Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

 

I. volební období.

3. zasedání.

 

Tisk 999.

 

Zpráva

 

ústavně právního výboru

 

(ku tisku 956)

 

o usnesení poslanecké sněmovny

 

(tisk 2832)

 

na vydání zákona proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních vzhledem na návrh poslanců A. Čuříka a druhů (tisk 49).

 

Důvodová zpráva.

 

Poslanecká sněmovna usnesla se na zákoně proti útisku a na ochranu svo­body ve shromážděních.

Útisk (teror) jest druh veřejného ná­silí spáchaného vydíráním. Dosud platné zákony trestní znají zločin veřejného násilí vydíráním dle § 98 rakouského trest. zák. ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., případně pře­čin resp. zločin vydírání dle § 350 resp. 353 uherského trest. zák. čl. V. z roku 1878, kteréžto zločiny trestají se a to dle rakouského trest. zákona těžkým ža­lářem od 6 měsíců až do 5 let a dle uher­ského trest. zákona káznicí až do 5 let resp. přečin dle § 350 trest. zák. uher­ského trestá se vězením do 3 let.

 

Trestné činy zakládající útisk tre­stají se jako přestupek vězením, od osmi dnů do tří měsíců.

Byl-li trestný čin spáchán s použitím zbraně, při čemž jako zbraň nutno po­važovati každý nástroj způsobilý jak k útoku, tak i k obraně, tedy hůl, atd., tresce se útisk jako přečin tuhým věze­ním od jednoho do šesti měsíců.

Jest tudíž nový zákon o trestání útisku zákonem mírnějším oproti starším zá­konům o zločinu vydírání dle § 98 rak. tr. zák. resp. o přečinu příp. zločinu dle § 350 resp. § 355 uher. trest. zák., přizpůsobeným požadavkům nynější doby na ochranu oproti vydírání.

 

Avšak starší zákonná ustanovení dle § 98 rak. trest. zák. resp. §§ 350 a 355 tr. z. zůstávají nadále v platnosti, ne­jsou novým zákonem o útisku nijak zmenšena neb zrušena a jen tenkráte, když trestný čin neobsahuje skutkovou povahu zločinu dle § 98 rak. trest. zák. resp. přečinu příp. zločinu dle. § 350 příp. 355 uher. trest. zák. nutno útisk subsumovati pod ustanovení nového zá­kona pokud dána jest skutková povaha útisku.

 

Jinak trestný čin zakládající skutko­vou povahu přestupku neb přečinu útis­ku jest deliktem sui generis a konku­ruje s jinými delikty "bez újmy trest­nosti činu podle jiných ustanovení trestních".

 

Pokud se týká ustanovení osnovy směřujících na ochranu svobody ve shro­mážděních, neruší se neb nemění nijak ustanovení rakouského trest. zák. dle §§ 76-80 jednající o veřejném násilí, spá­chaném násilným jednáním proti shro­máždění, ku projednání veřejných zále­žitostí vládou svolanému resp. spácha­ném násilným jednáním proti korpora­cím zákonně uznaným resp. proti shro­mážděním, jež se odbývají za spolu­působení nebo pod dohledem veřejného úřadu, kterážto ustanovení zůstávají nadále v platnosti.

 

Ustanovení § 4 (a 6) resp. § 5 osnovy vyplňují citelnou mezeru zákonů o právu spolčovacím resp. o právu shromažďo­vacím.

 

Svoboda shromažďovací a spolčovací ve smyslu §§ 113 a 114 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., upevňuje se těmito novými ustanove­ními oproti všelikým činům jednotlivců i více osob mařícím neb rušícím shro­máždění zákonně svolané.

 

Osobám povolaným k řízení shro­máždění, jež mají se starati o zachování zákona a udržení pořádku, rovněž se umožňuje, aby svá nařízení zdůraznili poukazem na zákonná trestní ustano­vení.

 

Ovšem shromáždění, která nebyla zá­konně svolána, nepoužívají ochrany dle nového zákona.

 

Důsledkem nových zákonných usta­novení nutno zrušiti

 

a) nařízení vlády republiky Česko­slovenské ze dne 19. prosince 1919, čís. 662 Sb. z. a n., o rozhodčích soudech dělnických pro spory o vypuzení z práce,

 

b) § 177 zák. čl. V. z roku 1878 (uher­ského-trestního zákona), jednající o pře­čin násilí proti osobám soukromým,

 

c) § 3 zákona (rakouského) ze dne 7. dubna 1870, č. 43 ř. z., o právu koalič­ním.

 

Osnova zákona jest také novým zá­konným dílem unifikačním.

 

Výbor ústavně právní doporučuje proto se shora uvedených důvodů, aby osnova zákona senátem přijata byla ve znění usneseném sněmovnou posla­neckou.

 

V Praze, dne 10. srpna 1921.

 

Dr. Veselý v. r.,

místopředseda.

Dr. Ad. Procházka v. r.,

zpravodaj.

 

Zákon

 

ze dne.......................................................1921

 

proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních.

 

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

 

§ 1.

 

(1) Kdo s někým (jeho rodinou, příbuz­ným neb osobou pod jeho ochranou jsoucí) zle naloží nebo mu způsobí újmu na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku, nebo mu takovou újmou pohrozí, nebo vědomě vy­užitkuje bezprostředně mu hrozící tísně nebo využije svého postavení jako úředník, učitel, duchovní nebo zaměstnavatel, chtěje tím bezprávně na něm vynutiti, aby něco konal, opomenul, nebo snášel, dopouští se útisku, bez újmy trestnosti činu podle jiných usta­novení trestních.

 

(2) Stávku nebo výluku nelze považovati za újmu ve smyslu odstavce prvního, leč by byly namířeny proti jednotlivým zaměst­nancům, z pohnutek národnostních, nábo­ženských anebo politických.

 

§ 2.

 

(1) Útisk tresce se jako přestupek soudy vězením od osmi dnů do tří měsíců.

 

(2) Byl-li trestný čin spáchán s použitím zbraně, tresce se jako přečin tuhým vězením od jednoho do šesti měsíců.

 

§ 3.

 

Vznikla-li z trestného činu škoda na ma­jetku nebo na výdělku, může soud vedle trestu na svobodě na návrh poškozeného k uspokojení jeho nároků soukromoprávních podle volného uvážení uložiti odškodné v pe­nězích až do výše 5000 Kč.

 

§ 4.

 

(1) Kdo úmyslně sám nebo ve spojení s ji­nými zmaří nebo ruší shromáždění zákonně svolané, zabráněním nebo ztěžováním pří­stupu osobám oprávněným k účastenství, neoprávněným vniknutím, zatlačením osob pří­tomných aneb osob k řízení a zachování pořádku povolaných, anebo neuposlechnutím její formálních nařízení vztahujících se ke průběhu shromáždění, bude potrestán sou­dem pro přestupek vězením od jednoho týdne do tří měsíců.

 

(2) Za přitěžujících okolností, zejména proti strůjci a účastníkům zmaření napřed smluveného, jest nalézti tuhé vězení až do šesti měsíců.

 

(3) U shromáždění, které nebylo svoláno podle zákona spolkového, jest považovati svolavatele neb osoby jimi ustanovené za osoby povolané k řízení shromáždění a ku zachování pořádku v něm.

 

§ 5.

 

Kdo neoprávněným způsobem účastní se shromáždění zákonně svolaného, obmezeného na určitou skupinu osob, na členy některého spolku anebo na pozvané účastníky a neopustí shromáždění přes vyzvání osob, jež jsou po­volány shromáždění říditi a pořádek zacho­vávati, bude potrestán soudem pro přestupek trestem na penězích od 100 do 1000 Kč, v pří­padě nedobytnosti vězením od 24 hodin do jednoho týdne.

 

§ 6.

 

Pokus činů uvedených v §§ 1 a 4 jest trestný.

 

§ 7.

 

(1) Nařízení vlády republiky Českoslo­venské ze dne 19. prosince 1919, č. 662 Sb. z. a nař., se zrušuje. Řízení na jeho podkladě zahájená buďtež však podle něho ukončena.

 

(2) Dále se zrušuje § 177 zák. čl. V. z roku 1878 a § 3 zákona ze dne 7. dubna 1870, č. 43 ř. z.

 

(3) Pokud § 4 zákona ze dne 7. dubna 1870, č. 43 ř. z. a § 20 zák. čl. LXIII. z r. 1912 odvolávají se na tato zrušená ustanovení, na­stupuje místo nich § 1 tohoto zákona.

 

§ 8.

 

Trestné činy, spáchané před účinností to­hoto zákona, buďte - pokud bylo by bývalo lze stíhati je podle § 177 zák. čl. V. z roku 1878 - trestány, jsou-li tu podmínky § 1 tohoto zákona, podle ustanovení §u 2.

 

§ 9.

 

Tento zákon nabude účinnosti dnem vy­hlášení; provedou jej ministři spravedlnosti a národní obrany.