Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 1011.

Předloha o dani z vodní síly byla předložena Národnímu shromáždění již 21. května 1919, když se připravovala dávka uhelná.

Byly pak vzaty v potaz různé kruhy interesentů a předloha byla opětně přepracována ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

V důvodové zprávě, kterou vláda podáním předlohy doprovází je plným právem poukazováno k tomu, že vodní síla je přírodním bohatstvím státu a že má stát právo čerpati z tohoto svého bohatství aspoň ve způsobu daně, když sám jinak bohatství tohoto nevyužívá.

Bylo také spravedlivo zatížiti daní podniky pracující s vodními silami, mající hnací sílu zdarma, když zatíženy jsou dávkou uhelnou podniky s parním pohonem.

Daň byla původně zamýšlena ve výši přibližné k dani z uhlí. Ve srovnání nákladů vynaložených na hnací sílu parní při dobrém uhlí a nejlepších parních strojích byla by oprávněná daňová sazba z vodní síly 15 hal. za 1 k. s. a hodinu při méně dokonalých parních strojích a špatném uhlí po případě až 35-45 h. Vláda navrhovala však sazbu značně nižší, 10 hal za 1 k. s. a hodinu. Tento základ byl poměrně značně nízkým, uváží-li se, že v konkurenci podniky s hnací silou parní kromě uhelné daně platí i za uhlí ceny značně vysoké a že tím podniková jejich soutěž je značně ztížena oproti podnikům s využitkováním síly vodní, která je zadarmo. Nízká tato sazba stanovena byla s ohledem na to, že jedná se o daň novou.

Usnesení poslanecké sněmovny znamená další snížení tím, že v § 1 je zamýšlená daň z 10 h snížena na základní daň 4 h a přirážku 4 h, celkem ha 8 h, při čemž dostává se ještě vládě zmocnění, aby přirážku snížila v poměru, v jakém bude snižována dávka uhelná.

Základní daň účelová 4 h by zůstala při tom netknuta a snižovaly by se přirážky. Činí-li se přirážky závislými na poklesu uhelné dávky, když by tato úplně zmizela, zbude na konec celkem malá daň základní, ale spravedlivá vzhledem k tomu, že majitel vodní síly zůstane i pak ve výhodě oproti podnikům kupujícím drahé uhlí.

Oproti vládou navrhovanému zdanění od 5 k. s. usnesla poslanecká sněmovna zdanění od 2 k.s. k zabránění různým manipulacím za účelem drobení vodních sil, aby se uniklo zdanění.

Naproti tomu byla přiznána drobným majitelům vodních sil efektu do 5 k. s. hospodářsky nejslabším úleva tím, že budou platiti pouze daň bez příslušné přirážky.

Základem zdanění bude skutečné konstatování využité vodní síly při pohonu a může býti daň také paušalována, zvláště u podniků malých a kde by vyměřování bylo zvlášť obtížné.

Zákon, jak je usnesen, připouští také osvobození od daně a sice úplně do efektu 2 k. s. od 2 - 5 k. s. od přirážek dále vodní síla ze síly už zdaněné a konečně obcím vodní síla k čerpání vody pro obyvatelstvo nebo družstva pro účely meliorační s vyloučením výdělečnosti.

Dále zmocňuje se ministr financí, aby v dohodě s ministerstvem veřejných prací a zemědělství osvobodil od daně vodní sílu zužitkovanou během prvních třiceti let pomocí vodního díla vystaveného po lednu 1919, jehož zřizovací náklad nelze umořiti v době nejkratší bez ohrožení výnosnosti. Osvobození může býti do 15 let úplné, v dalších pětiletích částečné. Totéž platí pro znovuzřízení stávajících vodních dělí pro díla rekonstruovaná v rozsahu o kolik efek. k. s. rekonstrukce zvýšila výkonnost vodní síly.

Výbor technicko-dopravní doporučuje, aby senát usnesení poslanecké sněmovny beze změny schválil.

V Praze, dne 11. srpna 1921.

Albert Friedrich v. r.,
předseda.

J. Havlena v. r.,
zpravodaj.

Výbor rozpočtový doporučuje usnesení poslanecké sněmovny ku schválení v souhlase s výborem technicko-dopravním.

V Praze, dne 11. srpna 1921.

J. Hucl v. r.,
předseda.

J. Havlena v. r.,
zpravodaj.

ze dne.......................................................................1921.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Z vodní síly, použité k pohonu a měřené na hřídeli poháněcího zařízení dle § 2., platí se základní daň 4 h a přirážka 4 h za jednu koňskou sílu (ks eff.) a hodinu.

Vláda se zmocňuje, by tuto přirážku snížila v tom poměru, v jakém bude snižována dávka uhelná.

§ 2.

Daň se vyměřuje podle ustanovení prováděcího nařízení, při čemž jako pomůcka slouží některý z těchto způsobů:

a) podle nejvyšší možné výkonnosti používaného poháněcího zařízení (kola, turbiny a pod.) v koňských silách efektivních, daních na hřídeli poháněcího zařízení, a jeho využití;

b) podle koňských sil efektivních (odst. a), potřebných k dosažení plné výkonnosti poháněného zařízení, a jeho využití, pokud na to stačí výkonnost zavedeného poháněcího zařízení s přepočtením sazby na místo, kde má býti zdanitelný výkon měřen;

c) při převedení vodní síly na elektrickou energii podle kilowatových hodin, měřených na rozváděcí desce, při čemž se 1 KVP hodina počítá za 15 ks eff a hodinu;

d) podle nejvyššího možného výkonu vodní síly, zjištěného po případě jiným vhodným způsobem.

Způsob, jak se zjišťuje výkonnost a doba, rozhodná pro vyměření daně při užití pravidla dle odst. a) neb b), stanoví se dle § 8.

§ 3.

Vyměřování daně děje se zásadně podle výkonnosti poháněcího zařízení (§ 2 a), pokud platně nenastoupí vyměřování dle § 2b), 2 c) nebo 2 d).

Vyměřuje-li se daň podle výkonnosti poháněcího zařízení (§ 2 a), může podnikatel, nelze-li následkem měnivého stavu vody docíliti stálé vodní síly, žádati za podmínek, stanovených prováděcím nařízením, by se počítala vodní síla na základě celoročního průměrného výkonu, při kratším provozu na základě průměru, připadajícího na dotyčné období výrobní.

§ 4.

Podnikatel jest oprávněn žádati, by daň vyměřována byla dle § 2 b), prokáže-li, kolik koňských sil je zapotřebí k dosažení plné výkonnosti poháněného zařízení, a je-li poháněné zařízení tak upraveno, že může býti dána pod úřední závěru ona část zařízení, z které nemá býti daň vyměřována. Ukáže-li se úředním šetřením, že podnikatel udal výkonnost menší, je týž povinen, hraditi náklad provedeného šetření, bez ohledu na případné trestní následky.

Z úřední moci se vyměřuje daň podle výkonnosti poháněného zařízení (§ 2 b), nelze-li daň jiným způsobem vhodně zjistiti.

§ 5.

Dle kilowatových hodin (§ 2, c) vyměřuje se daň k žádosti podnikatelově nebo z příkazu úředního tenkráte, když se vodní síla převádí na elektrickou energii. Kw hodiny zjišťují se na úředně cejchovaném a zabezpečeném počítadle, které je povinen podnikatel na vlastní náklad dodati a udržovati.

Převádí-li se vodní síla jen částečně na elektrickou energii, částečně ale užívá se přímo k pohonu strojů, lze použíti ustanovení o vyměřování daně dle údajů počítadla jen tenkráte, když druhou část energie lze zjistiti dle § 2. b).

§ 6.

Při smíšeném poháněcím zařízení jest podnikatel povinen učiniti takové opatření, aby výkonnost poháněcího zařízení mohla býti zjišťována samostatně, nebo přistoupiti na rozhodnutí finančního úřadu vydaného na základě dobrozdání znalce nebo na základě vzájemné dohody.

Slouží-li smíšené poháněcí zařízení k výrobě elektrické energie, jest podnikatel povinen učiniti takové opatření, by elektrická energie, vyrobená pomocí vodního poháněcího zařízení, mohla býti zjišťována samostatně na zvláštním počítadle, nebo ujednati dohodu s finančním úřadem, nestane-li se tak, vezmou se za základ pro vyměření daně údaje počítadla bez ohledu na to, že část elektrické energie nebyla vyrobena vodní silou.

§ 7.

Ministr financí jest zmocněn povoliti za podmínek, stanovených prováděcím nařízením, paušalování daně:

1. podnikům menšího rozsahu a s nepravidelným provozem, a

2. i jiným podnikům, bylo-li by vyměřování daně dle způsobů v § 2. uvedených z důvodů mimořádných poměrů zvláště obtížným.

§ 8.

Doba a rozsah provozu počítá se zpravidla dle ohlášení, podaného podnikatelem písemně příslušnému dozorčímu úřadu dle ustanovení prováděcího nařízení; bylo-li používáno vodní síly i mimo ohlášenou dobu nebo ve větším než ohlášeném rozsahu, může finanční úřad vzíti za základ pro vyměření daně plnou dobu i výkonnost, počítaje od okamžiku, kdy dle posledního ohlášení byl provoz zastaven.

Pro výměru daně béře se za základ neméně jedna hodina nepřetržité provozní doby, i když provoz trvá dobu kratší. Při přestávkách kratších jedné hodiny počítá se provozní doba za nepřetržitou. Celková nepřetržitá provozní doba zaokrouhlí se, nečiní-li rovný počet půlhodin, na nejbližší půlhodinu.

Výkonnost poháněcího a poháněného zařízení počítá se dle ohlášení podnikatele, a nebylo-li ohlášení podáno, nebo nebylo-li podané ohlášení uznáno finančním úřadem, dle rozhodnutí finančního úřadu. Podnikatel je oprávněn žádati, by výkonnost byla zjištěna na místě za přítomnosti a vyslechnutí jeho neb jeho zástupců i znalců jím na vlastní útraty dožádaných; finanční úřad je oprávněn, přibrati k vyšetřování kdykoli vlastní znalce.

Ohlašování doby a rozsahu provozu koná se zpravidla dodatečně podle ustanovení prováděcího nařízení; nařízení toto stanoví také, jaké zápisy je podnikatel povinen konati o výkonnosti vodní síly a strojního zařízení a o době a rozsahu provozu.

Pro podnikatele je vlastní ohlášení a jakékoliv udání závazným až do případného nového ohlášení i tenkráte, když skutečnému stavu by odpovídala nižší výměra daně.

Je-li v podniku několik poháněcích zařízení, z nichž každé pohání určité stroje nezávisle na ostatních, může finanční úřad naříditi, že každé z těchto poháněcích zařízení sluší považovati za samostatný podnik ve smyslu tohoto zákona.

§ 9.

Osvobozena od daně je za podmínek stanovených prováděcím nařízením:

1. vodní síla, jejíž efektivní výkon je menší než 2ks eff. Vodní síla od 2 ks eff do 5 ks eff osvobozena jest od placení přirážky v § 1. uvedené;

2. vodní síla, odvozená z vodní síly již zdaněné nebo z jiné energie, vyrobené pohonem, vyžadujícím spotřebu uhlí, minerálních olejů neb jiných surovin, podléhajících státní dani spotřební;

Konečně se zmocňuje ministr financí, by po dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem zemědělství stejným způsobem osvobodil od daně vodní díla po 1. lednu 1919 rekonstruovaná, případně doplněná a to v poměru provedené rekonstrukce neb doplnění nejméně však o počet ks,. o které bylá výkonnost vodního díla zvýšena.

§ 10.

K zapravení daně jest povinen, kdo vodní síly užívá.

Kdy a jak se daň zapravuje, stanoví prováděcí nařízení.

§ 11.

O vymáhání nezapravených daňových částek o promlčení daně a o opravných prostředcích platí tatáž ustanovení jako o daních spotřebních.

O úrocích z prodlení platí obdobně zákon ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n.

§ 12.

Kdo, vyjma případy spadající pod ustanovení § 9, č. 1., užívá vodní síly k pohonu nebo je držitelem vodního díla, způsobilého k zužitkování vodní síly, je povinen podle ustanovení prováděcího nařízení podnik tento, jakož i každou pozdější změnu podrobně popsati a ohlásiti finančnímu úřadu, jakož i označiti podnik zvenčí.

Finanční úřad je oprávněn žádati zevrubné údaje o vodní síle a poháněcím i poháněném strojním zařízení od vlastníka, podnikatele nebo držitele vodního díla.

Nemůže-li kdo údaje nařízené sám zjistiti neb ohlásiti, může žádati, by šetření bylo provedeno úředně na jeho náklad; do provedení tohoto šetření stanoví finanční úřad způsob a výměru daně prozatímně podle dohody nebo volného uvážení. Finanční úřad je povinen dbáti o to, aby náklad na zjišťování toto vynaložený byl co nejmenší.

§ 13.

Veškerá vodní díla, vodní poháněcí zařízení a s těmito místně spojené závody podrobeny jsou důchodkovému dozoru.

Zřízenci tímto dozorem pověření jsou oprávněni ve dne kdykoliv a v noci, pokud závody jsou v činnosti, na příslušné území a do závodů vstupovati, výkonnost strojního zařízení vyšetřovati, do zápisů, jež se o vodní síle a jejím užívání konají, a to i když nejsou tímto zákonem předepsány, nahlížeti, výpisy z nich činiti a na stvrzenku je odebrati.

Zřízencům prohlídku konajícím jest šetřiti ustanovení druhé věty § 8 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n.

Kdo vodní síly užívá, je povinen sám nebo svými zřízenci žádané vysvětlení podati a pomocné práce při vyšetřování vodní síly bezplatně konati.

Vodní dílo a poháněcí zařízení musí býti tak přístupno, by dozorčí orgánové mohli zjišťovati počet koňských sil; finanční úřad je oprávněn, neučiní-li podnikatel sám přiměřeného opatření, učiniti tak na jeho náklad.

Finanční úřad je oprávněn, má-li odůvodněnou domněnku, že předcházející ustanovení k zajištění daně nepostačují, uvaliti na jednotlivé podnikatele podle ustanovení prováděcího nařízení zostřený důchodkový dozor, záležející v tom, že finanční úřad může podnikatelům uložiti povinnost, aby ohlašovali v určité lhůtě předem začátek a konec každodenního provozu a používání vodní síly a konali o těchto ohlášeních, jakož i výrobcích, zevrubné zápisy, dále že je finanční úřad oprávněn dáti pod úřední závěr poháněcí i poháněné zařízení po dobu, za kterou se neplatí daň.

§ 14.

Byl-li ten, kdo je povinen platiti daň z vodní síly, pro zkrácení této daně pokutován, může finanční úřad podle ustanovení prováděcího zařízení zavésti na útraty jeho stálý důchodkový dozor.

§ 15.

Přestupky tohoto zákona se stíhají podle důchodkového trestního práva se změnami, stanovenými v tomto zákoně.

§ 16.

Nezapravení daně včas pokud by daň nebyla kryta přiměřenou jistotou, stíhá se jako těžký důchodkový přestupek.

Kdo buď vůbec nevyhoví nařízením tohoto zákona o povinných ohlášeních neb opatřeních nebo tato ohlášení a opatření vykoná nesprávně nebo neúplně, trestá se, pokud se tento přestupek nestíhá podle důchodkového trestního práva trestem těžším, pokutou 100 K až 20.000 K.

§ 17.

Nejmenší výměra peněžitých trestů nebo částek, jež nutno složiti, aby se podle důchodkového trestního práva upustilo od právního řízení, stanoví se částkou 100 K, a bylo-li pracováno s vodní silou bez ohlášení nebo kromě doby ohlášené, nebo byl-li základ pro výměru daně udán nesprávně a s ohrožením daně, i když zkrácení daně nenastalo, částkou 1000 K.

V případech, ve kterých se podle důchodkového trestního práva uloží vězení jako zostření trestu, nelze uložený trest pod zákonem stanovenou nejmenší sazbu zmírniti.

Ustanovení trestního důchodkového práva o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo částky tuto výměru převyšující uloží se trest vězení

Trestnost důchodkových přestupků promlčuje se ve třech letech.

§ 18.

Výhody, povolené podnikům či jednotlivcům, zužitkujícím vodní sílu, pokud odporují ustanovením tohoto zákona, pozbývají platnosti dnem účinnosti jeho bez jakékoliv náhrady.

§ 19.

Ministru financí se ukládá, by v dohodě s ministrem veřejných prací a s ministrem zemědělství zákon tento provedl a den, kdy nabývá účinnosti, přesně stanovil vyhláškou ve Sb. zák. a nař.