Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1291.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem zahraničních věcí osvobodil hlavy cizích států a jejich bezprostřední průvod, diplomatické zástupce, pověřené u vlády Republiky Československé, se všemi příslušníky jich rodin, bydlícími ve společné domácnosti, a členy mezinárodních komisí, jimž přiznána byla mezinárodním aktem exterritorialita, od státních a jiných veřejných daní a dávek za předpokladu, že osoby uvedené nejsou příslušníky československými a je-li vzájemnost zabezpečena.

Zmocnění v odstavci 1. uvedené připouští, aby po případě stát československý hradil státní a jiné veřejné daně a dávky, které by osoby výše jmenované, nejsouce samy daní nebo dávkou povinny, nesly.

O osvobození od jiných než státních daní a dávek toho druhu rozhoduje ministr financí po další dohodě s příslušnými ministry.

Pokud jde o daně a dávky spotřební, daň z obratu, daň přepychovou, cla nebo licenční poplatky, vztahuje se osvobození na základě zmocnění podle § 1 stanovené pouze na předměty z ciziny dovážené nebo do ciziny vyvážené a určené k bezprostřední potřebě nebo spotřebě osob v § 1 uvedených.

Osvobození se dále nevztahuje na takové poplatky veřejné, které představují úplatu za zvláštní výhody nebo plnění se strany státu neb jiných veřejných korporací a jich podniků.

Dosavadní předpisy o osvobození osob v § 1 uvedených od daní a dávek, stanovené již ve zvláštních zákonech, se tímto zákonem neobmezují.

Pokud výhod, vyplývajících z tohoto zákona, mohou býti za předpokladu vzájemnosti účastny také jiné osoby jimž přísluší dle práva mezinárodního exterritorialita, stanoveno bude nařízením vlády.

Vláda se zmocňuje, aby zvláštním nařízením přiznala některé výhody tohoto zákona v mimořádných případech též takovým missím cizích států, které nemají rázu diplomatického, bude-li zájem státu toho vyžadovati, aby určité missi přiznány byly jisté výhody, jež jinak podle všeobecných zásad práva mezinárodního příslušejí pouze osobám exterritoriálním.

Vládě se ukládá, aby tento zákon, jenž nabývá účinnosti dnem vyhlášení, provedla.

Osvobození osob exterritoriálních od státních a jiných veřejných dávek jest ve všech státech předmětem zvláštních ustanovení; osvobození toto nabylo zvláštního významu pro nás zřízením samostatného československého státu, takže jsme povinni postarati se o to, by zástupcům cizích států u naší vlády ověřeným dostalo se týchž práv, jaká jsou obvyklá dle mezinárodního práva, a zejména jaká poskytují jich vlády zástupcům našeho státu u nich ověřeným.

Nejdůležitější osvobození v tomto oboru jsou již obsazena v dosavadních daňových zákonech; platí to zejména pro obor daně z příjmu, daně důchodkové a pro obor cla, pro obor různých poplatků jako z listin a ze spisů, z pozůstalosti a z darů movitých. Osvobození toto není však vždy stejně upraveno pro všechny země československého státu a ztrácí dále na svém významu tím, že nevztahuje se na obdobné daně a dávky autonomních korporací, jako zemí a obcí; kromě toho pociťuje se těžce nedostatek podobných ustanovení v oboru daní spotřebních i daně z obratu a daně přepychové, pokud je ovšem vůbec osvobození v oboru těchto daní prakticky proveditelné a dle mezinárodních zvyklostí obvyklé.

Poněvadž i v jiných státech, zejména v Rakousku a ve Švýcařích, připravuje se v poslední době jednotná úprava předpisů do tohoto oboru spadajících, doporučuje se, by se tak stalo i u nás zvláštním zákonem, který by poskytoval vládě možnost provésti cestou nařizovací úpravu takovou, která by odpovídala skutečným potřebám, a kterýžto zákon by všeobecně určoval hranice, v jakých možno osvobození poskytnouti; tím způsobem by vládě byla ponechána možnost individuelně upraviti osvobození osob exterritoriálních dle jednotlivých států, a to jak po stránce věcné, tak i co do okruhu osob podle toho, jaká je vzájemnost a jak toho vztahy naší republiky k jednotlivým státům vyžadují. Sledujíc tento cíl, předkládá vláda osnovu zákona zmocňovacího.

Nová úprava vztahuje se v prvé řadě pouze na takové zástupce cizích vlád, jimž přísluší charakter diplomatických osobností a jimž je mezinárodním právem zaručena exterritorialita; vláda se však zmocňuje, aby zvláštním nařízením přiznala toto právo v mimořádných případech též takovým missím cizích států, které nemají rázu diplomatického, když by toho zájem státu vyžadoval, aby určité missi byly přiznány jisté výhody, jež jinak dle všeobecných zásad práva mezinárodního příslušejí pouze osobám exterritoriálním.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova tato byla předložena ku schválení a projednání Národnímu shromáždění a projevuje se přání, aby byla nejprve v senátě přikázána výborům rozpočtovému a zahraničnímu a po schválení senátem v poslanecké sněmovně přikázána rovněž výborům rozpočtovému a zahraničnímu za účelem podání zprávy ve lhůtě nejkratší.

V Praze dne 26. března 1922.

Novák v. r.,

ministr financí.