Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1100.

Zpráva

imunitního výboru

o žádostech krajského soudu v Liberci, zemského trestního soudu v Brně hlavnoslužnovského úřadu ve Zvoleni, sedrie v Prešově, sedrie v Trenčíně a okresního soudu ve Svitavách za souhlas k trestnímu stíhání senátorů Hanuše Hartla pro zločin pobuřování podle § 65 a, b, tr. z., Josefa Luksche pro zločin pobuřování podle § 65 a tr. z., Josefa Jelínka a Josefa Luksche pro přečin schvalování nezákonných skutků dle § 305 tr. r., Františka Jessera pro. zločin pobuřování podle § 65 tr. z. a přečin podle § 302 tr. z., Václava Chlumeckého pro zločin pobuřování dle § 173 uh. zák. tr., Juraje Dúrčanského pro zločin pobuřování dle § 172 uh. zák. tr. a Julia Klimko pro zločin pobuřování dle § 172 uh. zák. tr. (Čís. předs. 3007, 2949, 2922; 2563, 2750, 1511/20 a 2323/21.)

Slavný senáte!

Imunitní výbor usnesl se, aby o žádostech shora zmíněných soudů a úřadů za vydání jmenovaných členů senátu vzhledem na totožnost politických poměrů, za nichž byly činy obviněným za vinu kladené spáchány a vzhledem na totožnost pohnutek, jež jmenované senátory k inkriminovaným činům vedly, konečně také pro úsporu práce, papíru a tisku, podána byla jen jedna kumulativní zpráva.

Co se objektivní podstaty činů obviněným za vinu přičtených týče, mají se věci takto:

ad senátor Hanuš Hartl.

Podle udání státní policie v Liberci konala se v Liberci 21. června 1920 večer slavnost slunovratu, při níž vystoupil jako řečník senátor Hanuš Hartl, z jehož řeči pronesené před několikatisícím zástupem zaznamenána byla přítomným zřízencem státní policie tato místa

"Republika Československá jest zbudována na samé zradě a nevěrnosti a německý lid, který jest proti své vůli do tohoto státu vtlačen, nepropůjčí se nikdy k tomu, takový stát podporovati. Vláda zamýšlí zákonem o válečných půjčkách německé obyvatelstvo republiky přivésti do záhuby. Řečník vyzývá majitele válečných půjček na státní půjčku ničeho neupisovati, jakož i placení daní státu odepříti. Řečník uváděl článek z novin, kdež se sokolstvo vyzývá, bičem onu cizí chásku, která prý se v naší zlaté Praze začíná opět roztahovati, až daleko za hranice vypráskat. Výrokem, že, bude-li německé obyvatelstvo násilím do záhuby svrhnuto, strhne také vládu, jakož i český lid s sebou, ukončil řečník svoji řeč a vyzval obecenstvo, aby se v tichosti odebralo domu."

ad senátor Josef Luksch.

Dle zprávy politického úřadu v Mor. Třebové konána byla dne 29. června 1921 ve Svitavách veřejná schůze lidu, při níž jako řečník vystoupil senátor Josef Luksch, z jehož řeči uváděna jsou tato místa:

"Vinu na neutěšených hospodářských, národních a politických poměrech připisuje míru Versaillskému (Teufelswerk von Versailles). Ani Češi nejsou spokojeni, jak ukazují schůze proti daním, telefonní investiční půjčce v Besedním domě v Brně za přítomnosti Engliše, pak v Olomouci, kde Pastyřík prý řekl, že v tomto státě jsou poměry horší než ve starém Rakousku. Pro Němce, kteří jsou úplně bez práva, je republika peklem. Zástupce republiky v Lissaboně, Uhlíř, prý řekl, že je historickým posláním naší republiky, udržeti tři miliony Němců v šachu. Poukazuje na komunisty, na Slováky (Juriga) říká, že Němci mohou vyčkati, až republika uzraje pro osud, jejž jí připraví vlastní národ slovenský. Žádný mír prý se nevyrovná tomuto na ukrutnosti. Kusy masa ze živého těla státu byly vytrženy bez ohledu, zůstává-li starý stát, neb je-li nově utvořený života schopný. Nazývá mír "Elendstes Flickwerk", následek ustavičná válka jako na Balkáně. Začátek lupičský vpád Poláků do Horního Slezska. Války se budou opakovati každých 10 let, jelikož rozmnožením států rozmnožily se zájmové protivy: Střední Evropa trpí nedostatkem surovin, obilnin, čehož má Amerika i Francie nadbytek. Ale my nemáme peněz. Hospodářské vyrovnání nenastane, pokud nedojde k revisi tohoto míru. My jsme vasalem Francie a musíme dle jejího přání vše zaříditi tak, abychom Německo učinili neškodným. Poukazuje dále na zájmové protivy dohodových států a připomíná vratkost politických spolků, ku příkladu: (poslední balkánská válka). První housle 70milionového národa německého nelze trvale ve světovém orchestru postrádati. Vzpomíná hospodářských výhod v tom ohledu krásného Rakouska, jehož neštěstím bylo pouze, že bylo státem národnostním, jak ostatně i naše republika a předpovídá i této z tohoto důvodu brzký zánik železnou rudu musíme dovážet až ze Švédska, následkem čehož železářský průmysl nemůže konkurovati. Hospodářské stroje laciněji a lépe koupíme v Německu a v Rakousku. Na uhlí a cukr není odbytu. Neplatíme sice válečné odškodné, ale t. zv. poplatek osvobození a děláme četníka ve Střední Evropě, což nás nutí k vydržování nákladného vojska. Ohledně účastí na sankcích proti Německu říkal: "Dagegen müssen wir protestieren, daß man deutsche Soldaten gegen deutsche Stammesgenossen führt." 190 obcí jižní Moravy přihlásilo se k Rakousku a bylo brutálně mocí (14 bodů Wilsonových nazývá obchodním úskokem) a na základě dějepisné lži (Memoir č. 3) přivtěleno k republice. "Solange wir nicht gleiche Rechte und Pflichten haben wie alle anderen, dann können wir nichts anderes als Hochverräter sein in diesem. Staate, wir können nicht bloß die Steuerzahler sein." Dále odvolává se na výrok Stránského ve Vídni, že stát, jehož zájmy nejsou totožnými se zájmy národa a jeho svobodou, nemá práva na existenci. Němci však nemají v republice práv, nýbrž pouze povinnosti. Ohledně daní říká, že je jich sice třeba ku krytí výdajů státních, nesmí se však dělati výdajů škodlivých pro státní hospodářství. Loňský rozpočet činí 17 miliard, naše dluhy 52 miliard. Podrobuje pak kritice jednotlivé položky:

1. Nucené hospodářství stojí 4825 milionů, t. j. 2225 K na jednoho obyvatele dle "Venkova". Rolníci se rozhodně postaví proti dalšímu trvání státního hospodářství, neboť je to moderní robotou, nehledě ani ke korupci a k finančnímu poškození státu. Dále rozbírá nový hospodářský plán Pětky, který vyjde co nejdříve asi cestou nařízení. Dle tohoto prohlašují se zemědělské výrobky sice za volné, ale stanoví se progressivní dávka obilnin dle celkové výměry orné půdy od 3 ha počínaje.

2. Druhou hlavní položku státních výdajů tvoří vojsko, jehož my máme poměrně příliš mnoho (150.000, Rakousko 300.000). Jeden muž stojí denně průměrně 43 K, tolik co ve starém Rakousku ministerský předseda.

3. Podpora nezaměstnaným je důsledkem vlivu soc. demokracie. Tato položka se zvětšuje stále a půjde-li to tak dále, nebudeme míti dělníků v tomto státě, nýbrž pouze nezaměstnané.

4. Položka pro úředníky, zřízence a bobečky. Časopis "Čech" prý uveřejnil článek, že nejsme schopni pro samostatnost. Velký počet lidí honí se po obročích. Spolehliví němečtí úředníci byli odstraněni, neschopní na jejich místo přijati."

Schůze měla klidný průběh.

ad sen. Josef Jelinek a Josef Luksch.

Dle zprávy četnické stanice ve Vlasaticích byly krátce přede dnem 12. října 1920, dnem to nastoupení nováčků do vojenské služby, rozeslány do jednotlivých obcí německých na Pohořelicku, Mikulovsku a jinam letáky, podepsané mezi jiným také senátory Josefem Jelinkem a Josefem Lukschem, v nichž rekruti jsou vyzýváni, aby nenarukovali a eventuelní trest přijali jako oběť pro německý lid.

ad senátor Josef Luksch.

Dle oznámení okresní politické správy ve Vyškově konala se dne 26. června 1921 v Rostěnicích schůze lidu, na kteréž promluvil senátor Luksch asi takto: "Dotknuv se otázky národností vzpomněl (krásného) Rakouska, kdy německá národnost byla semknuta, nyní ale, že Němci, ačkoliv jim byl slibován od dechů po převratě ráj, dostali se do pekla. Dostali prý se Němci do svazku Čsl. republiky násilím, nikoliv na základě svobodného hlasování. Smlouva trianonská a versaillská jsou "Teufelswerk", které pášou na Němcích ty největší násilnosti. Největším nepřítelem Němců byl Wilson a Lloyd George. Wilson musel jako poražený po převratě z Evropy utéci a Lloyd George sám zaujímá nyní vůči Německu stanovisko docela jiné (přátelské). Mezi jiným pronesl Luksch též: "A kdybych ihned spáchal velezrádu, řeknu: "Dokud budou Němci v Čsl. republice považováni za národ méněcenný, národ druhotřídní, dotud budou a zůstanou zde velezrádci."

Pojednal dále o daňových předlohách a dotkl se poněkud zbytečných prý vydání na zahraniční propagandu, která jest prý lživá, neboť tvrdí, že Němci prý jsou rádi v Čsl. republice a pod.

Dále promluvil o militarismu, pravě, že Čsl. republika, ačkoliv má pouze 14 milionů obyvatel, drží takový stav vojska jako Amerika se 100 mil. obyvatel, vypočítal, že jeden voják stojí Čsl. republiku 15.000 Kč ročně a na celé vojsko vynaloží se ročně zbytečných prý 5 miliard Kč. Němečtí příslušníci vojska v Čsl. republice za všecko utiskování měli prý by obrátiti někdy zbraně proti vlastním bratřím, k nimž lnou celou duší.

Dohoda páše prý na Německu velké násilnosti, neboť blokáda, obsazování území a pod. jsou válečnými prostředky, které se budou dohodě někdy mstíti.

O pozemkové reformě, zmíniv se, prohlásil, že zde se zabírá skoro jenom německý majetek, který dostanou čs. legionáři a pouze Čechové.

Ku konci vybízel účastníky, aby trpělivě čekali, že německá chvíle nadejde zase, by však se utiskovat nedali a pamatovali, že jsou Němci, které pokládá celý svět za národ stojící na nejvyšším stupni vzdělání."

Po řeči této přečetl představený obce resoluci, ve které příslušníci německé národnosti hejtmanství Vyškovského protestují proti velkým daním.

ad senátor František Jesser.

Na veřejné schůzi konané dne 12. května 1921 ve Svitavách vystoupil vedle poslanců Budiga a Baerana senátor Jesser a žádal, aby se všemi prostředky znemožnilo otevření české školy měšťanské ve Svitavách a aby bylo zamezeno zabavení místností pro tuto školu ve Sponnerově domě, Deutschböhmen a Sudetenland musejí být čistě německé. Musíme se organisovat, abychom přesně věděli, kde Češi vězí. Ti musí ven. Vývoj Čechů můžeme znemožniti jen tím, když odstraníme všecky české dělníky, české služky, české učně. Nepodporujte českých živnostníků, českých obchodníků. Nepronajímejte bytů Čechům. Netrpme, aby do německých krajin byli dosazováni čeští úředníci, zřízenci, četníci, legionáři. Ti musejí všichni ven: Musíme zakupovat objekty, jež mají býti zakoupeny Čechy. Češičekali na své osvobození 300 roků, my nebudeme čekati ani 30 roků. Nejsme žádná menšina, jsme většina. Máme kol do kola své bratry. Neuznáváme Masaryka jako presidenta, nýbrž známe jej jako zrádce vlasti. Vystoupiti nyní násilně proti některému Čechovi mohlo by jen poškodit naši věc. Střádejte své síly pro rozhodný okamžik. Potom všichni na palubu lodi, která nám přinese svobodu. S československou republikou jsme vázáni jen hospodářsky. Naše srdce a naše city patří Německu. Ať žije císař Vilém, ať žije Karel!

ad senátor Václav Chlumecký.

Dne 12. září 1920 odpoledne pořádal senátor Vác1av Chlumecký veřejnou schůzi ve Velké Luce, na které se jako řečník vyslovil, "že stojime pred prevratom v našej republike, že príde vláda proletariátu, že pri tom pomožú aj ruskí bolševici, jestli to nepójde po dobrom, že si to vydobia násilim, že sú ruskí bolševici za chrbátom, že proletariát celú Europu obsadí."

ad senátor Juraj Dúrčauský.

Na veřejné schůzi pořádané dne 15. srpna 1920 v Púchově mluvil vedle poslance Hlinky také senátor Dúrčanský, a to velmi agresivně proti mlecím předpisům, uvedl, že zákon o volném zásobování je již dávno hotový, že však ho ministři dosud nevydali, by lid volně bez lístku mlel a kdyby jim vtom bráněno bylo, by se též hromadně bránili, že vláda žádá od nás vojáky, nechť však dá lidu napřed chléb, by lidé neseli obilí, jen len a konopí, že vláda nařizuje rekvirovat obilí, toto nechá pak zavézti do Čech a Slovákům nechá dovézt amer. červivou zkaženou mouku a řekne "Slováku žer", aby Čechy hleděli dostat ze Slovenska ven.

Průběh schůze byl klidný.

ad senátor Julius Klimko.

Při veřejné schůzi konané dne 11. července 1920 v Lenešanech nabádal senátor Klimko posluchačstvo, aby se postavilo a ozbrojilo proti chystanému rekvirování obilí a aby chtělo jen těch českých úředníků, které oni sami chtějí a ne kteří se jim na Slovensko pošlou.

Ve všech shora uvedených případech žádají příslušné úřady za udělení souhlasu ku stíhání dotyčných senátorů pro zločiny a přečiny pobuřování dle §§ 65, 302 a 305 tr. zák., jakož i dle § § 172 a 173 uh. zák.

Imunitní výbor usnesl se navrhnouti sl. senátu odepření tohoto souhlasu, a to z těchto úvah:

Věrojatně není věcí imunitního výboru resp. senátu, aby v otázkách imunity zkoumal ať po stránce materielní ať po stránce procesuální, zdali dotyčný senátor inkriminovaného skutku se dopustil čili nic. Jistě není zákonodárný sbor asylem pro pachatele zločinů, přečinů a přestupku. Imunita pro skutky mimo parlamentní porady spáchané nesahá dále, než tam, kde vzniká podezření, že se trestající moci, vládě podřízené, o to jedná, znemožniti členu parlamentu jeho další parlamentní činnost a zbaviti takto vládu nepohodlného odpůrce. V takových případech musí parlament státi na stráži neodvislosti a svobody svého člena a bude tudíž bedlivě zkoumati, má-li dáti svolení ku stíhání čili nic. Této bedlivosti je tím více třeba, když jde o delikty politické. A uváží-li se poměry, v jakých se nalézají všichni shora řečení senátoři k nynější vládě a k celému vládnímu systému, pak nesmí ani stín podezření nastati, že by mohlo v zájmu vládního pohodlí dojíti ku persekuci oposičních senátorů. Proto jest v těchto případech nutno zkoumati žádosti za vydání i po stránce meritorní.

V tomto směru nelze neuznati, že skutky shora vylíčené zakládají zajisté objektivní podstatu trestních skutků shora blíže naznačených. Avšak imunitní výbor, zkoumaje subjektivní povahu oněch skutků, činil tak s vyššího i hlubšího hlediska, než je ono, jež poskytuje slovné znění zákona státnímu návladnímu. Německý básník Schiller praví ve svém díle o třicetileté válce, že jest velmi těžko ve vřavě rozvášněných stran rozpoznati hlas pravdy, avšak v případech této imunitní aféry zdá se, že imunitní výbor pravdu nalézá, když postrádá ve všech shora naznačených činech onoho opravdivého, zlého úmyslu, jehož jest k trestnosti zapotřebí.

Všednímu výkladu zákona jeviti se bude obyčejně z činu samého také úmysl pachatele. Ve shora naznačených případech však imunitní výbor tohoto zlého úmyslu nenalezl. Zlý úmysl jest vnitřní předsevzetí ke spáchání nějakého jistého trestního činu a jeví se tím, že pachatel onen úspěch trestného činu opravdově chtěl. Ke zločinu nestačí, aby předvídáno býti mohlo, že nějaké zlo povstati může, nýbrž žádá se také, by zlo bylo opravdově obmýšleno a aby bylo opravdově předvídáno, že zlo vznikne nebo vzniknouti může. Jestliže pachatel jednal jen naoko, jestliže ku př. oposiční řečník na schůzi nechce ve skutečnosti a opravdově pobuřovat a revoltovat, nýbrž chce jen před svým posluchačstvem vypadat jak radikální oposičník a jestli tedy jeho konečným cílem jest, aby dobře zaopatřil svůj mandát, pak nekryje se úmysl jeho se skutečným a opravdovým zlým úmyslem, jakého vyžaduje skutek normovaný §em 65 trestního zákona.

Ve starém Rakousku stávalo se často, že lidé, kteří chtěli býti na zimu zaopatřeni, dopouštěli se zločinu urážky Veličenstva. Při správném výkladu zákona neměli je soudové pro tento zločin odsuzovati.

Shora naznačení členové senátu vědí velmi dobře, že obyvatelstvo chce, aby zavládl opět mír, klid a pořádek, jediný to stav, kterýž zaručuje možnost práce, výroby a výdělku. Význačný liberální časopis "Westminster Gazette", jenž po 29 let vycházel jako večerník, vyšel onehdy poprvé jako ranní list. Ministerský předseda Lloyd George zaslal do prvního čísla článek, v němž novému podniku přeje zdaru a velebí vždy slušnou kritiku, již "Westminster Gazette" prováděla ve veřejných záležitostech. Vyslovuje naději, že list v tomto směru bude pokračovati i nadále, jsa "věrným přítelem míru v zemi i v zahraničí. Světu jest nyní v prvé řadě třeba skutečného míru". Též vůdce neodvislých liberálů Asquith věnoval listu článek podobného smyslu. Obyvatelstvo naší republiky bez rozdílu národností jest částí tohoto světa.

Proto také vidíme, že průběh takřka všech těch veřejných schůzí je klidný a někteří, sebe radikálnější řečníci ku konci svých řečí vybízejí lid, aby se v klidu odebral domů. Tak nejednají opravdoví revolucionáři. V žádné dosavadní demonstraci proti veřejnému pokoji a řádu - jmenovitě v takových, jež měly nebezpečný ráz - neviděli jsme ani německé ani komunistické poslance neb senátory v čele.

Jestliže senátoři Jelinek a Luksch vyzývají nováčky přede dnem 12. října 1920, aby nenarukovali a eventuelní trest přijali jako oběť pro německý lid, pak nelze pochybovati o tom, že i v tomto případě nebylo opravdového úmyslu docíliti věcného úspěchu, neboť oba tito senátoři mají ve svých volebních okresech v rodinách vojenských branců tolik přátel a známých, že by snadno tohoto úspěchu docílili, kdyby za tímto účelem soukromě agitovali. Skutečně není také ani jednoho případu známo, že by na jižní Moravě některý nováček nebyl nenarukoval.

Senátor Hartl jest státním úředníkem a ví zcela dobře, že by stát musel zastaviti platy státním úředníkům, kdyby obyvatelstvo odepřelo placení daní, k čemuž on nabádal. Nuže, není myslitelno, že by se řečník chtěl opravdově vystavit nebezpečí vyhladovění a nelze tudíž jeho řeč a zlý úmysl bráti opravdově. Senátoru Lukschovi jest zcela dobře známo, že dnes oněch 190 obcí jižní Moravy, o nichž mluvil, děkují Pánu Bohu a míru Versailleskému, že nesdílejí nouzi a bídu Rakouska. Po jeho velice radikální a revoluční řeči v Rostěnicích přečetl představený obce resoluci, na jejíž sestavení měl jistě pan senátor rozhodující vliv a ve které bylo pouze protestováno proti velkým daním. Opravdová velezrada nepřestává na pouhém protestu proti velkým daním. S tím srovnati se může i loyální občan. Tato resoluce jest pádným dokladem pro správnost střízlivého nazírání imunitního výboru na podobné řeči:

Jestliže senátor Jesser snaží se připnouti osud Němců na ztracené existence císaře Viléma nebo Karla, nebude zajisté nikoho, kdo by v takovémto počinu hledal ještě opravdivost.

Stejně pohlížeti lze na inkrimované výrony senátorů Václava Chlumeckého, Juraje Dúrčanského a Julia Klimko. Jestliže senátor Chlumecký svému posluchačstvu předkládá názor, že "stojíme pred prevratom v našej republike, že pri tom pomozú aj ruski bolševici, že sú ruskí bolševici za chrbátom, že proletariát celú Europu obsadí", pak nespadá taková řeč do kriminalistiky, nýbrž do politické pathologie naší doby.

Imunitní výbor vzhledem na shora naznačené důvody usnesl se učiniti návrh:

Slavný senáte, račiž odepříti žádaný souhlas krajskému soudu v Liberci k trestnímu stíhání senátora Hanuše Hartla; zemskému trestnínu soudu v Brně k trestnímu stíhání senátorů Josefa Luksche a Josefa Jelinka; okresnímu soudu ve Svitavách k trestnímu stíhání senátora Františka Jessera; hlavnoslúžnovskému úřadu ve Zvoleni k trestnímu stíhání Václava Chlumeckého; sedrii v Trenčíně k trestnímu stíhání senátora Juraje Dúrčanského a sedrii v Prešově k trestnímu stíhání senátora Julia Klimko.

V Praze, dne 15. listopadu 1921.

Dr. Ot. Krouský v. r.,
místopředseda.

Dr. Adolf Stránský v. r.,
zpravodaj.