Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

4. zasedání.

Tisk 1266.

Poslanecká sněmovna učinila dne 13. ledna 1922 některé změny v osnově zákona, o které usnesl se senát dne 10. srpna 1921, jímž mění se zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 328 Sb. z. a n., o organisaci kanceláře sněmovny poslanecké a senátu.

1. Dle 1. odst. článku 1. osnovy, přijatého senátem, jmenuje a ustanovuje úředníky a zřízence pro úřady sněmovní autonomně předsednictvo poslanecké sněmovny a senátu. Sněmovna poslanecká usnesla se takto: "Úředníky a zřízence pro úřady poslanecké sněmovny a senátu jmenuje a ustanovuje v mezích rozpočtu ústavně schváleného předsednictvo poslanecké sněmovny a senátu".

2. Poslanecká sněmovna připojila tomuto článku ustanovení: "Úředníky a zřízence pro úřady společné poslanecké sněmovny i senátu ustanovují v mezích rozpočtu ústavně schváleného obě předsednictva ve společné schůzi, již svolává a řídí předseda poslanecké sněmovny. Pro jednání společné schůze platí obdobně ustanovení § 9 odst. 2. zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a n.

Úředníci a zřízenci přijatí nad systemisovaný počet míst nebo přijatí ze služeb soukromých, mohou býti ustanoveni toliko jako úředníci a zřízenci smluvní".

3. Poslanecká sněmovna vřadila do článku IV. osnovy zákona jako odstavec 2. toto ustanovení, které souvisí se změnou 2: "Úředníci poslanecké sněmovny i senátu společní jsou podřízeni oběma předsednictvům, která v tomto případě rozhodují ve společné schůzi (čl. 1.)"

4. Poslanecká sněmovna vynechala ve 2. odstavci článku II., který dle usnesení senátu zní: "Zaměstnanci uvedení ve čl. II. vrátí se do úřadů, z nichž vyšli, ostatní ustanoví vláda ve státní službě podle jejich platové třídy a kvalifikace, přihlížejíc k předchozí jejich činnosti, pokud vykazují aspoň pětiletou uspokojivou službu sněmovní" - vše počínajíc slovem "ostatní".

Jiné, menší změny, které provedla sněmovna poslanců nemění věcně návrh zákona usnesený senátem a týkají se namnoze technické úpravy zákona.

Se všemi změnami lze souhlasiti, neboť změna 1. není proti zásadnímu stanovisku senátu a vhodně doplňuje osnovu, což nutno říci také o změnách 2. a 3., ježto účelně bylo hleděno k úpravě poměrů úřednictva společného oběma sněmovnám, nač v usnesení senátu nebylo pomýšleno a konečně změna 4. správně usuzuje, že nelze praejudikovati vládě, jaké stanovisko má zaujmouti k zaměstnancům smluvním, kteří mají býti převzati do státní služby.

Článek IV. odst. 1., přijatý senátem i poslaneckou sněmovnou ustanovuje, že zaměstnanci v úřadech sněmovních mají charakter státních zaměstnanců a jsou služebně podřízeni předsednictvu sněmovny, které jsou přikázáni.

O slovech "mají charakter státních zaměstnanců" byly vysloveny zástupcem vlády pochybnosti, že by totiž pak dle tohoto znění předsednictva sněmoven při jmenování zaměstnanců do postavení které by se platově případně rovnalo třídám státních zaměstnanců, jež jmenuje ministerstvo nebo president republiky byla snad vázána na souhlas těchto představitelů státní moci, nebo že by vůbec jen tito představitelé mohli provésti jmenování. Tím by uvedeno bylo v pochybnost ustanovení čl. I. kterým se určuje, že úředníky a zřízence pro úřady sněmovní (dle znění přijatého poslaneckou sněmovnou: pro úřady poslanecké sněmovny a senátu), ustanovuje předsednictvo poslanecké sněmovny a senátu. Toto stano-visko by se však příčilo usnesení senátu i poslanecké sněmovny, dle něhož předsednictvo má jmenovati a ustanovovati zaměstnance sněmovní ze své pravomoci, autonomně. Přes to, že tyto pochybnosti mohou se opírati pouze o příliš extensivní výklad §u 64 a 81 ústavní listiny, který by však neodpovídal intencím projeveným v zákonných materialiích (ústavní listina, zákon z 13. února 1919, čís. 78 Sb. z. a n.), přistoupil ústavní výbor senátu na stylisaci tohoto místa navrženou vládním zástupcem jen v té snaze, aby krajní autonomie obou sněmoven nemohla býti vůbec brána v pochybnost.

Potom bylo třeba, by zase zákon byl tak jasný, aby nemohlo býti pochybnosti, že všichni zaměstnanci sněmovní jsou zaměstnanci veřejnými a to samozřejmě se všemi výhodami státních zaměstnanců, poněvadž jsou ve službách státu.

Proto připojil se ústavně-právní výbor ve schůzi dne 8. února 1922 k podnětu vlády, aby odstavec 1. čl. IV. zněl:

"Zaměstnanci v úřadech sněmovních jsou zaměstnanci veřejní se všemi výhodami zaměstnanců státních a jsou služebně podřízeni předsednictvu sněmovny, které jsou přikázáni" a doporučuje slavnému senátu takto pozměněnou osnovu zákona:

ze dne.......................................................1922,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Úředníky a zřízence pro úřady poslanecké sněmovny a senátu jmenuje a ustanovuje v mezích rozpočtu ústavně schváleného předsednictvo poslanecké sněmovny a senátu především ze zaměstnanců úřadů státních a jiných veřejných úřadů (soudů, ústavů), dohodnuvši se s ústředním úřadem zaměstnanci nadřízeným. Vyjádření tohoto úřadu jest podati do dvou měsíců, jinak se má za to, že úřad souhlasí. Úředníky a zřízence pro úřady společné poslanecké sněmovny i senátu ustanovují v mezích rozpočtu ústavně schváleného obě předsednictva ve společné schůzi, již svolává a řídí předseda poslanecké sněmovny. Pro jednání společné schůze platí obdobně ustanovení § 9, odst. 2. zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a n.

Úředníci a zřízenci přijatí nad systemisovaný počet míst nebo přijatí ze služeb soukromých, mohou býti ustanoveni toliko jako úředníci a zřízenci smluvní.

Zaměstnanci sněmovní, převzatí ze státních a jiných veřejných úřadů (soudů, ústavů) setrvávají u svého původního úřadu ve statu i ve svém statusovém pořadí, obdrží tam dnem nastoupení ve sněmovní službě na dobu služby sněmovní neplacenou dovolenou a postupují u svého původního úřadu jak časově, tak i ve svém pořadí jmenováním; okolnost, že u tohoto úřadu aktivně neslouží, a jsou tam zařazeni extra statum, nesmí býti na újmu jejich postupu v tomto úřadě, nebrání-li postupu ustanovení služební pragmatiky.

Zaměstnanec může býti služby sněmovní sproštěn předsednictvem z důvodů služebních neb na vlastní žádost a vrátí se do úřadu, z něhož vyšel.

Zaměstnancům, odcházejícím ze sněmovní služby, může předsednictvo podle svého uznání přiznati přiměřený stálý, do výslužného započítatelný přídavek ke služnému, pokud se týče přídavek k výslužnému.

Zaměstnanec, který má ve sněmovní službě 10 let do výslužby skutečně započítatelných a nebyl postižen trestem disciplinárním, má však nárok na přídavek, rovnající se 40% rozdílu mezi pravidelnými příjmy ve sněmovní službě a pravidelným služebním (odpočinkovým) příjmem, který mu připadne po vystoupení ze sněmovní služby. Vyslouží-li ve sněmovní službě celou služební dobu, má nárok na přídavek, rovnající se celému uvedenému rozdílu.

Přídavky ty vypláceny budou pokladnou sněmovní způsobem, jakým se zaměstnanci dosud vyplácely požitky služební.

Předsednictvo jest oprávněno, aby v odůvodněných případech započítalo s platností pro obory veškeré státní nebo jiné veřejně služby zaměstnanci dobu ve službě sněmovní po 1. červnu 1920 ztrávenou do postupu i do odpočivného pěti čtvrtinami času, po který zaměstnanec službu sněmovní skutečně vykonával.

Zaměstnanci v úřadech sněmovních jsou zaměstnanci veřejní se všemi výhodami zaměstnanců státních a jsou služebně podřízeni předsednictvu sněmovny, které jsou přikázáni.

Úředníci poslanecké sněmovny i senátu společní jsou podřízeni oběma předsednictvům, která v tomto případě rozhodují ve společné schůzi (čl. I.).

Předsednictva obou sněmoven rovněž ve společné schůzi, pro kterou platí obdobně ustanovení čl. I., pokud jde o zvláštní povahu služby sněmovní, upraví jejich právní a hmotné poměry, stanoví podmínky a způsob jejich postupu, jakož i obor jejich působnosti zvláštním služebním řádem. Pro zaměstnance sněmovní platí i po dobu jejich činné služby sněmovní podpůrně a obdobně příslušná ustanovení služební pragmatiky státních zaměstnanců (soudců), pokud služební řád nebude obsahovati úchylky nebo pokud by tyto úchylky byly pro zaměstnance nepříznivější.

Zákon tento platí i pro zaměstnance sněmovní již ustanovené.

§§ 1, 2, 3, 4, a § 7 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 328 Sb. z. a n., se zrušují.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.

V Praze, dne 9. února 1922.

Dr. Veselý v. r.,

místopředseda.

Dr. Franta v. r.,

zpravodaj.