Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

3. zasedání.

Tisk 1061.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

 § 1.

Magistrům a studujícím neb aspirantům farmacie kteří v době mezi 1. srpnem 1914 a 31. červencem 1919 konali činnou službu vojenskou neb konajíce tuto službu se dostali do válečného zajetí a kteří v době povolání k této činné službě vojenské byli odborně zaměstnání, započítává se doba, po kterou osoby ty v označeném mezidobí konaly jakoukoli činnou službu vojenskou nebo byly v zajetí, do odborné činnosti uvedené v §u 3, pod čís. 4. zákona ze dne 18. prosince 1906. č. S ř. z. z r. 1907 o úpravě lékárnictví, pokud se týče do 3leté služby asistentské (pomocnické), předepsané na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nařízením uh. min. kultu a vyučování z roku 1912"čís. 105598, pro dosažení práv diplomovaného lékárníka, bez ohledu na to, dlužno-li tuto asistentskou (pomocnickou) službu splniti před, anebo po nabytém diplomu magistra farmacie nebo do další odborné činnosti takového lékárníka, a to podle pravidel uvedených v paragrafech následujících.

Osobám v odst. 1. zmíněným, jejichž činná služba vojenská trvala i po 31. červenci 1919 poskytuje se výhoda podle odst. 1. též, pokud jde o jakoukoliv činnou službu vojenskou konanou od 1. srpna 1919 až do 28. února 1921.

Vojenská služba válečná konaná po 28. říjnu 1918 započítává se jen tehdy, byla-li ztrávena v československém vojsku.

§ 2.

Osobám které v době povolání k činné službě vojenské byly magistry farmacie, započítává se doba činné služby vojenské nebo válečného zajetí celou svojí délkou do odborné činnosti uvedené v §u 1.

Této výhody dostane se osobám těm jen tehdy, neplatí-li na ně vylučující důvod obsažený v první větě posledního odstavce § 3 zákona ze dne 18. prosince 1906. č. 5 ř. z. z r. 1907. Na Slovensku pak a v Podkarpatské Rusi přizná se výhoda uvedená v odstavci předchozím jen tehdy, byly-li jmenované osoby po dosažení akademické hodnosti magistra farmacie aspoň jeden rok zaměstnány v lékárně.

 § 3.

Osobám, které v době povolání k činné službě vojenské byly aspiranty nebo studujícími farmacie, započítá se po dosažení akademické hodnosti magistra farmacie do odborné činnosti uvedené v § 1 celá doba činné služby vojenské neb válečného zajetí bez té její části, která již právoplatným rozhodnutím příslušného úřadu do lékárnické praxe (výuční doby) byla započítána nebo která na Slovensku a v Podkarpatské Rusí podle nařízení uh. min. kultu a vyučování čís. 163649-1916-V M z činnosti asistentské (pomocnické) neb aspirantské byla prominuta.

Byla-li aspirantům neb studujícím farmacie udělena vojenská dovolená za účelem pokračování v praxi lékárnické nebo ve studiích universitních, zkracuje se doba započitatelná podle předešlého odstavce o dobu této dovolené.

Studujícím farmacie, kteří za činné služby vojenské (§ 1) anebo po ní dosáhli akademické hodnosti magistra farmacie, neabsolvovavše plných 4 semestrů universitního studia, zkracuje se doba započitatelná podle odst. 1. ještě o dobu, o kterou na universitních studiích ztrávili méně než 4 pololetí (2 roky),

Ustanovení druhého odstavce §u 2, platí obdobné pro výhody přiznané tímto paragrafem.

 § 4.

Výhod tohoto zákona dostane se magistrům farmacie na jejich žádost. Žádost ta musí být doložena věrohodnými průkazy, o všech okolnostech, které podmiňují přiznání výhod podle tohoto zákona.

O žádosti rozhodují místně příslušné zemské správy politické, na Slovensku ministr s plnou mocí pro správu Slovenska, v Podkarpatské Rusi civilní správa.

Jde-li o výhodu podle § 3 vyžádá si úřad rozhodující v pochybných případech předem vyjádření příslušného grémia lékárníků, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi vyjádření předsedy zkušební komise pro aspirantské zkoušky.

 § 5.

O započtené době vydá úřad uvedený v §u 4. jakmile příslušné rozhodnutí (§ 4) nabylo první moci, potvrzení, z něhož je patrno, kolik roků, měsíců a dní bylo započteno žadateli do odborné činnosti uvedené v §u 1.

 § 6.

Nařízení uherského ministerstva kultu a vyučování čís. 163649-1916-V M o započtení doby vojenské služby do doby praxe lékárnické se zrušuje,

Dosud nabyté výhody z tohoto cit. nařízení zůstávají však v platnosti,

 § 7.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Jeho provedeni pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministrem školství a národní a osvěty a ministrem národní obrany.

K činné službě vojenské byli za světové války povoláváni též magistři. studující a aspiranti farmacie. Službu konali jednak ve vojenských lékárnách, jednak v různých zdravotních zařízeních vojenských, a konečně byli mnozí z nich zaměstnáni vůbec mimo svůj obor. I je třeba vzhledem k tomu. že určitá délka odborné činnosti u farmaceutů jest spojena s určitými právy rozřešiti otázku, pokud jim tato vojenská služba má se započísti do odborné činnosti lékárnické jak ji předpisuje zákon ze dne 18. prosince 1906. čís. 5 ř. z. z r. 1907. a cirkulární vynos býv. uh. min, kultu a vyučování číš. 105.598 z roku 1912.

Pokud jmenovaní byli zaměstnáni v době činné služby vojenské odborně, t. j. ve vojenských lékárnách, není vůbec zásadních námitek proti nezkrácenému započtení jejímu do odborné činnosti tak jako by služba ta konána byla v tuzemské lékárně veřejné. Vždyť ostatně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku podle nyní platných předpisů (§ 3 zák. lék. z 18. prosince 1906. čís. 5 ř. z. z r. 1907. a min. nař. z 2. října 1918. č. 360 ř. z.) jest službu ve vojenských lékárnách pokládati za rovnocennou se službou v tuzemské lékárně ústavní. To vysvítá z úvahy. že není v cit. min. nař. čís. 360 ř. z. z r. 1918 mezi zaměstnáními, které se toliko částečně započítávají do odborné činnosti lékárnické, již zmínky o zaměstnáni ve vojenských lékárnách, které ještě v min. nař. z 18. dubna 1908. č. 80 ř. z. nyní zrušeném, bylo uvedeno. Bylo tedy jaksi nepřímo uznáno, že služba ve vojenských lékárnách započítává se do odborné činnosti plně. Vypuštění zaměstnání ve vojenských lékárnách z nař. č. 360 ř. z. z r. 1918 stalo se, jak lze důvodně za to míti, patrně vzhledem k opětovnému nálezu správního soudu (na př. nález z 2. října 1915. č. 253. Budwinski čís. 11047/A z roku 1915), podle něhož sluší službu konanou ve vojenských lékárnách oceňovati tak. jako by to byla služba v tuzemských lékárnách ústavních, t. j. služba rovnocenná se službou v lékárnách veřejných.

K službě vojenské mimo obor byla pak většina farmaceutů prostě komando

vána, takže by poškozeni byli nezaviněně farmaceuti, kteří sloužili mimo lékárnu, kdyby jím ta doba se nezapočetla. Nelze také zamlčeti že farmaceuti, kteří konali službu vojenskou mimo lékárnu, byli u veliké nevýhodě proti úředníkům medikamentním, konajíce službu nepoměrně těžší, zodpovědnější i nebezpečnější, zatím co jejich kolegové v klidu, poměrném blahobytu a pohodlí prožili léta válečná. Neměla-li by se služba neodborná započítati, bylo by nutno rozlišovati vojenskou službu v lékárnách konanou a vojenskou službu jinou, Takové rozlišování však je technicky těžko možné. Četní farmaceuti byli totiž za války zaměstnáváni v různých vojenských laboratořích bakteriologických a chemických, kde prováděli i rozbory léků jiní bylí zase správci různých stanic odvšivovacích, lázeňských a pod kamž byli ustanovováni jako úředníci medikamentní ke službě zdravotní. I bylo by spravedlivo, poněvadž konali služby zdravotní, postaviti je na roveň těm, kdož byli zaměstnání ve vojenských lékárnách a skladištích léků. Kdyby pak farmaceutům činným v účetní, zásobovací a frontové službě nebyla jejich činnost započítána, bylo by jimi oprávněně namítáno, že farmaceuti dříve uvedení nebyli rovněž zaměstnáni při vlastním povolání farmaceutickém, z něhož by mohli získati zkušeností pro příští samostatnou správu lékáren.

S hlediska zájmů zdravotně-policejních budiž uvedeno toto:

Pokud jde o osoby které v době nastoupení činné služby vojenské byly magistry farmacie, se podotýká, že povinná odborná činnost pětiletá po magisteriu konaná, je podmínkou pro samostatné správce (majitele) lékáren, činnost 15tiletá opravňuje pak magistra farmacie k žádosti za novou koncesi lékárnickou. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je pro oba případy předepsaná odborná činnost tříletá.

A tu se dochází k názoru, že není závady započísti magistrům do odborné činnosti celou službu vojenskou i neodbornou. Vždyť magistři, kteří v době nastoupení činné služby vojenské měli již odbornou činnost 5tiletou, resp. 3letou absolvovánu,

neztratili nijak na své odborné zdatnosti, byli-li nějaký čas mimořádnými válečnými poměry donuceni svého povolání nevykonávati. U těch magistrů pak, kteří v době nastoupení válečné služby ještě neměli plné kvalifikace k samostatnému vedeni lékárny, nutno uvážiti, že podmínka nejméně pětileté či tříleté činnosti odborné byla zákonem stanovena pro samostatné správce lékáren nejen z důvodu toho, že byla uznána za potřebnou k získání zkušenosti, pokud jde o vedení lékáren a výchovu aspirantů, nýbrž také proto, aby obmezením takovým stávali se odpovědnými správci lékáren magistři farmacie již starší, s větší rozvahou a zkušeností životní. Pokud pak jde o získání zkušeností odborných, tu třeba zdůrazniti, že valná část kondicionujících farmaceutů tomuto, požadavku částečně vyhověla, poněvadž v době nastoupení vojenské služby měla již část povinné činnosti v lékárně absolvovánu. Pro získání rozvahy a zkušenosti životní byla pak válka školou nejlepší,

Případný rušivý vliv způsobený delším nevykonáváním vlastního povolání vyrovnává se ustanovením §u 3. 1. věta, poslední odstavec, cit. zák. lék., které zůstává projednávanou osnovou výslovně nedotčeno. Podle tohoto ustanovení nemůže nabýti koncese (nemůže býti schválen zodpovědným správcem lékárny, § 4 zák. lék.) magistr, který pobyv déle tří let mimo své povolání, nevykonává opětně aspoň od jednoho roku znova odborné činnosti v lékárně. Tímto ustanovením jsou dostatečně zajištěny zájmy zdravotně-policejní, protože, i když celá doba činné služby vojenské se započítává, musí farmaceut, nebyl-li za této činné služby po 3 léta v lékárně činným, odsloužiti si jeden rok v lékárně, chce-li míti způsobilost k samostatnému provozování lékárny.

Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus není sice v §u 27 cirkul. výnosu býv. uh. min. kultu a vyučování čís. 105.598 z r. 1912 podobného vylučovacího důvodu, jaký obsahuje poslední odstavec §u 3 zák. lék. Cit. § 27 toliko předpisuje, že 1 rok musí býti ztráven v lékárně po dosažení akademické hodnosti magistra farmacie. Protože pak není účelem této zákonné osnovy zhoršovati předpisy platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, možno toliko žádati, aby započtení činné služby vojenské bylo vázáno podmínkou, že farmaceut prokazuje činnost v lékárně aspoň jeden rok trvající, konanou po dosažení magisteria, jak to cit. § 27 předpisuje.

Obdobný žádoucí předpis, aby také na Slovensku a v Podkarpatské Rusi požadoval se po delším přerušení odborné služby nejméně 1 rok činnosti v lékárně, je vyvážen jednak okolností, že v době kdy projednávaná osnova nabude zákonné účinnosti, většina, ne-li všichni farmaceuti byvše z vojny propuštěni tomuto požadavku jednoroční činnosti v lékárně již vyhověli, jednak okolností, že farmaceut, ucházející se na Slovensku a v Podkarpatské Rusi o koncesi lékárnickou, musí prokázati vedle jiných náležitostí též svoji spolehlivost. která ovšem není prokázána, je-li žadatel po celou řadu let zaměstnán mimo své povolání.

Pokud pak jde o osoby, které v době povolání k činné službě válečné byly aspiranty nebo studujícími farmacie, se podotýká, že z předepsané výuční doby aspirantské (dříve 3lété, nyní vesměs dvouleté), se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ničeho neodpouští a že tudíž aspirant tuto dobu nezbytné v lékárně ztráviti musí, třeba dodatečně, ale vždy před nabytím diplomu magistra farmacie. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi mohlo podle nařízení býv. uh. min. kultu a vyučování č. 163 649-16~IV. aspirantům válečnou službu konavším nejvýše půl roku z doby výuční býti prominuto.

Jinak možno dívati se na farmaceuty, kteří nastoupili činnou službu vojenskou nejsouce magistry, ježto započteni je podle osnovy možno až p o dosažení akademické hodnosti magistra farmacie, jako na magistry farmacie, kteří neměli v době nastoupení vojenské služby ještě způsobilosti k samostatnému vedení lékárny, a platí o nich úvahy, jaké byly výše uvedeny ohledně těchto magistrů.

Při tom nutno věc řešiti tak, aby započtením doby vojenské nebyl sice nikdo poškozován hospodářsky, aby však také ničeho nezískával oproti farmaceutům služby vojenské nakonavším. Případný zisk mohl by povstati tím, že studujícím farmacie bývala během vojenské služby udělována vojenská dovolená za účelem dokončení studia, aspirantům pak povolována byla předčasná zkouška aspirantská (čímž se ovšem doba praxe nezkracovala), a studium odbýváno bylo v několika měsíčních kursech. Zkrácením doby studijní mohli by získati farmaceuti vojáci oproti nevojákům, kteří prodělávali jak výuční doby, tak studium způsobem normálním. Tomu odpomáhá ustanovení §u 3 osnovy.

Konečně se připomíná, že převážná většina farmaceutů byla ze svazku vojenského propuštěna již v prvých měsících po převratu a průběhem roku 1919. zbytek pak, který byl zaměstnán až na nepatrné výjimky jen výhradně ve vojenských lékárnách, byl koncem února 1921 rovněž demobilizován. Budou tedy míti téměř všichni farmaceuti v době, kdy navrhovaný zákon vejde v účinnost, již opětně značnou část odborné činnosti pravidelně konané za sebou.

Jen mimochodem se připomíná, že státním úředníkům služba vojenská nejen platí jako služba v úřadě skutečně konaná, nýbrž že nad to je honorována připočtením t. zv. válečných let, dále že i v jiných oborech (na př. u kandidátů advokacie a notářství, cís. nář. ze 17. srpna 1916, č. 262 ř. z" § 3 min. nař. z 21. srpna 1916. čís. 268 ř. z. a nař. vlády republiky Československé z 9. prosince 1919. čís. 651 Sb. z. a n.) byly následky války přiměřeně paralysovány.

Z těchto všech důvodů vypracovalo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesně výchovy po slyšení stavovského zastupitelstva lékárníků připojenou osnovu zákona, vyhovujíc takto, ježto zájmy veřejně zdravotní nebudou nikterak ohroženy humánním snahám po zmírnění následků světové války též ve stavu lékárnickém.

 K §u 1.

Je třeba ustanoviti lhůtu, do které činná služba vojenská má se započítati do odborné činnosti. A tu zvolen byl termín 31.července 1919 jakožto doba, ve které celkem ukončeny byly vojenské operace na Slovensku. Ovšem byli nuceni,zůstati i po tomto termínu někteří farmaceuti v činné službě vojenské, zejména legionáři, ale ovšem i nelegionáři. Tyto, osoby by se cítily nezaviněně zkráceny, kdyby jim nebyla přiznána výhoda odst. 1. Aby se však zákona nezneužívalo bylo nutno ustanoviti lhůtu konečnou, kterou je den 28. února 1921, kdy byla provedena konečná demobilizace. Textace, odst. 2, v souvislosti s odstavcem 1. vylučuje uplatňovati výhodu započtení vojenské služby těm farmaceutům, kteří nesloužili aktivně v mezidobí od 1. srpna 1914 do 31. července 1919 a nastoupili službu vojenskou teprve po 31. červenci 1919.

Odbornou činností podle §u 3, čís. 4. zák. lékárnického rozumí se jak pětiletá, tak patnáctiletá doba služební.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi žádá se k nabytí práv diplomovaného lékárníka kromě 2leté doby výuční (aspiranti musejí se vykázati vesměs maturitním vysvědčením) a magisteria ještě 3letá doba asistentská (pomocnická), která může odsloužena býti z části před magisteriem (universitními studiemi) nebo po něm, 1 rok však musí býti absolvován po magisteriu.

Je-li však započitatelná doba delší než 3 léta, započítá se přebytek do další odborné činnosti takového diplomovaného lékárníka, což může míti význam jednak při kolektivních smlouvách mezi lékárníky a kondicionujícími, jednak bude míti význam, až bude vydán jednotný novy zákon lékárenský, platný pro celou republiku.

Tímto §em započítává se činná služba vojenská konaná jak v lékárnách, tak mimo lékárny. Na okolnost, že mladí farmaceuti způsobilí ke službě vojenské byli by museli presenční službu konati, i kdyby války nebylo bývalo, se nebéře v zákoně zřetele, protože takový farmaceut za normálních poměrů si zpravidla službu odložil až po dosažení magisteria, a potom jednoroční služební doba ve vojenské lékárně byla mu ze zákona započítána do odborné činnosti.

K §u 3.

Některým magistrům farmacie byla ministerstvem veřejného zdravotnictví a tě

lesné výchovy započtena,již část služby vojenské, ztrávili-li ji v lékárně vojenské, do předepsané praxe.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byl mnohým farmaceutům prominut 1/2 roku z doby aspirantské a nejvýše 1 rok z doby asistentské (nař. č. 163649-1916-V M).

Odst. 2. a 3. je odůvodněn, aby farmaceuti vojenskou službu konavší nebyli na tom lépe nežli jejich kolegové, kteří předepsanou dobu v lékárnách sloužili a předepsanou dobu na universitě studovali.

 K §u 4.

Jde-li o výhodu podle §u 2. není třeba vyjádření grémia, poněvadž věc je jasná a jiná doba snad v občanských lékárnách ztrávená nesmí kolidovati se službou vojenskou.

K §u 6.

Tímto nařízením dostává se všem farmaceutům větších výhod, nežli poskytovalo zrušované nařízení uh. min. kultu a vyučování čís. 163649-1916-V M. vyjímaje výhodu záležející v tom, že bylo aspirantům farmacie promíjeno 1/2 roku z doby učební, kteréžto výhody aspiranti z Čech, Moravy a Slezska vůbec neměli.

Přispěje jen k jednotnosti předpisů, bude-li nařízení uherské zrušeno, ovšem se zachováním práv z něho již nabytých.

Ve směru formálním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena, Zároveň se projevuje přání, aby byla přikázána v senátě výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu a výboru sociálně-politickému, po jejím schválení senátem pak ve sněmovně poslanecké výboru zdravotnímu a výboru sociálně-politickému ku podání zprávy.

V Praze, dne 25. srpna 1921.

Dr. Procházka v. r.

ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.