Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 1024.

Očekávání, že zákonem o stavebním ruchu povzbudí se činnost stavební, nesplnilo se do té míry, aby zákon o zabírání budov pro účely veřejné mohl býti zrušen, naopak vláda přichází s osnovou, která v podstatné části sice zachovává zásady dosavadního zákona, doplňuje však jeho mezery, a po nabytých zkušenostech zostřuje jednotlivá jeho ustanovení.

Sociálně-politický výbor zabývaje se podrobně předlohou, uznal změny a doplňky ve většině za prospěšné a nutné, nemohl se však zhostiti obavy, že možnost dalšího zabírání bude sváděti od povinnosti stavěti budovy vlastní.

Nepůjde-li stát příkladem napřed, nestane-li se stavebníkem, bude-li příliš sám spoléhati na zákon o zabírání, těžko přinutí průmyslové kruhy, banky, obchodní domy, i jednotlivce k povinnosti stavební.

Sociálně-politický výbor vyslovuje souhlas se změnami, které provedla poslanecká sněmovna a navrhuje senátu, aby přijal osnovu v tomto znění:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

1. Politický úřad I. stolice, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župní úřad, může (jako zabírací úřad), pokud není vhodných místností, zabrati k užívání budovy neb i jednotlivé místnosti pro účely veřejné a pokud toho žádá veřejný zájem, i pro účely obytné, jakož i pro přesídlení uživatelů budov nebo místností zabraných podle tohoto zákona.

2. S budovami neb místnostmi mohou býti k užívání zabrány v rozsahu nutně potřebném pro účel, pro nějž se zabírá:

a) dvůr, zahrada neb jiný pozemek, který s nimi tvoří jeden celek tím, že slouží účelu v nich sledovanému,

b) zařízení budov neb místnosti. Zařízení může býti zabráno jen, je-li v den, kdy bylo doručeno pozvání k šetření, ve vlastnictví vlastníka budovy neb uživatele budovy nebo místností, dále pokud ho vlastník budovy zcela nebo z částí zabrané neb uživatel budovy neb místnosti nezbytně nepotřebuje ku provozování dosavadní hospodářské činnosti neb účelu, který dosud sledoval v zabraném předmětě, a pokud nejde o zařízení umělecky neb historicky cenné, kteréž může býti toliko výjimečně zabráno k representačním účelům veřejným.

3. Ze zabírání jsou vyloučeny:

1. Místnosti trvale sloužící správě budovy nebo správě hospodářského celku, k němuž budova náleží a pak místností, jež slouží jako provozovny živnostenské, řemeslné, obchodní nebo průmyslové,

2. obytné nájemní domy,

3. jediný trvalý byt vlastníka v rozměru přípustném dle zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n. o zabírání bytů obcemi a případných dalších změn jeho,

4. budovy a pozemky fondů státem spravovaných, jakož i budovy železnic vůbec,

5. stavby, pro které bylo uděleno povolení k užívání po 1. lednu 1919,

6. budovy nebo místnosti, jichž majetníci neb uživatelé zřídili, aneb se právoplatně zavázali zříditi náhradní místnosti podle zákona o zabírání bytů obcemi,

7. budovy a zařízeni, sloužící k účelům kulturně vzdělávacím a sociálně svépomocným.

8. budovy a části budov, v nichž umístěny jsou ústavy léčebné a lidumilné, jakož i ústavy sloužící veřejnému zdravotnictví.

§ 2.

1. Je-li v zabraných budovách neb místnostech umístění dosavadních uživatelů a zároveň uspokojení účelu, pro nějž se zabírá, nemožné i při nejhospodárnějším jich využití, mohou uživatelé zabraných budov neb místností žádati, aby jim byly přiděleny náhradní místnosti, kteréž-by vyhověly účelům, jež v nich byly sledovány, pokud možno v dřívějším rozsahu a jde-li o byt, v rozsahu přípustném podle zákona o zabírání bytů obcemi.

2. Zabírací úřad jest oprávněn určiti místnosti, které mají býti dosavadnímu uživateli ponechány k užívání neb ku sledování účelu, jemuž zabraná budova sloužila a případně určiti též počet služebnictva, jež nutno nezbytně ubytovati v zabrané budově pro osobni potřebu dosavadního uživatele budovy a pro opatřování místností mu ponechaných.

3. Při výběru náhradních místností musí zabírací úřad v rámci předchozího odstavce dbáti toho, aby přesídlením do nich nebylo zmařeno další provozování hospodářské činnosti uživatelů (§ 1 odst. 3., bod 1.) neb sledování účelu, jemuž zabrané místností sloužily.

4. Odmítnou-li uživatelé přijmouti náhradní místnosti, jež této podmínce vyhovují, mají nárok pouze na peněžitou náhradu hospodářských škod, způsobených jim zabráním (§ 4 odst. 6. a 7.).

§ 3.

1. O zabrání rozhodne zabírací úřad po šetření provedeném s vlastníkem a uživateli předmětů, o něž jde, neb jejich splnomocněnými zástupci a se zástupci příslušných úřadů a zájemníků.

2. Předmětem šetření jsou skutkové okolnosti pro rozhodnutí důležité. Všem nájemníkům musí být při tom poskytnuta příležitost, aby se o nich vyjádřili.

3. Nedostaví-li se strana neb její splnomocněný zástupce k řízení přes řádné pozvání, provede se řízeni v její nepřítomnosti.

4. Byl-li zabrán byt, zabraný dříve podle zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n. jest obci (společnému bytovému úřadu) nahraditi výlohy s původním zabráním spojené.

5. Jde-li o budovy umělecky neb historicky cenné, jest třeba kromě toho před jejich zabráním opatřiti souhlas příslušného státního památkového úřadu.

6. Zabírací nález musí obsahovati:

1. Označení předmětu zabrání dle §u 1 odst. 2. (budova, místnost, pozemek, zařízení),

2. označení veřejného účelu, pro nějž se zabírá,

3. zabírá-li se pro účely obytné, vyznačení veřejného zájmu,

4. opatření o ubytování dosavadních uživatelů neb o náhradních místnostech pro účel, jenž byl v zabraném předmětě sledován (§ 2 odst. 1.),

5. případný výrok, že straně přísluší pouze peněžitá náhrada (§ 2 odst. 4,),

7. Rozhodnutí budiž dodáno vlastníku a uživatelům zabraných předmětů, jimž přísluší do 8 dnů právo stížnosti k ministerstvu veřejných prací, jakož i zájemníkům, k jichž žádosti se zabírá.

8. Je-li veřejný účel, pro nějž se zabírá, plněn někým jiným než státní správou, jest zabírací úřad oprávněn žádati ještě před zabráním složení jistoty za výlohy, jež státní správě zabráním vzejdou.

§ 4.

1. Jakmile zabírací úřad vlastníkovi neb uživateli zabíraného předmětu oznámí, že bude o tomto předmětě zavedeno řízení podle tohoto zákona, jest nakládání vlastníka i uživatele tímto předmětem bez souhlasu ministerstva veřejných prací neplatno.

2. Zabráním pozbývají uživatelé zabraných předmětů práva jich užívati.

3. Zabírací úřad má právo zabrané předměty pro účely v §u 1 vyjmenované pronajmouti. Na pronájem nevztahuje se po dobu zabráni ustanovení o ochraně nájemníků.

4. Zabírací úřad má dále právo v zabraných místnostech na svůj náklad provésti stavební úpravy, avšak jen v mezích nejnutnější potřeby vyslechna o tom vlastníka budovy. V tomto směru příslušejí zabíracímu úřadu práva vyhrazena zákonem stavebníkovi.

5. Ke stavebním úpravám budov a místností umělecky a historicky cenných jest třeba opatřiti před jejich provedením dobrozdání příslušného státního památkového úřadu.

6. Zabírací úřad jest povinen vlastníku a uživateli zabraných předmětů poskytnouti přiměřenou peněžitou náhradu za veškeré prokázané hospodářské újmy, jež vlastník neb uživatel zabráním utrpěl.

7. Též nahradí se náklad vzniklý při přesídlení a při vrácení zabraného předmětu a jiné prokázané majetkové újmy, vzniklé přesídlením. Naproti tomu přihlédne se k odškodnění, jež bylo dáno v přidělených náhradních místnostech.

8. Pronajme-li zabírací úřad zabrané předměty dle ustanovení odst. 3, tohoto §u, jsou nájemci povinni jemu nahraditi veškeré výlohy, které musil dle předchozího odstavce vlastníku neb uživatelům zaplatiti.

9. Nedojde-li mezi zabíracím úřadem a vlastníkem neb uživatelem zabraných předmětů k dohodě o výši náhrady, rozhodne o ní v nesporném řízení okresní soud, v jehož obvodu jest zabraný předmět; kdyby zabrání stalo se pro tento okresní soud provede řízení onen okresní soud, který na návrh deleguje vrchní zemský soud (súdná tabule). Soud vyšetřiv poměry a je-li třeba, vyslechnuv znalce, určí usnesením náhradu podle volného uvážení.

10. Soud rozhoduje také podle volného uvážení dle zásad civilního řádu soudního, má-li útraty soudní hraditi jedna strana, neb mají-li se útraty soudní rozděliti mezi strany a v jakém poměru.

11. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi provádí se soudní řízení dle uherského zákonného čl. XLI z roku 1881.

12. Řízení o náhradě nemá vlivu na řízení o zabrání.

§ 5.

Zabrání předmětů trvá, i když se změní jich vlastník.

§ 6.

Nebylo-li jinak ujednáno mezi zabíracím úřadem a vlastníkem, převezme udržování a správu zabíraných předmětů zabírací úřad, který hradí výdaje s tím spojené. Na tytu výdaje a na odškodnění za vedení správy jest hleděti při ustanovení peněžité náhrady podle §u 4 odst, 6.

§ 7.

1. Při vrácení nutno zabrané předměty uvésti do původního stavu, není-li jiného ujednání. Úpravu a stavební změny, které jsou pro vlastníka zabraného předmětu zřejmě k velikému prospěchu a nejsou v odporu s dřívějším způsobem jeho užívání, musí vlastník předmětu zabíracímu úřadu nahraditi a to podle hodnoty v době vrácení, nikoliv však více nežli skutečný náklad. Nedohodnou-li se strany, rozhodne soud v §u 4 jmenovaný podle zásad téhož paragrafu.

2. Vrací-li se zabrané zařízení, budiž na žádost vlastníka přihlíženo ke znehodnocení jeho které by nebylo nastalo, kdyby věc nebyla zabrána.

§ 8.

Nezabere-li zabírací úřad zařízení budovy neb místnosti, jest vlastník zařízení povinen je na své nebezpečenství odkliditi. Proto vykáže mu zabírací úřad potřebné místnosti v zabrané budově a nemá-li vlastník v budově bytu, i další místnosti, je-li jich nezbytně třeba k dohledu a k opatřování zařízení.

§ 9.

Zabírací úřad jest oprávněn vzdáti se kdykoli zabraných předmětů.

§ 10.

1. Podle tohoto zákona mohou býti zabrány i předměty od státní správy již najaté.

2. Zabráním ruší se dosavadní smlouvy nájemní státní správou uzavřené.

3. Smlouvy nájemní o zabraných předmětech uzavřené mezi jinými stranami, pozbývají platnosti po dobu zabrání, aniž se tím prodlužuje původní doba smluvní.

4. Nárok na náhradu škody z tohoto důvodu jest vyloučen.

§ 11.

1. Kdo maří jakýmkoli způsobem řízení o zabírání předmětů dle tohoto, zákona může býti potrestán politickým úřadem I. stolice (administrativní policejní vrchností) a tam, kde je státní policejní úřad, tímto úřadem, peněžitou pokutou do 5000 Kč nebo vězením do 6 neděl, pokud nejde o těžší čin trestný podle trestních zákonů.

2. Tyto tresty mohou býti uloženy také zároveň.

§ 12.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr veřejných prací.

§ 13.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Tímto dnem pozbývají současně platnosti zákony ze dne 11. června 1919, č. 332 Sb. z. a n. a ze dne 19. března 1920, č. 180 Sb. z. a n. Zabrání budov a místností, provedená podle těchto zákonů, zůstávají v platnosti, pokud o nich nebylo ještě s konečnou platností rozhodnuto, dlužno je posuzovati podle tohoto nového zákona.

V Praze, dne 11. srpna 1921.

J. Jílek v. r.,
místopředseda.

R. Jaroš v. r.,
zpravodaj.