Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 896.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Úředníky a zřízence pro úřady sněmovní jmenuje a ustanovuje autonomně předsednictvo poslanecké sněmovny a senátu především ze zaměstnanců úřadů státních a jiných veřejných úřadů (soudů, ústavů), vyžádavši si předem dobrozdání ministra vnitra o vhodnosti příslušné osoby a vyrozuměvši ústřední úřad zaměstnanci nadřízený. Nepodá-li ministr vnitra žádaného dobrozdání během 14 dnů, má se za to, že vůči osobě, o níž jde, nemá námitek.

Zaměstnanci sněmovní převzatí z veřejných úřadů (soudů, ústavů), setrvávají u svého původního úřadu ve státu i ve svém statusovém pořadí, obdrží tam dnem nastoupení ve sněmovní službě na dobu služby sněmovní neplacenou dovolenou a postupují u svého původního úřadu jak časově, tak i ve svém pořadí, jmenováním; okolnost, že u tohoto úřadu aktivně neslouží, nebo jsou tam zařazeni extra statum, nesmí býti na újmu jejich postupu v tomto úřadě, nebrání-li postupu závada disciplinární.

Setrvá-li zaměstnanec ve službě sněmovní déle jednoho roku, může ho úřad, z něhož byl do sněmovní služby povolán bez újmy statusového zařazení a postupu zařaditi extra statum.

Zaměstnanec může býti předsednictvem služby sněmovní sproštěn:

1. ke své odůvodněné žádosti,

2. v prvním roce své služby sněmovní z důvodů služebních, po jednoroční nepřetržité službě sněmovní pak toliko pro činy, pro které byl disciplinárně potrestán.

Zaměstnanci uvedení ve čl. II. vrátí se do úřadů, z nichž vyšli, ostatní ustanoví vláda ve státní službě podle jejích platové třídy a kvalifikace, přihlížejíc k předchozí jejích činnosti.

3. Nebyl-li zaměstnanec postižen trestem disciplinárním, dostane se mu, když ze služby sněmovní odejde, stálého osobního, do výslužby započítatelného přídavku. Výši tohoto přídavku stanoví předsednictvo sněmovny. Zaměstnanci, který zná nejméně 10 do výslužby započitatelných let ve sněmovní službě, dostane se přídavku, rovnajícího se nejméně 40% rozdílu mezi pravidelným příjmem s přídavky, naposled ve sněmovní službě požívaným a mezi pravidelným služebním (odpočinkovým) příjmem, který mu připadl po vystoupení ze sněmovní služby.

Nad tuto výší přizná předsednictvo další procenta přihlížejíc k délce služební doby sněmovní i k prokázaným službám. Přídavek ten bude vyplácen pokladnou sněmovní způsobem, jakým se až dosud vyplácely požitky služební. Předsednictvo se zmocňuje, aby v odůvodněných případech započítalo s platností pro obory veškeré státní neb jiné veřejné služby zaměstnanci dobu ve službě sněmovní po 1. červnu 1920 ztrávenou do postupu i do odpočivného ⁵/₄ času, po který zaměstnanec službu sněmovní skutečně vykonával.

Zaměstnanci v úřadech sněmovních mají charakter státních zaměstnanců a jsou služebně podřízení předsednictvu sněmovny, které jsou přikázáni.

Předsednictva obou sněmoven společným usnesením autonomně upraví jejich právní a hmotné poměry, stanoví podmínky a způsob jejích postupu, jakož i obor jejich působností zvláštním služebním řádem. Pro zaměstnance sněmovní platí i po dobu jejich činné služby sněmovní podpůrně a obdobně příslušná ustanovení služební pragmatiky státních zaměstnanců (soudců), pokud služební řád nebude obsahovati úchylky nebo pokud by tyto úchylky byly pro zaměstnance nepříznivější.

§§ 1, 2, 3, 4, 7 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 328 Sb. z. a n. se zrušují.

Zákon nabývá účinností dnem vyhlášení a provede jej vláda.

Zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 328 Sb. z. a n. o organisaci kanceláří sněmovních v praxi se naprosto neosvědčil. Nehledě k vážným rozporům v zákoně samém (zejména v otázce kompetenční: podle § 1 ministr vnitra >opatřuje< síly v dohodě s předsednictvem, podle § 2 je pouze >navrhuje<, podle § 4 už sám >nahražuje<), vyšlo v praxi na jevo, že zákon ve své dnešní úpravě znemožňuje uskutečnění úmyslů zákonodárcových a tudíž vyjadřuje něco zcela jiného, než-li bylo v jeho intencích.

Vedoucí zásadou měla býti zásada svrchovanosti předsednictva nad sněmovními kancelářemi po stránce osobní i věcné, vyplývající z ústavně zaručené nezávislostí a autonomie sněmoven. Zaměstnanectvo sněmovní mělo tvořiti zvláštní status úřednictva státního, podobně jako úřednictvo kanceláře presidenta republiky nebo nejvyšších tribunálů soudních, mělo býti jmenováno předsednictvem a od něho obdržeti své dekrety (srov. těsnop. zprávy N. S. str. 4274).

Při provádění zákona vyšlo však na jevo, že zákon snížil vliv předsednictva v otázkách osobních na podávání pouhých návrhů na jmenování ministerstvu vnitra a vládě, která v nejednom případě návrhů těch ani nedbala. Tímto stavem těžce utrpěla vážnost předsednictva i sněmovny, vyvíjí se neudržitelný poměr závislostí předsednictev sněmovních na vládě, trpí autorita předsednictva u sněmovních zaměstnanců a služba sněmovní vůbec.

Než ani vláda a ministerstvo vnitra nejsou dnešní úpravě poměrů ve sněmovních kancelářích zvláště povděčni. Zástupcově vládní v poradách o novelisaci netajili se obtížemi, které jím zákon působí, zejména ministerstvo vnitra těžce nese přeplnění a zatížení svého statusu zaměstnanci sněmovními. Postup jmenování podle cit. zákona jest pak tak spletitý a vleklý, že přeřazení úřednictva bývalého Národního shromáždění podle §u 6 cit. zákona není do dnes - více než po roce - úplně provedeno. Jmenování úředníka do VI. hodnostní třídy projíti musí - nehledě k přípravě návrhu dotyčným odborem sněmovní kanceláře - předsednictvem sněmovny (po př. obou sněmoven), presidiem ministerstva vnitra, po př. též financí, ministerskou radou a kanceláří presidenta republiky. Touž cestou (až 5 instancí) vrací se pak jmenování zpět. To vše působí v kancelářích sněmovních nejistotu, nespokojenost, roztrpčenost, zjevy to, jež zajisté neposlouží hladkému chodu prací v parlamentě.

Proto se předsednictva sněmoven opětovně usnesla zasaditi se o novelisaci zákona o sněmovních kancelářích a osnova novely té, tímto podávaná, jest výsledkem porad a usnesení předsednictev.

K jednotlivým ustanovením osnovy se podotýká:

Zásada svrchovaností předsednictva nad sněmovními kancelářemi a neodvislosti orgánů sněmovních jak na vládě, tak na jednotlivých ministerstvech, přijatá dnes všemi parlamenty evropskými, uskutečněna jest navrženou novelou takřka do krajnosti (čl. IV.). Aniž by porušena byla ústava (§§ 64 a 81 úst. listiny), umožňuje se předsednictvu pravomoc jmenovati své zaměstnance i v nejvyšších stupnicích platových tím, že odstraňují se ve sněmovní službě třídy hodnostní vůbec, myšlenka to, která dnes razí si cestu i v osnovách služební pragmatiky státně zřízenecké i soudcovské (srv. č. t. posl. sněmovny 1590). Podřízenost kanceláří předsednictvu, dnes podle § 7 cit. zákona pouze akademická, stává se skutečnou tím, že předsednictvu příslušeti má plnost práva disciplinárního i kvalifikačního.

Předsednictvo položilo jako další požadavek úspěšné parlamentní služby možnost výměny sil, které se ukáží nebo časem stanou méně schopnými k parlamentní službě. Aby tento požadavek mohl býti uskutečněn, bylo nutno ponechati v platností jisté pásky a vztahy sněmovních úředníků k úřadům veřejným, z nichž vyšli a k nímž se vrátí v případě sproštění služby parlamentní jakožto do svého původního působiště, v němž byli zapracování a v němž proto nejlépe se mohou uplatniti ve službě veřejné. Aby však tomuto úřadu svému po dobu své sněmovní služby nebyli na přítěž, vyřazují se na dobu tu extra statutu (čl. I. a II.).

Předsednictvo při jednání o novelisaci snažilo se oceniti též zvláštní nevýhody a obtížnost služby parlamentní, kterou co do mimořádného napjetí veškerých sil a nervů zaměstnanectva lze sotva srovnávati s některým odvětvím státní služby vůbec. Povaha a různost služby té přináší to s sebou, že síly zaměstnanců sněmovních rychleji a vydatněji se vystřebávají, a že u nich nastává tělesná i duševní vyčerpanost předčasně. Mimo to úředníci, zpravidla nejlépe kvalifikovaní, odcházejíce do sněmovny ze svých ressortů, kde by energií, kterou rozvinouti musí ve službě parlamentní, docílili mimořádných úspěchů a postupů, odkázání jsou pro případ návratu ze služby sněmovní na postup minimální. Rovněž redukce příjmů, která v případě tom u nich nastane tím, že pozbudou rázem pravidelných odměn za mimořádné služby ve sněmovně, jež nejsou ekvivalentem sil tu vynaložených, citelně dotkla by se jich životní míry a způsobila by nevítanou depressi duševní i pracovní.

Bylo tudíž snahou předsednictva tyto účinky parlamentní služby zmírniti ustanovením čl. III., který dává zároveň předsednictvu možnost přihlédnouti pří tom k individuelním výkonům a ke kvalitě služeb zaměstnance ze služby sněmovní odcházejícího.

Předkládajíce tuto osnovu, vyšlou z porad předsednictev obou sněmoven, Národnímu shromáždění k ústavnímu projednávání, podotýkáme, že osnovou touto nezatěžuje se státní rozpočet nijak mimořádně a že úhrada nákladů s provedením tohoto zákona spojená, obsažena jest již v řádném rozpočtu státním.

Po stránce formální doporučujeme, aby návrh byl přikázán výborem iniciativním výboru ústavně-právnímu.

V Praze dne 26. července 1921.

Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup,

dr Ant. Klouda, Jos. V. Klečák, dr Boh. Franta, Rudolf Pánek F. Šťastný, Zavoral, dr Horáček, Jos. Smrtka, dr Hilgenreiner, dr Heller, Ferd. Jirásek, Zuleger, Svěcený, Havlena.