Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

3. zasedání.

Tisk 1073.

Zabrání bytů v interpelaci zmíněná, mají se spisů předložených nájemním úřadem na Vinohradech (č. jedn. 16.016-20) a společným bytovým úřadem v Praze (č. j..15.717-20) takto:

Bytový úřad na Vinohradech zabrat dne 30. ledna 1920 byt Maxe Epsteina v domě čp. 1287 o 4 pokojích s kuchyní, jejž jmenovaný obýval do 22. ledna 1920, s odůvodněním že nájemce opustil byt a odjet do Ameriky k trvalému pobytu. O tomto zabrání vyrozuměn byl pouze majitel domu: Na stížnost, kterou proti tomuto zabrání podal podnájemník Maxe Epsteina Richard Reichfeld k společnému bytovému úřadu v Praze, vrátil společný bytový úřad předložené spisy bytovému úřadu na Vinohradech, za tím účelem, aby podle § 11 zákona o zabírání bytů vyslechl všechny účastníky a po případě ve věcí znovu rozhodl. Při té příležitosti společný bytový úřad poukázal k tomu, aby přehlíženo bylo k té okolnosti, zda Epstein byl oprávněn dáti svůj byt do podnájmu a aby zaujato bylo stanovisko ku předložené smlouvě podnájemní, a upozornil nato že ve výměru zabíracím jest výslovně uvésti zabírací důvod citováním příslušného §u a čísla zákona z 30. X. 1919 č. 592 Sb. z.a n.

Bytový úřad na Vinohradech po provedeném šetření vydal dne 19. března 1920 výměr, podle kterého setrvává na zabrání z důvodů toho, že Max Epstein opustil byt za účelem trvalého pobytu v Americe. V rozhodnutí svém, které opírá o § 8. č. a cit. zákona, uvádí bytový úřad, že bytové komise dospěla k přesvědčení, že Epstein předal byt i s nábytkem svému podnájemníkovi Reichfeldovi. Také proti tomuto rozhodnutí Epstein Reichfeld podali odpor k společném bytovému úřadu v Praze.

Společný bytový úřad pak rozhodnutím ze dne 26. dubna 1920 zrušil rozhodnutí bytového úřadu na Vinohradech, poněvadž nebylo prokázáno, že v době zabrání byt byl po tři měsíce neobydlen, jak stanoví § 8. č 1. zákona. V rozhodnutí uvádí společný bytový úřad, že výpovědí dra Bedřicha Gutfreunda, jako plnomocníka Maxe Epsteina, jest prokázáno, že Epstein odjel do Ameriky k návštěvě svých synů v San Francisku, a že výslovně prohlásil, že má v úmyslu za čas se vrátiti, jde tedy o jeho dočasný pobyt v Americe a nutno teprve vyčkati, zdali tento pobyt promění se v trvalý. Pokud jde o okolnost že Epstein dal svůj byt do podnájmu Richardu Reichfeldovi, ač k tomu dle domácího bez svolení majitele domu nebyl oprávněn, odkazuje společný bytový úřad straně na pořad práva soukromého.

Jak ze spisů vidno Max Epstein jako pronajímatel a Richard Reichfeld jako podnájemník dne 11. II. 1920 č. B 221/II.3./1287 u bytového úřadu na Vinohradech že dnem 15.II. 1920 dává Epstein celý byt do podnájmu. Ježto o této přihlášce bytový úřad nedal žádného vyřízení, tedy dle § 2 cit. zák. uplynutím 8 dnů, tj. dnem 20. II. 1920, slušelo považovati smlouvu podnájemní za schválenou, takže byt zmíněný nemohl býti považován za prázdný a předmětem zabrání.

V případě druhém má se věc takto:

Výměrem bytové komise na Král. Vinohradech ze dne 11. IX. 1920 č. B 1590 byl Pavle Studničkové zabrán byt na Vinohradech v domě čp. 1359 z toho důvodu, že Studničková má druhý byt v Ondřejově a vinohradského bytu pouze občas používá. Výměr ten byl k odporu Studničkové rozhodnutím nájemního úřadu na Vinohradech zrušen, ježto jak důvodech rozhodnutí uvedeno tvrzení stěžovatelky nebyla náležitě vyšetřena, zejména nebylo zjištěno, zdali stěžovatelka ve své vile má skutečně jiný použivatelný byt. Stěžovatelka totiž uvedla, že do Ondřejova dojíždí jen občas za tím účelem, aby svoji vílu od haličských uprchlíků zničenou uvedla do pořádku. Obecní úřad v Ondřejově pak přípisem z 23.XI. 1919 potvrdil, že vila Studničkové jest prázdna a neobydlena. Hledíc k tomu zůstala - jak se praví v rozhodnutí nájemního úřadu - okolnost, má-li stěžovatelka svého bytu na Vinohradech ještě byt jiný, nevyjasněnou.

V tomto případě nájemní úřad zrušil rozhodnutí bytové komise jen pro vadnost řízení a bytová komise měla možnost, kdyby způsobem námitek nepřipouštějícím zjištěno bylo, že Studničková skutečně jen občas vinohradského bytu používá, byt ten zabrati.

Ohledně případu třetího zjištěna byla tato skutková podstata:

Výměrem bytového úřadu na Vinohradech č. B.1608 z 23. IX. 1920 nebyla schválena nájemní smlouva, kterou Josef Štěpka, majitel domu čp. 967 na Král Vinohradech, resp. manželka pronajmouti chtěli fě Šubrt a Scheiner krám, z toho důvodu, že zmíněná firma krámu používati chce za kancelář a prohlášeno, že tím se krám zabírá. Nájemní úřad k odporu Štěpkové rozhodnutí ze dne 7. X.1920 č. 55.560 zrušil zabrání krámu z toho důvodu, že odepření schválení nebylo odůvodněno a že tu nebyly podmínky pro zabrání vůbec.

Schválení smlouvy nájemní bylo odepřeno, "ježto krám má se užívat za kancelář", tedy z důvodu § 8 č. 4. cit. zák., důvod ten byl nemístný! ježto nejedná se o přeměnu obývací místnosti v kancelář obchodní, nýbrž pronajímal se krám opět k účelem obchodním uvedeného jest viděti, že ve všech uvedených případech jednal Společný bytový úřad, resp. bytový úřad na Vinohradech, jak bylo jejich povinnost, přesně dle ustanovení zákona z 30. X. 1919 č. 592 Sb. z. a p..

Jestliže neshodnými rozhodnutími bytových instancí vznikly stranám nepříjemnosti, bylo to způsobeno bytovým úřadem, který snad v pochopitelné snaze byty zabrati, buď předčasně, nezjistiv všechny nutné okolnosti, buď byt náležitého zřetele ku doslovu zákona rozhodnutí učinil. Takovými rozhodnutími neprospěje se straně, neboť podá-li protistrana odpor, nemohou bud nájemní úřady neb Nejvyšší správní soud původní usnesení než zrušiti, jako zákonu neodpovídající. Neodpovídá skutečnosti, že všichni členové nájemního úřadu na Vinohradech jsou interesováni s majiteli domu, neboť jediný přísedící Očenáček je majitelem domu.

Soudci u nájemních úřadů, ustanovení jako předsedové, nejsou tam činni ve vlastností soudcovské, ani nejsou tam i když jsou v aktivní službě dosazováni ministerstvem spravedlnosti, ale správními úřady vypočtenými v § 21 zák. z 8. IV. 1920 v. 275.867 Sb. z. a n.

Dosazení to neděje se ani ve shodě s ministerstvem spravedlnosti, nýbrž jen za souhlasu bezprostředního představeného toho kterého soudce. Tento představený, bude-li o to požádán a má-li vhodnou náhradu po ruce zajisté dá za soudce; jenž nejeví by vhodným předsedou, jiného soudce k disposice. Může však tak učiniti ten na požádání toho, jenž k jmenování a výměně předsedy je oprávněn.

Působnost okresní správy politické omezena jest na pouhé jmenování předsedy a jeho náměstka s kvalifikací právnickou, ostatní členy jmenuje obec.

Je velice nesnadno nalézti právníka, jenž by obtížný a ódium přinášející úřad na se vzal. Tam kde některý předseda nebo jeho náměstek pro práci nebo z osobních důvodů se stranami atd. se své funkce vzal, byly přečasto okresní správy nuceny mnohými prosbami, dovoláváním se zakročení nadřízených jeho, atd., přiměti dotyčné funkcionáře, aby v úřadě setrvali.

Pokud snad lze v uvedených případech vytknouti nájemního úřadu nav Král.Vinohradech přílišnou úzkostlivost, jest příčinou toho hledati zajisté nikoli ve věcných důvodech nýbrž v právnické funkcionářů soudců která liší se od volnějšího právnického nazírání úředníků správní

K dotazu ohledně změny zákona z 30. X. 1919 č. 592 Sb. z. a n. odpovídám, že vláda předložila Národnímu shromáždění návrh novely k zákonu o zabírání bytů, tisk č. 1046, ale návrh ten stejně jako návrh poslance F. Toužila a soudr. tisk č. 1134 stal se bezpředmětným přijetím ustanovení § 70 v zákoně o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921 čís. 100 Sb. z. a n.

V Praze dne 29. září 1921.

Dr. Černý v. r.
ministr vnitra.

Dr. Gruber v. r.
ministr sociální péče.

Dr. Popelka v. r.
ministr spravedlnosti.