(1) Úřad, ustanovený nařízením k vyměřování daně, vyměří daň a vydá poplatníkovi daňový výměr. Daň dlužno zapraviti do 30 dnů po doručení výměru. Úřad vyměřovací může k žádosti platitele daně tuto lhůtu prodloužiti.

(2) Podnikatelé jsou povinni zaplatiti z čtvrtletní tržby (pokud se týče z účtovaných cen podle §u 17, odst. 7.) daň bez jakéhokoliv úředního vyzvání do 6 neděl po uplynutí příslušného čtvrtletí. Splátky za I., II. a III. čtvrtletí r. 1921 dlužno zapraviti do 15. listopadu 1921. Částky splacené podle §u 20, odst. 3. zák. ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., se do těchto splátek včítají. Splátky mohou býti exekučně vymáhány a odečtou se od daně, kterou finanční úřad po uplynutí daňového období poplatníkovi vyměří. Objeví-li se takto přeplatek, vrátí se přeplacená částka poplatníkovi bez úroků.

(3) Cizozemské podniky, které jen přechodně po dobu kratší jednoho roku v tuzemsku činnost provozují, jsou povinny platiti daň z měsíční tržby bez úředního vyzvání do 14 dnů po uplynutí každého měsíce (§ 17, odst. 2.); nebyla-li daň do této doby zaplacena, nutno z ní platiti zákonné úroky z prodlení, počínajíc prvním dnem po uplynutí příslušného měsíce.

(4) Nebyla-li čtvrtletní daňová splátka nebo daň zaplacena včas, nutno z ní platiti zákonné úroky z prodlení, počínajíc 1. dnem po uplynutí příslušného čtvrtletí, resp. po uplynutí 30 dnů po doručení platebního rozkazu.

(5) Způsob vyměřování daně při dražbách stanoví se nařízením.

(1) Rozhodovati o otázce, zda se má platiti daň a v jaké výši, jsou povolány toliko úřady finanční.

(2) Rozklady, stížnosti a rekursy proti daňovému výměru a proti jiným nařízením a rozhodnutím, týkajícím se této daně, podati nutno do 30 dnů a směřují-li proti pořádkové pokutě, do 14 dnů u toho úřadu, který vydal daňový výměr, nařízení nebo rozhodnutí. Pořad instanční končí v II. stolici; tou jest v Čechách, na Moravě a ve Slezsku včetně Hlučínska, Vitorazska a Valčicka: zemský finanční úřad, na Slovensku: generální finanční ředitelství pro Slovensko v Bratislavě, a v Podkarpatské Rusi: zemská finanční správa pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě.

(3) Stížnost nemá odkládacího účinku.

(4) V případech ohleduhodných může býti lhůta k podání stížnosti prodloužena úřadem, u kterého má býti opravný prostředek podán.

(5) Nepodá-li se opravný prostředek v předepsané lhůtě, může to míti škodlivé následky pouze pro tu stranu, které byl výměr doručen, nebo pro její dědice.

(6) Výměry, nařízení a rozhodnutí musí obsahovati udání úřadu, u kterého, a lhůtu, ve které má býti opravný prostředek podán, jinak počne lhůta běžeti teprve ode dne doručení výměru, obsahujícího tato data.

(7) Lhůta počíná běžeti dnem po doručení.

(8) Při počítání lhůty nečítají se dny poštovní dopravy v tom případě, byl-li dotyčný spis podán poštovnímu úřadu na úřední potvrzení (podací list, recepis).

(9) Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo všeobecný svátek, končí se lhůta teprve příštího všedního dne.

(10) Zažádá-li strana u úřadu o prodloužení lhůty k uplatnění opravného prostředku nebo požádá-li ve lhůtě tímto paragrafem stanovené o sdělení důvodu rozhodnutí, přeruší se lhůta až do dne doručení příslušného vyřízení a počne pak běžeti znovu.

(11) Uplatňuje-li poplatník ve stížnosti vady řízení, sběhlé při vyměření daně, má finanční úřad, uzná-li námitky tyto za správné, doplniti řízení než předloží stížnost finančnímu úřadu II. stolice.

(12). Vrátí-li se zaplacená daň na stížnost zcela nebo z části, nahraženy buďtež ode dne zaplacení do dne, kdy byla strana o vrácení vyrozuměna, zákonné úroky z vrácené částky.

(1) Byla-li nevyměřená daň omylem zaplacena, může ten, kdo ji zaplatil, žádati za její vrácení do jednoho roku po zaplacení.

(2) Vyvezl-li tuzemský podnikatel předmět, podrobený všeobecné dani do ciziny, aniž by jej zpracoval, vrátí se mu na žádost ona částka, která připadá podle sazby (§ 10) z ceny, kterou zaplatil svému dodavateli, jestliže z dodávky byla daň státu odvedena.

(3) Nárok na vrácení daně pomine, nebyla-li žádost podána do roka po zaplacení daně. Podrobnější podmínky vrácení daně jakož i povinnost dodavatelovu poskytnouti vývozci doklady o tom, že daň státu byla odvedena, stanoví nařízení.

(1) Nedoplatky daně a daňové splátky (§ 20) se vymáhají právě tak jako osobní daně. Totéž platí o vymáhání úroků z prodlení a trestů daňových. Pořádkové pokuty mohou býti vymáhány po uplynutí 14 dnů ode dne, kdy příslušný výměr byl doručen.

Na daň přepychovou podle hlavy druhé tohoto zákona vztahují se všechna ustanovení o všeobecné dani podle hlavy první tohoto zákona, pokud se ve hlavě druhé nestanoví výslovné odchylky, anebo pokud nejsou ustanovení hlavy první v rozporu s ustanoveními hlavy druhé.

(1) Dani přepychové podle hlavy druhé tohoto zákona jsou podrobeny:

dovoz předmětů uvedených v připojeném seznamu vždy, dodávky výrobců, drobný prodej a vývoz v případech vyznačených v témže seznamu, jakož i dodávky těchto předmětů podle § 1, odst. 4. až 6., dále dodávky nepodnikatelů (§ 31) a výkony podle §u 27. Dovážejí-li předměty tyto přistěhovalci nebo cestující z ciziny, nepodléhá dovoz přepychové dani za podmínek, za nichž je zproštěn cla. Podrobnosti stanoví nařízení.

(3) Výrobcem podle tohoto zákona jest ten, kdo suroviny nebo polotovary zpracuje, nebo zpracovati dá v předměty, které podle své povahy, aniž by potřebovaly dalšího zpracování nebo přepracování, slouží přímému používání nebo spotřebě. U domáckého průmyslu pokládá se za výrobce podnikatel, který u domáckých dělníků výrobky objednává a hotové výrobky ve svém podniku prodává. V případech sporných rozhoduje o tom, kdo jest výrobcem, ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem obchodu, po případě s ministerstvem zemědělství.

(1) Seznam přepychových předmětů, k zákonu tomuto připojený, tvoří jeho podstatnou součástku.

(2) Vláda se zmocňuje, aby nařízením změnila dosavadní způsob zdanění (u výrobce, v drobném prodeji, při dovozu neb vývozu) a provedla úpravu seznamu přepychových předmětů (vyloučení, zařadění a jiné změny) po stránce cenové i věcné, vyslechnouc obchodní a živnostenské komory, Československou živnostenskou radu, po případě zemědělské rady ve lhůtě, stanovené ministerstvem financí.Toto nařízení budiž předloženo do 14 dnů po vydání Národnímu shromáždění. Nevezme-li některá ze sněmoven nařízení na vědomí, pozbývá tímto dnem platnosti.

(3) Při rozhodnutí otázky, jsou-li ceny rozhodné pro přepychovou povahu předmětů překročeny, rozhoduje cena smluvená, a není-li takové, cena obvyklá podle §u 9 tohoto zákona. Při předmětech společně dodaných, které podle obchodních názorů tvoří věc úhrnnou, rozhoduje cena úhrnná.

(1) Dani přepychové 10%ní podléhá pronájem zařízených pokojů v hostincích, hotelích a pensích, činí-li nájemné za pokoj s jednou postelí na den nebo přenocování více než 20 Kč, v lázeňských místech více než 35 Kč, za pokoj s více postelemi více než 35 Kč, v lázeňských místech více než 50 Kč. Za týchž podmínek podléhá přepychové dani i pronájem zařízených pokojů k přechodnému pobytu v domech soukromých, při čemž za přechodný pobyt se považuje pobyt, trvající nejdéle tři měsíce. Při pronájmu zařízených pokojů je lhostejno, děje-li se tak po živnostensku čili nic. Nepodnikatelé platí v těchto případech daň způsobem uvedeným v §u 13, jehož veškeré předpisy platí obdobně také pro výkony nepodnikatelů. Úplata za stravu se z daňového základu vylučuje. Z daňového základu nesmí však býti vyloučena úplata za posluhu, otop, osvětlení a jinaké vedlejší výkony. Dani podle tohoto paragrafu nejsou podrobeny ústavy pro nemocné a rekonvalescenty.

(2) Přepychové dani podléhají též úplaty za takovou úpravu hmot daných spotřebitelem ke zpracování, jejímž výsledkem jsou hotové předměty, podléhající přepychové dani. Pouhé správky a opravy neplatí za takové zpracování.

Snížené toliko 2%ní dani přepychové jsou podrobeny:

1. dodávky předmětů, uvedených v zákonném seznamu, jichž podle jejich povahy nelze užíti jinak než k technickým, vědeckým, vyučovacím neb výdělečným účelům;

2. dodávky původních děl umělců, kteří jsou příslušníky československého státu, pokud nepřesahuje cena jednotlivého díla 10.000 Kč. Předpokládá se, že byla díla tato zcizena umělcem samým nebo po jeho smrti druhým manželem, dětmi neb rodiči nebo sdružením umělců, které pro své členy zprostředkovává prodej děl uměleckých bez úmyslu zisku;

3. dodávky přepychových předmětů, zdaňovaných v drobném prodeji, prokáže-li jejich nabyvatel před odebráním, že předmět určen jest k podnikatelskému upotřebení, nebo k dalšímu zcizení (v nezměněném stavu nebo po dalším zpracování na přepychový předmět). V takových případech musí předložiti nabyvatel dodavateli kolku prosté úřední vysvědčení, jehož formu i obsah určuje nařízení, a vydati mu o každé jednotlivé dodávce podepsané listinné osvědčení, v němž jest vyznačeno číslo a datum úředního vysvědčení, den, předmět a cena dodávky a adresa nabyvatelova. Za jakých podmínek jsou přípustny úlevy od požadování těchto průkazních listin, stanoví nařízení. Jedná-li nabyvatel jménem třetí osoby, musí předložiti prohlášení svého zmocnitele, že jest oprávněn předmětů těch pro něho nabývati.

Jakým způsobem se obchodní případy tyto zapíší do daňových zápisů, stanoví nařízení. Platitel daně jest povinen podati potřebná vysvětlení, aby se průkazy svrchu uvedené mohly přezkoumati, a předložiti k nahlédnutí obchodní knihy a obchodní korespondenci, případu toho se týkající.

Přepychovou daň platí:

(1) Daň podle druhé hlavy tohoto zákona z drobného prodeje a zdanitelného vývozu přepychových předmětů, pak z přepychových výkonů a z dodávek nepodnikatelů činí 10% úplaty. Pokud se vybírá tato daň u výrobců nebo při dovozu, činí 12% úplaty. Snížená daň přepychová (§ 28, bod 1. až 3., a § 38) činí 2% úplaty.

(2) Zlomky úplaty, nedosahující celé koruny, se nezdaňují, avšak jen převyšuje-li úplata jednu korunu; je-li úplata menší než jedna koruna, nemá toto ustanovení místa.

(3) Při vyměřování daně podle ročních součtů se zaokrouhlí daň na celé koruny dolů.

(4) Dodávka nebo výkon, podrobený dani přepychové, není podroben všeobecné dani podle hlavy první tohoto zákona.

Dodávky přepychových předmětů, uvedených v zákonném seznamu, prováděné nepodnikateli, podléhají přepychové dani jen tehdy, přesahuje-li úplata 500 Kč, vyjímajíc případy podle §u 28, bod 3. Daň platí se způsobem uvedeným v §u 13, jehož veškerá ustanovení platí obdobně na tyto dodávky.

(1) Každý podnikatel, dodávající přepychové předměty, které se zdaňují v drobném prodeji, nebo vyrábějící předměty, které se zdaňují u výrobce, musí to oznámiti v přihlášce, uvedené v §u 14, pokud se týče není-li takové přihlášky potřebí, ve zvláštním podání, které nutno podati ve lhůtě stanovené nařízením. Při tom musí označiti druhy předmětů přepychových, jimiž obchoduje nebo které vyrábí.

(2) Rozšíří-li se podnik dodatečně na další přepychové předměty, musí se oznámení doplniti ve lhůtě, stanovené nařízením.

(3) Podobně musí podnikatel oznámiti, že zanechal drobného prodeje nebo výroby předmětů přepychových.

(4) Ustanovení toto platí obdobně pro podniky, označené v §u 27.

(1) Daň z úplat za dodávky výrobců nebo za drobný prodej přepychových předmětu nebo za přepychové výkony vyměřuje se podnikatelům podle ročních souhrnů; podnikům cizozemským, které jen přechodně po dobu kratší jednoho roku v tuzemsku činnost provozují, vyměřuje se daň podle měsíčních souhrnů.

(2) Při dodávkách (výkonech) nepodnikatelů se platí, a při dobrovolných dražbách, jakož i při dovozu a při vývozu, provádí-li vývoz nepodnikatel, vyměřuje se a platí daň při každém jednotlivém případě; několik dodávek, provedených jedním aktem, považuje se za dodávku jednu.

(3) Ustanovení o čtvrtletních splátkách na daň všeobecnou podle §u 20 vztahuje se také na daň přepychovou.

(1) Všichni podnikatelé, kteří vyrábějí předměty přepychové, zdaňované v drobném prodeji anebo těmito předměty toliko obchodují, jsou povinni, v každé provozovně vésti zvláštní zápisy, jichž formu a obsah stanoví nařízení.

(2) Jde-li o předměty přepychové, zdaňované u výrobce, jest k vedení takových zápisů povinen toliko výrobce.

(3) K vedení takových zápisů jsou povinni i podnikatelé, provádějící výkony, zmíněné v §u 27.

O dodávkách a výkonech, podrobených přepychové dani jest podati zvláštní přiznání daňové podle ustanovení o přiznání k všeobecné dani podle hlavy první tohoto zákona.

Určení daňového základu odhadem (§ 19) děje se i při dani přepychové vždy za celý rok kalendářní; byl-li podnik mezi rokem zastaven, děje se odhad za dobu skutečného trvání činnosti podniku.

(1) Prokáže-li podnikatel, že vyvezl do ciziny zboží, z něhož byla přepychová daň jeho dodavatelem nebo při dovozu jím samým státu odvedena, může žádati za vrácení přepychové daně a nahradí se mu v tomto případě daň, kterou platil svému dodavateli resp. celnímu úřadu.

(2) Nárok na vrácení pomine, nebyla-li žádost podána do jednoho roku po vývozu; podrobnosti stanoví nařízení.

(1) Osobám, které nabyly předmětů, podléhajících dani přepychové, vrátí se rozdíl mezi 10%ní (12%ní) daní přepychovou a sníženou (2%ní) daní přepychovou, prokáží-li, že nabyly předmětů těch

1. jako nástrojů neb pomůcek, určených k užívání v podniku nebo k povolání vůbec, anebo k zpracování v předmět, zdaňovaný přepychovou daní u výrobce neb ve drobném prodeji, nebylo-li v posléze uvedeném případu použito výhody bodu 3. §u 28;

2. ve veřejném zájmu, pro vědecké, vyučovací neb lékařské potřeby.

(3) Podle jakého základu a jakou sazbou se vrátí daň z předmětů, zdaňovaných u výrobce nebo pouze při dovozu, jichž však nabyvatel nenabyl přímo od výrobce nebo přímo dovozem, určuje nařízení.

(4) žádost za vrácení daně podle odst. 1. a 3. tohoto §u nutno podati nejpozději do jednoho roku po nabytí předmětu; podrobné předpisy o tom vydány budou nařízením.

(5) Daň, placená při vývozu předmětů přepychových, vrátí se k žádosti, prokáže-li osoba, která daň zaplatila, že převezla zdaněné předměty zase do tuzemska.

(6) Prokáže-li podnikatel, že zboží, z něhož byla daň zaplacena u výrobce nebo při dovozu, bylo živelní nebo jinou neodvratitelnou pohromou bez jeho viny zničeno nebo do té míry poškozeno, že daň přepychovou nelze přesunouti prodejem na konsumenta, může finanční úřad na žádost povoliti úplné nebo částečné vrácení přepychové daně, kterou zaplatil v trhové ceně přímo výrobci nebo přímo při dovozu. Nenabyl-li žadatel zboží přímo dovozem neb od výrobce, vrátí se mu část zaplacené daně podle obdoby odst. 3. tohoto §u.

(1) Při dovozu předmětů přepychových nastává povinnost platiti daň v okamžiku, kdy celní úřad uvolní zboží po skončeném celním řízení (cla prostém propuštění). Daň platí první nabyvatel v tuzemsku nebo ten, kdo předmět dováží.

(2) Jakým způsobem se v těchto případech vybírá daň, určí nařízení.

(3) Platitel daně musí prokázati cenu dováženého předmětu účty, korespondencí nebo jiným hodnověrným způsobem.

(4) Zdá-li se cena úřadu nepřiměřenou, jest finanční správa oprávněna převzíti předmět za udanou cenu, a bylo-li udání ceny odepřeno, za cenu obecnou. Podrobnosti tohoto převzetí určí nařízení.

(5) Nevybere-li se daň hned při celním odbavení nebo má-li celní úřad z jakýchkoliv důvodů pochybnosti o dobytnosti přepychové daně, jest strana povinna složiti přiměřenou záruku.

V případech, kde vývoz předmětů podléhá dani přepychové, přiznává a odvádí daň vývozce, je-li podnikatelem, právě tak jako v jiných případech zdanění. Není-li podnikatelem, musí finančnímu úřadu oznámiti vývoz podle pravidel, jež stanoví nařízení a daň zaplatiti. Základem daně jest smluvená cena a není-li jí, obecná cena předmětu v době vývozu do ciziny.

Státní zřízenci a osoby, které z úředního příkazu spolupůsobili při vyměřování daně, jsou povinni o zařízeních a poměrech podniků, o kterých se při vykonávání svého úřadu dověděli, zachovávati přísnou mlčelivost a nepodnikati ničeho, čím by se mohlo podnikatelské tajemství prozraditi.

Kdo úmyslně daň zatají, nebo zkrátí, vyláká osvobození daňové nebo jinakou výhodu jemu nepříslušející, nebo vyhne se dani nesprávnými údaji neb odepřením vysvětlení, bude potrestán - nehledíc k povinnosti zaplatiti zkrácenou daň a úroky z prodlení - trestem na penězích do 20tinásobné zkrácené daně, nebo při pokusu, který jest rovněž trestný, ve výši do 20tinásobné daně, o kterou stát mohl přijíti. Stejným trestem potrestán bude ten, kdo nezaplatí daň při příležitostných dodávkách neb výkonech (§§ 13, 27 a 31), nebo kdo neučiní oznámení podle §u 13, odst. 4., dále ten, kdo předloží úřední vysvědčení, uvedené v §u 28, bodu 3., ačkoliv nezamýšlel předmětu nabýti k dalšímu zcizení, nebo nabyl-li předmětu toho na cizí účet, když věděl nebo podle okolností věděti musil, že předmět nebyl určen k dalšímu zcizení.

Zatajením nebo zkrácením daně stane se také vinen, kdo jako znalec nebo jako osoba přezvědná před finančními orgány; učiní nesprávná udání v úmyslu, aby vyměření daně bylo zmařeno anebo aby daň byla nesprávně vyměřena.

(3) Nemůže-li býti zkrácená neb zatajená daň přesně zjištěna, vyměří se trest na penězích od 50 Kč do 100.000 Kč; při tom jest přihlížeti k stupni viny a ku pravděpodobnému zkrácení státu.

(4) Při opětném potrestání podle odst. 1. tohoto §u, může býti navrženo u živnostenského úřadu odnětí živnostenského oprávnění.

(6) Zřízencům státním a osobám zmíněným v §u 41, které poruší povinnost, uvedenou v témže §u, uloží soud pro přestupek, není-li tu těžšího trestního činu, trest na penězích do 10.000 Kč, nebo vězení do tří měsíců. Stíhání trestní děje se v tomto případě jen na návrh podnikatelův.

(7) Finanční správa je oprávněna uveřejniti rozsudek na útraty pachatelovy.

(1) Jedná-li platitel daně v jiných případech proti zákonu nebo neuposlechne-li úředních nařízení neb vyzvání, může býti, pokud toto jednání neb opomenutí není trestné podle §u 42, potrestán pořádkovou pokutou do výše 5000 Kč. V každém novém případě a při každém dalším marném upomínání může mu býti uložena nová pořádková pokuta do výše 10.000 Kč.

(2) Pořádková pokuta může býti uložena též podnikatelům, kteří neodvedou daňové splátky podle §u 20 vůbec, anebo odvedou je zřejmě nesprávně; při tom budiž přihlíženo k pravděpodobné celkové daňové povinnosti poplatníkově podle tohoto zákona.

(3) Stejnou pokutou bude potrestán ten, kdo nemaje k tomu zákonného důvodu, odepře svědeckou nebo znaleckou výpověď (§ 46).

(4) Nevede-li podnikatel nařízených záznamů, sloužících ke kontrole odvádění všeobecné daně, nebo nevede-li je správně, neb neuschovává-li záznamu a korespondence po dobu zákonem stanovenou (§ 16), může býti upuštěno od vyměření pokuty, je-li jednání jeho vzhledem na okolnosti omluvitelné. Úlevy této nelze použíti, jde-li o zápisy k dani přepychové (§ 34).

(5) Pokuty podle tohoto paragrafu odpadnou, jestliže před doručením výměru o pokutě poplatník svoje zanedbání odčiní a své platební povinnosti zadost učinil.

(1) Tresty podle §u 42, vyjímajíc tresty uvedené v jeho odst. 6. odpadnou, jestliže pachatel zanedbání odčiní dříve než úřad nebo jeho orgán závadu shledal nebo dokud mu nebyla obsílka neb vyrozumění o zavedení trestního řízení doručeno, anebo jestliže o svém přestupku u finančního úřadu učiní oznámení, a v obojím případě složí, byla-li daň zkrácena, příslušnou částku u finančního úřadu.

(1) Právo státu vyměřiti tyto daně promlčuje se v 5 letech. Promlčení počíná od uplynutí správního roku, ve kterém strana dostála své povinnosti podati přiznání nebo dodati podklady k vyměření nebo není-li straně taková povinnost uložena, od uplynutí správního roku, ve kterém příslušná davová pohledávka povstala.

(2) Nebyla-li vinou strany daň vyměřena, nebo opomněla-li strana buď zcela nebo z části zaplatiti daň, když daň se platí bez úředního předpisu, počíná lhůta běžeti teprve po uplynutí onoho správního roku, ve kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti neb předepsati. Při dodávkách neb výkonech nepodnikatelů, při nichž daň nebyla zaplacena způsobem, naznačeným v §§ 13 a 31, počíná promlčecí lhůta běžeti od uplynutí správního roku, ve kterém nabyl finanční úřad vědomosti o dodávce nebo výkonu. Uplynulo-li však dříve než úřad nabyl možnosti daň předepsati 30 let od konce správního roku, ve kterém povstala příslušná daňová pohledávka, nelze vyměřovací právo vykonati.

(3) Právo vyměřiti částku, o kterou bylo nesprávným vyměřením daně méně předepsáno, promlčí se ve třech letech od uplynutí správního roku, ve kterém se stala původně vyměřená daň splatnou.

(4) Promlčení přeruší se v případech 1 až 3 takovými úkony provedenými úřadem k vyměření daně, o kterých byla strana zpravena. Od uplynutí správního roku, ve kterém byl proveden poslední úřední úkon tohoto druhu, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.

(5) Právo státu požadovati splatnou daň promlčuje se v 6 letech od uplynutí správního roku, ve kterém se stala daň splatnou.

(6) Promlčení splatné daně přeruší se doručením upomínky poplatníku, zavedením exekuce nebo povolením platební lhůty. Po uplynutí správního roku, ve kterém byla doručena poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok, uplynula poslední platební lhůta, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.

(7) Je-li daň pojištěna ruční zástavou, nemůže býti státu, pokud má zástavu v rukou, namítáno, že opomenul vykonati právo zástavní a nemůže se právo zástavní promlčeti. Také právo dlužníkovo, zástavu vykoupiti, se nepromlčuje. Pokud však pohledávka přesahuje cenu zástavy, může mezi tím zaniknouti promlčením. Je-li splatná daň zajištěna vkladem do pozemkové knihy nebo záznamem v úředních depositech, nelze do třiceti let po vkladu nebo záznamu namítati.promlčení proti uplatňování práva takto nabytého.

(8) Tresty, uvedené v § 42 promlčí se v pěti letech ode dne, kdy přestupek byl spáchán, při přestupcích spočívajících v opomenutí ode dne, kdy opomenutí bylo odčiněno.