Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1921.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1127-1127|5.

Dne 26. října 1921 vydal okresní hejtman okresní správy politické ve Šternberku, dr Dostal, městské radě v Unčově tento úřední rozkaz:

>Zdejšímu úřadu bylo opětovně sděleno, že pomník císaře Josefa, postavený na nejživější třídě města Unčova, u českého obyvatelstva města a také okolí, působí nevůli a rozčilení, poněvadž toto obyvatelstvo spatřovati musí v pomníku pouze velebení habsburské dynastie, která nepřátelsky se stavěla netoliko proti svobodě, nýbrž také proti existenci českého národa. Zvláštní rozhořčení vyvolala však okolnost, že městská rada dala při české národní slavnosti, jež se konala dne 28. srpna 1921 v Unčově, pomník tento ostentativně >opevniti< trámy a ostnatým drátem, ačkoliv nebylo příčiny obávati se násilností proti pomníku a slavnostní průvod v naprostém pořádku tudy se ubíral. V tomto zcela nepřístojném opatření spatřuje republikánsky smýšlející obyvatelstvo provokaci, která může dáti podnět k násilnostem a k porušení klidu.

Následkem toho vidí se politická okresní správa ve Šternberku nucenou, vzhledem k místním poměrům a k udržení veřejného klidu naříditi městské radě, aby pomník císaře Josefa bezodkladně odstranila. Pomník nesmí býti již postaven na místě veřejně přístupném. Městské radě se zůstavuje, aby pomník dopravila do místnosti uzavřené. Nebude-li odstranění pomníku provedeno nejdéle do 20. listopadu 1921, nařídí zdejší úřad Svazu československých legionářů, aby odstranění pomníku provedl. Proti tomuto výměru lze do 14. dnů podati u okresní správy politické ve Šternberku odvolání k zemské správě politické v Brně.

Okresní hejtman: Dr Dostal, v. r.<

Nepochybíme, máme-li za to, že čacký šternbergský okresní hejtman vydal zvláštní tento výměr na rozkaz tamních legionářů, tak jako s druhé strany je ustanovuje vykonavateli úředně nařízeného odstranění pomníku císaře Josefa. Jest zajisté smutným zjevem v oboru státní správy, že úředníci, kteří jsou povoláni, aby chránili právo a pořádek, na zaškaredění se některého legionáře úředně, nařizují takovéto násilnosti, jakými takováto ničení pomníků vždy zůstávají. A my tážeme se marně, jaký jest zákonitý podklad pro to, že pan dr Dostal prohlašuje, že legionáře pověří výkonem úředního rozkazu.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra vnitra:

Jest pan ministr ochoten zrušiti zmíněný výměr šternbergského okresního hejtmana a poučiti jej o tom, že legionáři nejsou úředními orgány a že tudíž jest nepřístupno, pověřovati je výkonem úředních rozkazů?

V Praze, dne 24. listopadu 1921.

Am 26. Oktober 1921 hat der Bezirkshauptmann Dr. Dostal der politischen Bezirksverwaltung in Sternberg dem Stadtrate von Mähr.-Neustadt folgenden amtlichen Auftrag erteilt:

>Dem hiesigen Amte wurde wiederholt zur Kenntnis gebracht, daß das auf der belebtesten Straße der Stadt Mährisch-Neustadt aufgestellte Kaiser Josef-Denkmal unter der tschechischen Bevölkerung der Stadt als auch der Umgebung Unwillen und Aufregung hervorruft, weil diese Bevölkerung in dem Denkmal nur die Verherrlichung der nicht nur der Freiheit, sondern auch der Existenz des tschechischen Volkes feindlich gesinnt gewesenen habsburgischen Dynastie erblicken muß. Eine besondere Erbitterung hat jedoch der Umstand erweckt, daß der Stadtrat anläßlich des am 28. August 1921 in Mährisch-Neustadt abgehaltenen tschechischen Volksfestes das Denkmal ostentativ hat mit Balken und Stacheldraht >befestigen< lassen, trotzdem zur Befürchtung von Gewalttätigkeiten gegen das Denkmal kein Grund vorhanden war, und der Festzug in vollster Ordnung vorbeizog. Diese ganz unpassende Maßnahme wird von der republikanisch gesinnten Bevölkerung als eine Provokation betrachtet und ist geeignet zu Gewalttätigkeiten und Ruhestörungen Anlaß zu geben.

Infolgedessen sieht sich die politische Bezirksverwaltung in Sternberg veranlaßt, mit Rücksicht auf die Lokalverhältnisse und zwecks Aufrechterhaltung der öffentlichen Ruhe dem Stadtrate aufzutragen, das Kaiser Josef-Denkmal unverzuglich zu entfernen. Dasselbe darf nicht mehr auf einem der Öffentlichkeit zugänglichen Platze aufgestellt werden. Dem Stadtrate wird anheimgestellt, das Denkmal in einen abgeschlossenen Raum zu schaffen. Sollte die Entfernung des Denkmals nicht bis spätestens 20. November 1921 durchgeführt sein, so wird das hiesige Amt den Verband der tschecho-slovakischen Legionäre beauftragen, die Entfernung desselben durchzuführen. Gegen diesen Bescheid kann der Rekurs an die politische Landesverwaltung in Brünn bei der politischen Bezirksverwaltung in Sternberg binnen 14 Tagen eingebracht werden.

Der Bezirkshauptmann:
Dr. Dosta1 m. p.<

Wir werden nicht fehlgehen, wenn wir annehmen, daß der wackere Sternberger Bezirkshauptmann den sonderbaren Erlaß auf Befehl der dortigen Legionäre herausgegeben hat, so wie er andererseits diese zu Vollstreckern der amtlich anzuordnenden Beseitigung des Kaiser Josef Denkmales bestellt. Es ist wohl eine der betrübendsten Erscheinungen auf dem Gebiete der Staatsverwaltung, daß Beamte, welche Recht und Ordnung zu schützen berufen sind, auf ein Stirnrunzeln eines Legionärs derartige Gewalttaten, wie es solche Zerstörungen von Denkmälern immer sind, amtlich anordnen. Und wir fragen uns vergebens, welche gesetzliche Grundlage dafür besteht, daß Herr Dr. Dostal Legionäre mit der Ausführung eines amtlichen Auftrages zu betrauen erklärt.

Die Unterzeichneten richten deshalb an den Herrn Minister des Innern die Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit, den besagten Erlaß des Sternberges Bezirkshauptmannes zu sistieren und diesen darüber zu belehren, daß Legionäre keine behördlichen Organe sind und es daher unzulässig ist, sie mit der Ausführung amtlicher Aufträge zu betrauen?

Prag, 24. November 1921.

Tisk 1127|1.

Každý skoro den přináší nové, zplna oprávněné stížnosti na citelné poškozování německých časopisů úřední censurou, i očekáváme stále ještě panem ministerským předsedou slíbenou nápravu těchto poměrů, nedůstojných státu, jenž prý jest demokratickým. Zdá se spíše, jakoby utlačování německých časopisů nyní prováděti měly také jiné, nežli vlastní censurní úřady. Tak zakázalo ředitelství československých státních drah výměrem ze dne 11. listopadu 1921, č. 21/43-II. prodej časopisu >Der grade Michel< v nádražních knihkupectvích, aniž by mohlo opříti tento zákaz o to, že tisková policie před tím shledala tento časopis závadným.

Podepsaní spatřují v tomto zákaze akt libovůle, jenž s největší rozhodností musí býti odmítnut. Táží se tudíž pana ministra železnic:

Jest pan ministr ochoten naříditi zrušení uvedeného výměru ředitelství československých státních drah?

V Praze, dne 24. listopadu 1921.

Fast jeder Tag bringt neue, vollberechtigte Beschwerden über die empfindliche Schädigung deutscher Blätter durch die behördliche Zensur und wir erwarten noch immer die durch den Herrn Ministerpräsidenten in Aussicht gestellte Besserung dieser eines angeblich demokratischen Staates unwürdigen Verhältnisse. Es scheint vielmehr als ob die Unterdrückung deutscher Blätter nunmehr auch von anderen als den eigentlichen Zensurstellen betrieben werden soll. So hat die Direktion der čechoslovakischen Staatsbahnen mit Erlaß vom 11. November 1921, Zahl 21/43-II, den Verkauf der Zeitschrift >Der grade Michel< in den Bahnhofsbuchhandlungen verboten, ohne daß sie dieses Verbot auf vorangegangene preßpolizeiliche Beanständungen des genannten Blattes zu stützen in der Lage wäre. Die Unterzeichneten erblicken in diesem Verbote einen Willkürakt, der auf das Entschiedenste zurückgewiesen werden muß. Sie richten daher an den Herrn Eisenbahnminister die Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit, die Außerkraftsetzung des angeführten Erlasses der Direktion der čechoslovakischen Staatsbahnen anzuordnen?

Prag, am 24. November 1921.

Tisk 1127|2.

V poslední době udály se opětně případy, že šovinističtí čeští zaměstnanci poštovní svévolně zmařili řádné doručení dopisů a dopisnic, ze kterýchto případů budiž zde uveden pouze příklad obzvláště význačný. Dopisnici zaslanou z Prahy do Doks, vrátila pošta s poznámkou: >Neexistuje zpět< a psaní došlo zpět s poznámkou pošty: >Místo neznáme, nutno udati správně, Hirschberg neexistuje< (německy: Den Ort kennen wir nicht, es ist nötig, richtig anzugeben, Hirschberg existiert nicht).

Není zajisté třeba dovozovati, že německé obyvatelstvo pociťuje, takovéto urážlivé přehmaty podřízených orgánů jakožto nestydatou provokaci, nehledě k tomu, že vrácení správně adresovaných a frankovaných dopisů jest za okolností s citelnou škodou spojeným porušením práva odesílatelova na řádné, předem zaplacené doručení dopisů.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra:

Jaké opatření zamýšlí pan ministr učiniti, aby poštovnictví jež určeno jest ku správnému provozování dopravy, nikoli však k politickým demonstracím, na příště zůstalo ušetřeno právě tak hloupých, jako nestydatých národnostních výstřelků podřízených orgánů?

V Praze, dne 24. listopadu 1921.

In letzter Zeit sind wiederum Fälle mutwilliger Vereitelung der ordnungsgemäßen Zustellung von Briefen und Karten durch chauvinistische čechische Postbedienstete vorgekommen, von denen hier nur ein besonders bezeichnendes Beispiel angeführt sei. Eine von Prag nach Hirschberg gerichtete Postkarte wurde von der Post mit dem Vermerk zurückgestellt: >Neexistuje, zpět< und ein Brief langte mit dem Postvermerk zurück: >Místo neznáme, nutno udati správně, Hirschberg neexistuje < (zu deutsch: Den Ort kennen wir nicht, es ist nötig, richtig anzugeben, Hirschberg existiert nicht.)

Es bedarf wohl keiner Begründung, daß die deutsche Bevölkerung solche verletzende Übergriffe untergeordneter Organe als eine unverschämte Provokation empfindet, ganz abgesehen davon, daß die Zurückstellung richtig adressierter und frankierter Briefschaften eine unter Umständen mit empfindlichen Schaden verbundene Verletzung des Rechtes des Absenders auf die im vorhinein bezahlte richtige Bestellung der Briefschaften bildet.

Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Minister die Anfrage:

Was gedenkt der Herr Minister zu veranlassen, damit künftighin das für die richtige Abwickelung des Verkehres, nicht aber für politische Demonstrationen bestimmte Postwesen von derartigen, ebenso albernen wie unverschämten nationalen Exzessen untergeordneter Organe freigehalten werde?

Prag, am 24. November 1921.

Tisk 1127|3.

Mierovými smluvami bola obetiam politickej persekúcie priznaná náhrada za utrpené škody hmotné, na zdraví a morálne boľastné. >Sdruženie internovaných a väznených< v Prahe od počiatku sa domáhalo pre svojich členov pri ministerstve zahraničných vecí i pri mierovej konferencii priamo, aby na oprávnené nároky jeho členov bol vzatý patričný zreteľ a tieto patričným spôsobom pred mierovou konferenciou obhájené tak, jak to bolo u príslušníkov italských. Z tohoto dôvodu >Sdruženie< uplatňovalo prostredníctvom ministerstva zahraničných vecí svoje nároky i u reparačnej komissie. Na pozdejšie stanovisko dohodových mocností, že vraj naša Republika vstúpila do válečného stavu s centrálnymi mocnosťami len 28. oktobra 1918 nemožno brať zreteľ, a síce z toho dôvodu, že zvláštna Československá vláda bola dohodovými mocnosťami uznaná už roku 1917 v ltálii, 1918 Amerikou, Angliou a Franciou, tejto vláde boly poskytované zahraničné pôžitky a úvery pre našu, v predných liniach bojujúcu armádu. Tomuto stanovisku určite odporuje bitva u Zborova, Bachmača a pozdejšie použitie našej armády v samostatnom úseku na fronte francúzsko-nemeckej (bitva u Terronu, Vouzieres atd.). Z týchto príčin nemal náš úrad zahraničných vecí toto pravde, právu a historii priečace sa rozhodnutie vziať jednoducho na vedomie. Ministerstvo zahraničných vecí, ak tak predsa urobilo, muselo v tom okamžiku, keď súhlas s týmto protiprávnym rozhodnutím dalo, znať iný prameň, z ktorého náhrada obetiam politickej persekúcie mala byť vyplatená. Existuje pri mierových smluvách ešte zákon zo dňa 14. apríla 1920, č. 333 Sb. zák. a nar. vedľa starých zákonov a nariadení rakúských z roku 1917., ktoré náhradu obetiam politickej persekúcie priznávajú a niekoľko vlád. nariadení z doby po prevrate. Materiál, pokiaľ sa jedná o náhradu škód obetiam politickej persekúcie počas svetovej vojny spôsobéných, bol pečlive sosbieraný a predložený jednotlivým politickým správam v Čechách a na Morave: - na Slovensku dlho to trvalo, kým sa sosbieral persekučný materiál a ešte všetok není pohromade pre ľahostajnosť mnohých. Z tohoto sosbieraného materiálu viděť, ako zúrive Maďari prenasledovali najmenší prejav po slobode, po vzájomnosti slovanskej. Všetky väzenia župné boly preplnené jak intelligentmi, rovnako i pospolitým ľudom. Najviac sa vyznamenala v prenasledovaní Slovákov Bratislava, odkiaľ boli väzni z obavy pred Rusmi prevezení do Subotice do Zadunajska, kde trpelo aspoň 200 Slovákov žalár od 1-7 rokov. My tento skromný slovenský materiál postúpili sme >Sdruženiu internovaných a väznených v Prahe<, aby ho spracovalo a podalo ministerstvu vnútra, alebo ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska a požadujeme, aby každý prenasledovaný bol odškodnený.

Zvlášte upozorňujeme reparačné komissie, s Maďarskom vyjednávajúce, aby požiadavky slovenským obetiam zúrivosti maďarskej v dožadovanej miere a v krátkom čase boly vyplnené.

Doterajší postup komissií pri zemských politických správach (na Slovensku sa vôbec ešte nezačalo a neurčila sa kompetencia) v otázke priznávania nároku na náhrady obetiam politickej persekúcie nemožno venkoncom menovať správnym, už pre svoju nejednotnosť a najrôznejšie odchýlky.

Ak mierové smluvy priznávajú nárok na odškodnenie dokonca i válečným zajatcom, nemožno vôbec pripustiť, aby z náhrady škôd vylúčené boly osoby vojenské, pre čisto politické delikty väznené a odsúdené, zvlášte keď povážime, že väčšina týchto osôb skutočne vojákmi v smysle branného zákona neboli (neboli vôbec odvedení), ale len pri zbežných prehliadkach (gemustert) za schopných uznaní. Dľa toho nemožno so zreteľa spustiť, že sama vláda tieto politické delikty osôb vojenských jako také uznáva a z tohoto dôvodu nariadila exhumáciu >rebela< rumburskej zbury Stanka Vodičku a jeho pochovanie so všetkými poctami na štátne trovy. Podobne sa to má i s prevezením popravených legionárov z italskej fronty. Preto treba považovať zbury rumburskú a kotorskú za činy čisto politické, zvlášte keď po prevrate Národný Výbor účastníkom zbury kotorskej vydal zvláštne poďakovanie za zásluhy za povalenie vojenskej moci rakúskej a za udržanie poriadku a pokoja v jednotlivých námorných prístavoch.

Konečne za politický čin treba považovať pasivnú resistenciu a menšie zbury robotníkov v závodoch pod vojenským dozorom pracujúcich, jako i baníkov, delníctva z uhelných baní, železničných sriadencov atd., nakoľko pre túto svoju činnosť boli prenasledovaní.

Náhrada obetiam politickej persekúcie musí byť priznaná bez výminky a vyplatená urýchlene, bez jakéhokoľvek zkrátenia. Nesmie niesť signum nejakého daru z milosti alebo jakejkoľvek dočasnej zálohy, alebo požičky. Pri priznávaní náhrady musí byť použité rovnakého kľúča na Slovensku, v Čechách, na Morave a ve Slezsku. Vyplácanie náhrady nesmie byť viazané na žiadnu reláciu, alebo doporučenie úradníctva, alebo četníctva, ktoré samo pre obete politeckej persekúcie udávalo, zatýkalo a väzniť dávalo. Vyplatené musí byť každému, kto svoj nárok dokázal a o náhradu žiadal, bez ohľadu na to, či náhradu dľa subjektivneho úradneho odhadu potrebuje, alebo nie.

Podpísaní sa pýtajú jakým spôsobom chce vláda túto palčivú otázku, už tretí rok nerozriešenú, ačkoľvek jedná sa o osoby, ktoré pre vec Republiky prví zo všetkých trpeli, rozriešiť?

V Praze, dne 24. listopadu 1921.

Tisk 1127|4.

Tato komise, jež obsazena byla snad ještě za starého Rakouska, čítá mezi 32 členy pouze 7 skutečných Čechův. Čeští zemědělci jsou zastoupeni pouze 3 členy, němečtí zemědělci mají stejný počet zástupců (3). Mezi ostatními členy jsou 3 velkostatkáři, 2 úředníci velkostatků, 1 právní zástupce kapitalistů, 6 továrníků, 6 úředníků, většinou finančních a j.

Složení této odvolací komise neodpovídá skutečným poměrům ani po stránce národnostní ani pokud se týká počtu poplatnictva a poplatní síly. Morava, ze tří čtvrtin česká, jest zastoupena mizivou menšinou členů, a zemědělci, kteří tvoří největší počet poplatníků osobní daně z příjmů, mají pouze 3, s německými členy 6 členův. To jsou poměry neudržitelné!

Také postup a celý způsob vyřizování odvolání jest vlastně posměchem řádného úřadování. Podle novinářských zpráv zasedání plena i subkomisí vyřídilo během 2 dnův skoro 3500 odvolání. Celé vyřizování obmezuje se na to, že přečte se jméno odvolavšího se a vyslechne návrh referentův na zamítnutí. Na >vyřízení< jednoho odvolání připadá asi 15 vteřin! Jest vlastně zbytečno za takových poměrů podávati odvolání a o nich jednati.

Tážeme se pana ministra financí:

1. Jsou mu tyto poměry u zemské odvolací komise pro daň z příjmů v Brně známy?

2. Jest ochoten provésti obsazení těchto komisí spravedlivě jak po stránce národnostní, tak i pokud se týká počtu poplatníků?

3. Jest ochoten vydati instrukce, aby vyřizování odvolání dálo se řádně a spravedlivě, aby odvolací komise mohla splniti svůj úkol a o odvoláních skutečně rozhodovati?

4. Jest ochoten umožniti členům komise, aby své povinnosti mohli splniti?

V Praze, dne 30. listopadu 1921.

Tisk 1127|5.

Těžkou bídou, jichž obětí stali se nyní skoro všichni lidé s pevným platem, nejhůře trpí kněžstvo katolické duchovní správy, jež většinou jest odkázáno na pevný plat. Roční pevné příjmy aktivního faráře pohybují se nyní, čítaje v to všechny drahotní a nouzové přídavky, mezi 7780 a 10.580 Kč, příjmy aktivního pomocného kněze mezi 6880 a 8980 Kč. K tomu ovšem přistupuje služební byt a příjmy ze štoly a školní, které však na mnohých místech jsou zcela nepatrné. Výtěžek z beneficiálních pozemků, jichž na mnohých místech vůbec není, strhuje se z valné části z kongruy státem poskytované; ba, je-li kongrua kryta místními příjmy, stát vůbec žádného platu neposkytuje.

Ještě hůře vede se pensistům duchovní správy. Nehledě k tomu, že ztrácejí naturální byt, obnáší pense po 40-ti služebních letech mezi 1700 a 2000 Kč, ročně, nejvyšší pense z milosti pouze 3000 Kč ročně, k čemuž v nejnovější době přistupuje ještě 4380 Kč drahotního přídavku a nouzové výpomoci, tudíž 5080-6380 Kč, v nejvyšším případě 7380 Kč po 40leté služební době ve správě duchovní. Že z doby činné služby nelze očekávati úspor, jež by stály za řeč, jest při aktivních požitcích shora uvedených samozřejmé. Takové jest starobní zaopatření starce duchovní správy, jenž zcela obzvláštní péče potřebuje a zasluhuje!

Lze tvrditi bez nadsádky, že aktivní požitky státních úředníků se stejným, ba mnohem menším vzděláním, jakož i požitky učitelů škol obecných jsou často dvakrát až třikrát větší, kdežto jejich pensijní požitky obnášejí alespoň jednou tolik jako starobní požitky kněžského pensisty. A jestliže všichni tito lidé s pevným platem trpce si stěžují na svoji bídu, co má pak teprve říci katolický duchovní správce? Ten na mnohých místech musí býti pravým umělcem v hladovění, při nejmenším musí se probíjeti způsobem stavu zcela nedůstojným. Není potom divu, že v posledním čase skoro úplně přestal příliv ke stavu duchovnímu, zjev to pro nábožensko-mravní výchovu lidu nejvýš povážlivý.

Odpomoci těmto nesnesitelným poměrům jest nyní farním osadníkům nemožno, poněvadž jak známo, právní podklad pro farní obce není utvořen. Nutno tudíž, pokud tohoto podkladu zde nebude, nejhorší bídě čeliti posavadním způsobem: státní pomocí.

Vzhledem k tomuto stavu věcí táží se podepsaní vlády:

1. Jest vláda ochotna ponechati duchovenstvu nezkráceně všechny posavadní drahotní a nouzové výpomoci?

2. Co zamýšlí vláda učiniti, aby nesnesitelné bídě aktivního i pensionovaného katolického kněžstva duchovní správy brzy odpomohla?

3. Jest vláda ochotna předložiti osnovu zákona, jenž by upravil požitky kněžstva duchovní správy v poměru k požitkům státních úředníků a učitelů?

V Praze, dne 30. listopadu 1921.

Unter der großen Notlage, deren Opfer gegenwärtig fast alle Festbesoldeten geworden sind, hat am allerärgsten der meist auf feste Bezüge angewiesene katholische Seelsorgeklerus zu leiden. Die jährlichen festen Bezüge eines Pfarrers im Aktivstande bewegen sich gegenwärtig, eingerechnet alle Teuerungs- und Notaushilfen, zwischen 7780 und 10.580 Kč, die eines aktiven Hilfspriesters zwischen 6880 und 8980 Kč. Dazu kommen allerdings die Dienstwohnung und Stola und Schulgelder, die aber an vielen Stationen ganz unbedeutend sind. Das Erträgnis des Benefizialgrundbesitzes, der an vielen Orten überhaupt nicht vorhanden ist, wird zum guten Teil von der staatlicherseits geleisteten Kongrua abgezogen; ja wenn diese durch die lokalen Einnahmen gedeckt erscheint, wird überhaupt keine staatliche Zahlung geleistet.

Noch schlimmer ergeht es den Seelsorger-Pensionisten. Abgesehen davon, daß sie die Naturalwohnung verlieren, beträgt die Pension nach 40 Dienstjahren zwischen 1700 und 2000 Kč jährlich, die höchste Gnadenpension nur 3000 Kč jährlich, wozu neuestens noch 4380 Kč Teuerungsbeitrag und Notaushilfe kommen, also 5080-6380 Kč, im höchsten Falle 7380 Kč nach 40jähriger Dienstzeit im Dienste der Seelsorge. Daß aus der Aktivzeit nennenswerte Ersparnisse nicht zu erwarten sind, ist bei den oben angeführten Aktivbezügen selbstverständlich. Das ist die Altersversorgung eines Seelsorgergreises, der ganz besondere Pflege bedarf und verdient!

Es kann ohne Übertreibung behauptet werden, daß die Aktivbezüge der Staatsbeamten mit gleicher, ja viel geringerer Bildung sowie jene der Volksschullehrer oft zwei- und dreimal so hoch sind, während deren Ruhebezüge mindestens das Doppelte der Altersbezüge eines Priesterpensionisten ausmachen. Und wenn alle diese Festangestellten bittere Klage über ihre Notlage erheben, was soll dann erst der katholische Seelsorgepriester sagen? Er muß an manchen Stationen ein wahrer Hungerkünstler sein, zum mindesten ein ganz standesunwürdiges Dasein fristen. Da ist es kein Wunder, daß der Zulauf zum geistlichen Stande in der letzten Zeit fast ganz versiegt ist, eine für die religiös-sittliche Erziehung des Volkes höchst bedenkliche Erscheinung.

Eine Abhilfe dieser unerträglichen Zustände durch die Pfarrinsassen ist gegenwärtig nicht möglich, da bekanntlich die rechtliche Grundlage für die Pfarrgemeinden nicht geschaffen ist. Es muß also, solange diese Grundlage nicht vorhanden ist, auf dem bisherigen Wege durch staatliche Beihilfe der ärgsten Not gesteuert werden.

Angesichts dieser Sachlage stellen die Gefertigten an die Regierung die Anfrage:

1. Ist die Regierung bereit, alle bisherigen Teuerungs- und Notaushilfen der Geistlichkeit unverkürzt zu belassen?

2. Was gedenkt die Regierung zu tun, um der unerträglichen Notlage des katholischen Seelsorgeklerus im Aktiv- und im Ruhestand rasche Hilfe zu bringen?

3. Ist die Regierung bereit eine Gesetzesvorlage einzubringen, wodurch die Bezüge der Seelsorgegeistlichen im Verhältnis zu den Bezügen der Staatsbeamten und Lehrer geordnet werden?

Prag, am 30. November 1921.