Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1921.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1152.

Usnesení poslanecké sněmovny

o vládním návrhu zákona (tisk 3189),

jímž se prodlužují platnost čl. I, č. 3, 4 a 11 zákona ze dne 18. prosince 1919, čís. 1 Sb. z. a n. z r. 1920 a opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle §, 54 ústavní listiny ze dne 4. srpna 1920, čís. 480 Sb. z. a n. o změně některých ustanovení trestního práva, a jímž se mění další jeho ustanovení (tisk 3273).

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 112. schůzi dne 19. prosince 1921 tuto osnovu zákona :

Zákon

ze dne................

jimž se prodlužují platnost čl. L, č. 3, 4 a 11 zákona ze dne 18. prosince 1919, čís. 1 Sb. z. a n. z r. 1920 a opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54. ústavní listiny ze dne 4. srpna 1920, čís. 480 Sb. z. a n. o změně některých ustanovení trestního práva, a jímž se mění další jeho ustanovení.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54. ústavní listiny ze dne 4. srpna 1920 o změně některých ustanovení trestního práva č. 480 Sb. z. a n., bude zníti takto :

§ 1.

Na zločiny krádeže, zpronevěry a podvodu,, na něž je hledíc k částce vyšší dvou tisíc korun stanoven v § § 179., 184. a 203. zákona trestního ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., trest těžkého žaláře od pěti do deseti let, lze užíti sazby těžkého žaláře od jednoho roku do pěti let, jestliže soud, přihlížeje k povaze činu a k znehodnocení peněz, uzná tuto sazbu za dostatečnou.

§ 2.

Podle stejné sazby může býti uložen trest na zločin padělání peněz podle § 1. zákona ze dne 22. května 1919, č. 269 Sb. z. a n., jestliže byl spáchán paděláním kolků, uvedených v zákoně ze dne 25: února 1919, č. 84 Sb. z. a, n., a jestliže tato sazba jeví se býti dostatečnou hledíc k povaze činu.

§ 3.

(1) Užije-li soud uvedené trestní sazby, ne- vylučuje se tím jeho právo trest zmírniti nebo přeměniti podle §§ 54. a 55. zmíněného zákona trestního a podle § 92. zákona trestního, článek V., z roku 1878.

(2) V řízení porotním budiž dána. otázka podle § 322 trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119. ř. z., nebo podle § 9 novely o porotních soudech, zák. čl. XIII. z ř. 1914, zda jsou zde okolnosti, odůvodňující tuto sazbu trestní.

§ 4.

(1) Učiní-li veřejný žalobce návrh, aby bylo užito zmíněné trestní sazby ve spisu obžalovacím, anebo když rozšíří obžalobu v řízení před sborovým soudem první stolice, anebo v případě § 261. uvedeného trestního řádu, nebo § 318. řádu trestního, zák. čl. XXXIII. z r. 1896, budiž věc rozsouzena sborovým soudem první stolice podle ustanovení, platných pro řízení před těmito soudy.

(2) Při společné obžalobě je tato změna příslušnosti možná jedině, je-li přípustka u všech spoluobžalovaných.

§ 5.

Uzná-li nalézací soud, že navrhovaná sazba není dostatečnou pro čin, který je předmětem obžaloby, prohlásí se nepříslušným, poněvadž věc náleží před soud porotní. V tomto případě budiž postupováno podle § 261. trestního řádu ze dne 23, května 1873, č. 119 ř. z. nebo podle § 318. trestního řádu, zák. čl. XXXIII. z r. 1896.

§ 6.

(1) Trestní čin, který náleží k příslušnosti sborového soudu prvé stolice, budiž přikázán k rozsouzení jedinému členu tohoto soudu jako samosoudci,- jestliže veřejný žalobce navrhnul ve spise obžalovacím (návrhu zastupujícím spis obžalovací) pro všechny obviněné jako hlavní trest ztrátu svobody do šesti měsíců buď samu o sobě, buď vedle trestu peněžitého nebo jedině trest na penězích a jestliže žádný z obžalovaných anebo z jejich obhájců nepodá proti tomu odporu ve lhůtě tří dnů, počítané ode dne, kdy byl obhájci doručen spis obžalovací (návrh zastupující obžalobu). Nemá-li obviněný obhájce, ustanoví mu ho soud k tomu konci z úřední povinnosti.

(2) Návrh takový učiní veřejný žalobce, když přihlédl k povaze činu, po případě též k znehodnocení peněz.

(3) Opatření podle tohoto paragrafu jest přípustno jedině v řízení před řádnými sborovými soudy první stolice a jest vyloučeno zejména u lidových soudů pro potrestání válečné lichvy.

§ 7.

(1) Samosoudce projedná věc podle ustanovení, platných pro řízení před sborovými soudy první stolice. Při tom má práva i povinnosti předsedy i senátu.

(2) Jako hlavní trest smí uložiti jen trest zmíněný v § 6. Překročení tohoto ustanovení je důvodem zmatečnosti podle § 281, č. 11., řádu trestního ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z. a podle § 385, č. 2., řádu trestního, zák. čl. XXXIII z r. 1896.

(3) Dojde-li při hlavním líčení k rozšíření obžaloby, prohlásí veřejný žalobce, zda trvá na svém návrhu co do výše trestu.

(4) Obdobně platí i zde ustanovení § 5 tohoto neodkladného opatření.

§ 8

(1) Ustanovení o sazbách trestních, uvedených v §§ 1 a 2, platí také, soudí-li jmenované tam trestné činy soud vojenský.

(2) Užije-li soud této sazby, má také právo trest zmírniti podle první věty § 125 voj. tr. z. a nevylučuje se tím jeho povinnost trest zkrátiti podle § 92 voj. tr. z.

(3) Věc, která náleží příslušnosti soudu divisního, může za obdobných podmínek, jak jsou uvedeny v §§ 6 a 7, projednati jeden důstojník justiční jako samosoudce.

§ 9.

(1) Jde-li o krádež, zpronevěru nebo podvod aneb účastenství na krádeži nebo zpronevěře (podle trestního práva, platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi, přechovávání věcí pocházejících z krádeže nebo zpronevěry), může veřejný žalobce na místě návrhu podle § 6 navrhnouti potrestání pro přestupek, na Slovensku. a Podkarpatské Rusi pro příčin, nebyl-li by čin zločinem při nižší ceně předmětu.

(2) Návrh takový učiní, má-li za to, že hledíc k povaze činu, znehodnocení peněz a k malé nebezpečnosti pachatele pro cizí majetek je potrestání to dostatečným.

(3) Návrh takový může učiniti již po dojití trestního oznámení, lze jej také učiniti při hlavním přelíčení - před sborovým soudem anebo samosoudcem (§ 6), jestliže teprve při tomto přelíčení objevily se okolnosti odůvodňující takový návrh.

§ 10.

(1) Je-li navrženo podle předchozího paragrafu potrestání pro přestupek, nesmí soud jako hlavní trest uložiti trest vyšší ztráty na svobodě než šestiměsíční.

(2) Ustanovení § 7, odst. 2., věty druhé a odst. 3. platí i zde.

§ 11.

Trestní věci, v nichž do dne účinnosti tohoto neodkladného opatření nebylo zahájeno hlavní přelíčení, nebo v nichž je nutno hlavní přelíčení opakovati, buďtež projednány podle tohoto neodkladného opatření, učiní-li žalobce dodatečně návrh podle §§ 4 a 6 a nepodá-li v případě § 6 některý z obžalovaných aneb obhájců odporu ve lhůtě třídenní, počítané od sdělení tohoto návrhu obhájci. Opravný prostředek jest tu vyloučen.

Čl. II.

Platnost čl. I. č. 3, 4 a 11 zákona ze dne 18. prosince 1919, č. 1 Sb. z. a n. z r. 1920, prodlužuje se do dne 31. prosince 1923.

Čl. III.

(1 ) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1922 a pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1923.

(2) Provedením jeho pověřují se ministři spravedlnosti a národní obrany.

Tomášek v. r.,
předseda

Dr. Říha v, r,
sněm, tajemník.

J. Špaček v. r.,
zapisovatel