Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Tisk 1052.
Odpověď
ministra sociální péče na interpelaci senátora Otmara Hrejsy a druhů ve věci praxe zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně při výkladu § 25 zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 sb. z. a n. (č. tisku 841).
Pan senátor s pány druhy táže se na praxi zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně, jenž oproti ustanovení § 25 zmíněného zákona důsledně zamítá důchod rodičů osob v §u 20 zákona toho jmenovaných z důvodů: Ježto žadatelka (neb žadatel) není k výdělku zcela neschopna, nepřísluší žadatelce nárok na důchod předkův.
Na dotaz ten se odpovídá:
V úředním tiskopise vzorce pro důchod předkův dle § 25 zákona ze dne 20./II. 1920, č. 142 Sb. z. a n., bylo před ustanovením § toho, "výdělku schopni", nedopatřením předsunuto slovo "zcela".
Okolnost tato přiměla zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Brně, že původně neschopnost tu shledával při výši lékařem veřejné služby zdravotní zjištěné 80%, mírněji než bylo výnosem ministerstva ze dne 10. února 1921, (č. j. 1911) vysloveno, dle něhož neschopnost ta počíná při 85% snížené výdělkové způsobilosti.
To týkalo se válečných poškozenců věku pod 60 roků.
O válečných poškozencích dosáhnuvších stáří 60 roků, bylo výnosem ministerstva ze dne 10. ledna 1921, (č. j. 17.874) stanoveno, že není třeba nároku se domáhajícímu předkovi prokazovati neschopnost ku výdělku, ježto stáří toto neschopnost tu již předpokládá.
Tu byl důchod předkův přiznáván zpravidla, bez dalšího důkazu o neschopnosti.
Dle toho jeví se ve výměru užívané slovo "zcela" pouze formálně nesprávným, poněvadž ve věci samé rozhodováno bylo zpravidla ve smyslu znění zákona, neb i v důvodech rozhodnutí ministerstva jako stolice o stížnostech rozhodující o podaných stížnostech, bylo zemskému úřadu poukazováno na to, že požadavek "zcela" výdělku neschopný, není zákonnou podmínkou pro přiznání důchodu předkův.
Aby i tato formální nesprávnost byla odstraněna, bylo vyřízením stížností zemskému úřadu v Brně uloženo, aby slovo "zcela" v konceptu vzorce, tím i ve vyhotovení, bylo vždy škrtnuto.
Nestalo-li se někdy tak, jako snad i v případě v dotaze uvedeném, bylo toho opomenuto pouze ve formě, nikoliv ve věci, neb podané stížnosti v uvedeném případě, rozhodnutím o ní vydaným vyhověno nebylo. (Rozhodnutí ze dne 22. srpna 1921, č. j. 17183).
Byl tudíž zemský úřad v Brně již poučen o znění a významu § 25 uvedeného zákona, dle něhož po stránce formální i věcné při rozhodování o nároku na důchod předkův úřad svůj koná.
V Praze, dne 12. září 1921.
Dr Gruber v. r.,
ministr sociální péče.