Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

I. volební období.

4. zasedání.

 

Tisk 1101.

 

Zpráva

 

výboru ústavně-právního

o vládním návrhu (tisk 1050),

týkajícím se zákona, kterým se upravuje povinnost vrátiti neb vydati věci movité ve prospěch cizích států k jich požadování oprávněných.

 

Ústavně-právní výbor senátu projednal dne 3. t. m. svrchu uvedený vládní návrh a shledav jej celkem správným, změnil pouze stylisaci jednotlivých paragrafů a přičinil některé dodatky. Nutnost této osnovy zá­kona vyplývá z mezinárodních smluv, kte­rými se republika Československá zavázala k restituci statků, práv a zájmových úča­stenství, o níž je řeč v čl. 297 lit. a), f) a čl. 238 mírové smlouvy Versaillesské, v čl. 249 lit. a), f) a čl. 184 mírové smlouvy St.-Germainské a čl. 232 lit. a), f) a čl. 168 mírové smlouvy Trianonské, a sice vůči všem t. zv. cessionářským státům bývalé monarchie rakousko-uherské podle § 2 smlouvy mezi těmto státy v Sèvres, dne 10. srpna 1920 podepsané a vůči Francii podle čl. 1. úmluvy ze dne 18. ledna 1921 a č. I. protokolu o jejím podpisu. Závazky smluvních států jsou vzájemné.

 

Tyto mezinárodní smlouvy musí býti ce­stou zákonodárnou uvedeny v soulad s vnitrostátním řádem a proto navrhuje se osnova tohoto zákona, který je povahy rámcové.

 

Svrchu zmíněné závazky budou praktickými, hlavně co do věcí movitých, jak zná­mo ze zkušenosti a jak i vyplývá z textu mezinárodních smluv, kde se mluví o odvle­čených zabavených neb sekvestrovaných penězích, dobytku, předmětech jakéhokoli druhu a ceninách.

 

K jednotlivým paragrafům dlužno připo­menouti:

 

§ 2 stanoví v souhlasu s § 109 Ústavní li­stiny, že za věci vydané má býti zpravidla poskytnuta náhrada.

 

Náhrada tato jest určena v těch přípa­dech, kde půjde o vydání prostředků vý­robních, na př. strojů a pod., výhradně k to­mu, aby byly opatřeny náhradní prostředky (potřeby) výrobní a zajistiti tudíž neruše­ný běh hospodářského podniku, jemuž se výrobní prostředky odnímají. Stejný účel má ustanovení, že jest dbáti toho, aby pro­voz podniku vydáním věci netrpěl. Státní kontrole jest vyhrazeno, aby se přesvěd­čila o použití peněz v náhradu vyplacených a zajistila tak další běh závodů odnětím hospodářských prostředků postižených.

 

Při opatření náhradních prostředků vý­robních může se jednati i o jiné stroje než ony vydané, zejména s hlediska jiných modernějších pracovních method, tak že ná­hradu je dlužno pojímati v širším smyslu.

 

Naprosto žádná náhrada nemá připad­nouti ve shodě s všeobecnými principy právním držitelům věcí v § 1 osnovy dotče­ných, kteří nejsou jich držiteli bona fide.

 

§ 3 má zajistiti soupis věcí pod § 1 spa­dajících a zabezpečiti restituci jejich proti oněm držitelům, kteří by ji chtěli snad zmařiti vývozem věcí v § 1 zmíněných. Ne­vyhovění povinnosti přihlašovací postaveno je pod sankci snížení náhradní sumy a hra­zení nákladů řízení.

 

§ 4 stanoví způsob zjištění na místě sa­mém a povinnost předložiti všechny listiny k nabytí takových věcí se vztahujících a to též za tím účelem, aby bylo možno zjistiti bezvadné držení nynějších držitelů a pří­padný podklad pro určení náhrady.

 

Zvláštní resoluce k tomuto paragrafu se vztahující ukládá orgánům státním, aby oprávnění zde jim daných používali způso­bem šetrným a vyvarovali se všech pří­krostí.

 

§ 5 stanoví zásady řízení. Ve vládním návrhu uvedená slova v závorkách "ad­ministrativní vrchnost" byla vypuštěna. Rovněž tak v následujícím § 6 slova: "ad­ministrativní policejní vrchnost".

 

Až dosud ve více zákonech a v mnohých nařízeních se těchto termínů v závorkách na vysvětlení užívalo. Výboru zdá se býti vhodnějším, upozorniti v důvodové zprávě na význam termínů "politický úřad II. sto­lice a I. stolice" na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

 

Při výrazu "politický úřad I. stolice" mohly by tam přijíti v úvahu:

 

1. V okresech služnovských: úřady služ­novské,

2. ve městech s regulovaným magistrá­tem: magistráty,

3. ve městech s právem municipálním magistráty.

 

Pokud se týče případů, kde politické úřa­dy I. stolice konají trestní pravomoc (§ 6), jsou to na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle § 13 zák. čl. XX. z r. 1901:

 

1. v malých a velkých obcích úřady služ­novské,

2. ve městech s regulovaným magistrá­tem a ve městech s právem municipálním městský policejní kapitán nebo jeho námě­stek, v případě jich zaneprázdnění úředník agendou tou od magistrátu pověřený.

 

Politickým úřadem II. stolice je na Slo­vensku a v Podkarpatské Rusi rozuměti župan.

 

Doporučovalo by se, aby zvláštním naří­zením vlády byly tyto kompetenční poměry politických úřadů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jednou v celistvosti zjiště­ny by nebylo potřebí v zákonech užívati termínů se stanoviska demokratického ne­sympatických, jako administrativní vrch­nost a administrativní policejní vrchnost. Tím by se také zjednodušila zákonodárná dikce.

 

§ 6 ustanovuje trestní sankce pro poru­šení předpisů této osnovy.

 

§ 7 obsahuje zmocnění vlády, aby na zá­kladě tohoto rámcového zákona vydala po­drobnější předpisy o řízení a zvláště o vyměření náhrady a to podle obdoby zákonů o vyvlastnění.

 

Důvodem tohoto ustanovení jest okol­nost, že stanovení této náhrady závisí od dohody s vládami druhých smluvních států, a v případě úmluvy s Francií podle jejího čl. 1. in fine od dorozumění s Německem. Příslušná jednání byla již s některými stá­ty započata, nejsou však dosud skončena. Dalším důvodem tohoto ustanovení jest, že zdá se vhodným předběžně vyslechnouti zá­jemníky.

 

S tímto odůvodněním navrhuje ústavně­právní výbor, aby senát schválil: I. osnovu tohoto znění:

 

Zákon

ze dne................................................................................192.....,

kterým se upravuje povinnost vrátiti nebo vydati věci movité pro státy oprávněné k jich požadování.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Držitelé věci movitých, které stát Česko­slovenský jest povinen (- na základě jím uzavřených mírových smluv, ukončujících světovou válku a mezinárodních smluv, které směřují k jejich provedení nebo jsou v sou­vislosti s nimi -), vrátiti nebo vydati jinému státu, jsou povinni vydati ony věci státu Československému podle ustanovení tohoto zákona, bude-li oprávněný stát žádati jich vrácení nebo vydání.

 

§ 2.

 

(1) Za věci vydané poskytnouti jest zpra­vidla náhradu.

 

(2) Nabyl-li kdo věcí bezprávně anebo mohl-li při náležité opatrnosti věděti, že věci bylo nabyto bezprávně, nemá nároku na ná­hradu.

 

(3) Jde-li o věci, jichž jest k dalšímu pro­vozování živnosti nebo podniku nezbytně třeba, budiž dbáno toho, aby provoz podniku vydáním věci netrpěl.

 

(4) Nevyhověl-li držitel povinnosti přihla­šovací podle § 3 tohoto zákona, budiž mu náhrada, - má-li na ni nárok, - vyměřena částkou o třetinu nižší. Mimo to bude povinen nahraditi veškeré útraty celého řízení, vzešlé opomenutím přihlášky.

 

(5) Náhrada za odvedené výrobní pro­středky bude vyplacena pouze na opatření náhradních prostředků výrobních.

 

§ 3.

 

Vláda se zmocňuje, aby pro věci podle § 1 požadované, stanovila nařízením povinnost jejich držitelů přihlásiti je k soupisu ve sta­novené lhůtě a aby vydala zákaz jejich vý­vozu.

 

§ 4.

 

Držitelé věcí, o kterých lze z okolností zná­mých příslušným úřadům míti za to, že spa­dají pod ustanovení.§ 3, jsou povinni dovo­liti úředním orgánům přístup do místností nebo na pozemky, kde tyto věci jsou, dovoliti prohlídku a zjištění jejich totožností a před­ložiti doklady o jejich nabytí. K této prohlíd­ce možno přibrati bývalé držitele nebo jejich nástupce neb zástupce.

 

§ 5.

 

O povinnosti k vydání věci rozhodne s ko­nečnou platností politický úřad II. stolice po vyšetření, k němuž může zmocniti politický úřad I. stolice. Výkon nálezu o vydání věci náleží politickému úřadu I. stolice.

O výši náhrady rozhodne okresní soud, v jehož obvodu věc leží, v řízení nesporném, vyslechna znalce.

 

§ 6.

 

Porušení povinností uložených v tomto zá­koně a v nařízeních vydaných na jeho zá­kladě trestají úřady politické I. stolice pokutou do 20.000 Kč, a v případě nedobytnosti vězením do 1 měsíce, bez újmy následků uve­dených v § 2, odst. 4.

 

§ 7.

 

Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala podrobnější předpisy o řízení podle tohoto zá­kona a o vyměření náhrady podle období zá­konů o vyvlastnění.

 

§ 8.

 

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlá­šení. Provedením jeho se pověřují ministři věcí zahraničních, vnitra, spravedlnosti a financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

 

II. resoluci:

Vládě se ukládá, aby oprávnění v § 4 úředním, orgánům propůjčených používalo se způsobem šetrným a aby se bylo vyvarováno všech příkrostí.

 

V Praze, dne 3. listopadu 1921.

 

Dr. Fr. Soukup v. r.,
předseda.

Dr. Jar. Brabec v. r.,
zpravodaj.