Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.
I. volební období.
4. zasedání.
Tisk 1279.
Vládní návrh.
Zákon ze dne...............................
o upotřebení části správních přebytků hromadných sirotčích pokladen.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Hromadné sirotčí poklady v Čechách, na Moravě a ve Slezsku odvedou každého roku po vyúčtování z úhrnu správních přebytků, které podle schválených ročních výkazů budou zjištěny za léta 1919 až 1921, percentuální kvotu příslušným zemím.
Kvota tato činí o 1/10 procenta méně, nežli úroková míra sirotčí poklady ve výkazovém roku platná. Z částek takto vypočtených odečte se režijní příspěvek dvou procent a súčtuje jako státní příjem.
§ 2.
Částek podle § 1 zemím přidělených budiž upotřebeno k ošetřování a vychovávání chudých sirotků až do dokonaného 18tého roku věku, jakož i zanedbaných a opuštěných dítek.
§ 3.
Vznikla-li by u některé hromadné sirotčí pokladny ztráta reservním fondem nekrytá, budiž schodek uhražen ze správných přebytků jiných hromadných pokladen sirotčích příslušné země.
§ 4.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provésti jej náleží ministrům spravedlnosti a financí ve shodě s ostatními súčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Zákonem ze dne 3. června 1901, č. 62 ř. z. bylo ustanoveno, že správní přebytky sirotčích pokladen v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, Rakousích Horních i Dolních, Solnohradsku a Haliči za léta 1901 až 1910 mají z části připadnouti příslušným zemím ve prospěch sirotčí péče. Platnost tohoto zákona byla po roku 1910 prodlužována vždy na rok, posledně stalo se tak zákonem ze dne 6. dubna 1920, č. 217 Sb. z. a n., kterým prodloužena platnost jeho do konce roku 1920, a ježto dle 1. odst. § 1 citov. zákona týká se ustanovení jeho vždy přebytků vykázaných do konce druhého předcházejícího roku, týká se poslední prodloužení přebytků až do konce správního roku 1918.
Aby mohly býti přebytky i za dobu další zemským sirotčím fondům odváděny a aby tím umožněno bylo z nich sirotky ve stejné míře jako dosud podporovati, navrženo bylo zemskými správními výbory v Čechách a ve Slezsku prodloužení platnosti zákona ze dne 3. června 1901, č. 62 ř. z. na další rok. Žádosti této nelze vyhověti.
Poněvadž pak jest jisto, že stejné opatření bude nutno i pro léta následující, navrhuje se prodloužení přímo na tři roky, nikoli však prostým prodloužením zákona dřívějšího, nýbrž vydáním zákona samostatného přizpůsobeného novým poměrům.
Ustanovení § 2 proti zákonu ze dne 3. června 1901, č. 62 ř. z. bylo změněno potud, že nepokládáno za nutné ustanoviti, že přednost míti mají sirotci po vojenských osobách padlých ve válce nebo vůbec ve výkonu branné povinnosti, vzhledem k tomu, že o zaopatření jejich jest postaráno zvláštními předpisy.
Do osnovy zákona pojat byl i původně časově nijak neobmezený předpis § 3 cit. zákona, jelikož platnost citovaného zákona a to nejen co do terminovaného ustanovení § 1, nýbrž co do celého obsahu byla zákonem čís. 217 Sb. z. a n. z roku 1920 prodloužena, pokud se týče Čech, Moravy a Slezska do 31. prosince 1920, takže tímto dnem zákon zprvu jmenovaný v těchto zemích pozbyl vší účinnosti.
Ve směru formálním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena; zároveň se vyslovuje přání, aby byla jak v senátě tak i po schválení tímto v poslanecké sněmovně přikázána výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému k podání zprávy.
V Praze, dne 16. února 1922.
Dr. Dolanský v. r.,
ministr spravedlnosti.