Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1921.

1. volební období.

4.zasedání.

Tisk 1125.

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 11. srpna 1921, čís. 270 Sb. z. a n. o úpravě veřejného zásobování obilím a mlýnskými výrobky pro hospodářské období 1921/22 přiznává v zásadě nárok na veřejné zásobování od 4. září 1921 do 30. července 1922 osobám nemajetným, t. j. podle tohoto nařízení těm, u kterých při jednočlenné domácnosti měsíční příjem nepřesahuje 1.000 Kč, neb týdenní příjem 230 Kč, při dvou až čtyřčlenné domácnosti nesmí tento příjem býti větší, než 1.500 Kč měsíčně neb 350 Kč týdně, při pěti a vícečlenné domácnosti nesmí měsíční příjem přesahovati 2.000 Kč a týdenní příjem 400 Kč.

Osoby, mající příjem větší, jsou z veřejného zásobování vyloučeny, právě tak jsou vyloučeny - bez ohledu na výši jejich příjmů:

a) držitelé pozemků, z nichž plodinový výnos stačí k úhradě vlastní potřeby na jistou minimální dobu, podle místních poměrů blíže stanovenou příslušnou zemskou politickou správou; dále pak majitelé nemovitého majetku a cenných papírů, pokud jim politický úřad I. instance nepřiznal pro jeho nepatrnou výnosnost výminečně nároku na veřejné zásobování;

b) domácnosti a osoby, mající možnost získati obilí, resp. mlýnské výrobky výměnou za své zboží, výrobky neb úkony;

c) osoby, jimž podle příjmové hranice náleží právo na veřejné zásobování, ale ve skutečnosti již zásobené.

Účelem výše citovaného nařízení jest beze sporu zajistiti zásobování mlýnskými výrobky osob nemajetných, jichž příjem nepřestupuje stanovenou hranici a dosud nezásobených, aby nebyla ohrožována jejich existence. Pro uplatnění nároku na veřejné zásobování není však pouze rozhodující jen výše příjmu, ale i pohotové zásoby jednotlivých domácností.

Poslední dobou pronikly do veřejnosti zprávy, z nichž je patrno, že nařízení výše citované provádí se v praksi tendenčně, a že nešetří se zásad v něm obsažených a nárok na veřejné zásobování přiznává se i těm, kterým podle tohoto nařízení nepatří. Tak uvádí se na př., že počet osob zásobovaných ze státních přídělů, dostoupil již výše asi 6,000.000 lidí, což je cifra na náš převážně zemědělský a 13.000,000 obyvatel čítající stát křiklavě vysoká.

Podle toho měla by značná část obyvatelstva toliko příjem do 1.500 Kč, nejvýše 2.000 Kč měsíčně.

Je proto oprávněná obava, že při přiznávání nároků na veřejné zásobování není postupováno dosti nestranně a že nešetří se platných ustanovení na úkor celého státu.

Podepsaní ani nechtějí sdíleti názor, že mnohé obecní úřady přiznávají nárok na příděly z veřejného zásobování z důvodů volebních každému svému stoupenci, aniž by zkoumali přesně, zda žadatel podle platných předpisů má na veřejné zásobování právo, či ne.

Je pochopitelno, že tyto poměry působí veliké rozhořčení a rozruch v prvé řadě mezi zemědělci, kteří jsou povinni právě tomuto veřejnému zásobování přinášeti těžké finanční oběti a dodávati obilí se ztrátou 200 Kč na každém metrickém centu oproti cenám platným ve volném obchodu.

Toto rozhořčení je tím větší, že většina zemědělců nemá měsíčního příjmu více, jak 1.500 Kč, resp. 2.000 Kč a přece tito drobní zemědělci jsou nuceni dodávati obilí pro zásobování těchto 6,000.000 lidí "s malými" příjmy.

Zemědělci těžce nesou, že nemají možnost kontrolovati, co se děje s obilím, které oni státu odevzdali a zda toto skutečně slouží pro zásobování nemajetných vrstev. Je ovšem dána možnost, aby každý občan dle 4. odst. § 5., nař. č. 270 Sb. z. a n. mohl udati případ neoprávněného odběru chlebovin. Avšak této možnosti v praksi se jistě málo používá, protože svádí k denunciaci a rovná se práci detektiva. Občanstvo sahá také k tomuto prostředku velmi málo zvláště proto, že vidí, že trestní ustanovení jmenovaná v § 16 tohoto nařízení se ve skutečnosti neprovádějí. Konsument, dávající se podvodně živiti na státní útraty a na účet opravdové chudiny, je-li vůbec dopaden, nahradí státu pouze skutečně utrpěnou škodu, t. j. zaplatí mu rozdíl ceny skutečně odebraných výrobků, za kterou se prodávají ve volném obchodě a oné, kterou platí stát. Skutečnost tato je tím křiklavější, že na zemědělcích, kteří nedodali často nemožně vysoký předpis kontingentu, vymáhají se pokuty 1.000 Kč za každý nedodaný metrický cent.

Tyto nezdravé poměry způsobují mezi zemědělci značné rozechvění a podrývají víru v státní spravedlnost.

Proto navrhují podepsaní:

Senáte Národního shromáždění R. Čs. račiž se usnésti:

Vládě se ukládá:

1. By neprodleně dala přezkoušeti oprávněnost nároků osob, které žádají, resp. požívají výhod veřejného zásobování podle vládního nařízení ze dne 11. srpna 1921, čís. 270 Sb. z. a n., a o výsledku podala ihned senátu zprávu;

2. by ihned doplnila nařízení citované sub. 1. v tom smyslu, že do komisí v § 4. a 5. zmíněných povolávají se v úměrném počtu též zástupci zemědělských producentů.

Po stránce formální budiž návrh náš přikázán výboru iniciativnímu a pak národohospodářskému.

V Praze, 14. prosince 1921.