosti tyto také shora uvedeným otevřeným rozkazem potvrzené za pravdivy, poskytlo potřebnou pomoc na základě §u 145 a následujících ob. obč. zákona a nařídilo okresní správě politické v Zábřeze, aby jmenovanému vládnímu komisaři, pokud se týče Draškovičovi byla poskytnuta pomoc k vydání dětí, jež se nalézaly na zámku velkostatkáře Dubského v Žadlovicích u své matky Nory hraběnky Draškovičové.

Pomoc tato poskytnuta byla pod podmínkou, že obě děti až do rozhodnutí soudního zůstanou na území čsl. republiky, k čemuž hrabě Draškovič přistoupil.

Slibu svého však hrabě Draškovič nedodržel, nýbrž po vydání dětí ujel s nimi do své domoviny.

Po vydání shora uvedeného rozkazu okresní politické správě v Zábřeze vyšlo dodatečně na jevo, že tu nebylo podmínek k poskytnutí pomoci k vydání dětí na základě §u 145 všeob. zákona obč., protože Ivan Draškovič svolil na žádost matky, aby dítky byly k ní poslány na několik dní na návštěvu s výhradou, že na jeho žádost budou zase zpět poslány, takže se nejednalo ani o děti nezvěstné, ani ztracené, či uprchlé.

Tento rozpor mezi zněním noty legace S. H. S. v Praze, pokud se týče otevřeným rozkazem vlád. sekretáře Vasilijeviče a právě vylíčeným stavem věci ministerstvu vnitra v době vydání rozkazu na okresní politickou správu v Zábřehu znám nebyl.

Bylo proto cestou diplomatickou v této záležitosti zakročeno u vlády S. H. S., zejména proti jmenovanému vládnímu sekretáři Vasilijevičovi pro nedodržení podmínky, aby děti umístěny byly až do rozhodnutí soudního na území čsl. republiky a zároveň bylo žádáno, aby dřívější stav právní byl zase obnoven. Příslušná jednání diplomatická nejsou dosud ukončena.

Jelikož ani dle děje v interpelacích vylíčeného nebyla by tu skutková povaha zločinu zneužití moci úřední, ani §u 96 tr. z., jak páni interpelanti za to mají, není podkladu k trestnímu nebo kárnému řízení.

Ministr spravedlnosti je ochoten předložiti senátu veškeré spisy této záležitosti se týkající.

V Praze, dne 8. července 1921.

Černý v. r.,

ministr vnitra.

Dr Popelka v. r.,

ministr spravedlnosti.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 890.

Das Ministerium des Aeusern hat mit der Zuschrift vom 18. August 1920, Z. 23255/20 praes. dem Ministerium des Innern die Note der Legation der jugoslavischen Regierung in Prag vom 18. August 1920, Z. 3964 abgetreten, in welcher das Ersuchen gesteltt wurde, das Ministerium des Innern wollte dem Vladimír Vasilijevič, Regierungssekretär des Gendarmeriekommandos in Agram, welcher mit einem, offenen Befehle des genannten Gendarmeriekommandos versehen war, die nötige Hilfe und Assistenz gewähren, damit demselben zwei unmündige Kinder des Ivan Grafen Draškovič von Trakoščan aus der Machtbefugnis ihrer Mutter Nora Gräfin Draškovič ausgefolgt werden, welche von ihrem Gatten fortging und gegen dessen Willen und ohne sein Wissen die genannten Kinder ins Ausland unbekannt wohin fortgeführt hatte.

Über diese Angelegenheit äusserte sich das Justizministerium in dem Sinne, dass mit Rücksicht darauf, als es sich um keinen Vollzug einer gerichtlichen Exekution sondern um eine Verfügung gemäss §§ 145 u. f. des allg. B. C. B. und um eine Verfügung anlässlich einer Entführung von Kindern handle, nicht die Berichte kompetent seien, sondern es Sache der politischen Behörden sei, dem Gesuchsieller zur Ausfolgung der entführten Kinder Hilfe zu leisten und zwar unter der Bedingung, dass die Kinder durch den Vater auf dem Gebiete der čs. Republik solange untergebracht werden, bis über diese Angelegenheit die gerichtliche Entscheidung ererfolgt sein wird.

Demzufolge hat das Ministerium des Innern, welches diese auch durch den oberwähnten, offenen Befehl bekräftigte Umstände als der Wahrheit entsprechend erachtete, die nötige Hilfe auf Grund der §§ 145 u. f. des allg. B. G. B. gewährt und beauftragte die politische Bezirksverwaltung in Hohenstadt, dem genannten Regierungskommissär bezw. dem Draskovič behufs Ausfolgung der auf dem Schlosse des Crossgrundbesitzers Dubský in Ziadlowitz bei ihrer Mutter Nora Cräfin Draškovič befindlichen Kinder Hilfe zu gewähren.

Diese Hilfe wurde unter der Bedingung gewährt, dass die beiden Kimder bis zur gerichtlichen Entscheidung auf dem Gebiete der čs. Republik zu verbleihen haben, worauf Graf Draškovič einging.

Dieses Versprechen hielt jedoch Graf Draškovič nicht ein, sondern flüchtete nach Ausfolgung der Kinder mit denselben in seine Heimat.

Nach Herausgabe des oben erwähnten Auftrages an die politische Bezirksverwaltung in Hohenstadt stellte sich nachträglich heraus, dass die Bedingungen zur Hilfeleistung behufs Ausfolgung der Kinder im Grunde des § 145 allg. B. G. B. nicht gegeben waren, weil Ivan Draškovič über Ersuchen der Mutter seine Einwilligung gab, dass die Kinder zu ihr auf einige Tage zu Besuch mit dem Vorbehalte geschickt werden, dass sie auf seinen Wunsch wieder zurückgeschickt werden, so dass es sich hier weder um vermisste noch um verlorene oder geflüchtete Kinder handelte.

Dieser Widerspruch zwisohen dem Wortlaute der Note der Delegation S. H. S. in Prag bezw. zwischen dem offenen Befehle des Regierungssekretärs Vasilijevič und dem eben geschilderten Sachverhalte war dem Ministerium des Innern zur Zeit der Herausgabe des Auftrages an die politische Bezirksverwaltung in Hohenstadt nicht bekannt.

Es wurde deshalb in dieser Angelegenheit auf diplomatischem Wege bei der Regierung S. H. S. eingeschritten, insbesondere gegen den genannten Regierungssekretär Vasilijevič wegen Nichteinhaltung der Bedingung, die Kinder bis zur gerichtlichen Entscheidung auf dem Gebiete der čs. Republik zu unterbringen, und wurde zugleich die Wiedereinsetzung in den vorigen Rechtsstand verlangt. Die bezüglichen diplomatischen Verhandlungen sind bisher nicht zum Abschlusse gelangt.

Da auch nach dein in den Interpellationen geschilderten Verlaufe der Tatbestand des Verbrechens des Missbrauches der Amtsgewalt nicht gegeben war, noch des § 96 Str. Ges., wie die Herren Interpellanten dafürhalten, erscheint keine Grundlage für ein Straf-, bezw Disciplinarverfahren gegeben.

Der Justizminister ist bereit, die gesamten auf diese Angelegenheit bezughabenden Akten dem Senate worzulegen.

Prag, am 8. Juli 1921.

Černý m. p.,

Minister des Innern.

Dr. Popelka m. p.,

Justizminister.