Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1243.

Vládním návrhem má býti jenom prodloužen na tři léta § 2 zákona ze dne 13. února 1919, č. 77 Sb. z. a n., kterým se zmocňuje vláda, aby 1. pro celý obvod Československé republiky nebo pro obvod některého sborového soudu II. stolice zkrátila ze tří roků na dva roky přípravnou službu, stanovenou pro kandidáty soudcovské; 2. kandidátům, kteří se podrobí soudcovské zkoušce ve lhůtě jednoho roku po ukončení přípravné služby zkrácené dle § 1, mohla býti pravovědecká práce domácí prominuta. Rozdíl je toliko ten, že dle zákona z 13. února 1919, č. 77 mohl tak učiniti ministr spravedlnosti, kdežto dle nynějšího návrhu je k tomu oprávněna vláda.

Platnost prozatímního ustanovení tohoto, které provedeno bylo vládními nařízeními ze dne 7. března 1919, č. 124 Sb. z. a n., a ze dne 22. prosince 1920, č. 660 Sb. z. a n., končí dnem 22. února t. r.

K odůvodnění návrhu na zkrácené projednání dle § 55 jedn. řádu vláda uvádí:

>Ministerstvo spravedlnosti nepodalo návrhu tohoto dříve, domnívajíc se, že bude možno za pomoci jiných opatření učiněných k úlevě soudům vyhnouti se užití tohoto zmocnění a úroveň přípravy soudcovské znovuzavedením tříleté přípravné lhůty zvýšiti. Avšak poslední dobou ukázalo se ze zpráv presidií sborových soudů, že soudy a státní zastupitelstva se stávajícími silami a nepatrným přírůstkem dorostu, jehož ještě ubývá odchodem do služeb soukromých, vystačiti nemohou, a že proto zmocnění takového jest nezbytně potřebí i po 22. únoru 1922, a to dle možnosti bez časového přerušení. Jinak by totiž nebylo lze po 22. únoru připustiti ke zkoušce ony právní čekatele, jichž dvouletá přípravná služba soudcovská se skončí a byl by tak jednak přírůstek soudcovských sil při dnešním naprosto nedostatečném stavu ještě zmenšen, jednak by ještě více, než dnes se děje, bylo podníceno přestupování do služeb soukromých. Je proto naléhavě potřebí, aby tato osnova byla uzákoněna co možno nejdříve tak, aby podle možnosti nenastalo žádné mezičasí mezi skončením účinnosti zákona starého a započetím účinnosti zákona nového.<

Poměry, jež přímo nutily, aby byl vydán zákon ze dne 13. února 1919, čís. 77 Sb. z. a n., totiž, že je stále nedostatek soudců a dorostu soudcovského značný, a že hlavně na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nedostatek tento se pociťuje, což je škoda v přítomnosti a budí obavy do budoucnosti, se nezměnily.

Dle statistiky uveřejněné právě v >Soudcovských Listech< nedostává se 444 soudcovských sil a dle posledních výkazů >Věstníku ministerstva spravedlnosti< vystoupilo ze soudní služby 10 soudců, 35 auskultantů a právních praktikantů. To je skutečnost, která nutí k úvaze, a proto je třeba ulehčiti vstup do soudcovské služby.

Poslanecká sněmovna usnesla se přijati vládní návrh a přijala zároveň resoluci, kterou se vláda vyzývá, aby pro případ, že dobrodiní tohoto zákona užije pouze pro určitý obvod sborového soudu II. instance, při jmenování soudců měla k tomu zřetel a vyrovnala eventuelní nesrovnalosti vzniklé parcielním užitím tohoto zákona.

Ústavně-právní výbor jednal ve schůzi dne 1. února 1922 o usnesení poslanecké sněmovny a usnesl se, doporučiti senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění schváleném poslaneckou sněmovnou, jak je obsažena v tisku č. 1226.

Hledě však zároveň k neutěšenému faktu, že odchod soudcovských sil do jiných povolání je značný a že je nutno z důležitých důvodů platných pro všecko obyvatelstvo státu, by všecky soudní věci byly rychle spracovány, usnesl se ústavně-právní výbor na resoluci, kterou odporučuje ku přijetí:

V Praze, dne 1. února 1922.

Dr Frant. Soukup v. r.,

předseda.

Dr B. Franta v. r.,

zpravodaj.