Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.
I. volební období.
5. zasedání.
Tisk 1311.
Usnesení poslanecké sněmovny
o vládním návrhu (tisk 3439),
kterým se předkládá ku schválení Národnímu shromáždění obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, uzavřená v Praze dne 4. května 1921, se závěrečným protokolem,
jakož i
a) příloha k čl. XII.: "úlevy v pohraničním styku";
b) příloha k čl. XII.: "úmluva vzájemné podpory při celním odbavování";
c) příloha k § 8 (2): "ustanovení o předběžném sloučení československých a rakouských pohraničních celních a pasových kontrolních úřadů";
d) příloha k čl. XII.: "dohoda o nákazách zvířecích";
e) příloha k čl. XII.: "dohoda o vzájemném uznání vysvědčení o zkouškách zboží";
f) příloha k čl. XII.: "dohoda o vzájemném uznávání zkušebních značek na ručních střelných zbraních" (tisk 3476).
Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé učinila ve 138. schůzi dne 6. dubna 1922 toto usnesení:
1. Obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 4. května 1921 se závěrečným protokolem, jakož i
a) přílohou k čl. XII. "úlevy v pohraničním styku";
b) přílohou k čl. XII. "úmluva vzájemné podpory při celním odbavování";
c) příloha k § 8 (2) "ustanovení o předběžném sloučení československých a rakouských pohraničních celních a pasových kontrolních úřadů";
d) příloha k čl. XII. "dohoda o nákazách zvířecích";
e) příloha k čl. XII. "dohoda o vzájemném uznání vysvědčení o zkouškách zboží";
f) příloha k čl. XII. "dohoda o vzájemném uznávání zkušebních značek na ručních střelných zbraních"
se schvaluje.
2. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto vyhlásila ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.
3. Ministru věcí zahraničních a ministru obchodu se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinili další opatření, jichž je potřeba k provedení této dohody.
Tomášek v. r.,
předseda.
Dr. Říha v. r.,
sněmovní tajemník.
Bohumír Bradáč v. r.,
zapisovatel.
PŘÍLOHA.
OBCHODNÍ DOHODA
MEZI
REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU
A
REPUBLIKOU RAKOUSKOU
S PŘÍLOHAMI A a B a SE ZÁVĚREČNÝM PROTOKOLEM
HANDELSÜBEREINKOMMEN
ZWISCHEN
DER TSCHECHOSLOWAKISCHEN REPUBLIK
UND
DER REPUBLIK ÖSTERREICH
SAMT ANLAGEN A UND B UND SCHLUSSPROTOKOL
Obchodní dohoda
mezi
Československou republikou
a
republikou Rakouskou.
Vláda Československé republiky a vláda republiky Rakouské, prodchnuty jsouce vzájemným přáním podporovati vývoj styků mezi Československem a Rakouskem, usnesly se uzavříti k tomu cíli až do sjednání konečné obchodní smlouvy tuto prozatímní obchodní dohodu a jmenovanými plnomocníky:
Vláda Československé republiky:
pana Dr. Rudolfa Hotowtze,
ministra obchodu a ministra pověřeného správou Úřadu pro zahraniční obchod a
pana Dr. Václava Schustera,
mimořádného vyslance a splnomocněného ministra.
Vláda republiky Rakouské:
pana Dr. Richarda Riedla,
mimořádného vyslance a splnomocněného ministra,
kteří, vyměnivše své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na tomto:
Článek I.
(1) S příslušníky, loďmi a zbožím, plodinami a průmyslovými výrobky jedné smluvní strany nebude na území druhé strany nepříznivěji nakládáno než s příslušníky, loďmi, zbožím, plodinami a průmyslovými výrobky státu třetího.
(2) Předchozí ustanovení nedotýká se zvláštních zákonů, nařízení a předpisů, které jsou nebo budou vydány v záležitostech obchodu, živností, policie a všeobecné bezpečnosti a vztahují se všeobecně na veškeré cizince.
Článek II.
(1) S příslušníky smluvních stran nebudiž navzájem, pokud se týče nastupování a provozování obchodů a živností nepříznivěji nakládáno než s příslušníky kteréhokoli státu jiného.
(2) Při návštěvě trhů a veletrhů budiž s příslušníky druhé strany nakládáno právě tak, jako s příslušníky vlastními, pokud se prokáží legitimací vyhotovenou dle připojeného vzoru (příloha A) úřady státu, jemuž náležejí.
(3) Předchozí ustanovení nevztahují se na živnost lékárnickou, na činnost obchodních dohodců (sensalů) a na provozování živností kočovných, včetně podomního obchodu.
(4) S příslušníky žádného z obou států nebudiž v budoucnosti co do jejich osobního právního postavení, jich majetku movitého a nemovitého, jejich práv a zájmových účastenství navzájem nepříznivěji nakládáno než s příslušníky kteréhokoli státu třetího. Budou míti volnost provozovati své obchody na území druhé strany sami nebo provozováním pověřiti osobu vlastní volby, nejsouce v těchto směrech podrobeni jiným omezením než těm, která jsou stanovena všeobecně platnými zákony a nařízeními dotyčného území.
(5) Budou míti ke všem soudům a úřadům druhé strany volný a neobmezený přístup, budou moci používati k ochraně svých zájmů zmocněnců a zástupců od nich samých volených, nepodléhajíce při tom jiným omezením než těm, která jsou stanovena všeobecnými zákony a nařízeními dotyčného území, a bude s nimi v každém ohledu právě tak nakládáno, jako s příslušníky kteréhokoli státu jiného.
(6) Akciové a jiné obchodní, průmyslové nebo peněžní společnosti, v to počítajíc společnosti pojišťovací, které na území jedné strany mají své sídlo a dle zákonů této strany po právu trvají, mají býti oprávněny uplatňovati také na území druhé strany, zachovávajíce tam platné zákony i nařízení, všechna svá práva a obzvláště vésti před soudem procesy jako žalobci nebo žalovaní.
(7) Příslušníci obou stran, v to počítajíc obchodní společnosti, společenstva a podobná sdružení, nemají platiti z provozování obchodu a živností na území druhé strany žádných jiných nebo vyšších daní, dávek nebo poplatků, než které vymáhány jsou od domácích.
(8) Při vyměřování dávek všeho druhu z obchodu a živností nebude míti původ zboží vyskytujícího se v těchto podnicích sám o sobě za následek nepříznivějšího vyměřování těchto dávek.
Článek III.
(1) Akciové společnosti, které byly před 28. říjnem 1918 se sídlem v jednom z obou státních území zřízeny a již před tímto dnem v území druhého státu obchody pravidelně provozovaly, jsou povinny během 3 měsíců po tom, co tato dohoda nabude působnosti, zažádati u příslušného úřadu druhého státu, pokud žádosti takové již nepodaly, o připuštění ku provozování obchodu nebo v téže lhůtě provozování obchodu v tomto státě zastaviti. Dokud nebudou žádosti vyřízeny, mohou dotyčné společnosti provozovati obchody v dosavadním rozsahu na základě dřívějšího oprávnění. Společnosti tyto mají zaplatiti admisní poplatek pouze ze zvýšení svého akciového a obligačního kapitálu, provedeného po 28. říjnu 1918. Jejich obchodní provoz podléhá všeobecným předpisům, platným v dotyčném státním území, pro všechny ostatní cizozemské podniky stejného druhu.
(2) Ustanovení předchozího odstavce neplatí pro banky a pojišťovací společnosti.
(3) Připuštění akciových a jiných obchodních nebo průmyslových společností (vyjma banky a pojišťovací společnosti), které v území jedné strany jsou po právu zřízeny a chtějí svůj obchodní provoz po nabytí působnosti této dohody na území druhé strany rozšířiti a potřebují k tomu zvláštního připuštění, řídí se dle zákonů a nařízení v dotyčném státním území platných; společnosti takové mají však v tomto i v každém jiném směru požívati stejných práv jako právně uznané stejné společnosti kteréhokoli jiného státu.
Článek IV.
(1) Živnostenská oprávnění, nabytá před působností této obchodní dohody a dosud nezaniklá, trvají nadále.
(2) Měl-li některý živnostenský závod, nacházející se na území jedné strany, před 28. říjnem 1918 na území druhé strany vedlejší závod nebo sklad, má do tří měsíců po nabytí působnosti této smlouvy zažádati pro tyto pobočné závody o vystavení živnostenského listu, u živností koncesovaných o udělení potřebné koncese. Vystavení živnostenského listu nebo udělení koncese nebude v tomto případě odepřeno, nebyl-li předmět podniku změněn; také nebude vymáháno splnění požadavků, jež se prokazují při zřízení nového závodu, a placení poplatků, jež se při novém zřízení mají platiti.
Článek V.
Obě smluvní strany se zavazují dbáti zákonů a nařízení platných na území druhé strany a příslušnými úřady jim řádně oznámených, jež upravují používání okrskových pojmenování k označení původu vín a pálených lihových nápojů vyrobených na území druhé strany nebo používání místního označení původu piva vyrobeného na tomto území. Dovoz, vývoz, prodej, nabízení nebo vůbec uvádění do obchodu výrobků, opatřených označeními, jež se příčí těmto zákonům a nařízením, buďtež zakázány a patřičnými opatřeními potlačovány.
Článek VI.
(1) Zboží, plodiny zemské a výrobky průmyslové jedné smluvní strany nebudou podrobeny při dovozu do území druhé smluvní strany ani vyšším ani jiným clům neb dávkám, včetně všech vedlejších poplatků a přirážek než oněm, které jsou vybírány z výrobků neb zboží kterékoli jiné země.
(2) Za průmyslové výrobky území jedné smluvní strany pokládají se také předměty vyrobené zpracováním cizozemských látek v zušlechťovacím řízení.
(3) Z vývozu do území druhé strany nesmějí býti vybírána vyšší ani jiná vývozní cla nebo dávky než z vývozu stejného zboží do kteréhokoli jiného státu.
(4) Obě smluvní strany se dále zavazují, že při dovozu a vývozu nebude vůči druhé straně ani v jiném směru postupováno jinak nebo nepříznivěji, než jak se postupuje vůči kterémukoli třetímu státu. To platí zvláště o celních předpisech a jejich provádění, o postupu při zkoumání a analyse dováženého zboží, o podmínkách placení cel a poplatků, zařadění do sazeb a jejich výkladů a o provádění monopolů.
(5) Aby ve vzájemném obchodním styku bylo zajištěno nejpříznivější nakládání a zároveň, aby se předešlo veškerému zneužití, mohou obě strany požadovati, aby zemské plodiny a průmyslové výrobky druhé smluvní strany byly při dovozu do celního území provázeny osvědčením o původu.
(6) Ve styku mezi oběma smluvními stranami bude nejvýhodnější celní nakládání s předměty, které mají pro vývozní zemí větší hospodářskou důležitost, vázáno na osvědčení původu jen tehdy, je-li toho z důležitých obchodně-politických důvodů třeba.
(7) Ustanovení tohoto článku nevztahují se na zvláštní úlevy, které byly poskytnuty sousedním státům k usnadnění styku pro některé části hranic a pro obyvatele některých území.
Článek VII.
Vnitřní dávky vybírané na území jedné smluvní strany na číkoliv účet, jež zatěžují nebo budou zatěžovati výrobu, úpravu nebo spotřebu nějakého zboží, nesmějí postihovati výrobky druhé strany pod žádnou záminkou více nebo tíže než domácí výrobky stejného druhu.
Článek VIII.
(1) Průvoz osob, zboží, železničních vozů, lodí, člunů a poštovních zásilek z území nebo do území jednoho z obou států územím druhého státu jest vzájemně svobodný, a to jak po silnicích a železnicích, tak i po splavných vodních cestách a průplavech.
(2) Průvoz jest osvobozen ode všech cel a dávek a nesmí býti nijak zbytečně zdržován nebo omezován.
(3) Obě smluvní strany si vyhrazují podrobiti průvoz zákazům neb omezením v těchto případech:
a) z důvodů veřejné bezpečnosti;
b) z důvodů zdravotních a veterinářské policie, zvláště aby bylo zabráněno rozšiřování zvířecích nákaz a aby byly chráněny užitkové rostliny, zejména proti hmyzu a jiným škůdcům, a to podle uznaných mezinárodních zásad a podle vždy právě platných zvláštních úmluv mezi nimi.
(4) Nikdy však nebude průvoz podrobován zákazům nebo omezením, která by současně a stejně neplatila za stejných předpokladů také pro všechny ostatní země.
(5) Zákazy nebo omezení nesmějí překážeti provozu v širším rozsahu, než jak toho vyžaduje bezpodmínečně účel zákazu.
(6) Ustanovení o svobodném průvozu platí rovněž pro průvozní zásilky v přepravě lomené, pokud jest zaručeno zachování bezpečnostních opatření, nutných k zamezení toho, aby zboží nezůstávalo v tuzemsku.
(7) I nadále budou zachovávána ustanovení, v celních předpisech obsažená, o zacházení s průvozními zásilkami jakož i zákonné předpisy o přepravě zboží, které jest podrobeno nějaké vnitřní dávce nebo státnímu monopolu. Průvoz takového zboží smí býti však pouze potud ztížen nebo omezen, pokud je nutno, aby bylo zajištěno vybírání vnitřní dávky ze zboží v zemi zůstávajícího nebo zabezpečen účel monopolu.
(8) Železniční správy obou smluvních států budou vyjednávati, zda a za jakých podmínek mohly by býti přepravované náklady doprovázeny soukromými osobami. O těchto průvodčích platí všeobecné předpisy o osobní dopravě, v obou státech platné.
Článek IX.
(1) Vzájemná přeprava mezi územími obou smluvních stran může býti omezena dovozními a vývozními zákazy pouze
a) jestliže podle článku VIII. této smlouvy jest zákaz průvozu přípustný;
b) pro předměty státního monopolu, jakož i proto, aby byly provedeny zákazy nebo omezení, týkající se cizího zboží, jež byly anebo budou vydány vnitřním zákonodárstvím o výrobě, odbytu, dopravě nebo spotřebě domácího zboží stejného druhu v tuzemsku;
c) v jiných případech tehdy, vyžaduje-li toho ohled na panující mimořádné poměry a není-li to vyloučeno zvláštními úmluvami o tom jednajícími.
(2) Dovozní a vývozní zákazy neplatí také o přepravě, stran níž bylo článkem XI. odst. 1., lit. a) a b) a odst. 2. a 3. téhož článku vysloveno osvobození od dovozních a vývozních cel, avšak bez újmy celních předpisů, jimiž se zajišťuje zpětný dovoz a vývoz.
(3) Rovněž mohou býti dováženy a vyváženy vzorky, které podle článku X. této dohody s sebou mají obchodní cestující beze zření na platící zákazy, jestliže bude dána dostatečná záruka, že vzorky nezůstanou v zemi, do níž jsou dováženy, nýbrž že po skončení cesty budou opět vyvezeny.
(4) Cestovní věci a předměty k osobní potřebě cestujících, které tito s sebou vezou, budou při dovozu a vývozu bez zvláštního povolení odbavovány bez újmy celních předpisů o tom platných.
(5) Obě smluvní strany nevydají ani nepodrží pro vzájemný dovoz a vývoz nijakých dovozních a vývozních zákazů neb omezení, které by se nevztahovaly stejně na dovoz a vývoz stejného zboží ve styku s kterýmkoli jiným státem, u něhož jsou stejné předpoklady; avšak shodují se v tom, že tato ustanovení nevztahují se na povolování výjimek a úlev, které jsou poskytovány proti platným zákazům dovozním a vývozním na jednotlivé žádosti, aniž na dohody, jimiž jeden ze smluvních států zajišťuje některému třetímu státu poskytování takových výjimek a úlev pro určité kontingenty zboží pod titulem vzájemně podmíněných výhod.
Článek X.
(1) Kupci, továrníci a jiní živnostníci, kteří předloží živnostenský list legitimační, vydaný příslušným úřadem domovské země, na důkaz toho, že jsou ve státě, ve kterém bydlí, oprávněni k provozu obchodu a živnosti a tamtéž platí zákonné daně a dávky, budou oprávněni na území druhé smluvní strany osobně neb cestujícími, kteří jsou v jejich službách, nakupovati zboží u kupců nebo v otevřených prodejních místnostech, nebo u osob zboží vyrábějících, nebo sbírati zakázky u kupců neb jiných osob, v jejichž živnostenském závodě upotřebuje se zboží nabízeného druhu, aniž by za to musili platiti další daně nebo dávky.
(2) Živnostenským legitimačním listem opatření kupci nebo živnostníci a v jejich službách jsoucí obchodní cestující smějí sice míti s sebou vzorky, ne však zboží.
(3) Živnostenské legitimační listy budou vyhotovovány dle vzorce, uvedeného v příloze B).
K vyhotovení jich příslušnými jsou živnostenské úřady I. stolice. Každé ze smluvních stran je ponecháno na vůli, vybírati dle vlastního uznání mírný poplatek za vyhotovení.
(4) Živnostenským legitimačním listem opatření kupci nebo živnostníci (obchodní cestující) nesmějí pro jiné kupce neb živnostníky, než kteří jsou v listu jmenováni, ani obchody uzavírati, ani zprostředkovati. Smějí pouze cestujíce zakázky na zboží hledati a koupě uzavírati.
(5) Ohledně formalit všeho druhu, kterým takoví kupci nebo živnostníci (obchodní cestující) na územích smluvních stran jsou podrobeni, zajišťují si obě strany úpravu, jež nebude nepříznivější než ona, která bude přiznána kterémukoli jinému národu.
(6) Vzorky od obchodních cestujících s sebou vzaté neb jim napřed neb za nimi poslané, clu jinak podléhající, zprošťují se oběma stranami poplatků příchodních i odchodních, prokáže-li se totožnost při dovozu a při opětném vývozu, který se má státi během přiměřené lhůty u téhož neb jiného celního úřadu, při čemž označení totožnosti, připojená v zemi domovské, budou na území druhé smluvní strany uznávána.
(7) Opětný vývoz vzorků musí v obou zemích při dovozu býti zaručen složením cla nebo zajištění.
(8) Obchodní cestující nemusí býti vyclení osobně přítomen, nýbrž může předložiti živnostenský legitimační list prostřednictvím jiné osoby.
Článek XI.
(1) Dočasné osvobození od dovozních a vývozních dávek přiznává se za podmínek, ustanovených pro takováto záznamní řízení celními zákony obou smluvních stran, pro tyto předměty:
a) předměty, určené k opravě, aniž by tím byla podstatně změněna jejich povaha a jejich obchodní pojmenování;
b) upotřebené a označené pytle a nové dřevěné sudy, jež se dovážejí z území druhé smluvní strany, aby byly opět naplněné vyvezeny, jakož i vnější obaly, vyvážené do území druhé smluvní strany k naplnění, jejichž zvláštní proclívání při zpětném dovozu po naplnění padá na váhu;
c) zboží (s výjimkou poživatin), které se dováží na trhy nebo veletrhy nebo na prodej na nejisto mimo trhy a veletrhy, jakož i dobytek, dopravovaný na trhy do území druhé smluvní strany; to platí pro všechny tyto předměty, vyvezou-li se zpět ve lhůtě předem stanovené.
(2) Od cla jsou osvobozeny v obchodě obvyklé vnější obaly zboží, pokud se nevyclívají se zbožím, nebo pokud nejsou podrobeny zvláštnímu nakládání podle platných celních předpisů, dále zpět dovážené prázdné vnější obaly, které, jak se prokáže, byly upotřebeny k vývozu zboží, a konečně upotřebené označené dřevěné sudy, jestliže byly ohlášeny k plnění a zpětnému vývozu po naplnění, o jejichž upotřebení není pochyby.
(3) Zboží (s výjimkou předmětů monopolních a poživatin), jehož lze upotřebiti jen jako vzorků nebo na zkoušku, nebudou podrobeny dovozním a vývozním dávkám.
(4) Obě smluvní strany se shodují v tom, že ve vzájemném styku v bodech svrchu uvedených nemá býti nepříznivěji postupováno než vůči kterémukoliv jinému státu v těchže případech.
Článek XII.
Integrující součásti této obchodní dohody tvoří a zůstanou tak dlouho v platnosti jako ona sama zvláštní dohody, sjednané o těchto předmětech:
a) O úlevách v drobném pohraničním styku (příloha a);
b) o vzájemné podpoře při proclívání, při zamezování, stíhání a trestání celních přestupků a vzájemné právní pomoci v trestních věcech celních (příloha b);
c) o zvířecích nákazách (příloha c);
d) o vzájemném uznání vysvědčení o zkouškách zboží (příloha d);
e) o vzájemném uznání zkušebných značek ruční střelné zbraně (příloha e).
Článek XIII.
(1) S příslušníky obou smluvních stran, jakož i s jich veliteli lodí, jich zbožím, loďmi a čluny bude se nakládati ve všech přístavech a na všech vnitrozemských vodních cestách obou území v každém ohledu stejně jako s vlastními státními příslušníky, jich veliteli lodí, zbožím, loďmi a čluny. Vyhražuje se zvláštním úmluvám, pokud lodi jedné smluvní strany budou moci obstarávati pravidelné lodní spojení mezi přístavy druhé strany.
(2) Bude-li zařízena státní služba pro vlek lodí po vodě neb na potahové scestce na přírodních neb umělých vodních cestách aneb bude-li uděleno soukromým podnikům výlučné právo k provozování vlečné lodní služby po vodě neb na potahové scestce, budou plavidla a výrobky druhé smluvní strany, pokud se týče odbavení jakož i stanovení a vybírání poplatků za vlek úplně postavena na roveň plavidlům a výrobkům vlastního území. Smluvní strany zavážou dále podniky, jimž budoucně udělí koncese k provozování vlečné lodní služby po vodě neb na potahové scestce, aby za stejných předpokladů nečinily žádných rozdílů při vyměření a vybírání poplatků za vlek mezi plavidly a výrobky vlastního území a území druhé smluvní strany.
(3) Lodní cejchovní listy budou na základě zvláštního ujednání mezi smluvními stranami vzájemně uznávány.
Článek XIV.
(1) Příslušníkům druhé smluvní strany dovoluje se za stejných podmínek a poplatků jako příslušníkům vlastního státu používati silnic a jiných cest, průplavů, zdýmadel, převozů (prámů), mostů a mostních otvorů, přístavů a přístavišť, označení a osvětlení splavné dráhy, lodivodní služby, jeřábů a váh, skladišť, zařízení k záchraně a uschování lodního zboží a pod., pokud tato zařízení aneb ústavy jsou určeny pro veřejnou dopravu, při čemž nerozhoduje, zda-li jsou spravovány státem, obcemi neb veřejnými korporacemi či soukromníky.
(2) Poplatky mohou býti vybírány jen tehdy, bylo-li takových zařízení a ústavů skutečně použito.
(3) Cestné (mýto) za dopravu přes zemskou hranici na cestách, které spojují území obou smluvních stran mezi sebou aneb s cizinou, nesmí býti v poměru délky trati vyšší než obnáší při dopravě omezené na vlastní území.
Článek XV.
(1) Na železnicích nebudiž v dopravě osobní a zavazadlové, pokud jde o výpravu, přepravní poplatky a veřejné dávky související s přepravou, rozlišováno mezi obyvateli území patřících stranám sjednávajícím smlouvu, splní-li stejné podmínky.
(2) Se zásilkami zboží, podanými v Rakousku a přepravovanými buď do Československé republiky nebo Československou republikou do třetího státu, nebude, budou-li splněny stejné podmínky, nakládáno na železnicích v Československé republice, ani pokud jde o vypravení, ani pokud jde o přepravní poplatky nebo veřejné dávky související s přepravou, nepříznivěji než se zásilkami zboží stejného druhu, podanými v Československé republice nebo ve třetím státě a přepravovanými v témže směru a na téže dopravní trati. Totéž bude platiti na rakouských železnicích pro zásilky zboží, podané v republice Československé a dopravované buď do Rakouska nebo Rakouskem do třetího státu. Tato zásada platí vzájemně též pro zásilky zboží, jež byly jinými dopravními prostředky dopraveny přes hranice do území druhé smluvní strany a tam podány na železnicích. Pro dopravu zásilek zboží stejného druhu z území druhé smluvní strany buďtež pro použití železničních tarifů, slev, poplatků přepravních, anebo jinakých výhod bezúčinny tyto podmínky:
a) Podmínka, aby zboží bylo domácího původu; této podmínce se rovná požadavek, aby zboží bylo označováno takovým způsobem, který je nepřístupný pro zboží stejného druhu druhé smluvní strany;
b) podmínka, aby zboží bylo podáno v určitém místě, leč že by šlo o podmínku, že zboží nutno přivésti po vodě;
c) podmínka, že surovina nebo polotovar pro zboží požívající výhody byly přepraveny buď zcela nebo z části po tuzemských tratích.
(3) Tato ustanovení se nevztahují na tarifní slevy, poskytované pro účely dobročinné, kulturní a obecného blaha, k zdolání přechodné obzvláštní nouze, pro osobní a nákladní převozy vlastní ozbrojené moci, pro osoby činné ve veřejné službě, ve službě železniční jakož i v příbuzných povoláních a pro příslušníky jejich rodin, rovněž i pro služební zboží domácích dopravních podniků. Shoda je i v tom, že mohou býti omezeny slevy jízdného na drahách nižšího řádu (drobných, místních a pouličních drahách), které slouží v prvé řadě cizineckému ruchu na příslušníky přilehlých obcí, v místě usedlé.
Článek XVI.
Pro osobní a nákladní dopravu buďtež pořízeny přímé tarify podle skutečné potřeby.
Článek XVII.
(1) Jak ve vzájemné sousední tak i v průvozní přepravě nebude zásadně dávána přednost zboží, podanému ve vlastním státě před zbožím, podaným v území druhého smluvního státu.
(2) Smluvní státy budou k tomu působiti, aby bylo vyhověno potřebám průběžné dopravy mezi jejich územím jakož i dopravy z území jedné strany do jiných států přes území druhé strany tím, že se zřídí příznivá připojení vlaková pro osobní a nákladní dopravu a že si obě strany vyjdou, pokud možno, vstříc v dopravní a přepravní službě.
(3) Potřebám vnitrozemní dopravy a potřebám vývozu do území druhé strany pro zboží téhož druhu vyhoví se zásadně stejným přídělem vozů. To však platiti bude teprve od té chvíle, až budou rozděleny a správám státních drah v obou státech sjednávajících smlouvu dány k službám nejméně dvě třetiny společného obozu. Až do té doby nebudou přidělovány nepříznivěji vozy pro vývoz do území druhé strany sjednávající smlouvu než pro vývoz do států jiných.
Článek XVIII.
(1) Pro osobní a nákladní dopravu mezi železničními stanicemi, ležícími v území jedné strany, pořídí se, je-li možna doprava ta ve hranicích tohoto území po železnici bez přerušení, tarify v zákonné měně tohoto území i tehdy, když pro onu dopravu použité železniční spojení je buď zcela nebo z části v provozu dráhy, která sídlí na území druhé strany.