Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
I. volební období.
4. zasedání.
Tisk 1090.
Odpověď
ministrů vnitra, financi a zahraničních věcí
na interpelaci senátora G. J. Lisýho a soudruhů
v záležitosti odškodnění obětí rakouské persekuce a postupu při vyplácení náhrady (tisk 687).
Osobám bývalou rakousko-uherskou vládou internovaným a vězněným nemohla náhrada škody přislíbená jim dle mírových smluv býti vůbec ze státních peněz vyplácena, poněvadž k náhradě této jsou povinny Německo, Rakousko a Maďarsko a nikoli snad republika Československá.
Osobám, jež podaly přihlášky válečné škody dle mírových smluv, mohla býti podle vládního nařízení ze dne 5. října 1920, č. 556 Sb. z. a n., ze státních peněz poskytnuta pouze nezbytně nutná výpomoc,
a) když škoda je dostatečně prokázána,
b) škodou tou žadatel byl vážně poškozen na své existenci,
c) nebyl žadatel jíž jiným způsobem odškodněn,
d) podpory dosud nezbytně potřebuje.
Ve smyslu těchto směrnic byly a jsou dosud žádostí poškozených o výpomoc ze státních peněz co možná nejliberálněji vyřizovány; ač, jak pánům interpelantům je známo, i nároky internovaných a vězněných z doby před 28. říjnem 1918 rozhodnutím reparační komise v Paříží byly zamítnuty.
Zmíněné výpomoci jsou vypláceny z částky zařaděné v státním rozpočtu na rok 1921 do kap, 24: >Opatření přechodné doby poválečné
K jakému účelu má tohoto úvěru býti použito, stanoveno je v příslušných Národním shromážděním schválených vysvětlivkách, jimiž vláda je vázána. Ostatně neodpovídá skutečnosti tvrzení, že z tohoto úvěru v prvé řadě poskytují se příspěvky ku náhradě škod výtržnostmi způsobených, poněvadž povolené zálohy na válečné škody daleko převyšují obnos dosud povolených příspěvků dle zákona ze dne18. března 1920, č. 187 Sb. z. a n.
O výpomoci rozhodují dle §u 3 vládního nařízení č. 556 smíšené komise zřízené podle §u 8 bodu 2, vládního nařízení ze dne 21. května 1920, č. 366 Sb. z. a n., s platností konečnou. Zřízení odvolací komise u ministerstva vnitra není předepsáno a nebylo by proto v souhlasu s tímto nařízením.
Tvrzení, že činěn jest na úředníky zemské správy politické nátlak, aby přiznávali obnosy pokud možno nejmenší, není správným. Zemské správy byly ovšem opětně upozorněny na podmínky, za kterých dle shora zmíněného nařízení výpomoc smí býti poskytnuta. Rovněž nesprávným je tvrzení, že úředník zemské správy politické jako člen zmíněné komise jest činěn zodpovědným za všechna rozhodnutí komise, neboť samozřejmě je každý člen komise úřadu, jejž zastupuje, za činnost svojí sám zodpovědným.
Složení komise u zemské správy politické v Praze stejně jako u ostatních zemských správ politických jest upraveno vládním nařízením ze dne 21. května 1920, č. 366 Sb. z. a n., a nemůže proto do komise při zemské správě politické v Praze býti přibrán na místě zástupce ministerstva národní obrany zástupce ministerstva sociální péče. Ostatně povolání zástupce ministerstva národní obrany - vlastně vojenské správy - bylo nutným z toho důvodu, že se jedná o škody válečné.
Pokud jde o žádost Sdružení internovaných a vězněných o biografickou licenci, nebylo na ni vzato zřetele z toho důvodu, že způsobilost Sdružení internovaných a vězněných vzhledem k jeho stanovám provozovati podnik biografický byla pochybnou a že Sdružení tomuto šlo hlavně o to, aby některá ze zrušených licencí mu byla udělena, a takové licence již nebylo.
K žádosti, aby v přiznání náhrady zahrnuty byly osoby vojenské, odsouzené pro politické delikty a aby dále nebyl činěn rozdíl mezi osobami odvedenými a osobami ku domobranecké službě po zběžné přehlídce povolanými, se podotýká, že kategoriím osob právě zmíněných přísluší charakter osob vojenských, které jsou vyloučeny z náhrady dle mírových smluv a na nich se zakládající soupisové akce ve smyslu vládního nařízení č. 366.
Z téhož důvodu nemohlo přijíti v úvahu persekvované dělnictvo pracující v podnicích pod vojenským dozorem, poněvadž ani tato kategorie osob dle tehdy platných předpisů podléhající trestní a disciplinární pravomocí vojenské, nemohla býti na roveň postavena občanským osobám.
K požadavku, aby při propočítávání služebních let doba ztrávená v internátech a vězeních všem veřejným zaměstnancům počítána byla jeden měsíc za tři, sluší připomenouti, že zákon, z 9. dubna 1920, čís. 222 Sb. z. a n., o propočítání služebních let neobsahuje nižádného ustanovení o zvláštním propočítání doby ztrávené v internátech a vězeních, a nedává také ani zmocnění vládě, aby doba tato byla jim výhodněji započtena.
K poslednímu bodu interpelace týkajícímu se zastoupení Sdružení internovaných a vězněných v kanceláři české sekce reparační komise v Paříži se podotýká, že Sdružení internovaných a vězněných bylo již výnosem ministerstva zahraničních věcí ze 14. dubna 1921, č. 4121121 práv. sděleno, že rakouská sekce v reparační komisi ve Vídni, která ve své funkci trvala pouze do 30. dubna 1921, o náhradách válečných škod nerozhodovala.
Podle přílohy II k části VIII,. mírových smluv mohou míti zastoupení v reparační komisi v Paříži a v jejich sekcích pouze vlády. Zastoupení soukromých zájmových organisací v kanceláři delegace při reparační komisi v Paříži jest nejen zásadně nepřípustné, nýbrž i bezúčelné, poněvadž reparační komise rozhodujíc o podílu jednotlivých států na reparační masse nepřihlíží k nárokům jednotlivých kategorií poškozenců.
V Praze, dne 12. října 1921.
Černý v. r.,
ministr vnitra,
Novák v. r.,
ministr financí,
Dr Ed. Beneš v. r.,
ministr zahraničních věcí.