Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 1030.

Podle zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n. a nařízení ze dne 25. února 1919, č. 86 Sb. z. a n., okolkovány byly bankovky Rakousko-uherské banky obíhající na území Československé republiky a utvořena takto samostatná měna československá. Při okolkování zadrženo bylo 50 % a bankovek jako jednoprocentní státní půjčka, čímž zmenšen měl býti oběh bankovek a urychlen návrat k peněžnímu hospodářství úvěrovému.

Jest přirozeno, že toto tak dalekosáhlé opatření nemohlo se obejíti bez některých příkrostí, jež ovšem ministerstvo financí, zejména pokud šlo o vrstvy nemajetné, hleděl co nejvíce zmírniti.

Nejprve uvolněny byly nařízením ze dne 7. března 1919, č. 118 Sb. z. a n., zadržené obnosy nepřesahující 250,- Kč, později vydán byl výnos ze dne 22. července 1919, č. j. 13992/pres., kterým byly zmocněny berní správy, resp. finanční ředitelství, uvolniti vrstvám nejpotřebnějším na žádost obnosy větší až do 1000,- Kč, resp. rodinám do 2000,- Kč v případech však zvláštního zřetele hodných (živelní pohromy, nemoci) obnosy ještě větší.

Těmito úlevami vyšla finanční správa právě chudým lidem zajisté značně vstříc, a to tím více, ježto pro vklady takto uvolněné není úhrady ve vybrané dávce z majetku a třeba je vypláceti z hotovostí státních. Výplaty takové činí na 600 mil. Kč.

Všeobecné uvolnění vkladů ještě před vybráním dávky z majetku těm, kdož od ní pravděpodobně budou osvobozeni, nelze ovšem provésti, ježto dle předběžných odhadů předpokládalo by toto uvolnění rozmnožení oběhu státovek nad obnos směnovým zákonem z 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n. stanovený (tisk nových státovek). Tím ovšem byl by porušen zákon a celý systém úpravy valuty.

Tvrzení, že žádosti chudých stran za uvolnění bankovek jsou téměř bez výjimky odmítány, neodpovídá skutečnosti, neboť z obnosů, jež takto vyplaceny byly, jde na jevo, že zemská finanční ředitelství, resp. berní správy, jímž uvolňováni vkladů svěřeno bylo, vyřizovaly žádosti velmi blahovolně, ba některé zašly až příliš daleko, čímž státní pokladny často byly citelně dotčeny.

Zprávy časopisů z poslední doby - jak interpelace se zmiňuje - jako by ministerstvo financí bylo vydalo všeobecný zákaz výplaty zadržených bankovek, nejsou přesné. Ministerstvo financí všeobecného zákazu uvolňovati zadržené vklady nevydalo, naopak výnosem ze dne 21. dubna 1921, č. j. 36053/4059 (21-II/4a znovu potvrdilo, že svrchu zmíněné ustanovení ze dne 22. července 1919, č. 13992/pres. jest stále v platnosti. Pouze z důvodů svrchu uvedených uložilo příslušným finančním úřadům, aby uvolňování vkladů obmezilo se na případy skutečně závažné, kde úředním šetřením bude nesporně zjištěno, že žadatel jest zadržením obnosu na existenci krajně ohrožen.

Mimo to výnosem ze dne 25. července 1921, č. 70281/16536/21 upozornilo ministerstvo financí všechny podřízené úřady, že nezaviněná a delší dobu trvající nezaměstnanost, jež byla by s to podle úředního šetření existenci nezaměstnaného ohroziti, jest rovněž důvodem, pro nějž lze uvolniti vklady převyšující obnos 1000 Kč resp. u rodiny 2000 Kč.

V Praze, dne 9. srpna 1921.

Dr Hotowetz v. r., v z.
ministra financí.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Překlad.

Tisk 1030.

Laut Gesetz vom 25. Feber 1919, No. 84 S. der G. u. V. und Erlass vom 25. Feber 1919, No. 86 S. der G. u.V. wurden die im Gebiete der Čechoslovakischen Republik im Umlaufe befindlichen Banknoten der Oesterreich-Ungarisehen bank abgestempelt utid so eine selbständige čechoslovakische Währung gebildet. Bei der Abstempelung wurden 50 % der Banknoten als eine 1 % Staatsanleihe zurück gehalten, wodurch der Umlauf der Banknoten vermindert und die Rückkehr zur Kreditgeldwirtschaft beschleunigt werden sollte.

Es ist selbstverständlich, dass eine derart weitgehende Massregel nicht ohne manche Härte vorübergehen konnte, welche jedoch das Finanztninisterium, insbesondere, wo es sich um die vermögenslosen Schichten handelte, so weit als möglich zu mildern bemüht war.

Zuerst wurden mit Erlass vom 7. März 1919, No. 118 S. der G. u. V. die 250 Kč nicht übersteigenden zurückgehaltenen Beträge freigegeben, später erfolgte der Erlass vom 22. juli 1919 G. Z. 13992/pres., durch wechen die Steueradministrationen resp. Finanzdirektionen ermächtigt wurden, den bedürftigsten Schichten über deren Ansuchen grössere Beträge bis zu Kč 1000,- resp. Familien bis Kč 2000,-, in besonders berücksichtigungswürdigen Fällen aber (Elementarereignisse, Krankheiten) noch grössere Beträge freizugeben. Durch diese Erleichterungen ist die Finanzverwaltung gerade den armen Leuten gewiss bedeutend entgegengekommen, dies umsomehr, als für die so freigegebenen Einlagen keine Deckung in der eingehobenen Vermögensabgabe vorhanden ist und dieselben aus staatlichen Barschaften bezahlt werden müssen. Diese Auszahlungen betragen etwa 600 Mil. Kč.

Eine allgemeine Freigabe der Einlagen noch vor Einhebung der Vermögensabgabe an jene, die von ihr voraussichtlich befreit werden, ist natürlich nicht durchführbar, da nach vorläufigen Schätzungen diese Freigabe eine Vergrösserung des Banknoteilumlaufes über den durch das Währungsgesetz vom 10. April 1919, No. 187 S. d. G. u. V. festgesetzten Betrag zur Voraussetzung hätte (Druck neuer Staatsnoten). Hie durch würde ailerdings das Gesetz und das ganze System der Valutaregelung gestört.

Die Behauptung, dass die Gesuche armer Parteien um Freigabe der Bänknoten beinahe ausnahmslos abgewiesen werden, enspricht nicht der Tatsache, denn aus den auf diese Weise ausbezahlten Beträgen geht hervor, dass die Finanz-Landes-Direktionen, resp. die Steueradministrationen, denen die Freigabe tibertragen wurde, die Gesuche sehr wohlwollend ertedigt haben, ja dass manche sogar zu weit gegangen sind, wodurch die Staatskassen oft empfindlich betroffen wurden.

Zeitungsnachrichten aus letzter Zeit wie die Interpellation erwähnt - als ob das Finanzministerium ein allgemeines Verbot der Auszahlung von zurückgehaltenen Banknoten erlassen hätte, sind nicht genau. Das Finanzministerium hat ein allgemeines Verbot der Freigabe von zurückgehaltenen Einlagen nicht erlassen, es hat im Gegenteil mit Erlass vom 21. April 1919, G. Z. 36053/4055/21-II/4a wiederholt bestätigt, dass die oberwähnte Bestimmung vom 22. Juli 1919, No. 13992/pres. noch immer in Kraft ist. Nur aus den oberwähnten Gründen hat dasselbe den zuständigen Finanzbehörden aufgetragen, die Freigabe der Einlagen nur auf wirlclich gewichtige, Fälle zu beschränken, wo durch amtliche Erhebungen zweifellos festgestellt wird, dass der Gesuchsteller durch die Zurückhaltung des Betrages in seiner Existenz äusserst beciroht würde.

Ausserdem hat das Finanzministerium mit Erlass vom 25. Juli 1921, No. 70281/16536/21 alle unterstehenden Behörden darauf aufmerksam gemacht, dass die unverschuldete und längere Zeit andauernde Arbeitslosigkeit, die laut amtlicher Erhebung imstande wäre die Existenz des Arbeitslosen zu bedrohen, ebenfalls einen Grund bildet, aus welchem die den Betrag von 1000 K resp. bei Familien K 2000.- übersteigenden Einlagen freigegeben werden dürfen.

Prag, am 9. August 1921.

Dr. Hotowetz m. p.,
i. V. des Finanzministers.