Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1250.

Obšírná důvodová zpráva k vládnímu návrhu a důvodová zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového poslanecké sněmovny vysvětlují dostatečně historický vývoj vystěhovalectví evropského až po světovou válku, která vystěhovalecký proud ve všech státech zastavila. Obě zprávy obsahují též hojně statistických dat, pro naše vystěhovalectví velmi poučných. Z doby popřevratové nemáme dosud potřebných dat, jichž uveřejnění jako výsledek úředního šetření slibuje statistický úřad státní sice pro dobu nejbližší, jež by však právě pro posouzení potřeby tohoto zákona byly cenným materiálem. Musíme se proto spokojiti s materiálem, který nemá úřední záruky úplnosti a bezpečné spolehlivosti. Ale i tak poskytuje možnost nahlédnouti hloub do toho proudu vystěhovaleckého, jenž byl podnětem ke zpracování zákona.

Ministerstvo sociální péče zjistilo dotazem u pražských zastupitelstev osmi lodních společností, že tyto společnosti vypravily v roce 1921 na 23.000 vystěhovalců z Československé republiky za moře. Tímto počtem není ovšem vyčerpán úhrnný počet všech československých vystěhovalců v roce uvedeném, protože dopravu dalších jistě několika tisíců obstaraly jiné cizozemské agentury uvedených společností a jiné lodní společnosti, které nemají v Praze svého zastupitelství. Nechybíme zajisté mnoho, odhadneme-li počet všech v roce 1921 do ciziny vypravených československých vystěhovalců na 30.000 osob. Podotknouti dlužno, že v druhém pololetí 1921, t. j. od 1. července 1921 do konce roku toho platil již americký t. zv. 3%ní zákon, omezující vystěhovalectví do Spojených států. Z tohoto počtu prošla necelá polovina státní vystěhovaleckou stanicí v Libni. Tato stanice registruje každého vystěhovalce jí procházejícího a její záznamy poskytují zajímavý materiál.

Celkový počet vystěhovalců, jež v roce 1921 přijala vystěhovalecká stanice libeňská, činil 12.303 osoby, jímž poskytnuto bylo 55.921 nocleh. Z počtu toho bylo 10.042 Slováků, 1.177 Maďarů, 404 Rusínů, 213 Čechů a 187 Němců (zbytek národností různých). K tomu třeba podotknouti, že z Čech, Moravy a Slezska málo vystěhovalců vyhledávalo noclehů ve vystěhovalecké stanici, jež byla teprv poslední dobou ministerstvem sociální péče dobudována a náležitě vypravena. Největší část byla dělníků a služebných (8417 osob). Na práci cestovalo 4827 osoby, k příbuzným jelo 3880 osob. Nejvíce osob stěhovalo se ze župy zemplinské. Na jednotlivé župy Slovenska a Podkarpatské Rusi připadá z celkového počtu vystěhovaleckou stanicí libeňskou r. 1921 prošlých vystěhovalců:

Z lodních lístků celkového počtu koupena byla polovice příbuznými vystěhovalců v Americe a zaslána do republiky, kdežto pouze polovice koupena byla samými vystěhovalci v Praze.

Nejvíce z těchto vystěhovalců odplulo z Hamburku (2569), pak z Rotterdamu (2104), z Antverp (2027), z Havru (1497), z Brém (1317), z Cherbourgu (958), nejméně z Terstu (89) a z Janova (16). Převážnou většinou stěhovali se do Spojených států a tam opět do Pensylvanie (2452), New-Yorku (867) a Ohia (801).

Všech těchto 12.303 vystěhovalců odvezlo s sebou za moře (podle jejich udání správě vystěhovalecké stanice) celkem 116,278.000 Kč. Jak velké to národní jmění a jak mnoho z něho pohltila cesta! Ta druhá, větší polovice vystěhovalců, která neprošla vystěhovaleckou stanicí, neodvezla pravděpodobně peněz méně. Co znamená roční úbytek 230,000.000 Kč pro naše národní hospodářství! Tyto miliony nemusejí však býti ztraceny a při účelné politice vystěhovalecké ztraceny nebudou; naše vystěhovalectví musí býti aktivní.

Mnoho povídají tato neúplná data o našem Slovensku a Podkarpatské Rusi a volají důtklivě po zákonné úpravě vystěhovalectví našeho.

Sociálně-politický výbor senátu uznal nezbytnost této úpravy a připojuje se v tom směru cele k vývodům důvodové zprávy návrhu vládního i důvodové zprávy výboru sociálně-politického a rozpočtového poslanecké sněmovny. Prozkoumav podrobně osnovu zákona, jak schválena byla poslaneckou sněmovnou Národního shromáždění, uznal ji za vhodné a správné řešení našeho vystěhovaleckého problému. Osnova, vypracovaná se sociálního hlediska péče o vystěhovalce jako zákon na ochranu vystěhovalců v nejlepším smyslu toho slova, doznala ještě cenného zlepšení poslaneckou sněmovnou a poskytuje dostatek účelných prostředků k zabránění umělého vyvolávání vystěhovalectví, k účinné ochraně všech, kdo se již pro vystěhování rozhodli, a k opatřením, aby naše vystěhovalectví nebylo ke škodě ani vystěhovalcům samým ani jejich staré vlasti a jejich národu. Proto sociálně-politický výbor senátu schválil po příslušných vysvětleních zástupci vlády s několika pokyny pro vypracování prováděcího nařízení osnovu zákona beze změny tak, jak usnesena byla poslaneckou sněmovnou. Doporučil při tom zejména: aby prováděcím nařízením čeleno bylo, pokud to bude možno, praksi, která by snad zbytečně zostřovala omezení svobody vystěhovalectví; aby prováděcím nařízením rozvedena byla jasně ona místa zákona, která by mohla sváděti k nesprávnému výkladu, zejména v § 17, odst. 3, a v § 23, čís. 3; aby pamatováno bylo na zajištění práv kontrolních na lodích a na zamezení příliš časné dopravy vystěhovalců do přístavů nalodění. Mimo to doporučeno vystěhovalectví ze Slovenska v některých směrech zvláštní pozornosti ministerstva sociální péče. Z trestních ustanovení, jimiž zákon stíhá činy proti zákonu, věnoval výbor zvláštní pozornost ustanovením § 35 o obchodu ženami. Skutková podstata § 35, č. 1, odpovídá zcela mezinárodní úmluvě ze dne 4. května 1910 (čl. I.). Jak ze znění zákona jasno, postihuje odst. 2 a 3 jednání kriminelně závažnější vyššími tresty; kvalifikačními momenty jsou tu: úmysl, aby užito bylo ženy ke smilstvu po živnostensku provozovanému, pak lstivé předstírání stran zaměstnání, jež ženu v cizině čeká, dále zpětilost a konečně provozování činů po živnostensku. Zákon užívá v odst. 3 tohoto paragrafu výrazů "pohlavně bezúhonné" za tím účelem, aby upozorněno bylo, že nejsou totožnými s výrazy "pohlavně zachovalá" ve smyslu virgo intacta. Za osobu pohlavně bezúhonnou sluší tudíž pokládati také ženu deflorovanou, jestliže její pohlavní život se stanoviska ethického není pro ni nečestným, tedy na př. i žena vdaná. Upozorniti ovšem sluší, že se nevyžaduje k pojmu osoby pohlavně úhonné, aby žena provozovala smilstvo po živnostensku, t. j. aby se prodávala za peníze, nýbrž stačí, jestliže třeba z pouhé vilnosti oddává se pohlavně různým mužům. Ustanovení posledního odstavce paragrafu 35 o trestnosti cizozemce bylo nutno zařaditi do zákona vzhledem k ustanovení čl. I. mezinárodní úmluvy o potlačování obchodu s děvčaty ze dne 4. května 1910 (uveřejněné v čís. 26 ř. z. z r. 1913), dle něhož činy v § 35 uvedené mají býti trestány, třeba by k jednotlivým jednáním bylo došlo v rozličných státech.

Výbor sociálně politický doporučuje senátu k přijetí osnovu tohoto zákona ve znění přijatém sněmovnou poslaneckou, č. t. 1231.

V Praze, dne 2. února 1922.

Jaroš v. r.,

předseda.

Jos. Cholek v. r.,

zpravodaj.

Výbor rozpočtový připojil se k usnesení výboru sociálně-politického, jakož i k resolucím.

Ferd. Jirásek v. r.,

předseda.

J. Havlena v. r.,

zpravodaj.

Ministerstvo sociální péče nechť co nejliberálněji používá práva, které se mu dává paragrafem 6. ohledně povolení zjednávati určitý počet osadníků, když splněny budou následující podmínky:

1. Musí býti zajištěna zodpovědnost verbíře.

2. Najímání může se díti jen na základě písemných smluv.

3. Smlouvy tyto musí obsahovati: a) místo a zemi, kde mají býti vystěhovalci usazeni; b) podrobné podmínky, za jakých se osídlování provádí.

4. Smlouvy musí býti ověřeny vládou dotčené země, která má zaručiti právní bezpečnost kolonistů.

5. Vláda kolonisační země musí potvrditi, že nejedná s cizinci hůře, nežli s vlastními občany a že jim umožní zachování národnosti a že jim nebude činiti překážek, kdyby se chtěli vrátiti.

6. Zastupitelským úřadům ČSR. musí býti vyhraženo právo a možnost, aby zastupovaly československé příslušníky přímo nebo právníky jimi splnomocněnými před soudy a úřady země kolonisační.

1. V předpisech o vydávání vystěhovaleckého cestovního listu, které ministerstvo určí nařízením, nechť se přihlíží k tomu, aby vystěhovalci obdrželi vystěhovalecký list bez velkých průtahů a aby vyhotovení listu nebylo spojeno s velkými poplatky.

2. Budiž dle možnosti přihlíženo k tomu, aby předpisy o vystěhovaleckém cestovním listu nevztahovaly se na řemeslné a průmyslové dělnictvo, pokud toto jednotlivě odchází na práci do ciziny.

Projednaný zákon o vystěhovalectví přináší dobrodiní jen jedné části vystěhovalců, hlavně při dopravě do zámořských krajin, nebo smluvních dělníků. Vedle těchto odcházejí však do ciziny každý rok desetitisíce našich příslušníků za prací, kterým zákon nepřináší žádných výhod. Přihlížeje dále k tomu, že v cizině pracuje tisíce československých vystěhovalců, kteří třeba po letech do domoviny se vracejí, usnáší se výbor:

Ministerstvo sociální péče nechť věnuje otázce vystěhovalců co možná největší pozornost. Jako jedna z nejnaléhavějších potřeb pro život vystěhovalců jest uzavírání vzájemnostních smluv v otázkách sociálního pojištění se státy, kde českoslovenští příslušníci pracují. Při smlouvách podobných budiž přihlíženo k tomu, aby zajištěn byl dělníkům, kteří své místo musí střídati, nepřetržitý požitek, vyplývající z jejich členství v sociálním pojištění. Pokud to nebude možno, budiž neodkladně působeno k tomu, aby českoslovenští vystěhovalci, kteří si v různých státech získali nároky na důchody z různých sociálních ústavů, dostávali vyplácený důchod i v tom případě, když své bydliště přenesou do území republiky.