Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 921.

České menšiny, které po desítky let bolestně prodělávaly křížovou cestu německého útlaku ve starém Rakousku, právem očekávaly v Československé republice, že vláda nebude trpěti křivd, které na nich Němci páchali a že rychle a bezpečně se postará v zájmu spravedlnosti i v zájmu státu samého o to, aby klidně, kulturně i hospodářsky mohly žíti a se vyvíjeti. V prvých dobách republiky byly k tomu sice učiněny slibné a cenné počátky, avšak zakřiknutí národních českých menšin kverulantstvím, kterým neoprávněně pojmenoval ministerský předseda Tusar jejich svaté snahy o bytí a nebytí, probudilo u Němců staré vášně a nepřátelství proti všemu, co ve zněmčelých krajích česky dýchalo. O tom, jak hroznými, neuvěřitelnými a československého státu nedůstojnými zbraněmi vášně tyto bojují, podávají nejbezpečnější údaje úřední, najisto postavené zprávy Národních Jednot.

>Zpráva o činnosti Národní Jednoty pro východní Moravu za rok 1920< uvádí tak křiklavé a četné případy, že některé z nich uvádíme:

V Likovci u Příbora byl pro českou školu vyvlastněn domek č. 21 a Němci činili vše možné, aby otevření školy zmařili. Vyřkli >běda!< tomu, kdo poskytne sebe menší přístřeší pro nájemníky, kteří se měli z domku ve prospěch školy vystěhovati. Nezbylo tedy, než opět zabrati alespoň komoru, a tu za četnické intervence upraviti ve světničku nákladem 2400 Kč, což zaplatiti byl okolnostmi donucen ze svých prostředků sám správce školy, jen aby mohl bydleti též jako člověk. To se stalo v obci, kde zapsáni byli do české školy 22 žáci a v německé jich zůstalo 12. V téže obci napočteno bylo při sčítání lidu 68,1% Čechů, kterých německé obecní představenstvo roku 1910 napočetlo jen 8,3%!

V Bartošovicích u Studénky tvoří českou menšinu dělnický lid, pracující na velkostatku >Dolenský dvůr<, a posílá do české školy 50 dětí. Němci snaží se anonymními dopisy a výhružkami českou menšinu zastrašiti. Česká škola je upravena z bývalého chléva a má vlhké zdi, dýšící plísní.

V Butovicích bylo napočteno 700 Čechů, kteří jsou po většině usazeni v továrních koloniích vozovky, ježto v obci žádný Čech bytu nedostane. V továrně jsou veškerá vůdčí místa obsazena cizinci a čeští dělnici jsou uměle stlačováni, ač továrna má pouze státní objednávky. Veškeré zakročení, aby cizinci byli z továrny odstraněni, zůstalo dosud nevyřízeno, rovněž nevyřízena jest žádost českých zaměstnanců o zavedení české úřední řeči. Slíbena sice meziministerská komise, ale dosud marně se na ni čeká. S počátku páni byli ochotni k ústupkům, ale když se přesvědčili, že na místě, aby úřady energicky zakročily - zvláště ministerstvo železnic bylo zde povoláno - odložili vše ad akta, stoupá jejich odvaha a při těchto poměrech nebude daleka doba, kdy správa továrny začne zcela veřejně svou germanisační práci. Dosud se jí nevzdala a provozuje ji tajně! Ve vozovce je stálý boj o přijetí každého českého dělníka, zřízence nebo úředníka a o obsazení bytů v kolonii.

V Ženklavě byla česká škola povolena již koncem r. 1919, avšak vyučovati se počalo teprve 1. června 1920 za největšího odporu tamních Němců. Vstupu českých dětí do české školy brání výhrůžkami, boykotem a ztížením hospodářské situace českých rodin. Škola je dosud umístěna v jediné malé místnosti (6 x 4 m), kterou samy úřady uznaly za nevhodnou. Učírna jest oddělena cihlovou zdí od chléva, kde majitel domu - Němec - choval dříve kozy, nyní dokonce i prasnici se selaty, kteréž dělají celý den takový hluk, že i mimojdoucí na silnici se zastavují. Učírna jest nízká, není možno ani dvě tabule vedle sebe postaviti, není místa pro učební pomůcky. Při škole není bytu pro učitele a týž je nucen denně do školy docházeti ze Štramberka, asi 1 hod. vzdáleného. Při sčítání lidu užívali němečtí komisaři všemožných intrik, při čemž jeden porušil i úřední tajemství. Dne 28. října byl vyvěšen prapor v národních barvách - jediný v celé obci - na české škole. Do večera byl celý pokálen, i schody vedoucí ke škole. Po sčítání lidu byl přepaden dům českého občana v noci surovci, kteří nejprve rozházeli mu všecko dříví ve dvoře, pak vyrazili okno i s rámem. Ředitel cementové továrny - Němec z říše - vše české utlačuje, české úředníky na dlažbu vyhazuje, německé přijímá.

V Životicích bylo r. 1910 napočteno 10%, letos jest jich nejméně 24,84% a posílají do české školy 37 dětí. Škola jest umístěna ve zrušené nálevně bývalého hostince na Fojtství. Pro učitele není lze v obci dostati bytu, takže týž rodinu má ve Val. Meziříčí a denně dojíždí odtamtud v 5 hod. ráno.

V Žilině u Nového Jičína jako v každé zněmčelé obci nemohou se Němci spřáteliti s českou školou, ač má 82 dětí, a útočí stále štvavými schůzemi a články v novinách. Zamazaný nápis >Národní škola< hlásá jejich úroveň. Při odvodech 8. března vtrhli němečtí odvedenci, ozdobení velkoněmeckými stuhami, ozbrojeni obušky a klacky do školní budovy v době vyučování, zkoušeli pevnost klacků na všech dveřích a konečně hnali se za zpěvu >Wacht am Rhein< do učírny I. třídy, kdež na třídním učiteli a na dítkách násilí jejich mělo se uplatniti. Výkon jejich byl zamezen správcem školy. Odešli za spílání a řevu jako krvelačné šelmy a vyhrožovali. Jak žilinská německá výchova působí, dokazuje i to, že poštovní úřad byl německou poštmistrovou v den narozenin p. presidenta ozdoben kusy barevného papíru v souladu barev - německých.

V Šenově u Nového Jičína bájí Němci stále o >Sudetenlandu<, roztrušují pověsti o úpadku republiky, o nastávající válce, která pro Němce skončí vítězně. Otevřeně prohlašují, že v Šenove žádného Čecha býti nesmí. K tomu cíli neštítí se užívati ani těch nejsprostších zbraní. Při sčítání lidu prováděli >extrasčítání<, odpadlíkům slibovali aprovisaci (rolník Fileman dodávání mléka zdarma po několik měsíců), vyhrožovali propuštěním z práce, odeslali na noc z 15. na 16. února české sloužící do jich rodných obcí, ubytovali u německých rolníků přes tu noc nocleháře Němce z jiných obcí atd. Přes to napočteno v Šenově Čechů 1060, t j. 38%. V české škole je 154 dětí českých a dalších 48 trčí ve škole německé. Ač byli řádně reklamovány do školy české, nebylo o nich rozhodnuto. Německá škola je sedmitřídní pro 235 žáků, z nichž v posledních dvou ročnících jest žáků, jen 12 + 15. Žádost o redukci této neoprávněné sedmitřídky nebyla dosud vyřízena.

Ač menšina česká má více než 38%, úřaduje obecní úřad pouze německy a nechce připustiti, aby čeští členové obecního zastupitelstva při zasedání mluvili česky. Obecní tajemník ani starosta neumějí česky. Válečné rakouské půjčky obce v obnosu 300.000 K nechtějí změniti v půjčku československou a jednání o tom nepřipustí do obecního zastupitelstva. Za nájem budovy pro českou školu berou 4200 Kč ročně, ale zákonitý příspěvek na českou knihovnu odepřeli. Teprve na stížnost české menšiny odbyli ji 200 Kč. Jak malicherných chikan používají, svědčí nepřátelství proti správci české školy i v otázce školní zahrady. Týž dal v zahradě budovy zrýti trávník, aby z ní vytvořil zákonem nařízenou školní zahradu, avšak dostal od obce nařízení, že musí tam opět býti do 30 dnů trávník, poněvadž ze zryté země může se v létě prášiti do tříd, čímž by bylo zdraví českých dětí ohroženo. Současně nařízeno zasázené stromy a keře vykáceti.

V Kunvaldě jest asi 9% česká menšina a víc, v české škole 21 dítko. Pro školu tu měl býti včas upraven domek č. 169, poněvadž správce velkostatku bránil umístiti školu v zámku. Přes to došlo k otevření školy až 1. května 1921, poněvadž Němci po dvakráte vytloukli okna v nehotové budově. Škola nemá dosud učebných pomůcek, poněvadž ministerstvo vyučování rozpočtu včas neschválilo a zálohy jsou vyčerpány.

V Životicích u Fulneka mařili Němci všemi prostředky úřední jednání o založení státní školy obecné. Užili i násilí proti původcům školy. Úřední komise okresní politické správy i s četnictvem byla uvítána passivní resistencí místních úředních orgánu a proti odporu majitelů domů musila odejíti s nepořízenou. Do obce musila býti proto položena vojenská posádka, která místnosti pro českou školu zabrané vyklidila a v obci pořádek zjednala. Štvanice trvají však dále a v obci to vře - čeká se na jakýsi převrat a českému správci školy slíben vyhazov.

Ve Fulneku, známém místě J. A. Komenského, nemohla býti obvodová občanská škola otevřena včas, ježto úřady potřebných místností nezabraly. Obecná škola má pro 2 třídy 1 zastrčenou učírnu, občanská vůbec nic.

V Suchdole u Nového Jičína falšovali Němci sčítání lidu přemlouváním, sliby, hrozbami, terrorem, ano i podvodem. Musilo býti 70 stran reklamováno, to s úspěchem, poněvadž se zjistilo, že mnozí německy vůbec neznají a rodiče jejich jsou Češi. Tím dostoupil úředně počet Čechů na 400 osob, ač v pravdě je tu 25% obyvatelstva původu českého. Němci v Suchdole se prohlašují za >přední stráž Sudetenlandu< a doufají v převrat. O jejich lásce k republice svědčí i to, že v 95% příbytků jsou umístěny obrazy Františka Josefa, Karla a pruského Viléma, ověnčené velkoněmeckou trikolorou. Do německé školy vlákali 25 českých dětí, ze kterých 18 bylo do české školy vyreklamováno. Ale děti chodí do německé školy vesele dál, ježto zemská školní rada nařídila nové šetření. Státní úřady ve mnohém tu ukázaly slabost.

V Heřmanicích u Hranic je česká škola s 21 žákem umístěna v kupeckém krámku. Německý terror vypudil chudou českou rodinu z obce, aby počet českých žáků zmenšila. Česká menšina žádá, aby německá škola v Heřmanicích (29 žáků) a v Kozích Loučkách (13 žáků) byly spojeny a české škole přikázána budova školy heřmanické. Stát by tím ušetřil alespoň 200.000 Kč, které chce věnovati na stavbu školy české.

V Polomi u Hranic je česká menšinová škola povolena, dosud není však otevřena. Čítala by 23 dítky. Postavení české menšiny v Polomi jest velmi žalostné. Co Němci provádějí, není k uvěření. Česká menšina volá o nutnou, důraznou ochranu, a to jen proto, že Němci vyhrožovali českým rodičům, budou-li své dítky posílati do české menšinové školy, že děti zabijí.

Ve Slavoníně bylo zapsáno do české školy 32 dítek. To přivedlo něm. nacionály do varu a správce školy i industriální učitelka byli téměř denně napadáni hloučkem německých kluků, poštvaných svými rodiči, a insultováni. Tato německo-nacionální akce vyvrcholila pustou scénou před obrazem presidentovým v české škole. Titíž kluci vrazili násilím do třídy, poplivali obraz a častovali při tom p. presidenta takovými nadávkami, že jest jich schopen jen jazyk německý, které se však pero vzpírá psáti.

V Kyselově činili Němci všemožné obtíže a překážky při stavbě budovy pro českou školu a udržují značně českých dětí ve škole německé, využívajíce hospodářské odvislosti rodičů.

V Nedvezí, kdež napočteno 43% českého obyvatelstva, jest česká škola z milosti trpěna v jednotřídní škole německé a musí vyučovati polodenně.

V Hněvotíně, kdež je zapsáno 78 českých dětí do české školy, bylo reklamováno 28 dětí českého původu ze školy německé, ale stížnost vyzněla na prázdno.

V Mariánském Údolí a Hlubočku úředníci německé železářské společnosti >Moravia< pracují proti přijímání českého dělnictva, mistrů i úřednictvu. Dá se tu přednost i cizozemcům z Bavorska, kteří se nedovedou s dělnictvem dorozuměti.

Ve Šternberku, kdež je česká menšina přes 1000 duší, byly činěny nekonečné překážky při opatření učírny pro nově povolenou třetí třídu české obecné školy. Přes četné žádosti, petice, urgence a osobní intervence u kompetentních úřadů potřebná místnost dlouho nebyla opatřena, takže se mohlo vyučovati pouze ve dvou třídách částečně po půldnech. Zpráva Národní Jednoty při této příležitosti praví: >Budiž zde veřejnosti sděleno, že podobné zbytečnéprůtahy posice české v krajích menšinových velice znesnadňují a rozvoj brzdí -zajisté není potřeby doby čtyř měsíců k tomu, aby napsáno bylo několik řádků,jimiž se od kompetentního úřadu dává svolení ku vyvlastnění potřebnémístnosti; taková fakta dávají příčinu k oprávněné domněnce, že >tam nahoře

V Mladějovicích starosta již dvakráte zarazil pokus o českou školupředvoláváním českých lidí, jimž pohrozil vyhoštěním z obce a hospodářskýmseslabením.

V Újezdě u Unčova bylo zapsáno do české školy 49 dětí. Protože místnostpro jednu třídu zabraná stačí jen pro 25 žáků, byla povolena počátkem škol. r.1920-21 pobočka. Přes to bylo vyučováno až do 31. března polodenně, protoženavrhovaná místnost pro pobočku nebyla dosud ministerstvem zabrána. Od 1. dubna se vyučujei v pobočce, pro niž byla poskytnuta místnost na letní měsíce jedním českým občanem.Zdlouhavé jednání úřední v záležitosti umístění školy způsobilo velikéškody, kterých už nenapravíme. Po sčítání lidu Němci české lidi vpravděbojkotují, takže někteří čeští lidé jsou dnes hospodářsky zničeni. Bytu dobréhočeští lidé nedostanou.

V Unčově veškeré nepřátelství vede notář Marzelli, jehož prý chránínejen notářská komora, nýbrž i ministerstvo spravedlnosti. Čeští lidé nemají tuklidu, z bytů jsou vypovídáni, z práce propouštěni. Je zajímavo, že propouštěnje první na řadě vždy dělník Čech, ale za žádných okolností není dělníkČech znovu přijat. Státní úřady v Unčově jsou přeplněny Němci, kteří českyneumějí, nejvíce pošta, nádraží a berní úřad. Obsazení státních úřadůnaprosto neodpovídá poměru Čechů a Němců v republice 4 : 1. Nynější pokolenízdejších Němců lze nazvati >pokolení zaťatých pěstí<. Zaťaté pěsti cítí vprvé řadě místní Češi. Každý, i ten nejmenší počin jejich ruší, nicdobrovolně nedají. Na 60 českých dětí úpí ve škole německé. Čechům se vytýkái český hovor na ulici. Nadávky, bití a přepadání dětí českých dějí se denně.Děti přednosty stanice jsou napadány a bity na ulici napořád. Podobně se děje synukancelisty Müllera. Tento byl nedávno ztlučen do krve od německého dělníka. Bytovýúřad Čechovi vůbec bytu nedá, ani státnímu úředníku. Vdovu Hlochovou vyhodili naulici se 3 dětmi za to, že je posílá do české školy. O stranictví této komise svědčí,že byla rozpuštěna a dosazen vládní komisař. České tabulky ze spolkovýchmístností a z mateřské školky byly ukradeny. Reklamní tabule obchodníka J. Kožušníčkabyla pokřivena. Státní znak z okr. soudu pokusili se ukrásti, a když to nešlo,pokřivili jej. Při odvodech diktovali si němečtí branci protistátní podmínky. Kdyžbyli odmítnuti, zahalili svůj prapor do smutku, dali si zahráti smuteční pochod amnoho z odvedených se nedostavilo ke slibu. Při tom si vynutili uzavření obchodu Kožušníčkovaproto, že majitel odepřel jim odstraniti obraz presidenta Masaryka. Při sčítánílidu musili čeští lidé projíti v Unčově opravdovým očistcem.

V Hradečné-Hradci u Unčova má česká škola 32 žáky a Němci činí všemožnýnátlak na rodiče, aby je převedli do školy německé. Germanisace dětí se zdeprovádí pomocí českých sirotků z cizích okresů, jakž bylo při sčítání zjištěno.Germanisovaných sirotků je tam asi 25. Při sčítání lidu snažili se tři členovéobecního výboru činnost sčítacího komisaře křížiti. Hned několik dnů po sčítánízmizela s české školy tabule beze stopy. Správci školy bylo uřezáno v jeho vlastnízahradě 41 stromků dvouletých a vytlučeno okno.

V Medlově u Unčova mnoho germanisoval poštovní úřad. Česká menšina vidízde svou spásu jen v zamýšlené parcelaci dvora liechtensteinského v Králové.

V Renátách nadehtovati Němci 18. května kliku u statku českého rolníka E.Valacha a druhého dne vhodili mu do pokoje veliký kámen a zkažená vejce. Několikdnů na to bombardována byla vrata jeho statku. V noci z 1. na 2. srpna shodili Němciškolní návěštní tabuli a ukradli ji. 31. srpna v 8 hodin večer vnikli němečtíodvedenci do české školy, vyházeli lavice, všechen inventář školní a uspořádalitancovačku bez svolení úřadů. Za hulákání >Wacht am Rhein< tančili až do ránaa ani četníci, z Unčova povolaní, jim nezabránili. Druhého dne nepustili učitele doškoly a četníci marně 3 dny vyjednávali o vydání klíčů od místnosti. Teprvemístodržitelství nápravu vynutilo.

V Králové u Unčova dlouho zdržovali zřízení české školy Němci a nájemceliechtenštejnského velkostaku Kafka, ač dle sčítání lidu je v obci mezi 375obyvateli 110 Čechů. Škola jest umístěna v dělnickém domku a dosud chudě zařízena.

V Úsově, kdež napočteno 30% českého lidu, bylo v r. 1920 mnoho dítek mateřskéškoly přepadáváno německými žáky a žačky měšťanské školy české dosud jsoubity od německých žáků. Na podzim byla i učitelka česká německým žákemuhozena. Německou školu navštěvuje dosud mnoho žáků českého původu. Hospodářskýútlak českých lidí je dosud patrný. Při pozemkové reformě přichází rovněžčeská menšina zkrátka, poněvadž poradní sbor složen jest dle přání Němců,aniž by pozemkový úřad, jejž představenstvo města obelhává, řádně zakročil.

V Mohelnici činili Němci otevření české školy takové příkoří, žepotřebné místnosti pro ni a byty musily býti zabrány ozbrojenou mocí. V městě jsoudělníci tísněni zaměstnavateli a řemeslníci boykotováni a vůbec jim život conejvíce znepříjemňován.

V Mírově, kde česká menšina čítá skoro jednu pětinu obyvatelstva, jestmenšinová škola pro 55 žáků v nedostatečné, zdraví záhubné místnosti. I. třídaa byt učitele jsou ve staré chalupě a jsou to vlastně vlhké, studené a tmavé díry.II. třída je v německé mateřské škole. Budova i podlaha je z betonu. Ač se spálilov zimě jen ve II. třídě průměrně 60 kg uhlí denně, teplota nepřesahovala 3-5oC. Učitelka i děti byly po celou zimu v zimnících, rukavicích a bačkorách, podnohama rohožky a přece mrzly. Nutno postaviti novou školní budovu, ale jednání o níuvízlo v ministerstvu školství. Němci se vysmívají, vidouce naši malomoc anetečnost kompetentních míst vůči české menšině.

Ve Svinově u Mohelnice běsní Němci proti zřízení menšinové školy apoužívají známých surových svých prostředků: vytloukají okna, že kameny dosvětnice padají, znečisťují stěny, pokácené stromy českých lidí házejí dopotoka, dřevo v metrech bourají a kradou.

V Rohli provedli Němci při sčítání lidu proti českým lidem plno agitacía nátlaků. staly se případy, že muž Němec hrozil ženě Češce vyhnáním, přihlásí-lise k české národnosti. Čeští rodiče jsou krutě pronásledováni.

V Horní Olešné jsou Němci tak výbojní, že si troufali v dubnu 1919vpadnouti i do českého Dlouhomilova a vyrvati a s kůlem odnésti zasazenou lípuSvobody. Velkou nenávist projevili při zřizování české školy, pro niž musily býtimístnosti úředně zabrány. V místnostech těch byl však podloudně a narychlo zřízenobchod smíšeným zbožím a okresní politická správa v Šumperku nedovedla dosudzjednati úcty právu. Česká škola byla zatímně umístěna v hostinci J. Katzera vLoučkách v místnosti vedle tanečního sálu, jímž se musí do třídy procházeti.Tam dostalo se jí kruté pohany. V neděli 3. dubna při taneční zábavě otevřelhostinský třídu školní, nábytek se hodil do kouta, postaveny stoly a německá společnostobojího pohlaví se ve škole při pití vesele bavila.

V Rapotíně u Šumperka, kde jest 34 českých dětí a česká menšina přes300 osob, trpí škola česká nedostatkem místností a není místa, kde by české děti,odloučeny od německé hrubosti, mohly si nerušeně hráti, kde by mohl býti pěstěnškolní tělocvik. Ministerstvo školství bylo místním výborem upozorněno na získánítakového místa velmi vhodného, ale žádost zůstává nevyřízena.

V Šilperku česká menšina, ač vzrostla na 27%, má ustláno na trní.Obecní úřad nedbá jejich přání, ba odpírá jí to, čím zákonu jest povinen. Pročeské lidi nemá bytů, hrozí jim vystěhováním, dají-li dítě do české školy,odpírá jim rady i pomoci s poukazem, aby šli k Čechům. Na zařízení české školynedala obec ani haléře. Nejnutnější nábytek byl pro ni pořízen, ale živnostnícičekají už 2 léta na peníze. O otop bylo ji třeba nutit stávkou dětí a intervencíu úřadů. Čeští živnostníci jsou zde usilovně boykotováni.

V Bukovicích je česká škola se 27 žáky umístěna v části hospodářskéhostavení v místnostech naprosto nevyhovujících. Předák české menšiny, obchodníkMacek, jest boykotován a pronásledován. Již po třikráte byla mu okna rozbitakamením.

V Červené Vodě, kde se při sčítání přihlásilo k české národnosti256 Čechů, jsou Češi hromadně vypovídáni z bytů a z práce. Dnes nedostanenemocná kojící žena zemědělského českého dělníka ani kapky mléka, ba odpíráse Čechům i úřední příděl potravin.

Ve Slatině u Jevíčka povolali si Němci při sčítání lidu na pomoc 28 Němcůze sousedních německých vesnic, takže přes noc přibylo 28 obyvatelů-hostů.

V Želivsku u Březové si pozvali Němci ke sčítání lidu 26 hostů-Němců.Čeští žáci jsou z německé školy bezvýsledně reklamováni. Jedině po půlročnímjednání byli z ní vyloučeni 3 žáci, neznající vůbec jazyka vyučovacího. Alevyloučení nechodí do české školy - nechodí do školy vůbec, ba potají navštěvujíškolu německou a nelze se dovolati nápravy a převedení úředního nařízení. Němcinerespektují vůbec nařízení úřadů, boykotují Čechy a před státní vlajkou načeské škole křičí: >Heil!< a zpívají velkoněmecké písně.

V Runařově u Konice mařili Němci všemi prostředky zápis do české školya 25 dětí ze smíšených rodin udržují ve své škole. Od sčítání lidu jsou jakodiví. Pobouřila je i česká tabule na české škole. Nechtěli dovoliti její vyvěšení,pak hrozili, že nebude viset ani hodinu. Jak při tom ukazovali svou kulturní úroveň,nemožno slušnému člověku opakovati. Ve svých úskocích jsou náramně vynalézaví.Oporou jejich jest renegát z Vídně, který chce dosíti domovského práva v Runařověač je ze sousední Konice a maďarským příslušníkem. Bude-li mu udělena naše státnípříslušnost, chystá se zříditi v Runařově podnik tovární, kterým chce všechnyčeské lidi ubíti. On prý musí prosadit svou, i kdyby měly jíti až k panupresidentovi.

Zprávy zde ve vyňatku podané, jsou bolestným pro každého dobrého občanarepubliky a dají tušiti, že podobnými protizákonnými zbraněmi bojují Němci navšech místech, kde se stýkají s českými menšinami. Dávají rovněž tušiti, želeckde ve státní správě jsou vadná kolečka a že skoro všechna ministerstva majína neodčiněných křivdách proti českým menšinám podíl. Jsme přesvědčeni, žeza Vaší správy, velectěný pane ministerský předsedo, mnohé z uvedených ineuvedených křivd byly již napraveny i odstraněny, přes to víme, že četnétrvají, a to nikoliv bez viny některých lhostejnějších činitelů státních, a snažímese interpelací touto, aby v zájmu zákonů i státu byl život českých menšin vzat vpevnější ochranu vlády a aby potřeby jejich byly s větším pochopením aurychlením dle spravedlnosti vyřizovány. Proto se Vás dotazujeme, jsou-li Vám případynámi uváděné známy, jste-li ochoten příslušná ministerstva na ně upozorniti azaříditi, aby křivdy byly odstraněny tak, aby české menšiny mohly volně,nerušeně a bezpečně žíti život hospodářský, kulturní i národní v republice,pro kterou tak mnoho obětovaly.

V Praze, dne 2. srpna 1921.

dr. Jar. Brabec, Alois Jirásek, dr. Franta, dr. Herben, dr. Fáček,dr. Mareš, Jos. Žďárský, Stránský, K. St. Sokol, Matuš Dula.