Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 1009.

Shora uvedeným zákonem došlo k zpragmatisování kancelářských oficiantů, t. j. zákon ze dne 25. února 1914, č. 14 ř. z. o služební pragmatice rozšíření na tuto posud smluvní kategorii státního zaměstnanectva. Stalo se tak však způsobem neúplným, takže zákon vykazuje četné mezery; zejména opomenuto vymeziti, do které úřednické skupiny zařadění to se stalo, dále zákon sám působil pouze jednou pro vždy, což znamená, že pouze oni oficianti, kteří v den účinnosti zákona dokončili 4. případně 7. rok služební, byli zařaděni do hodnostních tříd, kdežto druzí, kteří teprve později právě uvedeného služebního stáří dosáhli, nároku na přeřadění do úřednické kategorie více neměli.

Nespravedlnost tohoto ustanovení jest zjevna. Kromě toho při provádění zákon ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. z. a n. o propočítání služební doby odečetly se bývalým kancelářským oficiantům z jejich celkové služební doby 4, případně 7 let, kdežto ostatním státním úředníkům odečetl se na účet t. zv. čekací doby pouze 1 rok. I tato nespravedlnost jest zjevna a nepotřebuje zvláštního výkladu.

Poněvadž vláda, odvolávajíc se k zásadám zmíněného zákona ze dne 18. února 1919, č. 98 Sb. z. a n., nemohla svrchu uvedené nedostatky pouhým nařízením odčiniti, dochází k novele, jejíž účelem jest:

1. Stanoviti dvojí druh kancelářské služby pomocné a výše kvalifikované, a v důsledku toho

2. poskytnouti vládě možnost, rozvrstviti kancelářský personál do příslušných úřednických skupin podle kvalifikace služebních a úředních výkonů,

3. jmenovati kancelářské pomocné síly kancelářskými úředníky nejnižší hodnostní třídy příslušné skupiny po smyslu §u 52 služební pragmatiky vždy tehdy, jakmile vyhovují podmínkám stanoveným v §u 2 tohoto zákona a konečně

4. odečísti kancelářským úředníkům, kterým v důsledku §§ 44 a 13 nařízení ze dne 22. prosince 1920, č. 666 Sb. z. a n. odečetlo se z jejich celkové služební doby 7 let, pouze 4 léta. Proto bylo také nutno stanovití účinnost tohoto zákona k 1. lednu 1921, aby zmínění úředníci mohli býti plně účastni výhod plynoucích ze zákona o propočtení celkové služební doby jako ostatní zaměstnanci státní.

Posléze uvedený účel novely má se v plném rozsahu vztahovati též na bývalé oprávněné poddůstojníky (certifikatisty), jak vláda pří různých příležitostech, kdy jednalo se o výhodnější propočtení služební doby kancelářským úředníkům, učiniti slíbila.

V Praze, dne 11. srpna 1921.

Rudolf Jaroš v, r.,
předseda.

Rudolf Pánek v. r.,
zpravodaj.

Rozpočtový výbor senátu Národního shromáždění republiky Československé jednohlasně schválil usnesení poslanecké sněmovny republiky Československé ze dne 6. srpna 1921, jímž se mění zákon ze dne 18. února 1919, č. 89 Sb. z. a n. 5 zařadění oficiantů do úřednických tříd hodnostních a platových (tisk 963).

Usnesením tímto odčiněna bude aspoň částečná křivda, která trpce dotýkala se vždy kancelářských zaměstnanců.

V Praze, dne 10. srpna 1921.

Jos. Hucl v. r.,
místopředseda.

Jos. V. Klečák v. r.,
zpravodaj.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Kancelářské práce podřízeného druhu, jako opisování ruční i psacím strojem, vedení jednoduchých záznamů a jiné podobné, buďtež obstarávány zásadně jenom kancelářskými pomocnými silami; vyšší kancelářské a pomocné práce administrativní buďtež konány zásadně kancelářskými úředníky.

§ 2.

Kancelářské pomocné síly buďtež jmenovány kancelářskými úředníky nejnižší hodnostní třídy příslušné skupiny ve smyslu § 52 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (služební pragmatika), jestliže

a) vykazují aspoň 4letou službu konanou po ukončení 17. roku věku v poměru kancelářského oficianta neb pomocníka (kancelářské oficiantky neb pomocnice), nebo plně zaměstnané kancelářské pomocné neb výpomocné síly ve státních úřadech neb ústavech,

b) konají aspoň rok s úspěchem převážně vyšší práce kancelářské nebo pomocné administrativní práce a

c) vyhovují podmínkám předepsaným pro ustanovení úřadem vůbec a kancelářským úředníkem příslušné skupiny zvláště.

Ustanovení to neplatí pro kancelářskou službu dočasného nebo přechodného rázu,

§ 3.

Pří jmenování podle § 2 budiž v poměru úřednickém započtena do postupu platového i časového celá započitatelná služební doba, pokud přesahuje 4 roky, při čemž se nehledí k čekatelské době.

Je-li služné z tohoto zařadění vyplývající nižší, než-1i dosavadní služné včetně osobních přídavků podle § 3 zákona ze dne 18. února 1919, č. 89 Sb. z. a n., provede se zařadění do požitků hodnostní třídy a platového stupně podle dosavadního služného.

Nekryje-li se v tomto případě služné s platovým stupněm úřednického schématu, nastupuje zařadění do nejblíže vyššího. Doba strávená v příslušné třídě služebního stáří započte se při tom do časového i platového postupu v úřednickém schématu, a nastane-li zařadění do vyššího platového stupně než prvého, započte se do lhůty časového postupu stanovené pro hodnostní třídu, do jejíž požitků nastalo zařadění, vedle toho též doba potřebná podle čl. I., § 2 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. k dosažení tohoto stupně.

§ 4.

Veškerá doba v dosavadním služebním poměru do pense započitatelná započítává se kancelářským úředníkům takto jmenovaným pro nárok i výměru penzijních a zaopatřovacích požitků.

§ 5.

Kancelářským úředníkům, jímž podle ustanovení § 4 popřípadě § 13, nařízení ze dne 22. prosince 1920, č. 666 Sb. z. a n. jest odečísti 7 let od služby, která se pole tohoto nařízení započítává, budiž započtena, jestliže nekonají výhradně jen kancelářské práce podřízeného druhu, do časového a platového postupu této odečtené služby doba 4 roky přesahující.

Zákon tento, jehož provedením pověřují se veškeří ministři, nabývá účinnosti 1. ledna 1921.