Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1231.

Usnesení poslanecké sněmovny

o vládním návrhu zákona (tisk 3001)

o vystěhovalectví (tisk 3389).

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 128. schůzi dne 27. ledna 1922 tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne............. 1922

o vystěhovalectví.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

I. USTANOVENÍ VŠEOBECNÁ.

§ 1.

Pojem vystěhovalce.

Vystěhovalcem podle tohoto zákona jest, kdo odchází z území Československé republiky do ciziny, aby si tam hledal výživy, nebo s úmyslem již se nevrátiti, jakož i každý příslušník jeho rodiny, který ho doprovází nebo následuje.

Vystěhování samo o sobě nemá v zápětí ztráty státního občanství.

Osoby, které cestují po moři v mezipalubí nebo v lodní třídě, již nařízení prohlásí za rovnocennu s mezipalubím, je pokládati za vystěhovalce, leč by bylo z okolností jasně zřejmo, že jdou do ciziny s úmyslem jiným, než jaký uvádí prvý odstavec tohoto paragrafu.

§ 2.

Omezení svobody vystěhovalectví.

Vystěhovalectví jest v mezích platného práva svobodno.

Vláda může nařízením zakázati neb omeziti vystěhování do určitého území, je-li tam vážně ohrožen život, svoboda nebo majetek vystěhovalců, nebo vyžaduje-li toho péče o hospodářské nebo mravní zájmy vystěhovalců. Mimo to může ministr sociální péče v dohodě s odbornými ministerstvy vystěhovalectví omeziti na určité dopravní směry, které jsou s hlediska státního dozoru, veřejných zájmů neb ochrany zájmů vystěhovalců nejvhodnější.

Pokud branná povinnost omezuje vystěhovalectví, stanoví branný zákon a nařízení podle něho vydaná.

Nezletilí českoslovenští státní příslušníci, kteří neodcházejí do ciziny s otcem, potřebují k vystěhování svolení úřadu poručenského.

Toto ustanovení se nevztahuje na nezletilce starší 18 let, kteří se stěhují do cizího státu v Evropě; poručenský úřad může však vystěhování zakázati, lze-li se podle okolností, zejména z nezletilcova zaměstnání v cizině, obávati ohrožení jeho zdraví nebo mravnosti.

Nezletilé ženy a osoby mužské do 16 let mohou se bez otce anebo matky stěhovati mimo to jen tehdy, když je prokázáno, že cestují až na místo určení v průvodu úplně spolehlivých osob starších 24 let.

Dále nesmějí se vystěhovati:

a) kdo jsou v trestním vyšetřování nebo vyhledávání pro zločin nebo přečin, kdo mají odpykati trest na svobodě, jakož i kdo jsou stíháni zatykačem nebo byli veřejně předvoláni;

b) rodiče, kteří chtějí své dětí mladší 16 let zanechati doma, aniž zajistili stálé péče o ně;

c) kdo nejsou pro pokročilý věk, nemoc anebo tělesné vady práce schopni, není-li prokázáno jejích dostatečné zaopatření na místě určení;

d) kdo by po zaplacení cestovného přibyli na místo určení bez prostředků;

e) komu zákony státu, do něhož se hodlá vystěhovati, zakazují přístup.

§ 3.

Vystěhovalecký cestovní list.

Každý vystěhovalec československé státní příslušnosti musí býti opatřen vystěhovaleckým cestovním listem do státu, do něhož se stěhuje.

Vystěhovalecký cestovní list zastupuje listiny, předepsané pro československé státní příslušníky k cestám do ciziny, a vydává se žadateli, jakmile byla zjištěna jeho totožnost a okolnost, že proti vystěhování není podle platných předpisů námitek.

Podrobnější ustanovení o vydávání vystěhovaleckého cestovního listu, jeho formě a obsahu určí nařízení.

Nařízením může býti ustanoveno, že se na vystěhování do některých států evropských nebo pro určité druhy vystěhovalců - vyjma osoby uvedené v §u 31 branného zákona - nevztahuje povinnost, kterou ukládá odstavec prvý.

§ 4.

Humanitní péče o vystěhovalce.

Ministerstvo sociální péče může zakládati potřebná ochranná zařízení pro vystěhovalce jak v republice tak i v cizině a může vybaviti určitými právy podle tohoto zákona zařízení, která byla jíž založena nebo na podnět soukromý ještě založena budou.

Humanitním spolkům a společnostem, které svou obecně prospěšnou činností zabraňují protizákonnému nebo pro vystěhovalce povážlivému vystěhovalectví, pečují o tělesné, mravní a hospodářské dobro vystěhovalců a podporují jejich obchodní styky s vlastí, může ministr sociální péče přiznati různá oprávnění podle tohoto zákona, jež může kdykoli odvolati a omeziti. Součinnost těchto spolků a společností v podnicích, vyžadujících podle tohoto zákona povolení, podléhá týmž podmínkám jako podnik sám; další podmínky mohou býti předepsány při udělování povolení.

Takové spolky a společnosti nechť oznamují na základě svého spojení se zprostředkovatelnami práce každé osobě, s níž mají jako s vystěhovalcem co činiti, zda může najíti v tuzemsku příležitost k výdělečné činnosti stejného druhu.

Při podnicích, které vyžadují podle tohoto zákona povolení, jest mimo účast podle tohoto paragrafu povolenou každá jiná součinnost zakázána, pokud se neděje pouze v rámci poměru služebního nebo pracovního.

§ 5.

Informace o vyhlídkách vystěhovalectví.

Ministr sociální péče bude dbáti přiměřenou úpravou služby informační toho, aby obyvatelstvo nemohlo býti uváděno v omyl o vyhlídkách vystěhovalectví.

Informace o vyhlídkách vystěhovalectví mohou býti udíleny jen s povolením ministra sociální péče.

Zvláštního povolení není třeba pro informace, jež jsou nutné k najímání a zjednávání podle tohoto zákona přípustnému, dále pro informace, jimiž jsou rozšiřovány pouze zprávy úředně vydávané nebo které jsou udíleny jen příležitostně bez úmyslu výdělečného.

Povolení může býti kdykoli omezeno neb odvoláno.

II. ZJEDNÁVÁNÍ VYSTĚHOVALCŮ.

§ 6.

Zjednávání osadníků.

Zjednávati osadníky pro cizinu se zakazuje.

Nařízením může býti dovoleno zjednati určitý počet osadníků pro některý stát, je-li tam učiněno opatření na ochranu vystěhovalců po stránce zdravotní a hospodářské a zaručí-li tamní vláda právní jistotu, možnost dozoru a zastupování československými orgány nebo jimi ustanovenými zástupci před tamními soudy a úřady, zachování národnosti a vyznání, jakož i nezkrácené právo návratu československých státních příslušníků. Povolení pozbude platnosti určitou dobu po skončeném zjednáváni pro tu kterou osadu a buď dáno jen na vysokou jistotu, která se vrátí teprve po provedené revisi osady československými orgány. V povolení buď nařízen způsob dopravy a uložena povinnost bezplatné zpětné dopravy osadníků, kteří onemocněli nebo byli shledáni nezpůsobilými, a buď zároveň ustanoveno, že ten, kdo osadníky opatřuje, je povinen hraditi škodu, kdyby snad nemoc, úraz nebo vůbec nezpůsobilost k práci vznikla vinou nebo nedbalostí jeho nebo jeho orgánů; náhradou je povinen také tehdy, mohl-li nezpůsobilost osadníkovu předvídati.

§ 7.

Najímání dělníků pro země mimoevropské.

Najímati dělníky pro země mimoevropské se zakazuje.

Výjimky z tohoto zákazu může povoliti ministr sociální péče pro najetí určitého počtu osob, kterých má býti použito jen ve vlastním podniku najímatelově. V povolení buďte předepsány podmínky, za nichž se najímati povoluje. Povolení může býti kdykoli omezeno neb odvoláno.

§ 8.

Najímání dělníků do zemí evropských.

Najímati dělníky do některého cizího státu evropského dovoleno je pouze se svolením státního úřadu práce, který zároveň určí, ve kterém kraji, kterého oboru a jaký počet dělníků může býti najat.

§ 9.

Zprostředkování najímání.

Najímání dělníků podle §§ů 7 a 8 musí se díti jedině prostřednictvím zprostředkovatelen práce.

§ 10.

Označení zaměstnavatele.

Dělníci smějí býti najímáni do ciziny pouze na písemné objednávky zaměstnavatelů jednotlivě a přesně označených nebo pro vlastní potřebu toho, kdo obdržel povolení najímati. Na objednávce musí býti příslušným úřadem cizího státu potvrzeno, že se údaje objednávky shodují se skutečností a že není námitek proti zamýšlenému najetí.

§ 11.

Pracovní smlouva a její obsah.

Najatý dělník musí před odchodem do ciziny obdržeti písemnou pracovní smlouvu v řeči své a v řeči zaměstnavatelově.

Pracovní smlouva musí obsahovati:

1. Jméno a bydliště zaměstnavatele;

2. pracovní místo (provozovnu) a drob podniku;

3. jméno, rok a den narození, domovskou obec a poslední bydliště zaměstnance;

4. obor zaměstnání a druh prací, pro něž se najímání děje;

5. určení doby, na kterou zaměstnavatel zaměstnance najímá a práci mu zaručuje;

6. pravidelnou pracovní dobu, pracovní přestávky, vymezení práce přes čas a dny, kdy se nepracuje;

7. určení pravidelné mzdy časové neb úkolové za jednotlivé výkony, odměny za práci přes čas, naturální požitky a lhůty vyplácení mzdy;

8. ustanovení o závazcích zaměstnavatelových pro případ onemocnění, úrazu neb úmrtí zaměstnancova;

9. ustanovení o lhůtě výpovědní a případných podmínkách, za kterých může býti pracovní poměr zaměstnavatelem nebo zaměstnancem jednostranně zrušen;

10. úmluvu o tom, kdo má nésti náklady cesty do místa pracovního a cesty zpáteční, jakož i výslovné zjištěni, byla-li dána záloha, po případě její výši, kde je složena a kdy bude vyplacena.

Pracovní smlouva musí obsahovati záruku, že v podniku není ani stávky, ani výluky a že najatému zaměstnanci budou poskytnuty aspoň tytéž pracovní a mzdové podmínky, jako tuzemským dělníkům téhož oboru a téže odborné výkonnosti, a to po celou dobu pracovního poměru.

Pracovní smlouvy s mužskými dělníky obsahujtež ustanovení, že bude dělníkovi, aby mohl vyhověti své odvodní povinnosti, poskytnuta potřebná dovolená pro cestu k odvodní komisi nebo československému zastupitelskému úřadu a zpět až do 3 dní, aniž mu bude sražena mzda přesahující denní mzdu v místě obvyklou.

Nařízením může býti určeno, že má pracovní smlouva obsahovati ještě další údaje.

§ 12.

Nepřípustná ustanoveni smlouvy.

Do smlouvy nesmí býti pojata ustanovení, podle nichž

a) se dělník vzdává pořadu práva při sporech z pracovní smlouvy;

b) dělník má zříditi jistotu, jež převyšuje mzdu za jeden měsíc;

c) dělník v otázce jednostranného zrušení poměru pracovního jest v nepříznivějším

postavení, než podle zákona země, do níž se přistěhoval.

Nařízením může býti určeno, že do smlouvy nesmí býti pojaty ještě jiné podmínky.

III. DOPRAVA VYSTĚHOVALCŮ.

§ 13.

Povolení k dopravě.

Podnikatelem dopravy podle tohoto zákona jest, kdo obstarává přesídlení vystěhovalců ať vlastními, ať cizími prostředky dopravními po živnostensku neb alespoň s úmyslem pravidelného pokračování neb opakování.

Provozovati dopravu vystěhovalců může jen ten, kdo k tomu obdrže1 povolení ministra sociální péče.

Povolení k dopravě mohou obdržeti, jsou-li s to, aby vystěhovalce podle ustanovení tohoto zákona dopravovali a podrobí-li se všude, zejména také v cizozemských přístavech státnímu dozoru a kontrole:

1. českoslovenští státní příslušnici, jejichž živnostenský podnik má sídlo v území Československé republiky;

2. obchodní společnosti a právnické osoby mající své sídlo na území Československé republiky; veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a komanditní společnosti na akcie však jen tehdy, jsou-li jejich osobně ručící společníci vesměs československými státními příslušníky;

3. cizozemci, cizozemské společnosti, jakož i takoví českoslovenští státní příslušníci, jejichž živnostenský podnik nemá sídla na území Československé republiky,

a) ustanoví-li v území Československé republiky zmocněnce, který je v tomto dopravním podniku zastupuje jak proti úřadům, tak i proti jednotlivcům s neomezeným právem a s neomezenou odpovědností,

b) podrobí-li se ve všech sporech z povoleného dopravního podniku československému právu a československým soudům a prohlásí-li, že přijímají veškeré povinnosti, jež tento zákon a předpisy, vydané na jeho základě, podnikateli dopravy ukládají.

Cizozemské společnosti mohou obdržeti povolení k dopravě jen tehdy, jsou-li podle platných předpisů připuštěny k obchodování v tuzemsku a ustanoví-li některého člena svého tuzemského zastupitelství svým zmocněncem.

Zmocněnec musí býti československým státním příslušníkem a potřebuje schválení ministra sociální péče, které může býti odvoláno, poruší-li zmocněnec zákon nebo podmínky schválení. Má práva a povinnosti podnikatele dopravy podle tohoto zákona, pokud nebylo ustanoveno jinak.

Povolení k dopravě uděluje se na jeden rok, pouze pro určité státy, části jejich nebo určitá místa a při dopravě zámořské jenom pro určitá přístavní místa, i může býti ministrem sociální péče obmezeno neb odvoláno, poruší-li podnikatel dopravy zákon nebo podmínky povolení. K zámořské dopravě vystěhovalců může býti uděleno povolení jen těm, kdo prokáží, že disponují loďmi, vyhovujícími ustanovení § 31.

Povolení k dopravě vystěhovalců nemůže býti uděleno těm, kdo se zabývají zjednáváním vystěhovalců nebo kdo jsou s takovými osobami v obchodním spojení, jakož ani těm, o nichž lze předpokládati, že se domáhají povolení k dopravě za účely kolonisace v cizině. Takové osoby nesmějí býti ustanoveny zmocněnci ani zástupci.

§ 14.

Jistota.

Podnikatel ručí soukromoprávně za všechna jednání svých zaměstnanců v oboru obchodů vystěhovaleckých. Za zaměstnance zmocněncovy ručí soukromoprávně zmocněnec a podnikatel rukou společnou a nerozdílnou.

Kdo žádá za povolení k dopravě, jest povinen složiti předem jistotu ve výši, již stanoví ministr sociální péče nejnižší částkou 300.000 Kč.

Také schválení zmocněnce (§ 13, odst. 3, lit. a) státi se může teprve po složení jistoty určené ministrem sociální péče nejnižší částkou 100.000 Kč.

Jistota podnikatele dopravy a jistota jeho zmocněnce ručí za všechny závazky jejich nebo jejich nástupců a ostatních zaměstnanců z provozování podniku jak vůči státu tak vůči vystěhovalcům, jakož i za tresty peněžité, pokuty a útraty řízení.

Podnikatel nebo zmocněnec musí na výzvu ministra sociální péče jistotu, kdykoli se ztenčí, do 14 dnů po zpravení o tom doplniti. Jistota se vrátí za 3 léta ode dne, kdy povolení k dopravě nebo zmocnění pozbylo platnosti. Kdyby v té době nebyla ještě vyřízena otázka některých nároků proti podnikateli nebo zmocněnci, zadrží se jistota až do konečného vyřízení.

Podrobnější ustanoveni o složení a vrácení jistoty budou vydána nařízením.

Za povolení k dopravě složiti má podnikatel vždy dávku 10.000 Kč.

§ 15.

Vystěhovalecké kanceláře.

Podnikatel dopravy musí ku provozování svých obchodů vystěhovaleckých zříditi v Praze vystěhovaleckou kancelář.

Ministr sociální péče může povoliti, aby podnikatel (zmocněnec) otevřel další kanceláře mimo Prahu. Toto povolení může býti dáno jen, připouští-li to účelná organisace vystěhovalectví, a to jen pro místa, v nichž je sídlo politického úřadu II. stolice. Povolení dává se na rok a může býti kdykoliv odvoláno; za každé takové povolení další kanceláře musí podnikatel dopravy složití dávku 5.000 Kč.

Vedením kanceláře může býti pověřen pouze trvale ustanovený, ministrem sociální péče schválený úředník jako zástupce podnikatele dopravy; ministr sociální péče, jemuž nutno oznámiti jeho jméno a objem dané mu plné moci, může kdykoli žádati, aby byl ihned zbaven vedení kanceláře, po případě také vyloučen z činnosti v kanceláři nebo vůbec z použití ve vystěhovalecké službě podnikatele na území Československé republiky.

Takovými zástupci podnikatele dopravy smějí býti ustanoveni jen plnoprávní a vzhledem na svěřené jim obchody spolehliví českoslovenští státní příslušníci. Nemohou jimi býti ustanoveni:

a) činní úředníci a jiní zaměstnanci státní, zemští, župní, municipální, okresní, obecní nebo železniční, členové Národního shromáždění, župního, okresního neb obecního zastupitelstva, duchovní, učitelé, advokáti, notáři a lékaři;

b) provozovatelé živnosti hotelové, hostinské a výčepnické, jejich nájemci a zástupci, jakož i příslušníci rodiny, žijící s nimi ve svazku rodinném.

Zástupce musí býti ustanoven na pevný plat. Zakázáno jest ustanoviti jej na plat, který se řídí počtem smluv jím uzavřených nebo zprostředkovaných, nebo který se mění podle toho, jak podnik prospívá; zakázána jest i každá účast na zisku a každá jiná odměna, remunerace nebo náhrada útrat, kterou by zákon byl obcházen. Zástupci jest zakázáno provozovati obchody, náležející v obor podniku podle § 13, na vlastní účet nebo bez schválení ministra sociální péče pro jiného podnikatele dopravy. Svou činnost nesmí prováděti cestováním.

§ 16.

Cestovní kanceláře.

Cestovním kancelářím nesmí již býti udělováno oprávnění vydávati jízdní lístky pro mezipalubí nebo lodní třídu, kterou nařízení prohlásí za rovnocennu s mezipalubím, jakož ani vydávati lístky pro ostatní lodní třídy vystěhovalcům; dosavadní oprávnění taková pozbývají platnosti dnem, kdy zákon tento nabude účinnosti.

§ 17.

Zaměstnanci podniků dopravních.

Podnikatel dopravy a jeho zástupci (§ 15) nesmějí při provozu dopravy vystěhovalců používati součinnosti prostředníků (cestovních kanceláří, agentů a pod.) ani zaměstnávati zřízence mimo obchodní místnosti. Ministr sociální péče může jim však na určitou dobu a do odvolání povoliti, aby mohli použíti na určitých místech zaměstnanců mimo obchodní místností k přijímání a dalšímu dopravování vystěhovalců. Tito zaměstnanci musí býti ve své vlastnosti označeni zřetelně viditelnými odznaky a opatřeni úřední legitimací, kterou mají míti vždy u sebe. Osoby označené v § 15, předposlední odstavec lit. a) a b), nemohou býti přijaty za zaměstnance podniku.

Pro přijímání zaměstnanců platí podmínky posledního odstavce § 15.

Podnikatel dopravy jest povinen předkládati ministerstvu sociální péče seznamy zaměstnanců ve svých kancelářích (§ 15), kteří jsou pověřeni pracemi při dopravě vystěhovalců. V seznamech buď uveden způsob upotřebení. Každá změna ve stavu těchto zaměstnanců nebo v jejich trvalém upotřebení buď oznámena do 8 dnů.

Na žádost ministra sociální péče musí býti ten který zaměstnanec podniku z jeho služebního místa ihned odstraněn nebo vůbec vyloučen z použití ve vystěhovalecké službě podnikatele na území Československé republiky, porušil-li zákon nebo předpisy vydané na základě jeho.

§ 18.

Vedení knih a výkazy.

Podnikatel dopravy a jeho zástupci musí vésti knihy, jež by podávaly obraz všech jejich obchodů pří dopravě vystěhovalců. Každý zápis musí obsahovati poukaz na příslušnou korespondenci. Knihy a korespondence buďte uschovávány po 5 let ode dne posledního zápisu.

Ministerstvo sociální péče může kdykoli zkoušeti nebo dáti zkoušeti činnost podnikatele dopravy, jeho zástupců a zaměstnanců, vyžadovati od nich zprávy, nahlížeti do jejich knih a obchodní korespondence a činiti si z nich výpisy.

Podnikatelé dopravy vystěhovalců jsou povinni předkládati úřadu výkazy o vystěhovalcích, jichž dopravu obstarali.

Podrobnější ustanovení a provozování obchodu osobami v prvém odstavci jmenovanými, o dozoru na ně a o způsobu, obsahu a době předkládání výkazů o vystěhovalcích vydána budou nařízením.

§ 19.

Zakázaný způsob provozování.

Podnikateli dopravy a jeho zástupci (§ 15) i každému zaměstnanci jeho jest zakázáno:

a) uváděti v oznámeních týkajících se dopravy vystěhovalců něco jiného než označení podnikatele a jeho kanceláří, jízdní řád příslušných plavebních linií, znaky lodí a podmínky dopravní a rozesílati tato oznámení bez vyzvání;

b) navazovati ve věcech vystěhovalectví s některou osobou bez předchozího vyzvání nebo dotazu styky, zasílati jí zprávy o věcech dopravních, odměňovati takovou bez jejich přičinění vyvinutou činnost třetích osob penězi nebo peněžní hodnotou nebo využívati jí na svůj prospěch;