Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Původní znění

Tisk 1041.

Der Senat der Nationalversammlung wolle beschliessen:

betreffend die ärztlichen Hilfskräfte an den mit medizinischen Universitätsfakultäten in Verbindung stehenden Kranken- bezw. Heil- und Pflegeanstalten.

§ 1.

An jeder Abteilung der mit medizinischen Universitätsfakultäten in Verbindung stehenden, allgemeinen Kränken- bezw. Heil- und Pflegeanstalten wird eine entsprechende Anzahl besoldeter Hilfsarztstellen (Externarztstellen) geschaffen.

§ 2.

Die für jede Abteilung notwendige Anzahl dieser Stellen, sowie die Höhe der Besoldung, eventuelle Naturalemolumente und den Vorgang bei der Besetzung regelt eine im Einvernehmen mit den beteiligten Kreisen, insbesondere den Abteilungs (Klinik) - vorständen zuerlassende Reggierungsverordnung.

§ 3.

Alle bisher unbesoldeten bezw. den gegenwärtigen Wirtschaftsverhältnissen nicht entsprechend besoldeten Stellen ärztlicher Hilfskräfte an medizinischen Universitätskliniken (Assistenten, Demonstratoren, Operationszöglinge etc.) werden in dem Charakter entsprechend vollbesoldete Stellen umgewandelt und unbesoldete derartige Stellen dürfen in Hinkunft nicht mehr geschaffen werden.

§ 4.

Dieses Gesetz erlangt seine Wirksamkeit mit dem Tage der Verlautbarung und mit seiner Durchführung wird der Minister für Schulwesen und Volkskultur sowie der Minister für öffentliche Gesundheitspflege unter allfälliger Beteiligung des Ministers für soziale Fürsorge betraut.

Die zur Durchführung dieses Gesetzes notwendigen Mittel sind durch Einstellung entsprechender Posten in die Voranschläge der Ministerien für Schulwesen, öffentliche Gesundheitspflege und soziale Fürsorge pro 1922 zu sichern und die für das laufende Jahr bereits in Aussicht gestellte Notaushilfe für die Hilfsärzte des allgemeinen Krankenhauses in Prag ist aus Ersparnissen der genannten Ministerien bei anderen Posten, nach eingeholter Bewilligung, zubestreiten.

Es unterliegt keinem Zweifel, dass im Laufe der Entwickelung der klinischen Krankenabteilungen die ursprünglich lediglich zum Zwecke ihrer weiteren Ausbildung in den Verband der Kliniken eintretenden Externärzte zu einem Faktor geworden sind, mit welchem gegenwärtig der klinische Unterrichts- und Krankenbetrieb zurechnen genötigt ist, ohne welchen es schwer wäre in befriedigender Weise den Betrieb auf der erreichten Höhe zuerhalten und ihn stetig mit den raschen Fortschritten der medizinischen Forschung und ärztlichen Technik auszustatten. - Die Externärzte sind heute nicht bloss Lehrlinge sondern zumeist vollbeschäftigte Hilfsärzte, deren Tätigkeit direkt und indirekt dem Unterricht, der Forschung und der Krankenbehandlung zu Gute kommt. Als solchen gebührt ihnen eine entsprechende Entlohnung, unbeschadet des Umstandes, dass sie zunächst zum Zwecke ihrer eigenen Aus- und Fortbildung eingetreten sind; denn überall werden auch während der Ausbildungszeit geleistete Dienste entschädigt (Advokaturskandidaten, Rechtspraktikanten, Lehrlinge in gewerblichen und industriellen Betrieben u. s. w.).

Unter den gegenwärtigen wirtschaftlichen Verhältnissen ist es nur den wohlhabenden Klassen möglich nach beendetem Studium noch längere Zeit an einer Krankenabteilung der weiteren Ausbildung ohne Entlohnung obzuliegen, was zur traurigen Folge hat, dass die meisten nur mit ungenügendem ärztlichen Können ausgestattet die Praxis aufnehmen und andererseits oft sehr begabte dem weiteren Studium und damit dem ärztlichen Fortschritt entzogen werden. Es liegt daher im Interesse der allgemeinen Gesundheitspflege auf dem vorgezeichneten Wege die Ausbildung der Ärzte zu fördern und den Verlust Begabter für den Fortschritt der medizinschen Wissenschaft hintanzuhalten.

In einer Zeit, in welcher überalt den wirtschaftlichen Notständen die gespannteste Aufmerksamkeit der Verwaltungen zugewendet wird, in welcher den Arbeitslosen in allerdings bei uns nicht zulänglichem Masse staatliche Unterstützungen zu Teil werden, ist für diese Kategorie von in gewissem Sinne Schwerarbeitern, welche zum grössten Teil aus tatsächlichen Proletariern besteht, und für die nicht einmaldie achtstündige Arbeitszeit, geschweige denn die 48 stündige Arbeitswoche Geltung hat, nichts geschehen und sie können daher mit vollem Rechte ein entsprechendes Ausmass von Hilfe von der Allgemeinheit in Anspruch nehmen.

Prag, am 11. August 1921.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 1041.

Senáte Národního shromáždění račiž se usnésti:

o lékařských pomocných silách při nemocnicích, případně léčebných a ošetřovacích ústavech, které souvisejí s lékařskými fakultami universitními.

§ 1.

Při každém oddělení všeobecné nemocnice případně léčebného a ošetřovacího ústavu, jenž souvisí s lékařskou fakultou universitní, zřizuje se přiměřený počet míst placených pomocných lékařů (externích lékařů).

§ 2.

Počet těchto míst, pro každé oddělení potřebný, jakož i výše platu eventuelně naturálních požitků jakož i postup při obsazování upravuje vládní nařízení, které v dohodě se zúčastněnými kruhy, zejména s přednosty oddělení (klinik) má býti vydáno.

§ 3.

Všechna posud neplacená, případně místa lékařských sil placená způsobem, jenž nynějším hospodářským poměrům neodpovídá, při lékařských universitních klinikách (asistenti, demonstrátoři, operační chovanci atd.) proměněna budou v místa plně placená, jak to povaze jejich odpovídá, i nesmí býti na příště více zřizována neplacená takováto místa.

§ 4.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení a provedením jeho pověřuje se ministr školství a národní osvěty, jakož i ministr veřejného zdravotnictví za případné účasti ministra sociální péče.

Prostředky ku provedení tohoto zákona potřebné zabezpečeny buďtež zařazením příslušných položek do rozpočtů ministerstev školství, veřejného zdravotnictví a sociální péče na rok 1922 a nouzová výpomoc výpomocným lékařům všeobecné nemocnice v Praze, již pro běžný rok přislíbená, zaplacena budiž po vyžádaném svolení z úspor jmenovaných ministerstev při jiných položkách.

Není žádné pochybnosti o tom, že průběhem vývoje klinických nemocničních oddělení externí lékaři, kteří původně pouze za účelem dalšího vzdělání do svazu klinik vstupovali, stali se činitelem, se kterým nyní klinické vyučování a léčení nemocných jest nuceno počítati, bez kteréhož by bylo za těžko způsobem uspokojujícím udržeti tuto činnost na dosažené výši a pokračovati s rychlým vývojem lékařského bádání a lékařské techniky. Externí lékaři jsou dnes netoliko učedníky, nýbrž namnoze plně zaměstnanými pomocnými lékaři, jejichž činnost přímo a nepřímo jest s prospěchem pro vyučování, bádání a léčení nemocných. Jako takovým patří jim náležitá odměna bez ohledu na to, že v prvé řadě nastoupili za účelem vlastního dalšího vzdělání; neboť všude dostává se odměny také za služby konané po dobu učení. (Kandidáti advokacie, právní praktikanti, učedníci v živnostenských a průmyslových podnicích atd.).

Za nynějších hospodářských poměrů jest jen bohatým třídám možno věnovati se po ukončeném studiu ještě delší dobu na některém nemocničním oddělení dalšímu vzdělání, což má za smutný následek, že většina chápe se praxe, vyzbrojena jsouc jen nedostatečným lékařským věděním a že s druhé strany lidé často velice nadaní odnímáni jsou studiu a tím lékařskému pokroku. Jest tedy v zájmu péče o všeobecné zdravotnictví, aby výcvik lékařů naznačeným způsobem byl podporován a aby zabráněno bylo ztrátě lidí nadaných pro pokrok vědy lékařské.

V době, kdy správa věnuje všude hospodářské nouzi největší pozornost, ve které nezaměstnaným se dostává státní podpory, u nás ovšem v míře nepostačitelné, nestalo se ničeho pro tuto kategorii lidí v jistém smyslu těžce pracujících, která větším dílem sestává ze skutečných proletářů a pro kterou neplatí ani osmihodinová denní doba pracovní, natož pak 48 hodinový pracovní týden, i mohou tudíž plným právem se dožadovati přiměřené pomoci od veřejnosti.

V Praze, dne 11. srpna 1921.