Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1921.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1126.

Ústavně-právní výbor schválil usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1299), kterým se částečně mění § 3 zákona ze dne 13. března 1919, č. 139 Sb. z. a n., a navrhuje senátu ku přijetí tento zákon a resoluci.

ze dne......................................1921,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 13. března 1919, č. 139 Sb. z. a n., mění se takto:

§ 3. zní:

Sbírka zákonů a nařízení vychází v jazyku státním, oficielním, t. j. československém. (§ 1. zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n.)

Právní ustanovení vyhlášená ve Sbírce zákonů a nařízení ve znění českém uveřejňují se ve znění slovenském v Úradných Novinách; právní ustanovení vyhlášená ve Sbírce zákonů a nařízení ve znění slovenském uveřejňují se ve znění českém v Úředním listě Československé republiky. Avšak pouze znění české nebo slovenské uveřejněné ve Sbírce (odst. l.) jest původní.

Sbírka vychází také, pokud možno současně s původním zněním, v úředním překladu německém, polském, maďarském a v úředním překladu do onoho jazyka, který ustanoví sněm Podkarpatské Rusi podle § 6. zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n.

Sbírka vydává se v postupně číslovaných částkách, z nichž každá obsahuje v čele označení dne, kdy bylo rozesláno původní její znění; tento den platí za den vyhlášení.

Jednotlivé vyhlášky ve Sbírce se opatřují běžnými čísly, jejichž řada se uzavírá koncem každého kalendářního roku.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení; ustanovení § 3. o úředním překladu do jazyka polského a maďarského dnem 1. ledna 1922.

Provede jej ministr vnitra.

Původním (autentickým) zněním všech právních ustanovení vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a nařízení jest podle § 3 zák. z 13. března 1919, č. 139 Sb. z. a n., kterýžto zákon nahradil zákon z 2. listopadu 1918, č. 1 Sb. z. a n., pouze znění české.

Avšak tak zvaný jazykový zákon ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., ustanovuje v § 1, že jazyk československý jest státním, oficielním jazykem Československé republiky a staví tedy jazyk český a slovenský v životě státním na roveň.

Bylo tedy zapotřebí odstraniti tento stav a uvésti zákon, jímž se upravuje vyhlašování zákonů a nařízení v souhlas s jazykovým zákonem. Podle navrhovaného zákona budou se střídati ve Sbírce z. a n. původní texty české i slovenské, a sice podle toho na jakém znění zákona usneslo se Národní shromáždění nebo v jakém znění vyhlásí vláda státní smlouvy a ústřední státní po případě zemské úřady svá nařízení.

Tím odstraňuje se úřední překlad slovenský z původního znění českého a pouze v těch případech, ve kterých české znění ve Sbírce z. a n., bude původním, uveřejní se ve znění slovenském v Úradných Novinách a naopak právní ustanovení vyhlášená ve Sbírce z. a n. ve znění slovenském uveřejní se v českém Úředním listě ve znění českém.

Ve Sbírce z. a n. uveřejněna bude ta která právní norma vždy jen buď česky nebo slovensky a znění toto bude původním.

Vedle úředního překladu německého bude pokud možno současně s původním zněním ve Sbírce vycházeti též úřední překlad polský a maďarský a až si ustanoví sněm Podkarpatské Rusi svůj jazyk, též úřední překlad v tomto jazyku.

Jen takto mohou vejíti právní ustanovení v nejširší známost a může též nastati právní jistota všeho občanstva státu.

Vládě se ukládá, aby učinila opatření, by den, ve kterém Sbírka zákonů a nařízení se rozesílá a který má býti dnem vyhlášení, se shodoval se skutečností.

V Praze, dne 15. prosince 1921.

Dr. Soukup v. r.,
předseda.

Jos. Lukeš v. r.,
zpravodaj.