Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Tisk 1049.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelaci senátora dra Adolfa Procházky a druhů
ohledně československé církve (č. tisku 741).
Ad 1. Státní uznání československé církve vyslovil a publikoval svou vyhláškou ze dne 15. září 1920, pod č. 542 Sbírky zákonů a nařízení v mezích své pravomoci podle § 2 zákona ze dne 20. května 1874, č. 68 ř. z. ministr školství a národní osvěty, když byl dříve předložil tuto záležitost podle § 81 bod b) ústavní listiny ministerské radě vzhledem na to, že šlo o novou církev, která vznikla, jak bylo všeobecně známo, odštěpením od církve římsko-katolické, té doby v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nejpočetnější a tudíž významné i ve veřejném a politickém životě v republice československé.
Ad 2. a 3. Podle zákona výše citovaného není pro státní uznání nové církve podmínkou současné uveřejnění její ústavy příp. jejího statutu a také takové uveřejňování v podobných případech nebylo dosud pravidlem, což vysvětluje se tím, že před udělením státního uznání zkoumati jest pouze, zda učení, bohoslužba, ústava a pojmenování nové církve nic protizákonného a mravně závadného neobsahuje.
Zřízení jednotlivých náboženských obcí církve československé ve smyslu §§ 4 až 6 zákona uvedeného nebylo ještě ani v jednom případě ministerstvem školství a národní osvěty schváleno, ač jest úřední řízení k tomu směřující v četných případech u nižších státních instancí kultových již zahájeno. Ministerstvo školství a národní osvěty nemělo tudíž posud příležitosti, aby zkoumalo statuty jednotlivých náboženských obcí.
Ad 4. Jakým způsobem děje se, případně bude se díti u jednotlivých náboženských obcí československé církve opatřování prostředků, potřebných k plnění jejích úkolů, bude státní správě kultové zřejmo teprv až z těchto žádostí a statutů k nim připojených.
Ad 5. Pokud jde o zabírání kostelů a far určených kultovým potřebám římsko-katolické církve církví československou, jednají státní úřady kultové o takovýchto případech na základě stížností na to podaných a vynášejí svá rozhodnutí na podkladě platných právních předpisů. Ministerstvo školství a národní osvěty samo nemělo posud příležitosti, aby v takovýchto záležitostech jakožto nejvyšší kultová instance projevilo svou součinnost, jelikož nedošlo ještě k rozhodování o nich na základě ministerského rekursu.
Ad 6. O potvrzení duchovních církve československé, jejichž působnost se má vztahovati na více než jednu náboženskou obec, nebylo ministerstvo školství a národní osvěty ve smyslu § 11 zákona zde několikráte vzpomenutého ještě žádáno.
V Praze, dne 26. srpna 1921.
Dr Šusta v. r.,
ministr školství a národní osvěty.