Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

3. zasedání.

Tisk 1075.

Ministerstvo veřejných prací udělilo vývozní povolení na uhlí ze státních dolů toliko ústřední správě státních báňských a hutnických podniků. Jinému činiteli vývozní povolení poskytnuto nebylo. Povolení to bylo dáno výnosem ze dne 12. března, čís. XI-L-1039/11.903, tedy v době, kdy začala stagnace v našem průmyslu a kdy při uhlí kvalitním byty žádostí o zrušení přídělu takřka na denním pořádku.

Odříci povolení to státodolům bylo by znamenalo vzíti na se zodpovědnost za případné nutné omezení provozu na státních dolech, a následkem toho i za propuštění dělnictva.

Na tříděné uhlí tak, jak v interpelaci pp. senátora Lisého a soudruhů bylo uvedeno, vývozní povolení dáno nebylo, nýbrž toliko na ořech II. a III. uhlí těžné a prach a ještě pod tou podmínkou, že dávky tyto nesmějí se díti na úkor dodávek vnitrozemských ministerstvem veřejných prací předepsaných, takže nehrozilo žádného nebezpečí pro vnitrozemský konsum.

Ústřední správa státních báňských a hutních podniků prodala uhlí jí k vývozu povolené celé řadě firem, mezi jinými též České společnosti pro dovoz a vývoz uhlí v Praze a Pražskému uhelnému spolku. Tyto dvě firmy dodaly pak část uhlí jim řečenou Ústřední správou zaprodaného Alpské montanní společností a sice: Československá společnost celkem 2.286 t ořechu II. a 2.527 t ořechu III. z dolu Hedvika a Pražský uhelný spolek v celku 60 t ořechu II. a 60 t ořechu III. též z dolu Hedvika.

Uhlí dodávané do Rakouska jest převážně uhlí těžné netříděné z odklizu IV. z dolu Hedvika, které má, jsouc smíšeno s jalovým lupkem, v tuzemsku slabý odbyt a jež si též každý tuzemský konsument může ze státodolů zaopatřiti.

Z tříděného uhlí velkého družení (kusy, kostka I. a II. a ořech I) dává se vývozcům k disposicí pouze 10 % a sice jedině z dolu Hedvika a jen v tom případě, zaváží-li se odebrati 60 % uhlí těžného z odklizu IV. dolu Hedvika, 20 % prachu a 10 % ořechu III.

Vývoz tříděného uhlí z dolu Julius nebyl vůbec povolen. Prachu a ořechu III. leželo na státních dolech v poslední době v zásobě asi 1000 vagónů a podařilo se minulé týdny odbýti ořech III., který převzali vývozci též pro závody Stinnesovy. K této dodávce povolena byla část ořechu II., který však nelze počítati k hrubým druhům - a to jen z toho důvodu, aby umožněn byl odbyt ořechu III., na který druh neměly státodoly vůbec žádných objednávek. Nebylo tudíž pro závody Stinnesovy dodáno hrubé uhlí (kusy, kostka I.a II. a ořech I), nýbrž pouze ořech II. a ořech III.

Prachu jest zvláště na dolu Hedvika t. č. více než 600 vagónů na skládce a může býti okamžitě každému odprodán, takže tvrzení uvedené v interpelací, že český konsument nemůže dostati ze státodolů ani moury, spočívá na mylných informacích.

Z uvedeného je tedy vidno, že ministerstvo veřejných prací, majíc na zřeteli pouze hospodářský prospěch státodolů, povolovalo těmto k vývozu jen uhlí, pro něž nebylo tuzemského spotřebitele, a to ještě s výhradou, která chránila domácího konsumenta.

K tomu ještě připomínám že i vývoz ořechu III. a II. jakmile po těchto druzích nastala větší nabídka byl hned telefonicky a dodatečně písemně odvolán.

Vyhovuje přání pp. interpelantů sdělují, že Ústřední, správa státních báňských a hutních podniků uhlí k vývozu jí povolené prodala těmto firmám:

1. Jan Bauer jun. Vídeň.

2. Wurm a spol. Vídeň.

3. Česká uhelná společnost, Praha.

4. Jakub Neurath, Karlín.

5. Československá společnost pro dovoz a vývoz uhlí Praha,

6. Alois Riedl, Louny

7. Pražský uhelný spolek, Praha.

8. Reimann a synové, Praha.

9. Svoboda a Hinais, Praha.

10. Hornická uhelná svépomoc, Praha.

V Praze dne 26. září 1921.

Dr. Kovařík v. r.
ministr veřejných prací.