Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 914.

Po rozpadnutí Rakouska dány byly vojenskou správou do různých měst, která dříve vojska neměla, vojenské posádky. Ze strategických důvodů dostalo se vojska i městům Trutnovu a Vrchlabí, tedy městům, která za dřívějších dob vojenských posádek usilovně se dožadovala. Dnes tato dvě města, zejména pod vlivem německého tisku, jsou proti čsl. vojsku, při opatřování ubikací, vojenských cvičišť a střelnic provádějí passivní resistenci, znemožňují řádné ubytování vojska - krátce chovají se tak, aby dokázala, že vojska si nepřejí a že pro vojsko v městech těch není místa. Toto jednání obecních správ ve Vrchlabí a v Trutnově neodpovídá ani veřejnému mínění v těchto městech, neboť převážná část německého občanstva uznává, že vojsko v těchto městech zabránilo již jen svojí přítomností mnohým výtržnostem a nepokojům různých pochybných elementů. Toto přesvědčení má i většina volených zástupců v těchto městech, avšak stanovisko to nemůže veřejně prohlásiti, aby nevydávala se v šanc hypernacionálních všeněmeckých štváčů, pod jichž terorem městské správy v Trutnově a ve Vrchlabí se nacházejí. Za těchto poměrů nevykonávají ovšem a nemohou vykonávati obce pro vojsko téměř ničeho a posádkoví velitelé nedůstojným přímo způsobem stále a stále jsou nuceni vyjednávati o ubikacích atd.

Uvádíme konkrétní případ, jak obec Vrchlabí počíná si, aby - když již posádky zbýti se nemůže - působila aspoň největší potíže.

Nyní je ubytováno čsl. vojsko ve Vrchlabí ve dvou od sebe vzdálených budovách a to v bývalém hotelu Mohren a s ním souvisejících, slušně adaptovaných bývalých konírnách velkostatkáře Czernina Morzina; druhá menší část vojska ubytována jest ve dvou místnostech v městském chudobinci. V budově chudobince společně s vojskem jsou ošetřovanci a není divu, že často dochází k oboustranným stížnostem. Nesnáze tyto lze odstraniti ihned, když malá část vojska ubytovaná v chudobinci vymění obývací místnosti za přízemní místnosti v bývalém hotelu Mohren, pronajaté nyní občanské rodině. Dlužno připomenouti, že právě jediná občanská rodina bydlí v bývalém hotelu Mohren v přízemí mezi vojskem, že tedy samozřejmě není bydlení pro rodinu tu uprostřed vojska nikterak příjemným. Přes to všecky pokusy podnikané místním velitelstvím ve Vrchlabí u obecního úřadu byly marné a nápravy, která ve všeobecném zájmu je nutna, nelze za žádnou cenu pro tvrdošíjnost obecního úřadu, kterému vládnou bývalí rakouští důstojníci a nikoliv obecní starosta, dosíci. Stav tento jest zahanbující a ponižující, k nápravě neděje se ničeho a tak triumfuje protistátní zášť několika štvanců všeněmeckých proto, poněvadž nadřízené vojenské úřady ve věci ničeho nepodnikají a jak čeští členové obecního zastupitelstva vidí, žádného jednání s obcí nezahajují a dávají tím tak najevo, že s nynějším stavem se smiřují. Podobně počínala si obec Vrchlabí i ve příčině opatření vojenského cvičiště. Žádost posádkového velitelství i příkaz okresní správy politické, aby pro vojsko obec opatřila cvičiště, byly městskou radou v kvapně svolané poradě zamítnuty a usnesení, ve kterémž se tvrdilo, že obec vůbec žádných pozemků nemá a ve Vrchlabí také jiné žádné pozemky nejsou, předloženo bylo ke schválení obecnímu zastupitelstvu. Tam však k návrhu českého člena obecního zastupitelstva pana Turky, který varoval před takovýmto postupem, návrh městské rady padl a jednomyslně usneseno bylo dle návrhu pana Turky zvoliti zvláštní komisi, která za účasti místního velitele shlédla všecky pozemky náležející obci anebo jsoucí zde k disposici. Při komisi té ukázalo se opět, jakým způsobem vrchlabská radnice proti vojsku si počíná. První pozemek, ke kterému se zmíněná komise dostavila, shledán byl posádkovým velitelem za zcela vhodný pro vojenské cvičiště a ve věci pronájmu pozemku toho k účelům vojenským došlo k formulování návrhu ze strany obce, za jakých podmínek pozemek ten pro vojenské cvičiště přenechá. Do dnešního dne však vojenská správa jednání s obcí neukončila, vojenská posádka vrchlabská cvičí na soukromém pozemku v Hořejším Vrchlabí za zvláštních poměrů, které však každé chvíle mohou pominouti a vojsko ocitne se opět bez cvičiště.

Vina na těchto neutěšených, zahanbujících a vojska nedůstojných poměrech spočívá jedině a výhradně na nadřízených vojenských úřadech, které nekonají ve věci ubytování vojska to, co jest jejich povinností, zodpovědnost a jednání ponechávají místním vojenským velitelům, kteří nemajíce ani práva ani moci pořádek právní zavésti, nemohou ničeho činiti.

V Trutnově jsou poměry, pokud ubytování vojska se týče, právě takové a majitelé místností, kde vojsko je ubytováno, každé chvíle (podle politické nálady) na vojenské velitelství útočí, aby vojsko bylo přemístěno, ač k něčemu takovému vůbec není důvodů. I dělnictvo štváno je německými nacionály proti vojsku, neboť v Trutnově spojují uměle, ale, zcela bezdůvodně, otázky ubytování vojska s nezaměstnaností dělnictva a nemožností pracovati v továrnách. A všecko to děje se jen proto, že nejsou tu pevné smlouvy a ujednání o pronájmu ubikací.

Poměry tyto samozřejmě k vážnosti naší armády nepřispívají, v očích Němců je vojenská správa pro posměch, důstojníci a mužstvo zbytečně trpí a proto táží se podepsaní pana ministra Národní Obrany, je-li ochoten

1. vyžádati si od posádkových velitelství zprávy o skutečném stavu nynějším pokud týče se ubikací, cvičišť atd.,

2. zda-li je ochoten sám anebo svým zástupcem na místě o všech těchto závadách se přesvědčiti,

3. naříditi vojenské správě, aby zajistila ve smyslu zákonných ustanovení řádné ubikace a s majiteli jich, jakož i s majiteli pozemků, kterých používá se nebo používati se bude za cvičiště či střelnici, uzavřela řádné nájemní smlouvy,

4. naříditi, aby rozhodnuto bylo, že posádky tyto, zejména ve Vrchlabí, jsou trvalé.

V Praze, dne 2. srpna 1921.

V. Sehnal, Václav Donát, Jos. Smrtka, Ružiak, K. Sáblík, Otm. Hrejsa, F. Pánek, Frant. Jan Kroiter, J. Hucl, Ján Duchaj.