Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1254.

Delegace, která byla vyslána jako část komise republiky Československé, pověřené jednati o smlouvu obchodně-politickou s Francií, byl dán úkol, aby v souvislosti s obchodní smlouvou ujednala podmínky pro uvolnění československého majetku, který byl za války ve Francii sekvestrován. V jednání byl úkol komise rozšířen ku přání Francie na úpravu otázek restituce statků, práv a zájmů, také na klausule hospodářské mírových smluv.

Úmluvu, která byla učiněna, podala vláda poslanecké sněmovně návrhem č. tisku 2804, poslanecká sněmovna pak po návrhu výboru zahraničního a ústavně-právního č. tisku 3283 ze dne 27. ledna se usnesla, aby úmluva byla schválena, by vládě bylo uloženo, aby smlouvu tuto uveřejnila ve Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé a by ministerstvu zahraničních věcí bylo uloženo se všemi zúčastněnými ministerstvy učiniti opatření další, jichž je potřebí ku provedení této úmluvy.

Ve výboru, ústavně-právním senátu nebyly učiněny námitky proti úmluvě této.

Ústavně-právní výbor odkazuje na důvodovou zprávu vlády (tisk 2804 posl. sněm.) a připomíná jen toto:

V úmluvě, která je vskutku přátelskou smlouvou a která doplňuje nutně ustanovení mírových smluv, hledí se vyhověti pokud možno dokonalým, přesným způsobem zájmům příslušníků obou států, francouzského i československého.

Povinnost provésti restituce francouzských majetků, práv a zájmů, které jsou v území naší republiky, o níž zmiňuje se čl. 297 list f) mírové smlouvy Versaillské, stíhá vlastně vlády států dříve nepřátelských Francii, pokud práva a předměty jsou v území těchto států. Republika československá zavazuje se touto smlouvou v zájmu urychlení praktického provedení opatřiti, čeho bude zapotřebí ku přímé restituci ohledně statků francouzských, které jsou na zdejším území.

Čl. I. podpisového protokolu přislibuje pak podporu vlády francouzské při jednání vlády československé s vládami států dříve nepřátelských ohledně vrácení kupních cen zaplacených poctivými držiteli majetku, který podle tohoto článku má býti navrácen a které ovšem vláda československá má právo požadovati na vládách států dříve nepřátelských. Závazek tento odpovídá závazku převzatému republikou Československou podle čl. 2. smlouvy mezi státy cesionářskými učiněné v Sèvres dne 10. srpna 1920; se strany francouzské byla při vyjednávání kladena na pojetí ustanovení o této restituci do úmluvy váha rozhodná. Ustanovení toto bude hlavně praktickým, pokud jde o restituci strojů odvezených za války z Francie do Německa a odtud prodaných za války do dnešního území republiky Československé. Vláda německá ostatně již uznala své náhradní povinnosti ve smyslu čl. I. protokolu o podpisu.

Úmluva zabezpečuje ve čl. 5 příslušníkům našeho státu v řízení desekvestračním značné ulehčení, urychlení a zlevnění postupu, jehož by jinak dle platných předpisů francouzských bylo potřebí k dosažení desekvestrace.

Nutno je připomenouti, že z velkých evropských států byla Francie první, jež učinila s námi určitý smluvní stav ve věcech desekvestračních, ještě před ratifikací úmluvy; provádí již před tím, než úmluva bude schválena, ustanovení článku 18, dle něhož smluvní strany učiní pro nejúplnější provedení této smlouvy opatření slučitelná s jejich vnitřním zákonodárstvím, jakmile bude úmluva podepsána, nevyčkávajíce její ratifikace.

Je třeba, by záležitosti, jichž týče se tato úmluva, byly co nejrychleji ukončeny, poněvadž jedná se o oprávněné zájmy mnohých příslušníků našeho státu, kteří trpěli poměry vzniklými r. 1914 po celou válku a trpí dosud.

Ústavně-právní výbor navrhuje, aby usnesení poslanecké sněmovny ze dne 27. ledna 1922, kterým schválen byl vládní návrh o úmluvě učiněné v Paříži dne 18. ledna 1921 mezi republikou Francouzskou a republikou Československou o statcích, právech a zájmech soukromých a jež je obsaženo v č. tisku 1222, bylo přijato senátem.

V Praze, dne 6. února 1922.

Dr. Frant. Soukup v. r.,

předseda.

Dr. B. Franta v. r.,

zpravodaj.

Za příčinou ujednání smlouvy obchodní s Francií byla vyslána do Paříže delegace zvláštní, jež měla uzavříti úmluvu o podmínkách pro uvolnění československého majetku, sekvestrovaného za války ve Francii.

Úmluvu tuto předkládá vláda senátu, když již byla schválena poslaneckou sněmovnou.

Desekvestrace mohla se přirozeně dotýkati jen čs. státních občanů, kteří po zákonu občanství to již měli nebo později nabyli, při čemž zvláště přihlíženo bylo k tomu, aby výhod z této úmluvy plynoucích nestaly se účastnými osoby neb firmy takové, které by hleděly se domáhati výhod těch pod rouškou čs. státního občanství.

Mimo to upravuje úmluva ta ku přání francouzské delegace též restituci různých předmětů, zejména strojů francouzských, které byvše za války z Francie odvezeny, nalézají se na území československém, jakož i otázku smluv uzavřených mezi tak zvanými stranami "odloučenými", kterýmiž smlouvy mírové mínily strany v době války území nepřátelskému náležitých, smlouvami těmi však pod francouzskou nebo československou pravomoc přišlých, kteréž uzavřely úmluvy dotyčným státem tehdy zákazem stížené.

Smlouvy takové dlužno pokládati v tom okamžiku za zrušené, kdy příslušné území bylo odloučeno s výhradou oněch, jež sledují zájem obecný, při čemž tomu, kdo na základě prohlášení platnosti takové smlouvy utrpěl škody, má se poskytnouti slušná náhrada, kterou v případě, že se strany nedohodnou, ustanoví zvláštní k tomu cíli zřízený rozhodčí soud.

Mimo to má smlouva přítomná, jež jeví se býti podrobnějším provedením smluv mírových, za účel ulehčiti, zjednodušiti a urychliti celé řízení desekvestrační, jež zejména ve Francii jest velmi těžkopádné a zdlouhavé. K tomu účeli zavazuje se republika Československá opatřiti vše, čeho bude zapotřebí ku přímé restituci předmětů francouzských, nalézajících se na našem území, kdežto vláda francouzská slibuje všemožnou podporu, aby naši poctiví držitelé odvezených předmětů obdrželi od příslušných států slušnou náhradu.

Pokud se týče likvidace jmění našich občanů ve Francii, bude tato zrušena potud, pokud nebyla ještě na újmu nabytým právům, případně vydá Francie výtěžek mezi tím již docílený oprávněným.

Dále zavazuje se stát náš, předpokládaje reciprocitu, postaviti na roveň statky restituované majetku svých vlastních příslušníků a nestížiti je jinými obmezeními, než oněmi, jež by stihly příslušníky naše.

Mimo to obsahuje úmluva ustanovení, týkající se společností nechť francouzských, nechť cizích, v nichž majoritu mají občané francouzští, a stanoví prodloužení různých lhůt preklusivních a promlčecích pro úkony odloučených stran, jichž k zachování práv směnečných neb jinakých obchodně-skripturních by po zákonu toho kterého státu bylo zapotřebí.

Konečně vylučují se na základě mírové smlouvy Versailleské a ostatních jak nároky obou států resp. jich příslušníků, tak i žaloby z důvodu toho, že ten který stát použil práv vlastnictví literárního, uměleckého a průmyslového po dobu válečnou, jež dle mírových smluv mají býti po této době stranám restituovány.

Výbor zahraniční schvaluje proto úmluvu tuto a navrhuje senátu k přijetí schvalovací usnesení obsažené v tisku č. 1222.

V Praze, dne 6. února 1922.

Antonín Svěcený v. r.,

předseda.

Dr. Luděk Krupka v. r.,

zpravodaj.