Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
1. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
Tisk 1069
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci senátorů dra Hellera, Niessnera a soudruhů o požitcích a služebních poměrech soudních sluhů a podúředníků [č. tisku 817].
K jednotlivým bodům interpelace dovoluji si uvésti následující
K bodu l):
Jelikož dřívější předpisy o stravném a cestném podúředníků a zřízenců neodpovídaly nynějším poměrem, upravilo ministerstvo spravedlnosti za souhlasu ministerstva financí v měsíci září 1920 příslušné předpisy a zvýšilo podstatně jednotlivé sazby.
Vycházelo při tom z dříve platné zásady, že za základ pro stanovení cestného a stravného nutno vzíti pevné obnosy bez ohledu na výši vymáhané pohledávky, neboť vypracování sazeb progresivních bylo by vyžadovalo rozsáhlého šetření, jímž by se bylo provedení této nanejvýš naléhavé úpravy nepoměrně zdrželo.
K bodu 2):.
Úřední místnosti čistí většinou vězňové za dozoru úředních zřízenců, podúředníků a dozorců vězňů. Není-li vězňů, obstarává úklid zřízenec, podúředník nebo členové jejich rodin, pokud jde o práci lehčí k nimž zaměstnanci ti jsou dle svého služebního určení také povinni, začež sou pravidelně odměňováni poskytnutím bezplatného bytu v soudní budově, po případě zahrádky. K placem těžším zjednávají se, není-li tu vhodných vězňů osoby cizí jmenovitě sily
ženské, které bývají za práce zvláště odměňovány. Byl-li zřízenec jmenován podúředníkem dle zákona ze 24. března 1920, čís. 221 Sb. z. a n. nezměnil se tím ovšem nikterak obor jeho činnost.
K bodu 3)
Podúředníci používají při jízdách veřejnými dopravními prostředky týchž výhod, jako všichni ostatní státní zaměstnanci, takže v tomto směru nejsou snad v nějaké nevýhodě.
K bodu 4)
Pokud jde o pojištění podúředníků pro případ nemoci, byla již vládou vypracována a k ústavnímu,projednání předložena osnova zákona týkajícího se povinného nemocenského pojištění všech státních zaměstnanců bez rozdílu kategorií, takže též podúředníci budou účastni výhod, které navrženým zákonem budou přiznány všem ostatním státním zaměstnancům.
K bodu 5)
Nucené vybírání koná se zpravidla ve spojení s jiným úkonem exekučním, za nějž je úřední orgán placen. Bylo také předepsáno nařízením ministerstva spravedlnosti z roku 1905, jmenovitě když možno předvídati bezvýslednost exekuce. V Případě nedobytnosti hradí se poplatek z úředního paušálu a jde-li o vymožení trestních pokut ze zálohy na úhradu útrat trestního řízení. Provádí-li se nucené vybírání samostatně, obdrží orgán poplatek stejný jako při dobývání jiných pohledávek, odepře-li se tento poplatek, má proti tomu zřízenec právo stížnosti.
K bodu 6):
Státně zřízenecký výbor ve schůzi dne 21. a 27. července t. r. projednal otázku jmenování soudních podúředníků úředníky a schválil osnovu zákona, dle něhož výkonní podúředníci a exekutoři mají za určitých předpokladů býti jmenováni exekučními úředníky a zařazeni do
skupiny E státních zaměstnanců.
K bodu 7)
Vzhledem k všeobecnému nedostatku látek byla zřízencům v letech 1918 a 1919 za služební oděv v případech, ve kterých bylo zjištěno, že byl oděv úplně spotřebován a nebyl jim dán služební oděv jiný, vyplacena stanovená peněžitá náhrada. Náhrada nebyla dána jen tehdy, nebylo-li ve smyslu výnosu bývalého ministerstva spravedlnosti ze dne 27. června 1916. čís. 20230 řádně prokázáno a zjištěno, že služební oděv byl již neupotřebitelný.
K bodu 8)
Otázka délky dovolené upravena jest pro státní zaměstnance náležející do kategorie sluhovské §em 174 zákona o služební pragmatice tím způsobem, že nejdelší dovolená obnáší 14 dní. Pro běžný rok bylo povoleno, že dovolená může býti prodloužena až na tři neděle. Odepře-li některý soud povolení této delší dovolené, stalo se tak pouze z toho důvodu, že služební poměry toho nedovolovaly. Novou úpravu výměry dovolených všech státních zaměstnanců dlužno vyhraditi nové služební pragmatice.
K bodu 9):
Ministerstvo spravedlnosti domnívá se, že tento odstavec vztahuje se na dozorce vězňů v trestnicích a věznicích sborových soudů. Tito však nedostávají za nedělní službu náhradu 2 Kč, odměna za nedělní službu vyměřuje se jako za službu přes čas částkou 1 Kč 50 hal za každou hodinu, pokud přesahuje služební dobu osmi hodin a bez ohledu na délku nedělní služby týmž obnosem v případech, nelze-li dozorci poskytnouti náhradní volný všední den.
K bodu 10):
Jelikož přípravné práce pro úpravu nové služební pragmatiky a případné porady, které v tomto směru budou konány, nespadají do oboru působnosti ministerstva spravedlnosti, nemohu v tomto směru učiniti zvláštní opatření, sdělil jsem však dotyčné přání ministerstvu vnitra.
Následkem těchto okolnosti, z nichž je patrno, že stížnosti přednesené podúředníky a zřízenci neodpovídají skutečnostem, nepokládám za nutno, aby o nich byla činěna zvláštní opatření.
V Praze, dne 14. září 1921.
Dr. Popelka v. r.
ministr spravedlnosti.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
Tisk 1069.
Antwort
des Justizministerl
auf die Interpellation der Senatoren Dr. Heller, Niessner und Genossen betreffend die Bezüge und Dienstverhältnisse der Gerichtsdiener und Unterbeamten (Druck Nr. 817).
Zu den einzelnen Punkten der Interpellation erlaube ich mir Nachstehendes anzüführen:
Zu Punkt 1):
Da die früheren Vorschriften betreffend die Zehr und Ganggelder der Unterbeamten und Angestellten den jetzigen Verhältnissen nicht entsprechen, hat das Justizministerium im Einvernehmen mit dem Finanzministerium im September 1920 die bezüglichen Vorschriften geregelt und die einzelnen Tarife wesentlich erhöht.
Dasselbe ging hiebei von dem früher geltenden Grundsatze aus, dass als Grundlage für die Bestimmung der Zehr und Ganggelder feste Beträge ohne Rücksicht auf die Höhe der einzutreibenden Forderungen zu nehmen sind, zumal die Ausarbeitung von progressiven Tarifen umfangreiche Erhebungen erfordert hätte, wodurch die Durchführung dieser äusserst notwendigen Regelung sich unverhältnismässig in die Länge gezogen hätte.
Zu Punkt 2):
Die Amtsräume werden zumeist von den Gefangenen unter Aufsicht der Angestellten, Unterbeamten und Gefangenaufseher gereinigt. Sind keine Gefangenen vorhanden, besorgen die Reinungsarbeiten ein Angestellter, Unterbeamte oder deren Familienmitglieder, insofern es sich um leichtere Arbeiten handelt, zu welchen diese Angestellten nach ihrer Dienstesbestimmung auch verpflichtet sind, wofür sie in der Regel durch die Gewährung einer freien Wohnung im Gerichtsgebäude eventuell auch eines Gärtchens entlohnt werden. Für schwerere Arbeiten werden, wenn keine geeigneten Gefangenen vorhanden sind, fremde Personen, zumeist weibliche Kräfte aufgenommen, welche für ihre Arbeit besonders entlohnt werden. Wurde ein Bediensteter dem Gesetze vom 24. März 1920. Nr. 221 S. d. G. u. V: gemäss zum Unterbeamten ernannt, tritt dadurch selbstredend keine Änderung in dessen Wirkungskreise ein.
Zu Punkt 3):
Die Unterbeamten geniessen bei Fahrten mit öffentlichen Transportmitteln die gleichen Begünstigungen wie alle übrigen Staatsangestellten, sodass sie in dieser Richtung keineswegs benachteiligt sind.
Zu Punkt 4):
Insoferne es sich um die Krankenversicherung der Unterbeamten handelt, wurde von der Regierung ein Gesetzentwurf betreffend die obligatorische Krankenversicherung sämtlicher Staatsangestellten, ohne Unterschied der Kategorien bereits ausgearbeitet und zur verfassungsmässigen Beratung vorgelegt, sodass auch die Unterbeamten an den durch das beantragte Gesetz allen übrigen Staatsangestellten zu gewährenden Begünstigungen beteiligt sein werden.
Zu Punkt 5):
Zwangsweise Einhebungen werden in der Regel in Verbindung mit anderen Exekutionsakten, für welche das Amtsorgan entlohnt wird, vollzogen. Dies wurde mit einer Verordnung des Justizministeriums vom Jahre 1905 angeordnet, insbesondere wenn die Erfolglosigkeit einer Exekution vorausgesehen werden kann. Im Falle der Uneinbringlichkeit wird die Gebühr aus dem Amtspauschale und wenn es sich um die Eintreibung von Geldstrafen handelt, aus dem Verlage zur Deckung der Kosten des Strafverfahrens beglichen. Werden zwangsweise. Einhebungen selbständig vorgenommen, erhält das Organ die gleichen Gebühren, wie bei der Einhebung anderer Forderungen, wird diese Gebühr verweigert, so steht dem Angestellten dagegen das Beschwerderecht zu.
Zu Punkt 6):
Der Staatsangestelltenausschuss beriet in seinen Sitzungen am 21. und 27. Juli l. J. über die Frage der Ernennung der Justizunterbeamlten zu Beamten und genehmigte einen Gesetzentwurf. nach welchem die Vollzugs - Unterbeamten und Exekutoren wissen Vorumsetzungen zu Exekutionsbeamten ernannt und in die Gruppe E der Staatsangestellten eingereiht werden sollen.
Zu Punkt 7):
Mit Rücksicht auf den allgemeinen Kleiderstoffrnangel wurde den Angestellten im Jahre 1918 und 1919 statt der Dienstkleider in solchen Fällen in welchen sichergestellt wurde dass de Kleider gänzlich verbraucht und keine anderen Dienstkleider ausgefolgt wurden, dass festgesetzte Geldrelutum ausgezahlt. Das Relutum wurde bloss dann nicht ausgefolgt, wenn im Sinne des Erlasses des ehemaligen Justizministerium vom 27. Juni 1916. Zl. 20230 nicht ordentlich nachgewiesen und sichergestellt wurde, dass die Dienstkleider bereits unbrauchbar waren.
Zu Punkt 8):
Die Frage der Urlaubsdauer ist für die in die Dienerkategorie eingereihten Staatsangestellten durch den § 174 des Gesetzes über die Dienstpragmatik in der Weise geregelt dass der längste Urlaub 14 Tage beträgt. Für das laufende Jahr wurde die Bewilligung erteilt, den Urlaub bis auf die Dauer von 3 Wochen zu verlängern. Falls das eine oder das andere Gericht die Bewilligung dieses längeren Urlaubes verweigert hat, so geschah dies bloss aus dem Grunde weil es die Dienstverhältnisse nicht gestatteten.
Die neue Regelung des Ausmasses der Urlaube für alle Staatsangestellten muss der neuen Dienstpragmatik vorbehalten bleiben.
Zu Punkt 9):
Das Justizministerium ist der Ansicht, dass sich dieser Absatz auf die Gefangenaufseher in den Straf und Gefangenhäusern der Kollegialgerichte bezieht. Dieselben erhalten jedoch für den Sonntagsdienst nicht die Entschädigung von 2 Kč, die Remuneration für den Sonntagsdienst wird ebenso wie für den Dienst über die Zeit mit dem Betrage von 1 Kč 50 h für jede Stunde bemessen, sofern derselbe die Dienstzeit von 8. Stunden überschreitet und ohne Rücksicht auf die Dauer des Sonntagdienstes mit demselben Betrage in dem Falle, wenn dem Aufseher kein freier Ersatzwochentag gewährt werden kann.
Zu Punkt 10):
Nachdem die Vorarbeiten für die Neuregelung der Dienstpragmatik und die in dieser Beziehung abzuhaltenden eventuellen Beratungen nicht in den Wirkungskreis des Justizministeriums fallen, kann ich in dieser Richtung keine besonderen Verfügungen treffen, habe jedoch den betreffenden Wunsch dem Ministerium des Innern zur Kenntnis gebracht.
Infolge dieser Umstände, aus welchen hervorgeht, dass die von den Unterbeamten und Bediensteten vorgebrachten Beschwerden den Tatsachen nicht entsprechen, erachte ich es nicht für notwendig, diesbezüglich irgendwelche besonderen Verfügungen zu treffen.
Prag, am 14. September 1921.
Dr. Popelka m. p.
Justizminister.