Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1099.

Zpráva

ústavně-právního výboru

o vládním návrhu zákona (tisk 227)

o původcovu právu k literárním, hudebním, uměleckým a fotografickým dílům.

Vážený senáte!

O vládním návrhu zákona o původcovu právu podal ústavně-právní výbor zprávu již dne 19. května 1921 (tisk 760) a zpravodaj přednesl věc ve schůzi senátu konané dne 14. června 1921.

V této schůzi usnesl se senát ku návrhu senátora dr Horáčka a druhů, aby věc byla vrácena výboru ústavně-právnímu k novému jednání.

Subkomitét tohoto výboru pozůstávající ze senátorů dr Brabce (jako předsedy), dr Mayr-Hartinga, Svěceného a dr Procházky (tohoto jako zpravodaje) za účasti odborového přednosty A, Hartmana za ministerstvo spravedlnosti, pak odborového rady Boh. Zahradníka-Brodského, jakož i ministerských tajemníků dr Stan. Mojžíše, dr V. V. Štecha, dr V. Palečka a dr Jana Branbergra za ministerstvo školství a národní osvěty, nově jednal o osnově, jak výborem ústavně-právním upravena byla dle zprávy ze dne 19. května 1921.

Za podklad revise sloužil článek universitního profesora dr Karla Hermanna-Otavského uveřejněný pod názvem >Reforma našeho práva autorského< v >Právníku< sešit 7-9 roku 1921.

V článku tomto profesor dr Karel Hermann-Otavský podrobným způsobem uvádí, které změny a doplňky vládní osnovy ve znění upraveném výborem ústavně-právním doporučuje vzíti v úvahu.

Subkomitét usnesl se na změnách a doplňcích níže uvedených, kdežto jinak zůstal při znění osnovy přijaté dle zprávy ze dne 19. května 1921 z důvodů uvedených ve zprávě té, jakož i v důvodové zprávě ku vládnímu návrhu tisk 227.

Výbor ústavně-právní ve schůzi konané dne 3. listopadu 1921 za předsedání senátora dr Soukupa schválil subkomitétem navržené změny a doplňky.

Dle nové úpravy změněn především titul zákona a souhlasně s ním text §§ů 1, 4, odst. 1., 6., 21., 44. a 45. osnovy za účelem vytčení toho, že zákonem o právu autorském jsou chráněna umělecká díla hudební a výtvarná.

V nápisu zákona, pak v jednotlivých paragrafech jako §§ 3, 6, 9 atd. změněn název >původcovo právo<, vyznačující vlastně subjekt, jemuž právo náleží, v název >původské právo<, pokud má sloužiti ku vyznačení autorského práva jako právního typu, druhu práva, bez rozdílu, zda právo přísluší původci nebo někomu jinému.

V §ech 5, 10, 21, 26, 36, 43 použito slova >literárního< místo >slovesného< jakožto pojmu širšího.

V §u 1 připojeno slovo >Tímto< před slovem >zákonem<, neb jedná se v §u 1 o ochranu jen podle autorského zákona.

V §u 2 předsevzata nová stylisace. Tím zřejmě stanoveno, že autorská ochrana interní jest propůjčena dílům jiných původců, kteří nespadají pod ochranu §u 1, jen podle obsahu státních smluv, anebo za podmínky alespoň formální vzájemnosti, zaručené v příslušném státě podle vládního nařízení vyhlášeného ve Sbírce zákonů a nařízení.

V §u 3 vynecháno slovo >jednotlivé<, aby nenastaly pochybnosti, že původské právo vztahuje se jen na jednotlivé části díla, které jako takové jsou patrnými, kdežto správně každá část díla pocházející z tvůrčí činnosti původcové jest účastna ochrany té.

V §u 7 vsunuto před slova >veřejně rozšiřováno< slovo >poprvé< a připojeno k slovům těm slovo >nebo<, aby tím přesné stanovená doba rozhodná pro uveřejnění díla. Jinak ponechán § 7 nezměněn; neb výbor ústavně-právní jest toho názoru, že nutno výhradnému uveřejňovacímu právu autorovu dáti co nejširší obsah a že lze v tom směru i cizozemským autorům co nejliberálněji poskytnouti ochranu interní.

V §u 8 vypuštěna slova >s původcovým svolením< důsledkem škrtnutí slov v původní vládní osnově >po právu< v odstavci 1 (viz důvodovou zprávu tisk 760 ku §u 8, odst. 1).

V §u 11 odst. prvém, místo slova >sbory< použito výrazu >právnické osoby<, jakožto širšího a lépe vyhovujícího ku označení korporací veřejného práva neb rázu, o něž jde. Důsledkem toho škrtnuta jako nyní zbytečná slova v závorce > (úřady, vyučovací a veřejné ústavy) <.

V §u 15 odstavci 2, vypuštěno slovo >dáti< a za slovy >právní nástupce< vsunuta slova >sám rozmnožovati nebo dáti<, aby tím stanoveno bylo, že objednatel (neb jeho právní nástupce) může podobizny vlastní činnosti rozmnožovati nebo jinou osobou dáti bezplatně rozmnožiti.

V odstavci 3. téhož §u škrtnuta slova >původcovo právo< a nahražena slovy >výhradná oprávnění Bodle §u 42 odst. 1<, by tím vyznačeno bylo, že svolením zobrazené osoby není podmíněn výkon původského práva vůbec, nýbrž jen výkon výhradného práva podle §u 42 odst. 1.

V §u 19 vynecháním slov >aby vykonávali< dopouští se převod původského práva samého.

V §u 20 věta: >Tohoto práva nemohou se strany zříci uzavírajíce smlouvu,< přestylisována takto: >Zřeknutí se tohoto práva výpovědního nemá právního účinku.< Tím odstraněn výklad, že strany mohou se zříci tohoto práva v dodatečné úmluvě.

V §u 24 citován též § 18.

V §u 26 výhradná oprávnění autorská s formou končící totiž: >Rozmnožiti, přeložiti, rozšířiti, použíti a přednésti< změněna na formu opětovací, aby nepovstal výklad, že dotyčným jednáním již bylo konsumováno právo původské.

Vzhledem k tomu, že v §ech 37 a 42 stanoveno pro původce výhradné právo na rozšiřování díla po živnostensku, bylo vyhraženo i zde původci totéž výhradné právo.

Vynecháno slovo >k mechanickému< za účelem rozšíření práva autorského na jakékoliv přenesení na nástroj pro poslech.

V odstavci 2 §u 26 škrtnuto slovo >jeho< jako nepatřičné, jelikož před tím se mluví o dílech (v množném čísle). Též jest slovo to vůbec zbytečno.

Ku§u 31 připojen nový odstavec 7, podle něhož původského práva neporušuje, kdo vydal dopis nebo sbírku dopisů ve prospěchu veřejném, nebo z důvodů zřejmě vyvažujících zájem původcův anebo oprávněných osob.

Tím má býti umožněno, aby bez svolení původce neb jeho právního nástupce uveřejněny byly dopis, resp. sbírka dopisů, když toho vyžaduje zájem veřejnosti nebo jiný zájem zřetele zasluhující a vyvažující zájem původcův aneb oprávněných osob, to jest původcových dědiců (§ 18), resp. právních nástupců (§ 19).

V §u 32 doplněno rozšiřování slovem >po živnostensku< a zvolena iterativní forma >používati<, jak odůvodněno jest u §u 26.

V §u 35 odst. 1, čís. 6 vynecháno slovo >z něho< jako zbytečné; nebude pak pochyby, že výtěžek míněn jest z provozování toho díla, o němž v předcházejících větách jest mluveno.

V §u 36 odstavci 1, přemístěno slovo >také< za slovy >aby mu to< za účelem přesnosti textu.

V odstavci 6. téhož §u místo nepřesnými slovy >v tomto obvodě< přesně vyjádřeno slovy >v obvodě působnosti tohoto zákona<, o který obvod jde.

V §u 37 vsunuto jakožto další výhradné oprávnění původcovo, jeho právo dílo >veřejně vystavovati<, ať si za plat nebo bezplatně.

Toto výhradné právo >veřejně vystavovati< má jen původce díla výtvarných umění, resp. díla fotografického (§§ 37 a 42).

Tím také určen jest pojem slova >vystaveno< použitého v §u 7 odst, 1., kteréžto >vystavení díla< a tím jeho uveřejnění týká se jen vystavení díla výtvarných umění nebo díla fotografického. Není tudíž pochybností, že nemůže býti uveřejněno dílo literární veřejným >vystavením< ku četbě. Dílo literární může býti ovšem veřejně >vyloženo< k četbě. Výrazu >vyložiti< však § 7 nepoužívá a také není slovo >vyložiti< stejného obsahu jako slovo >vystaviti<.

V §u 38 škrtnuta slova >oprávněným< z důvodů uvedených ve zprávě tisk 760 u §u 8, odst, 1.

V §u 40 přestylisována slova >určených veřejné dopravě< ve vystižnější slova >veřejně přístupných<, obsahujících širší pojem a přemístěna za tato slova věta >kromě dél umění malířského nebo kreslícího< za účelem vyznačení správného, obsahu celého odstavce.

V §u 41 místo slov >obdržel podíl< dána slova >podíl obdržel aneb obdržeti mohl<. Neb tím se vyjadřuje, že původci a jeho dědici neb odkazovníku (dle toho, který z nich nabyl plného autorského práva) přísluší při každé další dražbě právo na podíl 20%, když dány jsou zákonné předpoklady podílu a to i tenkráte, když posud žádného podílu neobdržel, protože před dražbou neoznámil svůj nárok nebo před výplatou neprokázal původní cenu - jen když zde byly materielní podmínky práva na podíl.

Neztrácí tudíž původce nebo jiný oprávněný svůj nárok na podíl při pozdější dražbě, byť i posud při dřívějších dražbách žádného podílu neobdržel, nýbrž zůstává mu zachováno právo na podíl z rozdílu mezi výtěžkem poslední dražby a cenou, z které naposledy podíl za daných zákonných podmínek obdržeti mohl.

Ovšem na druhé straně podíl původce neb jiného oprávněného při dalších dražbách obmezen jest na rozdíl mezi výtěžkem poslední dražby a cenou, z které naposledy podíl obdržeti mohl.

Nemá tudíž oprávněný práv, na rozdíl mezi výtěžkem poslední dražby a cenou, která předcházela ceně, z níž naposledy podíl obdržeti mohl.

V §u 42 připojeno oprávnění původce >veřejně vystavovati<, při čemž se poukazuje na odůvodnění u §u 37.

V §u 46 odst. 2, vložena slova >právnickými osobami podle §u 11 < místo >sbory (§ 11)< a poukazuje se v tom směru na odůvodnění u §u 11ého.

§ 52 doplněn další skutkovou podstatou >nebo dopustí se činu, uvedeného v §u 25 odst. 3,< ku vyznačení, že též zúmyslné použití téhož anebo podobného označení nebo vzezření trestá se jako přečin.

V §u 55 odst. 1, vynechána slova >bezprávně pořízené<, aby tím stanoveno bylo, že propadají rukopisy, textové knížky, partitury a úlohy i tenkráte, když po právu pořízeny byly, pokud ovšem sloužily ku bezprávnému provozování díla.

V §u 65 odst. 5, slova >účastněnou stranou<, přesunuta za slovo >podanou< a za slovo >účinností< vloženo slovo >tohoto<. Tím stanoveno, že na žádost účastněné strany politickému úřadu I. instance náleží sepsati a opatřiti zvláštním razítkem předměty v odstavci tom uvedené. Též precisováno, že lhůta 6měsíční běží od účinnosti tohoto zákona.

Výbor ústavně-právní navrhuje senátu:

1. Aby přijal za své usnesení vládní osnovu zákona tak, jak ji ústavně-právní výbor podle zprávy ze dne 19. května 1921, tisk 760, resp. podle této zprávy ze dne 3. listopadu 1921 změnil a doplnil.

2. aby schválil resoluci, již ve zprávě ze dne 19, května 1921, tisk 760 vzpomenutou, jakož i další resoluci, podle níž >vláda se vyzývá, aby při zřizování znaleckých sborů podle §u 62 osnovy vzala zřetel na národnostní poměry<, a to vzhledem na ustanovení §u 128 ústavní listiny ze dne 29, února 1920, č, 121 Sb. z. a n., o ochraně menšin národních.

V Praze, dne 3. listopadu 1921.

Dr Frant. Soukup, v. r.,

předseda.

Dr Adolf Procházka, v. r.,

zpravodaj.

 

Zákon

ze dne .......192

o původském právu k literárním, uměleckým, hudebním a výtvarným a fotografickým dílům.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně;

Oddíl I.

Všeobecná ustanovení.

§ 1.

Tímto zákonem chráněni jsou původci literárních, uměleckých, hudebních a výtvarných, a fotografických děl, která byla uveřejněna (S 7 odst. 1) v obvodu Československé republiky, a to i v územích, která se stala nebo stanou jejími součástmi; dále původci takových děl, kteří jsou státními občany Československé republiky, nechť bylo dílo uveřejněno v jejím obvodě nebo v cizině či vůbec nebylo uveřejněno.

§ 2.

Díla jiných původců jsou chráněna, ať dosud nevyšla či byla uveřejněna v cizině, podle obsahu státních smluv anebo pokud jest zaručena v příslušném státě alespoň normální vzájemnost podle vládního prohlášení vyhlášeného ve Sbírce zákonů a nařízení.

§ 3.

Původské právo vztahuje se na dílo jako celek i na jeho části.

§ 4.

(l) Díly po rozum, tohoto zákona jsou všechny výrobky a výtvory z oboru literatury, umění hudebního neb výtvarného nebo vědy, ať byly jakýmkoli způsobem anebo v jakékoli způsobě zhotoveny nebo rozmnoženy.

(2) Jsou jimi zejména:

1. knihy, brožury, časopisy, dopisy nebo celé jejich sbírky, denníky a jiné soukromé záznamy neurčené pro tisk, jakož i jinaká slovesná díla z oboru literatury;

2. dramatická a dramaticko-hudební díla; choreografická, pantomimická, kinematografická nebo podobným postupem vytvořená díla pak, jsou-li pro svoje uspořádání jevištního příběhu nebo spojení předvedených příběhů zvláštními výtvory a byl-li děj ustálen pro jeviště jakýmkoliv způsobem;

3. literárním, uměleckým a vědeckým účelům sloužící kresby, plány, mapy, plastická zobrazení, náčrty, hlohy, fotografie a jiná zobrazení vědeckého nebo technického druhu i když se podle svého hlavního účelu nepovažují za umělecká díla;

4. přednášky a řeči pro poučení, zábavu nebo povzbuzení;

5. díla hudebního umění s textem anebo bez textu;

6. díla výtvarných umění jako sochařství, kresby, malby, grafického, ryteckého, medailleurského a plastického umění, uměleckého průmyslu, stavitelství, umění užitého, zahradního, výrobky zhotovené litografií a podobnými pochody, zeměpisné, místopisné, architektonické nebo vědecké plány a náčrty;

7. kinematografické snímky.

(3) Fotografickými díly po rozumu tohoto zákona jsou všechny výrobky a výtvory, při nichž bylo použito fotografického nebo jiného jemu podobného pochodu jako nutného pomocného prostředku.

§ 5.

(1) Zákony, nařízení, rozhodnutí úřadů, veřejné spisy a listiny, veřejné projevy, jakož i řeči a přednášky proslovené při jednáních a poradách o veřejných záležitostech nejsou o sobě chráněny. Chráněna jsou však vydání soustavně spořádaná nebo výkladem opatřená a souborná vydání veřejně proslovených řečí, posudků a jiných projevů; k těmto vyžaduje se svolení původcova nebo jeho právního nástupce.

(2) Ochrany nemají obchodní oznámení, cenníky, vysvětlení a návody, které se přikládají pro poučení odběratelů ku průmyslovým výrobkům, pak tiskopisy určené pouze potřebám denního, domácího nebo společenského života, leda by podle svého obsahu nebo způsobu měly povahu literárního neb uměleckého díla.

§ 6.

Jako původní díla chráněny jsou také bez újmy původskému právu na původním díle překlady, přizpůsobení (adaptace), hudební úpravy a jinaká samostatná zpracování literárních, a uměleckých hudebních a výtvarných děl, jakož i sbírky z těchto děl, jsou-li jednotným celkem (§ 29).

§ 7.

(1) Dílo jest uveřejněno toho dne, kterého bylo řádně (s vůlí oprávněného) učiněno přístupným veřejnosti bud samo nebo v rozmnoženině (napodobenině) t. j. poprvé veřejně rozšiřováno nebo za tím účelem vydáno, pokud se týče provozováno nebo vystaveno.

(2) Za vyšlé se považuje, jakmile byly jeho rozmnoženiny (napodobeniny) dány po právu do odbytu po živnostensku.

(3) Dílo výtvarného umění a fotografie považují se za vyšlé jen tehdy, když jejich rozmnoženina nebo napodobenina je podává v téže tvárné způsobě a podstatně nezměněné.

(4) Podle těchto ustanovení se posuzuje také místo, kde bylo dílo uveřejněno. Díla, která byla uveřejněna zároveň v obvodě, kde platí tento zákon, a mimo něj, považují se za uveřejněná v tomto obvodě.

§ 8.

(1) Původcem díla jest, kdo je vytvořil. Za původce překladu považuje se překladatel, a jiného zpracování, kdo je zpracoval.

(2) Přenese-li se literární nebo hudební dílo osobním, přednesem na nástroje sloužící mechanickému přednesu, pokládá se to za zpracování díla a jest původcem díla takto vytvořeného, kdo je do nástroje přednesl.

§ 9.

(1) K dílům vytvořeným společně několika osobami, při kterých nelze rozlišovati činnost jednotlivých osob vůbec aneb aniž by byla porušena celistvost díla, přísluší původské právo všem spolupůvodcům společně a nerozdílně. Dílem nakládati, tedy zejména rozhodovati o jeho vydání, rozmnožení, provozování mohou toliko všichni souhlasně. Nedohodnou-li se, rozhodne soud v řízení sporném, přihlížeje také k literárnímu, uměleckému a vědeckému zájmu spolupůvodců.

(2) Každý spolupůvodce má však o sobě právo, soudně stíhati porušení společného původského práva.

(3) O převodu podílu, který má každý z nich na původském právu, platí ustanovení §§ 18 a 19, věta 1.

§ 10.

(1) K dílům, která jsouce sestavena ze samostatných příspěvků několika spolupracovníků přes to tvoří jednotný celek, jest dvojí původské právo; k celku přísluší vydavateli, a není-li pojmenován, nakladateli, k jednotlivým příspěvkům jejich původcům. Tito vydávajíce své příspěvky o sobě jsou povinni, udati dílo, ve kterém původně byly uveřejněny.

(2) Spojí-li se literární dílo s hudebním nebo s vyobrazením anebo dílo výtvarných umění s fotografickým anebo taková díla s literárním anebo hudebním, považuje se i po spojení tvůrce každého za původce.

(3) Ku provozování opery nebo jiného díla hudebního umění k němuž patří text, má pořadatel zapotřebí toliko svolení toho, jemuž přísluší původské právo k hudební části.

§ 11.

(1) Uveřejňují-li právnické osoby veřejného práva nebo rázu jako vydavatelé poprvé dílo, na němž nejsou udáni původci, pokládají se za původce.

2) Skutečný původce může rok po tom, kdy byl příspěvek uveřejněn, jím valně nakládati, pokud není jinak ujednáno.

§ 12.

(1) Příspěvky, které jsou chráněny původským právem a byly vydány v občasných dílech (časopisech, ročenkách, kalendářích a j.), může původce naložiti v původní řeči jinak bez svolení vydavatelova, a nebyl-li udán, bez svolení nakladatelova teprve rok po tom, kdy příspěvek byl uveřejněn, leč by bylo jinak smluveno.

(2) O příspěvcích v jiných souborných dílech než občasných platí toto ustanovení, pokud původce neobdržel za příspěvek odměny.

§ 13.

(1) Pokud není dokázán opak, považuje se za původce vydaného díla ten, jehož pravé jméno jest jakkoliv udáno na rozmnoženinách anebo na dílu výtvarných umění nebo fotografickém nebo na jeho rozmnoženinách, u děl pak, která byla před vyjitím veřejně provozována nebo přednesena, ten, kdo při ohlášení veřejného provozování nebo přednesu byl označen za původce.

(2) Zejména stačí udati jméno na titulním listu nebo pod věnováním anebo předmluvou, na počátku nebo konci díla, u společných děl z rozličných příspěvků na počátku nebo konci každého příspěvku nebo v jejich obsahu, u příspěvků vycházejících v pokračování, na počátku nebo na konci celého díla. U děl výtvarných umění a fotografických stačí, je-li uvedeno jméno na díle samém anebo na podkladu, na kterém jest upevněno.

§ 14.

(1) Díla, která byla uveřejněna neuvádějíce pravého jména původcova, jsou bezejmenná nebo pod nepravým jménem vydaná (tajnojmenná). U nich jest vydavatel, a není-li udán, nakladatel oprávněn, hájiti práv příslušejících původci.

(2) Vydavatel, po případě nakladatel, mají bez dalšího důkazu práva právního nástupce bezejmenného nebo tajnojmenného původce.

(3) Za nepravé jméno se nepokládá, bylo-li k občanskému jménu připojeno jiné. Díla uveřejněná pod známým literárním aneb uměleckým jménem jako jménem původcovým jsou rovna dílům s pravým jménem.

§ 15.

(1) U fotografií zhotovených po živnostensku příslušejí původcova práva majiteli živnosti.

(2) Podobizny objednané za odměnu může objednatel nebo jeho právní nástupce sám rozmnožovati nebo dáti bezplatně rozmnožiti k vlastní potřebě nebo ku bezplatnému zcizení, ale je-li to dílo výtvarných umění, pokud jeho původce žije, jinou osobou nebo jiným postupem, než bylo původní dílo zhotoveno (§ 40. č. 2,); jinak zůstává vyhrazeno původcovo právo původci a jeho právnímu nástupci.

(3) U fotografických podobizen lze vykonávati výhradná oprávnění podle § 42 odst. 1. vždy jen se svolením zobrazené osoby; vyňaty jsou fotografické podobizny zhotovené k veřejným, úředním anebo vzdělávacím účelům. Zemřela-li zobrazená osoba, jest třeba do pěti let po její smrti svolení pozůstalého manžela a dětí, a není-li jich, rodičů, Toho není třeba, jde-li o osobu veřejně působivší neb o podobizny ze současných dějin, anebo o takové, jež nebyly zhotoveny na zakázku a jichž uveřejnění slouží vyšším uměleckým zájmům. Je uveřejniti jest však vyloučeno, dotýká-li se to oprávněných zájmů těchto příbuzných anebo bylo-li jimi důvodně zapověděno uveřejnění.

§ 16.

Původské právo a jeho výkon nejsou podmíněny tím, že byly splněny nějaké formálnosti; nezávisí také na tom, zda jest chráněno ve státě, k němuž náleží původce.

§ 17.

(1) Pokud přísluší původské právo původci, jeho dědici nebo právnímu nástupci, který nenabyl práva původského za úplatu, nemůže býti postiženo exekučními nebo zajišťovacími prostředky; exekuce na dílo samo jest vyloučena, pokud nebylo ještě uveřejněno nebo rozhodnutím osoby k tomu oprávněné k uveřejnění určeno. Přípustny jsou úkony ty proti nim jen na rozmnoženiny nebo napodobeniny již hotové, a díla výtvarného umění dohotovená na prodej a kde to zvykem, původcem vlastnoručně znamenaná a na všechny majetkové požadavky nabyté z původského práva. Při výkonu dbáti jest nehmotných zájmů původcových.

(2) Z exekuce proti jmenovaným jsou vyloučeny také formy, desky, kameny a jiná zařízení, jež jsou výhradně určeny k rozmnožování díla.

§ 18.

Původské právo přechází na dědice; odúmrtní právo se na ně nevztahuje.

§. 19.

Původce, nebo jeho dědic může smlouvou nebo pořízením na případ úmrtí jiným přenechati omezeně nebo neomezeně původské právo. Přes to zůstává původci nebo jeho dědicům původské právo, pokud jde o ochranu nehmotných původcových zájmů. Zanikne-li převedené právo v osobě singulárního nástupce nebo jeho právních nástupců před projitím ochranné lhůty, nabývá právo původcovo a jeho dědiců původního rozsahu.

§ 20.

Původce může již předem platně nakládati určitým dílem, které vytvoří. Ale smlouva, kterou někdo se zavazuje, že přenese právo ke svým budoucím dílům vůbec anebo k celému jich druhu anebo třeba jen k jednotlivému dílu, ale na dobu delší tří let, může býti kdykoliv vypověděna tou neb onou stranou. Zřeknutí se tohoto práva výpovědního nemá právního účinku. Nebyla-li smluvena kratší, jest výpovědní lhůta rok.

§ 21.

(1) Převede-li původce jakékoliv dílo (literární, umělecko-hudební a výtvarné, neb fotografické) do vlastnictví jiného, nepřevádí tím na něho bez zvláštní úmluvy ještě původského práva podle tohoto zákona.

(2) Převede-li však při dílu výtvarných umění nebo fotografickém rozmnožovací prostředek (formu, desku, dřevoryt apod.), má se za to, že převedl také rozmnožovací právo.

§ 22.

(1) Vlastník díla má sice trpěti, aby původce nebo jeho právní nástupce mohli vhodným způsobem vykonati právo původci příslušející, není však povinen dílo k tomu konci vydati.

(2) Bylo-li převedeno na jiného původské právo, nemá nabyvatel práva, něco připojiti, zkrátiti nebo jinak změniti na díle samém, jeho označení nebo pojmenování původce, pokud tu není úmluvy. Změněno může býti jen, co ani původce nemůže právem odepříti.

(3) Na díle výtvarného umění smějí býti jinou osobou vyznačeny původcovo jméno nebo značka jen s jeho svolením.

§ 23.

(1) Přenechal-li původce své dílo jinému za tím účelem, aby je vydal anebo veřejně provozoval, a nebylo-li jevištní dílo po tři léta provozováno jiné po dvě léta vydáno nebo provozováno od odevzdání úplného rukopisu nebo původního díla, aniž původce k tomu svolil anebo to zavinil, má původce nebo jeho právní nástupce právo domáhati se náhrady škody a mimo to buď od smlouvy odstoupiti anebo na jejím splnění trvati. Odstoupí-li od smlouvy, může dílem volně nakládati a také vrácení díla žádati, aniž by byl povinen vrátiti přijaté úplaty.

(2) Ustanovení prvního odstavce platí také, když nebylo rozebrané dílo, jež bylo přenechána k opětnému vydání, bez vůle a viny původcovy znovu vydáno po dvou letech ve lhůtě dodatečně dané.

(3) Díly jevištními a hudebními, která byla zadána ku opětnému provozování, může původce po třech letech od posledního provozování volně naložiti, ač-li nebyla smluvena kratší lhůta provozovací nebo nebyl dříve vyčerpán smluvený počet provozování.

(4) Původce nemůže se smlouvou zříci práv vyhražených mu podle předcházejících odstavců.

§ 24.

Kdo naloží neoprávněně, t. j. bez přivolení původcova nebo jeho právního nástupce (§§ 18-21) aneb osoby oprávněné hájiti původcových práv (§ 14) dílem způsobem vyhraženým tímto zákonem výlučně původci, poruší jeho právo a jest za to odpověden podle platných všeobecných ustanovení i podle zvláštních předpisů tohoto zákona.

§ 25.

(1) Dá-li někdo bez potřeby věcí odůvodněné dílu označení, zejména titul nebo vzezření díla jiného původce a je-li to způsobilým uvésti obecenstvo v omyl o totožnosti těchto děl, může původce onoho díla nebo jeho právní nástupce žádati náhradu škody.

(2) To platí též, bylo-li označení nebo vzezření díla tak nepatrně nebo nezřetelně změněno, že může obecenstvo postřehnouti tento rozdíl toliko při zvláštní pozornosti.

(3) Bylo-li však zúmyslně použito téhož anebo podobného označení nebo vzezření, nastává ochrana původského práva podle §§ 24 a 52.

(4) Jde-li zejména o postupné neb občasné dílo, může také původce onoho žádati u trestního soudu (§ 53), aby bylo zapověděno používati dále klamavého označení nebo vzezření díla jiného.

Oddíl II.

Obsah původského práva.

a) U literárních děl.

§ 26.

(1) Původce má výhradné právo dílo sám anebo jiným uveřejniti, rozmnožovati, překládati po živnostensku rozšiřovati, používati ho ku přenesení na nástroj pro poslech anebo ku podání obsahu kinematografií nebo podobným postupem, a pokud není dílo vydáno je veřejně přednášeti jakož i k tomu svoliti.

(2) Má také výhradné právo, díla jevištní a kinematografická (§ 4, č. 2), veřejně provozovati, dáti provozovati a k veřejnému provozování svoliti, ať bylá již uveřejněna či nikoliv, a pokud jde o literární díla, nechť jsou v původní řeči či v překladu; může dále od toho, kdo některé dílo veřejně provozuje nebo dává provozovati, požadovati přiměřenou odměnu (provozovací honorář).

(3) Není třeba, aby původce uveřejňuje dílo si vyhradil překlad nebo provozovací právo anebo zapověděl je přeložiti nebo veřejně provozovati.

§ 27.

(1) Stati uveřejněné v novinách mohou býti v jiných otištěny, není-li to výslovně zapověděno a nezkomolí-li se při tom jejich smysl. Vždy však musí býti udán zřetelně pramen. Stačí, je-li zápověď uvedena všeobecně na čelním místě těch kterých novin.

(2) Původci novinářských statí a jeho právnímu nástupci jest vyhrazeno právo, je vydati jednotlivě nebo souborně v samostatné knižní úpravě.

(3) Feuilletonové romány, novely a jiná pojednání zábavného, vědeckého, technického neb uměleckého obsahu uveřejněné v denních listech anebo v periodických časopisech nesmějí býti jinde otištěny bez původcova svolení, byť i nebyla výhrada podle odstavce 1 učiněna.

(4) Zprávy a telegramy politického obsahu, pak denní novinky a smíšené zprávy mohou z novin a časopisů býti jinde otištěny.

§ 28.

Zprávy a zápisky sebrané a rozmnožené za tím účelem, aby byly uveřejněny v denních listech, jsou potud chráněny, dokud jich neuveřejnil některý z listů k tomu oprávněných (§ 27, odst. 1.).

§ 29.

Dovoleno není, přímo ani nepřímo bez svolení přizpůsobiti dílo (adaptace) jako zpracovati román, novelu, báseň apod.v jevištní neb kinematografické dílo (zdramatisovati, zfilmovati) nebo naopak, pokud se tím nevytvoří nové samostatné dílo.

§ 30.

Původské právo poruší zejména kdo:

1. uveřejní dílo dosud neuveřejněné;

2. vydá výtah, zpracuje, zdramatisuje nebo zfilmuje dílo, když nové dílo podává v podstatě toliko původní nebo jeho části, nemajíc rázu původního samostatného díla;

3. veřejně provozuje bez svolení jevištní neb kinematografické dílo neb jeho zpracování nebo překlad anebo dílo zdramatisované;

4. otiskne dílo proti nakladatelské smlouvě;

5. zhotoví větší počet výtisků nebo rozmnoženin, než jest dovoleno nakladateli;

6. přenese dílo bez svolení na nástroj nebo příslušenství jeho, jež jsou určeny k mechanickému přednesu.

§ 31.

Původského práva neporušuje, kdo:

1. v samostatném literárním díle uvede doslovně jednotlivá místa nebo drobné části vydaného díla, udav původce nebo pramen;

2. převezme do samostatného literárního celku, který jest svým hlavním obsahem vědeckým dílem, v rozsahu ospravedlněném účelem toho jednotlivá drobná uveřejněná díla nebo jednotlivé náčrtky, kresby nebo napodobeniny vyšlých děl výtvarných umění toliko k vysvětlení textu, nepřesahuje-li převzatá část jedné třetiny, nejvýše však jednoho tiskového archu díla, z něhož byla převzata, a to použitého, a je-li tu pochybnost, posledního vydání.

Ke sbírkám, které byly uspořádány z děl několika původců kromě sbírek ke školní, vyučovací nebo kostelní potřebě (čítanek, učebnic, modlitebních knih a zpěvníků) vyžaduje se však souhlasu žijících původců. Vždy jest nutno udati původce nebo použitý pramen.

3. uvede prostě obsah uveřejněného díla nebo řeči (přednášky) veřejně proslovené udav původce;

4. otiskne již vydaná slova, náležející k hudebnímu dílu, buď ve spojení s hudebním dílem anebo toliko, aby jich bylo použito. při provozování a naznačí-li toto určení, a pojmenuje-li původce, pokud tento výslovně nezakázal takového použití. Vyňaty jsou však texty oratorií, oper, operet a zpěvoher vůbec;

5. zhotoví jednotlivé rozmnoženiny pro vlastní potřebu nemaje úmyslu je rozšiřovati a z nich získati příjmu;

6. použije ku veřejnému provozování řádně rozšířených zařízení sloužících k mechanickému přednesu.

7. vydá dopis nebo sbírku dopisů ve prospěchu veřejném nebo z důvodů zřejmě vyvažujících zájem původcův aneb oprávněných osob.

b) U hudebních děl.

§ 32.

(1) Původce má výhradně právo, dílo sám anebo jiným uveřejniti, rozmnožovati, po živnostenku rozšiřovati, veřejně i mimo jeviště provozovati a ho používati k mechanickému přednesu, jakož i k tomu svoliti,

(2) Není třeba, aby původce vydávaje dílo si výslovně vyhradil provozovací právo. Původci ručí v každém případě za odměnu za provozování ten, kdo veřejné jeho provozování pořádá.

§ 33.

(1) Původcům hudebních děl přísluší výlučné právo dovoliti, aby:

1. byla přenesena na nástroje zhotovené po živnostensku k veřejnému mechanickému přednesu;

2. byla veřejně provozována těmito nástroji.

(2) Na nástrojích anebo deskách, válcích a podobných součástkách, na nichž jest dílo rozmnoženo, buď označen původce díla.

(3) Původce jest oprávněn, domáhati se soudně zákazu, dílo provozovali, bylo-li přenesením pozměněno nebo zkomoleno.

(4) Má se za to, že takto dílo zpracoval, kdo je přednesl anebo při zařízeních po živnostensku zhotovených majitel živnosti.