Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1257.

Ústavně-právní výbor senátu usnesl se ve schůzi dne 1. února 1922 navrhnouti senátu Národního shromáždění republiky Československé, aby schválil poslaneckou sněmovnou ve schůzi dne 26. ledna 1922 přijaté znění zákona, jak je obsaženo v č. t. 1215.

Podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 354 Sb. z. a n., nabyl československý stát všechny statky a všechen majetek, které podle mírových smluv mu připadly a v § 1 citovaného zákona jsou uvedeny.

Pachtovní a nájemní smlouvy, pokud se týče těchto statků byly dřívějšími vlastníky uzavřeny pro doby normální, kdy cena výrobků a valuta byly ustáleny a kdy povaha pachtů a smluv byla jiného rázu. Smlouvy byly příliš dlouhodobé až na 50 roků a majitelé československému státu připadlých statků a majetku chtěli často dosíci těmito smlouvami jiného účele, než jest řádné obhospodařování majetku.

Zejména na Slovenku a v Podkarpatské Rusi mělo přispěti namnoze uzavření těchto smluv ku snažšímu pomaďarštění tamního lidu.

Z některých těchto pachtu a nájmů má dnes stát náš více škody než užitku, neboť nedostane na pachtovném a nájemném ani tolik, kolik jej stojí nutné investice, na příklad zmlazení lesa, a naproti tomu nepřiměřeně rychle bohatnou pachtýři a nájemci, kteří smlouvy uzavřeli za předpokladů, že cena lesních a polních výrobků v nejbližších létech nepoměrně se nezvýší, jak tomu bývalo vždy v dobách normálních a že též cena peněz, jimiž platili, zůstane přibližně táž.

S abnormálním znehodnocením peněz, a nepoměrně rychlým zvýšením cen výrobků jež způsobila dlouhotrvající světová válka, v době uzavření smlouvy počítati se nemohlo.

Poněvadž pachtýři a nájemci cestou dohody uzavření pro stát výhodnější smlouvy odmítají a soudní cesta při nejasných často smlouvách zlepšení smluv na dlouho by oddálila, rozhodla se vláda podati návrh zákona, aby byla oprávněna zrušiti smlouvy, jež zájem státu poškozují.

Investice, jež užitek dosud poskytují, nahradí stát po srážce přiměřené amortisace, takže druhá smluvní strana, jež vyzískala pro sebe již veliké zisky výhodnou obchodní konjukturou za poslední roky, na poškození naříkati nemůže.

V Praze, dne 1. února 1922.

Dr. F. Soukup v. r.,

předseda.

Josef Lukeš v. r.,

zpravodaj.

Na některých statcích a majetku připadlých podle mírových smluv československému státu byly ujednány s dřívějšími vlastníky smlouvy nájemní a pachtovní uzavřené před účinností zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 354 Sb. z. a n., na mnoze dlouhodobé, které jsou takového rázu, že netoliko při státních lesích, ale i při hospodářství polním při dalším jich trvání přímo ohrožují zájem státu, anebo odporují zásadám racionelního hospodaření.

Případy takové vyskytují se zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kdež smlouvy ty uzavřeny byly bývalým uherským státem nebo členy bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské, jako dřívějšími vlastníky statků, při čemž měli tito vlastníci na mysli zcela jiné účele než záruku řádného obhospodařování svého majetku. Uherskému státu hlavně šlo o povznesení průmyslu cizorodého, slovanskému živlu nepřátelského a o pomaďarštění krajů slovenských; členům bývalé panovnické rodiny šlo zase jen o získání trvalého ročního důchodu.

Dle těchto snah a zájmů byly staré smlouvy uzavírány a namnoze způsobují přímo finanční zatížení státu tím, že v některých případech musí býti státní správou na hospodaření v těchto lesních i polních statcích a majetků dopláceno.

Z důvodu státní bezpečnosti a zabezpečení řádného hospodaření na naznačených statcích jest nutno umožniti státní správě, aby změnila smlouvy takové, po případě dala výpovědi. Samozřejmo jest, že státní správa bude tímto zákonem nabytého práva používati jenom v případech odůvodněných.

Národohospodářský výbor pojednal o osnově zákona přijaté v poslanecké sněmovně (tisk 1215) ve 127. schůzi dne 26. ledna 1922 a navrhuje senátu N. S., aby usnesení to v plném znění bylo přijato.

V Praze, 6. února 1922.

Ferdinand Jirásek v. r.,

místopředseda.

Č. J. Lisý v. r.,

zpravodaj.

Rozpočtový výbor vo schôdzi konanej dňa 8. februára 1922 konštatuje, že usnesenie po-slaneckej snemovne (tlačivo 3195) o vládnom návrhu zákona, ktorým sa správnym úradom dáva právo vypovedať staré, zmeneným hospodárským pomerom neodpovedajúce smluvy na statkoch a majetkoch pripadlých dľa mierových smlúv československému štátu, smeruje k ozdraveniu hospodárenia štátu a k zabráneniu vykorisťovania národného imania jednot- livcami, preto s oduševnením doporúča túto predlohu sl. senátu ku prijatiu v plnom znení. Berúc pri tom do úvahy svojpomocné snahy drobného ľudu, pripojuje nasledujúci rezolúciu a doporučuje túto tiež ku schváleniu.

V Prahe, 8. februára 1922.

Ferdinand Jirásek v. r.,

předseda.

Frant. Zimák v. r.,

zpravodaj.

Vláde sa ukládá, aby pri vypovedaní smlúv nájomných a pachtovných na statkoch a majetkoch, pripadlých podľa mierových smlúv československému štátu, brala zreteľ na družstvá výrobné, ktoré vznikly na podklade sociálnej kolektívnej svojpomoci,aby existencia týchto družstiev zmenou podmienok nebola ohrožená.