Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 1051.

I. Na statky, které připadly dle ustanovení článku 208 mírové smlouvy s Rakouskem státu československému vztahuje se vládní návrh zákona o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv Československé republice, jenž byl právě poslaneckou sněmovnou schválen.

II. Trhová smlouva, uzavřená JUDrem Jaroslavem Thunem jako poručníkem Maxe Hohenberga, dosud ještě knihovního majitele panství Konopiště, a manžely Františkem a Luisou Schneibergovými, byla schválena ministerstvem zemědělství pod číslem 22.529 ze dne 7. června 1920, jelikož prodaná vila nesouvisela s velkostatkem a prodejní cena byla daleko vyšší nežli původní cena, za kterou byla koupena.

III. Co se týče výtek, činěných v interpelaci bývalému vnucenému správci Emilu Kučerovi, nutno předem konstatovati, že Kučera nezastává již po delší dobu této funkce a že správa tohoto statku jest nyní přivtělena k agendě ředitelství bývalých císařských statků.

Přes to však provedlo ministerstvo zemědělství podrobné šetření o jednotlivých údajích interpelace, pří čemž zjištěno toto:

Co se týče obvinění, že Kučera informoval cizince způsobem republice nepříznivým, nemohlo býti nic positivního zjištěno, poněvadž nikdo ze zaměstnanců velkostatku nebyl podobnému rozhovoru přítomen. Pokud některý z nich něco věděl, slyšel to opět vypravovati od jiných.

Kučera sám popírá, že by byl podobný výrok učinil.

Při návštěvě švýcarských delegátů, kteří měli povolení k prohlídce zámku, vysvětlil prý tehdejší vnucený správce na jejich dotaz, že velkostatek má býti převzat do vlastnictví státu, načež prý hosté sami projevili pochybnosti, bude-li převzetí možným.

Špatným pochopením této rozmluvy, zvláště když hosté mluvili jen francouzsky, mohli snad vzniknouti podobné pověsti.

Rovněž nebylo možno ničeho zjistiti o pokusech návratu rodiny Hohenbergovy na Konopiště. Pověsti ty vznikly snad proto, že Žofie Hohenbergova a Jindřiška Chotkova navštívily Konopiště v měsíci srpnu 1920. Poněvadž jim nebyl povolen delší pobyt, odjely ještě téhož dne.

K honům na Konopiště byli zváni hosté jen s vědomím ministerstva zemědělství. Těmto hostům byla prodávána, jak vůbec je zvykem, drobná zvěř (zajíci a bažanti), ovšem nikdy více - jak bylo přezkoušením výkazů a účtů odstřelené zvěře zjištěno - nežli kolik mohli ve své domácnosti spotřebovati. Ostatní zvěř prodávána z části zaměstnancům za stanovené ceny, zbytek byl dán k disposici veřejnému zásobování.

Pouze v jediném případě bylo zjištěno, že za dřívější vnucené správy jeden host odvezl srnce ve váze 13 kg a zaplatil za něho 63 Kč, tedy cenu přiměřenou.

Jiné případy, že by si byli pozvaní hosté zastřelenou vysokou zvěř ihned z honu odváželi, nebyly zjištěny.

IV-VI. Co se tkne inventáře obou zámků, jak Konopiště tak i Chlumce, jest prokázáno dotyčnými protokoly o předání správy, že inventární stav oproti původnímu inventáři se nezměnil a že tudíž nebylo ničeho zcizeno, odvezeno nebo zkaženo.

Bývalý vnucený správce Kučera koupil také od velkostatku Konopiště různé ozdobné keře, které dle udání důchodu zaplatil. Při tom si platil vždy dopravné sám. Týž odebíral také ze statku Konopiště různé poživatiny, jako mléko, vejce, máslo, mléčné výrobky, mouku, hrách a podobné věci, které však platil za cenu pro úředníky stanovenou. O zásilce, která byla, jak se praví ve IV. odstavci interpelace zabavena vojenskou policií, tvrdí Kučera, že byla určena pro nezletilé majitele panství Konopiště v Děčíně, jimž byly se svolením ministerstva zemědělství čas od času zasílány potraviny.

Obraz, o kterém se mluví v interpelaci, koupil Kučera od faráře v Poříči a přivezl jej na Konopiště, kdež byl obraz zabalen a odvezen do bytu vnuceného správce v Praze. Na nádraží v Benešově byl však sluha zadržen vojenskou policií, která se domnívala, že je to inventární předmět ze zámku. Po vyšetření celé záležitosti bylo průvodci dovoleno pokračovati v cestě do Prahy. Bývalý vnucený správce Kučera dal si zámeckým truhlářem zhotoviti nábytek a různé věci, při čemž mzdu i materiál použitý platil ze svého.

Ve své vile na Král. Vinohradech používal Kučera konopištského zahradníka k různým pracem, za které jej vždy sám odměňoval.

V Praze, dne 9. září 1921.

Černý v. r.,

předseda vlády.

Dr Brdlík v. r.,

ministr zemědělství.