Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 1039.

Přijetím osnovy zákona o postátnění místní dráhy Louny-Rakovník má dáti Národní shromáždění svůj souhlas vládě republiky, aby vykonala akt velice významný, akt výsostního práva státu, první sestátňovací čin v oboru správy železniční.

Jedná se v republice o první převzetí soukromé dráhy v majetek státu, nikoliv za podmínek nějaké tržební smlouvy, kde kupující a prodávající o podmínkách a ceně teprve se musí smlouvati a soukromý vlastník uplatňuje své zájmy, nýbrž na základě pevných, hned při vzniku soukromého podniku ze svrchovanosti státu - tehdy ještě rakouského, v jeho zájmu - stanovených podmínek koncesní listiny.

Touto předlohou zahajuje státní správa postupnou sestátňovací akci, ve které bude pokračováno dle toho, jak vyžadovati budou zájmy hospodářské a celostátní.

Podáním předlohy vyhovuje také vláda resoluci, přijaté v 61. schůzí Národního shromáždění ze dne 27. června 1919, kterážto resoluce vyzývala vládu, aby vzala v úvahu sestátnění místních drah garantovaných státem nebo zeměmi.

Ku stavbě železnice Louny-Rakovník dána byla koncese za býv. rakouského státu koncesní listinou ze dne 17. srpna 1901, č. 149 ř. z. na 90 roků; se zárukou na dobu od zahájení provozu až do uplynutí 76 roků. Stát převzal garancii za 4% zúročení a amortisaci prioritní zápůjčky u Zemské banky (býv. Zemské banky král. Českého), při čemž zabezpečil výsostní práva státu a stanovil podrobně podmínky pro převzetí ve státní majetek.

Zákonem z 15. července 1919, č. 417 Sb. z. a n. vstoupil stát československý zpětně dnem 28. října 1918 v garanční poměr jako v jiných takových případech i k této dráze. Sídlo akciové společností bylo přeloženo z Vídně do Prahy a společenská správa na základě zmocnění a zvláštní dohody svěřena byla zemskému správnímu výboru.

Provoz na této 45.128 km dlouhé trati dotýkající se asi 20ti obcí byl zahájen 24. září 1904. Dráha byla vystavěna s výhodami drah místních, avšak co hlavní trať druhého řádu a provoz hned od počátku veden byl ve správě státní. Stát používal dráhy co trati pomocné a platil podle § 15 koncesní listiny a dle smlouvy z r. 1905 pevné poplatky smluvně stanovené.

Službu na této dráze vykonává státní železniční personál. Kontrola příjmů a správa účetnická vedena je orgány státní správy železniční pro dráhy místní.

Sestátnění dráhy Louny-Rakovník doporučuje se hlavně z důvodů dopravních. K získání neomezeného disposičního prává na celé trati, aby mohly býti uskutečněny plány usnadňující výhodný provoz v rozměrech co největších směrem jižním i východním.

V provozu a dopravě, zvláště uhlí, budou sestátněním získány výhody velmi podstatné. Bude možno vésti celé vlaky o zatížení 1000 tun přímo na jih v ucelené trati Obrnice-Louny-Rakovník-Beroun- Zdice-Příbram-Písek-Protivín-České Budějovice. Ulehčí se tak tratím vedoucím ze západočeských uhelných revírů na jih i na východ tratím Obrnice-Plzeň a Obrnice-Praha, přes kterou z velké části bylo dosud dopravováno uhlí směrem na Tábor a Budějovice. Tímto novým opatřením, bude značně ulehčeno i pražským nádražím, která jsou vagony přímo zatlučena a nadmíru ulehčení potřebují.

Další výhody spočívati budou v tom, že zkrátí se dopravní cesta (o 27,8 km) a zlevní se doprava, uspoří se na čase, docílí se rychlejšího oběhu vozů a tím i možnosti častějšího jich použití v dopravě. Zkrácením dopravní cesty ušetří se ve značné míře i na strojích postrkových, kterých je třeba při cestě přes Obrnice-Praha-Budějovice celkem na délce 160.9 km, kdežto při cestě přes Rakovník v příznivějších spádových poměrech pouze v délce 64.5 km.

Konečné a intensivní využití naznačené dopravní cesty podmíněno jest sice nákladnějšími stavebními investicemi a zhustiti provoz bude prozatím možno jen v takové míře, jak toho dnešní zařízení celé trati dovoluje. Ale i takovéto rozmnožení dopravy přinese značných výhod. Pro důležitost celkové tratě Obrnice-Rakovník-Protivín doporučovalo by se, aby potřebná stavební zařízení provedena byla v období pokud možno nejkratším.

Z hlediska komerčního a tarifního není proti sestátnění námitek. I když by státní správa zavedla na této trati propočítávání tarifu dle baremu státních tratí - ačkoliv sestátněním změna bezprostředně nenastane - a kdyby i nastal následkem toho úbytek na příjmech, bude tato ztráta nahražena zvýšením dopravy. Se zvýšením dopravy možno počítati se zřetelem na zamýšlené vytvoření přímé dopravní cesty Obrnice-Rakovník-Protivín i z toho důvodu, že v území převzaté místní dráhy Louny-Rakovník jsou na obzoru nová otevírání dolů.

V ohledu finančním jeví se tato postátňovací akce pro stát celkem přijatelnou. Postátnění provede se na základě ustanovení koncesní listiny, kterou zákon pouze doplňuje, nebo - dle poměrů, zatím od vydání koncesní listiny změněných - jen výminečně pozměňuje.

Státní náhrada dle § 17, č. 1 koncesní listiny spočívá v tom, že stát místo koncessionářů převezme sám prioritní půjčku i jinaké půjčky, jež byly před schválením státní správy učiněny k uhrazení vpočítatelných zakládacích nákladů v obnosech, které by ještě v době výkupu nebyly splaceny a že kromě toho vyplatí sumu rovnající se akciovému kapitálu ještě nesplacenému buď hotově nebo ve státních dlužních úpisech.

Stát dal dle § 2 koncesní listiny ze 17. srpna 1901, č. 149 ř. z. záruku na dobu od zahájení provozu do uplynutí 76 roku koncesního na výtěžek postačující ku 4%mu zúročení a umoření prioritní zápůjčky v obnosu korun 7,653.000 uzavřené u Zemské banky. Záruka byla vázána dle čl. V. zák. z 1. června 1901, č. 85 ř. z. na podmínku, že ze zemských prostředků a od zájemníků bude poskytnuta ku výstavbě dráhy částka nejméně K 1,500.000. Podmínka byla splněna a po utvoření akciové společnosti byly vydány kmenové akcie v nominálním obnosu K 1,559.200 a sice 3898 akcií znějících na majitele po K 400.-. Z toho země převzala K 780.000, zbytek zájemníci. Zařizovací kapitál činil tudíž celkem K 9,212.200. Z toho bude umořeno ku dni 1. ledna 1922 celkem K 441.263, takže tímto dnem zbude u Zemské banky ještě nezaplacená zápůjčka K 7,211,737.-.

Akciový kapitál, na který se státní záruka nevztahuje, má býti umořován podle slosovacího plánu, jenž by státní správou byl schválen, teprve po umoření kapitálu výpůjčkou opatřeného a to po 30. červnu 1977 pro zbytek koncese do 17. srpna 1991.

K určení ceny výkupní stanoví § 2 předlohy, ve smyslu koncesní listiny, za změněných poměrů státoprávních, že státní dlužní papíry, kterými by se případně měl hraditi zbývající akciový kapitál, budou počítány dle průměrného kursu předchozího pololetí jak byl znamenán na burse pražské, místo dříve k účelu tomu určené burse vídeňské.

Dle § 5 koncesní listiny má stát právo učiniti si srážky ze jmění společnosti za obnosy, které v ručení svém za společnost zaplatil, což jasně stanoví § 3 navrženého zákona. V tomto §u je také jasně vysloveno, že ku jmění nutno počítati i případné náhrady uvedené v § 2.

Stát zaplatil za zálohy do konce roku 1920 daleko více než-li činí akciový kapitál.

Obnos tento změní se odpočtem skutečné potřeby za rok 1920 a potřeby za rok 1921, zůstane však skutečnost, že akciový kapitál je nahromaděným garančním dluhem úplně spotřebován a že je tím vyčerpáno i celé ostatní jmění společnosti.

Za závazků nepřejímá stát tudíž ničeho, nežli pouze zatížení uvedenou půjčkou u Zemské banky.

Státu z převzetí dráhy škoda nevzejde, protože dráha je dosud pasivní, stát v důsledku poskytnutí garancie nese toho finanční následky a je nucen doplňovati nepostačující provozní výtěžky až do výše zúročení a umořování prioritní zápůjčky. Činí to půlletně mimo kolkovné a režijní příspěvek K 162.246,51.

Pasivnost dráhy může však býti zmenšena vzpomenutým již zhuštěním provozu. Stát uspoří také na správě, jelikož odpadne zvláštní kontrola příjmů a účtování jak je státní správa železniční nucena vésti při samostatných místních drahách a úkony tyto vplynou pak do celkového účtování státní správy železniční.

V § 4 předlohy stanoví se přesněji než-li v koncesní listině, že výkupem získá stát železniční podnik jako celek. Společnosti zůstane jako vlastnictví pouze to, co netvoří předmět výkupu.

Další §§ 5-8 upravují na základě koncesní listiny v některých místech přesněji otázku formálního řízení výkupního. § 9 obsahuje kolkové a poplatkové osvobození při celém právním řízení a všech listinách.

Formální převzetí dráhy jako celku bude velice usnadněno tím, že provoz a účetnictví i kontrola děje se železniční správou státní a po stránce societní zemskou správní komisí.

Rozhodnutí státní správy o výkupu má se společnosti oznámiti dle koncesní listiny nejdéle do 31. října a převzetí do vlastnictví má se státi počátkem nejbližšího kalendářního roku. Doporučuje se tudíž k zachování těchto termínů urychlené projednání předlohy.

Výbor technicko-dopravní z uvedených důvodů se usnesl doporučiti senátu, aby předlohu vládní v plném znění schválil.

V Praze, dne 11. srpna 1921.

Albert Friedrich v. r.,

předseda.

J. Havlena v. r.,

zpravodaj.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Stát Československý vykupuje na základě koncesní listiny ze dne 17. srpna 1901, č. 149 ř. z. železniční podnik "dráha Rakovník-Louny" s účinkem od 1. ledna 1922.

§ 2.

Cena výkupní určena jest náhradou dle §u 17 č. 1. koncesní listiny.

Státní dlužní úpisy, jimiž by byl dle tohoto ustanovení koncesní listiny případně splacen zbývající akciový kapitál, počítány budou dle průměrného peněžního kursu úředně zaznamenaného na pražské burse, jaký měly dlužní úpisy státní stejného druhu v pololetí právě předcházejícím.

§ 3.

Státní správa srazí si podle §u 5 koncesní listiny pohledávky státu vzniklé zálohami nebo úroky na základě převzaté záruky, které v době výkupu by nebyly ještě splaceny, ze zbývajícího jmění podniku, k němuž náleží též náhrada podle §u 2 tohoto zákona.

§ 4.

Předmětem výkupu jest železniční podnik jako celek. Výkupem železnice a ode dne tohoto výkupu nabývá stát za cenu výkupní v §u 2 uvedenou a po srážce zmíněné v §u 3 tohoto zákona, jsa prost vší další náhrady, nezávadného - toliko nesplacenými ještě zbytky hypotekární zápůjčky u Zemské banky v Praze zavazeného - vlastnictví a užívání podniku železničního se všemi k němu příslušejícími věcmi movitými a nemovitými a právy, s výjimkou předmětů majetkových, jež dle ustanovení koncesních po zapravení státních pohledávek v §u 3 uvedených zůstávají vlastnictvím společnosti.

§ 5.

Státní správa má právo dnem výkupu i před konečnou úpravou ceny výkupní ujmouti se fysické držby veškerých majetkových předmětů v §u 4 tohoto zákona uvedených a předmět výkupu tvořících.

§ 6.

Státní správa má právo na základě tohoto zákona vložiti do knih své právo vlastnické a jiná práva vkladní, která výkupem na ni přecházejí. Jestliže společnost ve lhůtě uložené jí státní správou železniční nevydá této správě listin, kterých k tomu účelu bude zapotřebí, nebo listin těchto státní správou železniční sepsaných neopatří svým zavazujícím podpisem, nahražuje prohlášení ministerstva železnic tyto listiny.

§ 7.

Společnost je povinna podati státní správě účty a bilance a vykázati čisté výtěžky příslušných let provozních do lhůty, jež jí ministerstvem železnic budě určena.

Státní správa má právo zkoumati správnost dokladů těch na základě knih a jiných záznamů a spisů společenských.

Nevyhoví-li společnost ve lhůtě uložené jí státní správou této povinnosti v odst. 1. stanovené, smí státní správa příslušné šetření dáti vykonati na účet a nebezpečenství společnosti a zjistiti na základě těchto šetření výkupní cenu.

§ 8.

Státní správa může učiniti výplatu ceny výkupní závislou na podmínce, že společnost vydá státní správě Československé veškeré doklady, spisy a pomůcky, týkající se správy a provozu vykoupeného podniku železničního, nebo že jí poskytne možnost nahlédnouti do oněch spisů, jež týkají se pouze správy společenské, a že státní správě, požádá-li o to, vydá opisy těchto spisů.

§ 9.

Veškeré s výkupem této železnice souvisící právní úkony, majetkové převody, podání, zápisy, vyhotovení a jiné listiny jsou prosty kolků a poplatků.

§ 10.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provésti jej ukládá se ministrům železnic a financí.