Senát Národního shromáždění R. Č. r 1921.
1. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
Tisk 1057.
Odpověď
Předsedy vlády. ministra financí a ministra obchodu na interpelaci senátora Hartla a soudr stran uspokojení československých věřitelů dřívější rakousko-uherské vojenské správy (č. tisku 56).
K interpelaci klademe si za čest odpověděti:
Na otázku první :
Pohledávky z dodávek bývalé rak.- uh. Vojenské správě nutno rozlišovati ve tři skupiny, dle toho,
1. byl-li materiál na objednávku bývalé voj. správy do býv. rak. resp. uher. voj. zásobáren podniků a pod v území RČS nyní ležících před státním převratem sice dodán, ale ministerstvem N. O. vůbec nepřevzat
2. byl-li materiál na objednávku býv. voj správy po státním převratu ministerstvem
N. O. také skutečně převzat,
3. byla-li objednávka býv. voj. správnou učiněná po státním převratu stornována.
Ad 1. Za pohledávky této skupiny odpovídá jakožto za závazky sjednané za války býv. vládou rakouskou pokud se týče uherskou ve smyslu čl.205 posl. odst mír. sml. St. Gemainské, resp. čl. 188 posl. odst. mír. sml. Trianonské nynější vláda rakouská pokud se týče maďarská sama jediná. Československé republice mírové smlouvy placení těchto pohledávek neuložily.
Pokud jde o pohledávky z objednávek společné býv. rak-uher. branné moci odpovídají za ně solidárně obě nynější vlády, rakouské i maďarské dle kvoty dle které opatřována byla úhrada společných nákladů z příjmů obou polovin býv. monarchie.
Společné c.a k. rak.her. instituce měly sice společné výdaje, neměly však vlastních c.a k. příjmů.
Vláda R.Č.S. podnikla dosud všecky kroky aby na Rakousku docílila zaplacení pohledávek za býv. voj.správou.
Snahy tyto nevedly však dosud k positivním výsledkům, neboť rak. vláda, která převzala při převratu ohromné, zásoby ve jenského materiálu na svém uzemí uloženého vykládá od jisté doby příslušná ustavení mír. smlouvy zásadně jinak. Bylo tedy vyžádáno rozhodnutí reparační komise, které byl velmocemi přenesen výkon
finančních klausulí mírových smluv.
Na tomto rozhodnuti závisí další stanovisko československé vlády.
Jak z předeslaného vidno nezávisí uspokojení našich věřitelů za bývalou vojenskou správou pouze na dobré vůli vlády čsl. která nemá tu jiné možností, než hledati pro své příslušníky právo na foru mezinárodním.
Ad. 2. Pohledávky po převratu ministerstvem N. O. skutečně převzaté byly voj. správou řádně zaplaceny. Passus uvedený v 6. odstavci interpelace, že "ministerstvo N. O. převzalo pro sebe všechen upotřebitelný voj. majetek, nechce však za to ničeho zaplatiti" spočívá asi na omylu. Nebyla-li některá pohledávka tohoto druhu snad dosud vyrovnána, byl by to případ výjimečný, pouze asi nedopatřením vzniklý a je třeba jej za účelem nápravy konkrétně oznámiti.
Ad 3. Co se týče materiálu z pohledávek po převratu stornovaných, disponuje jím Meziministerská komise pro věcnou demobilizaci, a jde-li o materiál, který je vlastnictvím firem, přejímá jej za ceny býv. voj. správou sjednané a vyrovnává pohledávky za touto váznoucí. Materiál, který byl vlastnictvím býv. voj. správy a firmám do zpracování pouze předán, pokud nebyl zaplacen, činí mezikomise předmětem vyrovnání, při čemž pohledávky za zboží býv. voj. správou převzaté z části nebo zcela vyrovnává, za zboží nepřevzaté bud vyrovnává nebo uvolňuje materiál firmě k vlastni její potřeb, či k volnému prodeji.
Na otázku druhou:
Způsob placení pohledávek uvedený ve skupině 2. a 3. dovolili jsme si právě vysvětliti v odpovědi na první otázku. Co se týče pohledávek skupiny l, zatěžujících dle vývodů vyložených ad l. předešlého bodu nynější vládu rakouskou resp. maďarskou, jest pochopitelné, že naším státem zásadně placeny býti nemohou. Vláda čsl. chápe svízelnou situaci věřitelů býv. voj. správy, a proto uznala za prospěšné, aby aspoň těm dodavatelům, kteří jsou hospodářsky nejslabší, a tedy nejvíce postiženi, t. j. maloživnostníkům, maloživn. družstvům, společenstvům a společnostem přispělo se v největší tísni ku pomoci poskytnutím záloh, vyhovujíc tak resoluci, přijaté v 37. schůzi I. Národního shromáždění.
K tomu účelu vyhradila v rozpočtu na rok 1920 i na rok 1921 vždy položku po 10 milionech Kč, k niž V roce 1920 příslušelo právo poukazu ministerstvu obchodu ve srozumění s ministerstvem N. O. v roce 1921 ministerstvu N. O. po dohodě s ministerstvem obchodu. Zálohy tyto jsou také již od srpna 1920 poukazovány, a to dokonce v plné výši obnosu za likvidní uznaného, ovšem interesentům, u nichž jsou dány předepsané podmínky.
O otázce možnosti poskytováni záloh na pohledávky věřitelům ostatním, (t. j. mimo maloživnostníky atd.) bylo k námětu ministerstva obchodu také jednáno, leč došlo se k závěru, že akce ta je nyní neproveditelná, neboť preliminováním úvěru téže výše, jako pro maloživnostníky, by věci pomoženo nebylo, a poskytnouti k tomu cíli kredity do set milionů jdoucí nepřipouští finanční situace státu.
Na otázku třetí:
Z toho, co dosud bylo uvedeno, vysvitá, že jak ministr obchodu, tak vůbec vláda čsl. věnovali vždy zájmům věřitelů býv. voj. správy plnou pozornost. Můžeme jen ubezpečiti, že i v budoucnu poskytne jim vláda v mezích možnosti plnou svoji ochranu. Zejména vynasnaží se vláda, aby rozhodnutí Reparační komise bylo uspíšeno.
V Praze, dne l. srpna 1921.
Černý v. r.
předseda vlády.
Dr. Hotowetz v. r.
ministr obchodu a za ministra financí.
Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
1. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
Tisk 1057.
Antwort
des Ministerpräsidenten, des Finanz- und des Handelsministers auf die Interpellation des Senators Hartl und Genossen
über die Bezahlung der čechoslowakischer Gläubiger der vormaligen österreichisch-ungarischen Heeresverwaltung (Druck Nro. 56).
Auf die Interpellation beehren wir uns antworten:
Auf die erste Frage:
Die Forderungen s Lieferungen an die vormalige öst-ung. Heeresverwaltung sind nach drei Gruppen zu unterscheiden, je nachdem
1. das Material auf Grund der seitens der ehemaligen Heeresverwaltung erfolgten Bestellungen in die ehemaligen österreichischen resp. ungarischen Verpflegsmagazine Unternehmungen. dgl, welche nunmehr auf dem Gebiete der čs. Republik gelegen sind vor dem Staatsumsturze zwar abgeliefert, vom Ministerium für nationale Verteidigung jedoch überhaupt nicht übernommen wurde,
2 das Material auf Grund von Bestellungen seitens der ehemaligen Heeresverwaltung nach dem Staatsumsturze vom Ministerium für nationale Verteidigung tatsächlich übernommen wurde,
3. die seitens der ehemaligen Heeresverwaltung erfolgte Bestellung nach dem Staatsumsturze storniert wurde.
Ad 1. Für Forderungen dieser Gruppe als im Kriege seitens der ehemaligen österreichischen beziehungsweise ungarischen Regierung eingegangene Verpflichtungen haftet im Sinne des Art. 205 letzter Absatz des Friedensvertrages von St. Germain, resp. des Artikels 188 letzter Absatz des Friedensvertrages von Trianon die dermalige österreichische beziehungsweise ungarische Regierung allein. Der čechoslowakischen Republik haben die Friedensverträge eine Begleichung dieser Forderungen nicht auferlegt.
Insofern es sich um Forderungen aus Bestellungen der ehemaligen gemeinsamen öst.- ung. Wehrmacht handelt, haften für dieselben die beiden dermaligen Regierungen, die österreichische als auch die ungarische, solidarisch nach Massgabe der Quote, nach welcher die Deckung des gemeinsamen Aufwandes aus den Einnahmen der beiden Hälfen der ehemaligen Monarchie beschafft wurde.
Die gemeinsamen, k. u. k. öst.-ung Insittutionen hatten zwar gemeinsam Ausgaben, verfügten jedoch über keine eigenen k. u.k. Einnahmen.
Die Regierung der čechoslowakischen Republik hat bisher alle Schritte unternommen, um von Östereich die Bezahlung der bei der ehemaligen Heeresverwaltung aushaftenden Forderungen zu erreichen.
Diese Bestrebungen führten jedoch bisher zu keinen positiven Resultate, denn die österreichische Regierung welche beim Umsturze immense Vorräte militärischen Materials, welches auf ihren Gebiete angesammelt war, übernommen hatte, interpretiert seit einer gewissen Zeit die bezüglichen Bestimmungen des Friedensvertrages grundsätzlich anders. Es wurde daher die Entscheidung der Reparationskommision abverlangt , welcher seitens der Grossmächte die Durchführung der finanzliellen Klauseln der Friedensverträge übertragen wurde.
Von dieser Entscheidung hängt der weitere Standpunkt der Čechoslowakischen Regierung ab.
Wie aus dem Vorhergesagten ersichtlich, hängt die Befriedigung unser Gläubiger der ehemaligen. Heeresverwaltung nicht
nur vom guten Willen der čechoslowakischen Regierung ab, für welche hier keine andere Möglichkeit gegeben ist, als für ihre Angehörigen das Recht auf dem internatinalen Forum zu suchen.
Ad 2. Die nach dem Umsturze seitens des Ministeriums für nationale Verteidigung tatsächlich übernommenen Forderungen wurden von der Heeresverwaltung richtig beglichen. Der im ab 6. Absatze der Interpellation angeführte Passus, dass "das Ministerium für nationale Verteidigung alles brauchbare Heeresgut an sich gezogen hat und dafür keine Zahlung leisten will", beruht wohl auf einem Irrtume.Wenn vielleicht diese oder jene Forderung solcher Art bisher nicht beglichen wurde, würde dies ein wohl nur infolge eines Versehens entstandener Ausnahmsfall sein, und wäre in solcher zwecks Abhilfe in konkreter Form zur Anzeige zu bringen.
Ad 3. Was das Material aus den nach dem Umsturze stornierten Forderungen betrifft, disponiert über dasselbe die interministerielle Kommission für sachliche Demobilisierung, und wenn es sich um Material handelt, welches das Eingentum einzelner Firmen ist, übernimmt sie dasselbe zu dem mit ehemaligen Heeresverwaltung verabredeten Preise und begleicht die hinter dieser Heeresverwaltung aushaftenden Forderungen. Dasjenige Material, welches Eigentum der ehemaligen Heeresverwaltung war und den Firmen bloss zur Verarbeitung übergeben wurde, wird, sofern dasselbe nicht bezahlt wurde, seitens der interministerielln Kommission zum Gegenstande von Kompensationen gemacht, wobei sie die Forderungen für die seitens der ehemaligen Heeresverwaltung übernommene. Ware zum Teile. oder gänzlich begleicht.für nicht übernommene Ware entweder begleicht oder das Material der Firma für ihren eigenen Gebrauch oder für Verkauf frei gibt.
Auf die zweite Frage:
Die in der Gruppen 2 und 3 angeführte Art der Begliechung von Forderungen haben wir uns soeben in der Antwort auf die erste Frage z erklären erlaubt. Was die Forderungen der Gruppe 1 anbelangt, welche nach den Ausführungen na 1 des vorstehenden Punktes die dermalige österriechische resp. ungarische Regierung belassten, ist es begreiflich, dass dieselben von unserem Staate grundsätzlich nicht gezahlt werden können. Die čechoslowakische Regierung begreift die preköre Situation der Gläubiger der ehemaligen Heeresverwaltung und hat deshalb für opportun anerkannt wenigstens den wirtschaftlich und daher am meisten betroffenen Lieferanten, d. i. den Kleingewerbetreibenden, den kleingewerblichen Wirtschaftsgenosenschaften, Genossenschaften u ihrer grössten Not durch die Gewährung von Vorschüssen, entsprechenend der in der 37 Sitzung der I. Nationalversammlung angennomen Resolution, beizustehen.
Zu diesem Behufe behielt sich die Regierung in den Voranschlägen für das Jahr 1920 sowie für das Jahr 1821 eine Post von je 10 Milionen Kč vor bezüglich welcher das Anweisunsgrecht im Jahre 1920 dem Handelsministerium im Einvernehmen mit dem Ministerium für nationale Verteidigung, im Jahre 1921 dem Ministerium für nationale Verteidigung, im Einvernehmen mit dem Handelsministerium zustand. Diese Vorschüsse werden bereits vom Angust 1920 an angewiesen, und zwar sogar in der vollen Höhe des liquid befundenen Betrages, allerdings an interessenten, bei welchen die vorgeschriebenen Bedingungen gegeben erscheinen.
Die Frage der Tunllichkeit der Gewährung von Vorschüssen auf Forderungen die übrigen Gläubiger (d. i. ausser an Kleingewerbetreibende etz.) wurde über Veranlassung des Handelministeriums ebenfalls in Verhandlung gezogen, doch kam man zu dem Schlusse, dass eine solche Aktion dermalen undurchführbar ist denn durch die Preliminierung eines Kredites von gleicher Höhe wie für die Kleingewerbetreibenden würde der Sache nicht geholfen sein, und die Gewährung von in Hunderte von Milionen gehenden Krediten zu disem Behufe gestattet die filnanzielle Situation des Staates nicht.
Auf die dritte Frage.
Aus dem bisher Angeführten geht hervor dass sowohl der Handelsmintster als auch die čechoslovakische Regierung überhaup den Interessen der Gläubiger der ehemaligen Heeresvewaltung stets ihre volle Aufmerksamkeit gewidmet haben. Wir können bloss versichern, dass die Regierung denselben auch in Hinkunft in den Grenzen der Möglichkeit ihren vollen Schutz gewähren wird. Insbesondere wird die Regierung bestrebt sein, die Entscheidung der Reparationskommission zu beschleunigen
Prag, am 1. August 1921.
Černý m. p,
Ministerpräsident.
Dr. Hotowetz m. p,
Handelsmintster u. für den Finanzminister.C