Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.
I. volební období.
5. zasedání.
Tisk 1299.
Návrh
senátora Jos. Lukeše a soudruhů
na stanovení nových předpisů, které osoby mohou býti v ošetřování v ústavech pro choromyslné.
V ústavech pro choromyslné jsou té doby v ošetřování nejen osoby v pravém slova smyslu choromyslné, nýbrž jest tam přes 50% osob takových, které vyžadují sice rovněž lékařské ošetřovatelské péče na př. epileptikové, slabomyslní a jiní - kteří nejsou s to, aby sami v dnešním životním boji si svou existenci uhájili a jichž rodina o ně sama pečovati nemůže - avšak v míře daleko menší než choromyslní.
Většina takových osob jest též schopna ku lehčí práci a mohly by proto místo v ústavech pro choromyslné býti ošetřovány v různých prázdných budovách na venkově s daleko menším počtem ošetřovatelů, než jest jich v ústavě pro choromyslné.
Na jednoho ošetřovatele připadá v ústavech pro choromyslné
|
v Čechách |
2.9 |
ošetřovanců |
|
ve Slezsku |
4.3 |
ošetřovanců |
|
a na Moravě |
5 |
ošetřovanců |
Dle rozpočtů na rok 1922 vyžaduje jeden ošetřovanec průměrně ročně nákladu
|
v Čechách |
18.242 Kč |
a země |
doplácí |
15.718 Kč |
|
ve Slezsku |
16.818 Kč |
a země |
doplácí |
15.202 Kč |
|
a na Moravě |
9.990 Kč |
a země |
doplácí |
8.770 Kč |
mimo náklady investiční.
Plat jednoho občanského ošetřovatele obnáší ročně průměrně asi 19.000 Kč a jedné řeholní ošetřovatelky asi 7.000 Kč.
Náklad na ošetřovance omezuje se tedy částečným používáním řeholních ošetřovatelek ku ošetřovatelským službám a byl by větší, než výše uvedeno, kdyby ošetřovatelskou službou byli pověřeni jen občanští ošetřovatelé.
Jest proto v zájmu financí země i státu (který poskytuje té doby zemím úděly), aby do ústavu pro choromyslné byly přijímány pouze osoby skutečně choromyslné, jež vyžadují jak zvýšeného lékařského ošetřování tak i zvýšené péče se strany ošetřovatelů a aby osoby takové, jež vyžadují pouze dohledu, pomoci a menší péče, ošetřovány byly mimo ústav pro choromyslné, tam kde mohou míti více svobody a příležitosti ku rozptýlení lehčím zaměstnáním.
Stav nynější nevyhovuje, a vyžaduje brzké nápravy. Ministerstvo pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výhovu se vyzývá, aby vypracovalo osnovu zákona, kterým ústavy pro choromyslné by zůstaly vyhraženy toliko pro skutečně choromyslné.
V Praze, dne 30. března 1922.
Jos. Lukeš,
J. Hucl, V. Donát, K. Sáblík, dr. Vlček, Frant. Jan Kroiher, Em. Hrubý, Š. Roháček, Frant. Pánek, Smrtka J., V. Sehnal, Otm. Hrejsa, F. Hybš, dr Daxner.