Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

 

I. volební období.

3. zasedání.

 

Tisk 994.

 

Zpráva

 

ústavně-právního výboru senátu Národního shromáždění

 

o usnesení poslanecké sněmovny

 

stran vládního návrhu zákona

 

o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu (tisk 974).

 

Osnova zákona provádí v Českoslo­venské republice ustanovení smluv mírových St. Germainské, Versaillské a Trianonské, dle kterých státy vzniklé z mocnářství Ra­kousko-Uherského nabyly všech statků a všeho jmění vlády rakouské, po případě maďarské a německé, a upravuje způsob, jakým mají být statky ty také s přísluš­nými zápisy knihovními a rejstříkovými pře­vedeny do vlastnictví státu českosloven­ského.

 

Pojem statky a jmění těchto vlád vykládají pak mírové smlouvy v ten smysl, že se jím rozumějí statky bývalého státu ra­kouskouherského, pak všecky statky ko­runy a soukromý majetek bývalé panov­nické rodiny rakousko-uherské. Smlouva Versaillská mluví tu sice o "les biens privés de l'exempereur d'Allemagne et des autres per­sonnes royales", ale za personnes royales sluší pokládati všecky členy panovnických rodin německých, sice by mezi obsahem smlouvy Versaillské a smluv St. Germainské a Trianonské nastal rozpor, jehož tvůrcové smluv těch neobmýšleli. Ustanovení smlouvy Versaillské má ostatně pro republiku Česko­slovenskou jen skrovný výsledek praktický, a jde hlavně o smlouvu St. Germainskou a Trianonskou.

 

Toto přiřknutí statků státních a panov­nické rodiny nemá povahy konfiskace, nýbrž vyplývá ze změněných poměrů státních a jest důsledkem uznané samostatnosti a sou­verenity československého státu. Poněvadž pak rodiny panovnické měly postavení a význam státoprávní, byly státoprávními čini­teli a součástí bývalých států (gouverne­ment), týče se osud bývalých států také jich.

 

Mohou vzniknouti spory o to, kdo jest členem panovnických rodů rakousko-uher­ského a německých, a otázka ta má být dle § 4 řešena ministerstvem vnitra po dohodě s ministerstvem věcí zahraničních, při čemž osoby, o jejichž majetek a statky jde, mají právo stěžovat si na rozhodnutí ministerstva k Nejvyššímu správnímu soudu. Otázku, zda potomci Františka Ferdinanda Rakouského z Este jsou příslušníky ro­diny panovnické, zodpověděl kladně § 3 odstavec 2., a zajisté právem, neboť příslušníci rodiny Hohenbergovy pocházejí z řádného a platného manželství Františka Ferdinanda, ve které vešel se svolením tehdejšího císaře Františka Josefa a sluší je tedy dle zákonů pokládati za plnoprávné jeho potomky a tedy za členy rodiny pa­novnické. Manželství nerovnorodého zákony rakouské neznaly a rodinný statut panov­nické rodiny nebyl nikdy vyhlášen, obsah jeho není vůbec ani znám, a nemůže tedy být pokládán za právní normu platnou a zá­vaznou.

 

Dle zákona navrženého bude pak pro­veden z ústřední moci knihovní zápis práva vlastnického pro československý stát na pří­slušných nemovitostech a k návrhu správ podniků obchodních, průmyslových, živno­stenských a horních také v zápisech o těchto podnicích.

 

Pro nabytí majetku jest rozhodný den 28. říjen 1918, pro Vitorazsko a Valčicko 31. červenec 1920, a pro Hlučínsko 13. únor 1920.

 

§§ 8 a 9 upravují právní poměry pro předměty převedené po svrchu uvedených dnech nabytí.

Výbor ústavně-právní navrhuje, aby se­nát Národního shromáždění schválil toto usnesení poslanecké sněmovny.

 

V Praze, dne 10. srpna 1921.

 

Dr. Jar. Brabec v. r.,

místopředseda.

 

Dr. Veselý v. r.,

zpravodaj.

 

Zákon

 

ze dne.......................................................1921

 

o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu.

 

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

 

§ 1.

 

Československý stát nabývá všech statků a všeho majetku:

 

1. které na území někdejšího mocnářství Ra­kouskouherského, patřícím Československé republice, náležely bývalému císařství Rakouskému, bývalému království Uherskému, nebo jako spo­lečný majetek bývalému mocnářství Rakousko­uherskému, jakož i koruně rakouské a uherské a bývalé panovnické rodině rakousko-uherské dne 28. října 1918 a pokud jde o území po 28. říjnu 1918 přivtělená, v den inkorporace těchto území;

 

2. které na Valčicku a Vitorazsku náležely zemi Dolnorakouské v den inkorporace tohoto území;

 

3. které na území přivtěleném od říše ně­mecké náležely koruně a říši německé a státům německým, jakož i bývalému císaři německému a jiným osobám panovnických rodin německých v den inkorporace tohoto území.

 

§ 2.

 

Statky a majetkem podle § 1 rozumějí se ve­škerý majetek nemovitý i movitý, zahrnujíc v to veškerá majetková práva i pohledávky.

 

§ 3.

 

Statky a majetkem bývalé panovnické ro­diny rakousko-uherské rozumějí se zejména statky a majetek:

 

1. posledního panovníka Karla a jeho man­želky Zity;

 

2. jiných osob bývalé panovnické rodiny ra­kouskouherské, zejména též bývalého násled­níka trůnu Františka Ferdinanda Este a jeho potomků;

 

3. c. a k. rodinného fondu;

 

4. statky a majetek stižené svěřenským svaz­kem korunního svěřenství císaře a králi Františ­ka Josefa I. pro arciknížecí rod Habsbursko-Lotrinský.

 

§ 4.

 

O tom, které osoby spadají pod ustanovení § 1 čís. 3, a § 3 čís. 2., rozhodne ministerstvo vnitra po dohodě s ministerstvem věcí zahraničních, po­skytnouc osobám, o jejichž statky a majetek jde nebo jejich oprávněným zástupcům v tomto státě bydlícím, možnost, se v přiměřené, aspoň čtrnácti­denní lhůtě vyjádřiti. Kdyby osoby ty v česko­slovenském státě nebydlely ani zde neměly oprávněného zástupce nebo plnomocníka mini­sterstvu vnitra známého, zřídí jim k hájení jich práv - na návrh tohoto ministerstva - zemský soud civilní v Praze opatrovníka.

 

Rozhodnutí ministerstva vnitra, proti němuž jest stížnost jen k Nejvyššímu správnímu soudu, budiž po právní moci vyhlášeno v úředním listě.

 

Pravoplatné rozhodnutí dovolávající se to­hoto zákona (§§ 3. a 5.) bude vkladní listinou po rozumu knihovních zákonů.

 

Až do rozhodnutí povede příslušné ministerstvo nebo jemu podřízený úřad správu statků a majetku těchto osob na účet vlastníkův, pokud nejsou již státem spravovány podle jiných před­pisů.

 

§ 5.

 

Pokud v odst. 2. není jinak ustanoveno provedou na nemovitosti, uvedené v § 1, soudy, u nichž se pro ně vedou veřejné knihy, vklad vlast­nického práva pro československý stát z úřední moci, dovolávajíce se tohoto zákona; knihovní pohledávky a jiná práva, zahrnutá §em 1, budou převedeny na pouhý návrh příslušného úřadu s odvoláním na tento zákon.

 

Na nemovitosti, knihovní pohledávky a jiná práva osob uvedených v § 1, čís. 3 a v § 3, čís. 2 provedou se zápisy podle předchozích ustanovení až po vyhlášce (§ 4, odst. 2.).

 

Pro postup předepsaný v předchozích odstav­cích jest nerozhodno, zda jako dosavadní oprávněný zapsán jest c. k. erár, c. a k. erár, c. a k. dvorní erár, král. uh. erár, stát, nebo jednotlivá odvětví státní správy nebo státní ústavy, nebo osoby v § 1 jmenované.

 

§ 6.

 

Správa obchodních, průmyslových, živnosten­ských nebo horních podniků, kterých podle před­chozích ustanovení nabývá stát československý a které jsou zapsány v obchodním rejstříku nebo jiném veřejném rejstříku nebo seznamu, zažádá bez odkladu - pokud jde o osoby uvedené v § 1, čís. 3 a § 3 čís. 2., po vyhlášce - za změnu zápisu, je-li odůvodněna a nutna změnou vlastnictví.

 

Při podnicích, jež státní správa prozatím spravuje (§ 4, odst. 4.), budou správa a správcovo jméno poznamenány v obchodním nebo jiném příslušném rejstříku na oznámení příslušného úřadu a vyhlášeny. Vyhlášení má právní účinky stanovené obchodním zákonem. Správce pode­píše při podnicích zapsaných v obchodním rej­stříku své jméno osobně před obchodním soudem nebo předloží ověřený podpis.

 

§ 7.

 

Rozhodnou dobou pro nabytí majetku jest pro přičleněnou část Vitorazska a Valčicka den 31. července 1920, pro Hlučínsko den 13. února 1920, pro ostatní území den 28. října 1918.

 

§ 8.

 

Byly-li věci, pohledávky a práva, uvedené v § 1 zcizeny po dnu rozhodném pro nabytí vlastnictví (§ 7) jinou osobou, než příslušným československým úřadem, aneb bez jeho svolení, může jich stát požadovati na nabyvatelích zpět, pokud se nestali jako poctiví držitelé podle plat­ných předpisů vlastníky. Nelze-li zcizené věci vrátiti, nebo jsou-li podstatně znehodnoceny, ručí zcizitelé solidárně za náhradu jejich obecné hodnoty v době, kdy se stát domáhá vrácení ať soudně nebo mimosoudně.

 

Byl-li výtěžek za takové věci uložen, připadne rovněž státu.

 

§ 9.

 

Knihovní zápisy na statky a majetek v § 1 uvedené mohou býti povoleny podle listiny vy­dané po 28. říjnu 1918, anebo i pokud jde o území později přivtělená, po dnu přivtělení, jedině tehdy, je-li vydána nebo schválena příslušným česko­slovenským úřadem.

 

§ 10.

 

Bude-li ještě území, na kterém by se nachá­zely statky a majetek v § 1 tohoto zákona uve­dené přivtěleno československému státu, platí pro ně ustanovení tohoto zákona s tím, že roz­hodnou dobou pro nabytí vlastnictví bude den inkorporace tohoto nového území.

 

§ 11.

 

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlá­šení. Provésti jej náleží vládě.