Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1288.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Konkursní a vyrovnávací řád vyhlášený císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z. se mění v těchto ustanoveních:

1. v § 51 č. 2 konk. ř. a v § 23 č. 3 vyrov. ř. zvyšuje se částka 2400 K na 12.000 Kč;

2. v §§ 93 odstavci 2 a 116 konk. ř. zvyšuje se částka 2500 K na 10.000 Kč;

3. v § 169 odstavci 1 konk. ř. zvyšuje se částka 5000 K na 10.000 Kč.

Zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení a pozbude jí dnem 31. prosince 1923.

Změnu podle § 1 č. 1 lze uplatniti i v konkursech a vyrovnávacím řízení již zahájených, dokud nebylo skončeno všeobecné zkušební stání nebo vyrovnávací stání před účinností tohoto zákona.

Ustanovení § 1 č. 2 a 3 platí od účinnosti i v konkursním řízení již zahájeném.

Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Podle § 51 odst. 2 konkursního řádu (císařského nařízení ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z.) mají pohledávky zaměstnanců za úpadcem, pokud se týče jeho pozůstalostí, tam vytčené dojít ukojení v prvé třídě konkursních pohledávek, výhody té jest však každý jednotlivý oprávněný účasten jen do částky 2400 K své pohledávky, k zbytku může býti přihlíženo teprve v třetí třídě konkursních pohledávek; omezení na částku 2400 K neplatí ohledně nároku na náhradu hotových výloh. Obdobně požívají podle § 23 odst. 3 vyrovnávacího řádu (císařské nařízení ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z.) pohledávky zaměstnanců za dlužníkem, pokud se týče jeho pozůstalostí, tam uvedené přednostního pořadí do nejvyšší částky 2400 K a musí podle § 46 odst. 2 vyrovnávacího řádu plně býti ukojeny; jen v příčině nároků na náhradu hotových výloh neplatí ani tu omezení na částku 2400 K. Zákonodárce vychází z toho, že zaměstnanci uvedení v § 51 odst. 2 konkursního řádu, pokud se týče § 23 odst. 3 vyrovnávacího řádu, nemají uvalením konkursu, resp. zavedením vyrovnávacího řízeni býti dotčeni tou měrou jako většina ostatních věřitelů zúčastněných na konkursu, resp. vyrovnání; má se jim k uspokojení jejich pohledávek z poměru zaměstnaneckého z rozdělované podstaty bez ohledu na většinu ostatních zúčastněných věřitelů dostati tolik, kolik jim podle soudu zákonodárcova třeba k uhájení existence, k úhradě nutných a potřebných nákladů na živobytí. Že zákonodárce při stanovení výše částky předem zmíněné si nepočínal tak úzkostlivě a opatrně, vidno z toho, že částka 2400 K, již zvolil, převyšovala dosti značně existenční minimum tehdy platné (zákon ze dne 17. května 1912, č. 104 ř. z.). Netřeba se šířiti o tom, že částka 2400 K neodpovídá daleko nynějším poměrům drahotním; i existenční minimum rozhodné pro přípustnost exekuce na pohledávky z určitého poměru zaměstnaneckého bylo zvýšeno zákonem ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n., a to zpravidla na 6000 Kč, při čemž se však odkazuje na ustanovení § 3 zákona předem dotčeného, podle něhož drahotní přídavky, které zaměstnancům vedle pevného platu, mzdy poskytnuty byly vzhledem na mimořádné drahotní poměry vyvolané válkou, jsou z exekuce, zajištění, zastavení a postupu vyloučeny a při výpočtu příjmu podléhajícího exekuci se nepočítají.

Podle návrhu v osnově obsaženého má částka 2400 K uvedená v § 51 odst. 2 konkursního řádu, pokud se týče § 23 odst. 3 vyrovnávacího řádu býti zvýšena pateronásobně, přihlížejíc k zdražení předmětů životní potřeby; zvýšiti částku tu ještě víc nepokládá se za vhodno, účelno a spravedlivo, ježto jednak lze počítati s pozvolným poklesem cen předmětů životní potřeby, jednak by tím musili býti nadmíru postiženi a poškozeni ostatní věřitelé zúčastnění na konkursu, resp. vyrovnání, jichž zájmů nutno rovněž šetřiti.

Přílišné zvýšení částky mohlo by k tomu sváděti, aby zaměstnanec po delší dobu poshověl svou pohledávku, ač jest žádoucno, aby naléhal na včasné zaplacení běžných platů, zvláště když mu může býti spíše než jinému známo, že zaměstnavatel jest před konkursem nebo vyrovnávacím řízením. Takové poshovění nasvědčovalo by dále tomu, že nepotřebuje nezbytně běžných platů ke své výživě a tedy lze vyšší částky pokládati jaksi za zápůjčku zaměstnavateli, která patří pak do III. třídy konkursní, pokud se týče která nevyžaduje přednostního práva podle vyrovnávacího řádu (§ 23).

§ 93 konk. ř. ustanovuje, že rozhoduje konkursní komisař, má-li býti propůjčeno hlasovací právo pohledávkám dosud nezkoušeným, sporným nebo podmíněným, nečiní-li pohledávka více než 2500 K, jinak konkursní soud (senát) a § 116 konk. ř. vymezuje obnosem 2500 K pravomoc správce podstaty, vyžaduje schválení věřitelského výboru pro jisté právní jednání (dobrovolné zcizení nemovitosti atd., narovnání a pod.), jde-li o hodnotu vyšší 2500 K. I tu doporučuje se zvýšení aspoň poměrné vzhledem k rozdílu v hodnotě peněz a to v prvém případě i vzhledem k zákonu z 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., jímž v čl. II. bylo přikázáno samosoudci projednávati a rozhodovati právní rozepře, nečiní-li hodnota více než 10.000 Kč.

Tím spíše možno propůjčiti právo konkursnímu komisaři dle § 93 konk. ř.

§ 169 konk. ř. prohlašuje za nepatrný konkurs, nečiní-li jmění do podstaty náležející více než 5000 K a spojuje s tím v následujících paragrafech některé úlevy co do řízení; mimo jiné jest povolán také konkursní komisař k opatřením a rozhodnutím, která jinak jsou vyhrazena sborovému soudu (senátu). I tu platí, co uvedeno bylo v předešlém odstavci.

Působnost zákona byla obmezena časově, ježto jednak lze očekávati úpravu hospodářských poměrů a tím i platů zaměstnanců a hodnoty peněz, jednak bude snad možno přistoupiti ke sjednocení tohoto oboru zákonodárství a k jednotné nové úpravě. Přechodná ustanovení se podávají ze změn a platných zákonných ustanovení.

Po stránce formální se navrhuje, aby návrh tento byl Národním shromážděním projednán a schválen; při čemž se vyslovuje přání, aby byl přikázán jak v senátě, tak i po schválení touto sněmovnou v poslanecké sněmovně výborům sociálně-politickému a ústavně-právnímu ku podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 16. března 1922.

Dr. Dolanský v. r.,

ministr spravedlnosti.