Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
Tisk 902.
Odpověď
ministra pro zásobování lidu a správce ministerstva průmyslu, obchodu a živností
na interpelaci senátora Luksche a druhů
o úpravě telecího řícení na hranicích rakouských (č. tisku 666).
Počátkem roku 1920 požádati sdružení majitelé pohraničních mlýnů v okresích Znojmo město a Znojmo venkov vládu za povolení k dovozu 40 vagonů obilí a vývozu 38 vagonů mouky do Rakouska.
Se zřetelem na panující tehdy poměry národohospodářské nebylo možno žádosti této vyhověti.
Parní mlýny, ucházející se o povolení zušlechťovacího řízení, byly dle údajů v žádosti zavázány k mletí obilí po 8 Kč za 1 q, a to v době, kdy ani pro vodní mlýny nebyla tato mzda dostatečnou, jak dokázáno bylo korporacemi majitelů mlýnů vodních.
Tehdy platil také obilní ústav vodním mlýnům 11 Kč za 1 q, parním mlýnům 13 Kč 20 h a od 1. března 1920 vodním mlýnům 13 Kč, parním mlýnům pak 18 Kč.
Vedle toho mlýny v naší republice se nalézající byly by k semíláni cizího obilí používaly vlastních zásob uhlí i oleje, takže jen u uhlí obnášela by ztráta, jež mzdou mlýnům nabízenou nebyla by náležitě vyrovnána, 8 vagonů uhlí.
Dalším důvodem, proč žádosti vyhověno býti nemohlo, byla okolnost, že za daných poměrů nebylo možno provésti dokonalé kontroly hranic a bylo nebezpečí, že veliký rozdíl v cenách mezi obilím naším a cenami mlýnských výrobků v cizozemsku vedly by nekalé živly k podloudnému obchodu pohraničním, kterým by naše republika byla velmi těžce postižena.
Rovněž množství dováženého obilí k množství vyvážené mouky nebylo v poměru nijak příznivém, neboť se nedalo očekávati, že by se vymlelo nad 85% (t. j. 34 vagonů mouky).
V této době finanční úřady moravské vydaly bez vědomí ústředních úřadů povolení k semílání obilí rakouského.
Při revisi mlýnů bylo obilí toto zajištěno a s mlýny zahájeno trestní řízení, po jehož ukončení však bylo zabavené obilí vlastníkům opětně vydáno, tak že jim hmotná škoda nevzešla.
Poněvadž jest si vláda vědoma toho, že musí hájiti existencí i těchto mlýnů pohraničních, bylo učiněno používání mlýnů čsl. a rakouských předmětem jednání o obchodní smlouvě s Rakouskem, při čemž zástupcové vlády československé prohlásili, že úřady československé nejsou zásadně proti tomu, aby rolnictvo v pohraničním pásmu bydlící dodávalo své obilí do mlýnů ležících za hranicemi, pokud bylo by to odůvodněno poměry dopravními nebo dřívější zvyklostí.
Jako podmínka stanoven byl požadavek, že obě strany podrobí se platným předpisům o semílání obilí a nutné kontrole jak okresních obilních úřadů, tato i úřadů celních, aby bylo zajištěno, že povolení tohoto nebude zneužito na úkor platných předpisů.
Na základě toho bylo do jednání o užším pohraničním styku pojato ustanovení o zušlechťovacím řízení zemědělských plodin.
Prováděcí předpisy a podmínky pro toto řízení mohou býti ovšem vydány teprve tehdy, až obchodní smlouva s republikou rakouskou bude ratifikována.
Vláda jen po zralé úvaze odhodlala se k částečnému obmezení činnosti pohraničních mlýnů, neboť v prvé řadě musil zde býti hájen zájem všeobecný, který za nedosti bezpečně vybudované služby kontrolní býval by vážně o podloudným vývozem mlýnských výrobků poškozován.
Obilí do mlýnů dopravené semíláno bylo bez řádného dovozního povolení a bez vědomí orgánů zásobovací služby, tak že nepřísluší mlynářům nárok na náhradu jakékoliv škody, vlastníkům obilí pak žádná škoda nevzešla, jelikož po provedeném trestním řízení bylo obilí jim vráceno.
Vláda jsouc si vědoma obtížné situace, ve které mlýny na hranicích moravsko-rakouských se ocitly, vynaloží vše, aby smlouvy s republikou rakouskou o pohraničním styku byly co nejdříve ukončeny, a jakmile obchodní smlouva bude ratifikována, ihned ve srozumění s ministerstvem financí vydány budou příslušné předpisy prováděcí.
V Praze, dne 25. července 1921.
Dr. Hotowetz v. r.,
ministr obchodu.
Dr. Lad. Procházka v. r.,
správce ministerstva pro zásobování lidu.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
Tisk 902.
Antwort
des Ministers für Volksernährung und des Leiters des Ministeriuins für Industrie, Handel und Gewerbe
auf die Interpellation des Senators Luksch und Genossen
in Angelegeuheit der Regelung des Mahl-Grenzverkehres gegen Österreich (Druck Nr. 666).
Zu Beginn des Jahres 1920 ersuchten die vereinigten Grenzmühlenbesitzer in den Bezirken Znaim-Stadt und Znaim-Land die Regierung um die Bewilligung zur Einfuhr von 40 Waggons Getreide und zur Ausfuhr von 38 Waggons Mehl nach Österreich.
Mit Rücksicht auf die dazumal herrschenden national - ökonomischen Verhältnisse konnte diesem Ansuchen keine Folge gegeben werden.
Die die Bewilligung zum Veredelungsverfahren anstrebenden Dampfmühlen waren laut Gesuchsangaben verpflichtet, das Getreide um 8 Kč pro 1 q zu mahlen, und dies zu einer Zeit, wo dieser Lohn selbst für Wassermühlen nicht genügend war, wie dies von den Korporationen der Wassermühlenbesitze nachgewiesen wurde.
Damals zahtle auch die Getreideanstalt. den Wassermühlen 11 Kč pro 1 q, den Dampfmühlen 13 Kč 20 h und vom 1. März 1920 angefangen den Wassermühlen 13 Kč, den Dampfrnühlen jedoch 18 Kč.
Ausserdem hätten die in unserer Republik befindlichen Mühten zur Vermahlung freniden Getreides ihre eigenen Vorräte an Kohle und Öl verwendet, so dass bloss bei der Kohle der Verlust, welcher durch den den Mühlen angebotenen Lohn nicht gehörig ausgeglichen wäre, 8 Waggons Kohle betragen hätte.
Ein weiterer Grund, warum dem Ansuchen keine Folge gegeben werden konnte, war der Umstand, dass unter den gegebenen Verhältnissen eine genaue Durchführung der Grenzkontrolle untunlich war und die Gefahr bestand, dass der grosse Preisunterschied zwischen unserem Getreide und den fremdländischen Mahlprodukten unlautere Elemente dazu bewegen würde, an den Grenzen Schleichhandel zu betreiben, durch welchen unsere Republik sehr schwer geschädigt würde.
Desgleichen war das Verhältniss zwischen Getreideeinfuhr und Mehlausfuhr keineswegs günstig, zumal nicht zu erwarten stand, dass man über 85% (d. i. 34 Waggons Mehl) ausmahlen würde.
Zu jener Zeit haben die mahrischen Finanzbehörden ohne Wissen der Zentralbehörden die Bewilligung zur Vermahlung österreichischen Mehls erteilt.
Anlässlich der in den Mühlen vorgenommenen Revisionen wurde dieses Mehl sichergestellt und mit den Mühlen das Strafverfahren eingeleitet, nach dessen Beendigung jedoch das beschlagnahmte Mehl den Eigentümern wieder ausgefolgt wurde, so dass denselben kein materieller Schaden erwachsen ist.
Da sich die Regierung dessen bewusst ist, dass sie auch die Existenz dieser Grenzmühlen zu schützen hat, wurde die Benützung der čechoslowakischen und österreichischen Mühlen zum Gegenstande der. Verhandlungen betreffend den Handeisvertrag mit Österreich gemacht, wobei die Veirtreter der čechoslowakischen Regierung erklärt haben, dass die čechoslowakischen Behörden im Prinzipe nichts dagegen einzuwenden haben, wenn die im Grenzgebiete wohnenden Landwirte ihr Mehl in die jenseits der Gretizen liegenden Mühlen führen, insofern dies durch Verkehrsverhältnisse oder frühere Gewohnheit begründet wäre.
Als Bedingung wurde die Forderung aufgestellt, dass sich beide Parteiem den hinsichilich des Mahlverfahrens geltenden Vorschriften sowie der nötigen Kontrolle sowohl seitens der Getreideämter als auch seitens der Zollämter unterwerfen, um Gewissheit zu haben, dass diese Bewilligung den geltenden Vorschriften entgegen nicht missbräuchlich angewendet werde.
Infolgedessen wurde in die Verhandlungeri betreffend den engeren Grenzverkehr die Bestimmung über das Veredelungsverfahren von landwirtschaftlichen Produkten aufgenommen.
Die Durchführungsvorschriften und die Bedingungen für dieses Verfahren können natürlich erst nach erfolgter Ratifizierung des Handelsvertrages mit der Österreichischen Republik herausgegeben werden.
Die Regierung entschloss sich nur nach reiflicher Erwägung zu einer teilweisen Beschränkung der Tätigkeit der Grenzmühlen, denn in erster Linie musste hier das allgemeine Interesse in Schutz genommen werden, welches bei nicht genügend und sieher ausgebautem Kontrolldienste durch die Schleichausfuhr von Mahlprodukten ernstlich geschädigt wor den ware.
Das in die Mühlen geführte Mehl wurde ohne ordentliche Einfuhrbewilligung und ohne Wissen der Orgarie des Ernährungsdienstes vermahlen, so dass den Müllern kein Einspruch auf irgendwelchen Schadenersatz zusteht, den Eigentümern des Getreides jedoch erwuchs keinerlei Schaden da denselben das Getreide nach durchgeführten Strafverfahren zurückerstattet wurde.
Indem sich die Regierung der schweren Situation bewusst ist, in welche die Mühlen an der mahrisch - österreichischen Grenze gerieten, wird dieselbe alles aufbieteri, um die Verträge mit der Österreichischen Republik hinsichtlich des Grenzverkehres ehetunlichst zu Ende zu führen und werden nach erfolgter Ratifizierung des Handelsvertrages die bezüglichen Durchführungsvorschriften im Einvernehmen mit dem Finanzministerium sofort herausgegeben werden.
Prag, am 25. Juli 1921.
Dr. Hotowetz m. p.,
Handelsminister.
Dr. Lad. Procházka m. p.,
Leiter des Ministeriums für Volksernährung.