Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1319.

Zpráva

I. ústavně-právního výboru, II. sociálně-politického výboru

o vládním návrhu zákona (tisk 1288),

kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu, cís. nařízení ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z.

I.

Konkursní řád, platný pro Čechy, Moravu a Slezsko, vyhlášený cís. nařízením ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z., přiznává v §u 51, čís. 2 pohledávkám zaměstnanců za úpadcem do výše 2.400 K pořadí prvé třídy.

Ustanovuje totiž § 51, čís. 2 konkursního řádu, že do prvé třídy společné konkursní podstaty patří pohledávky zaměstnanců úpadcových a to služební požitky za poslední rok před vyhlášením úpadku nebo před úmrtím úpadcovým jakož i nároky těchto osob z důvodu předčasného zrušení služebního poměru, pokud nepřevyšují obnos úplaty vypadající na jeden rok, dále pohledávky obchodních jednatelů za pánem obchodu na zaplacení provise a na náhradu hotových výloh, pokud se jedná o nároky, které v posledním roce před vyhlášením úpadku byly nabyty aneb staly se splatnými; všechny tyto nároky s tím obmezením, že platí vřadění do prvé třídy jen pro nejvyšší obnos 2.400 K pro každého jednotlivého ku pohledávání oprávněného. Toto obmezení však neplatí pro nárok na náhradu hotových výloh.

Obdobně vyrovnávací řád, platný pro Čechy, Moravu a Slezsko, vyhlášený tímže cís. nařízením ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z., přiznává v §u 23, čís. 3 právo přednostní v řízení vyrovnávacím těmže pohledávkám zaměstnanců dlužníkových, dále obchodních jednatelů za pánem obchodu, avšak rovněž jen do výše 2.400 K, kteréžto obmezení neplatí jen pro nároky na náhradu hotových výloh.

Dřívější rakouský konkursní řád ze dne 25. prosince 1868, čís. 1 ř. z. vřazoval dle §u 43, čís. 2 do prvé třídy konkursní podstaty mzdu pracovní nezaplacenou za poslední rok před vyhlášením úpadku osob trvale přijatých do domácnosti, hospodářství neb živnosti úpadcovy a to bez obmezení její výše.

Konkursní řád vyhlášený cís. nařízením ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z. na jedné straně rozšířil toto přednostní právo, vzhledem na stálou praxi právní, na pohledávky všech zaměstnanců, tedy i kvalifikovaného personálu, dále pak též na pohledávky obchodních jednatelů, při tom tyto náhradní nároky jako dosud obmezil na obnos vypadající na jeden rok, na druhé straně však stanovil nejvyšší obnos nároků pro jednoho zaměstnance v prvé třídě připadajících na 2.400 K, podobně jako to bylo v anglickém právu, kde mzdové pohledávky jen do 50 liber sterlingů požívaly práva přednostního.

Jest zřejmo, že ztráta mzdy a platů resp. provise jakož i ztráta práce následkem předčasného zrušení pracovního poměru u všech zaměstnanců, znamená velmi citelné porušení jejich zájmů, takže jest odůvodněno, aby jejich náhradní nároky byly chráněny právem přednostním v řízení konkursním resp. vyrovnávacím.

Avšak oproti právům ostatních věřitelů jsou tyto nároky odůvodněny jen do jisté míry.

Obdrží-li zaměstnanec obnos dostačující, aby se mohl vydržovati do doby, než dosáhne nového přiměřeného místa, takže mu možno uhájiti existenci a uhraditi nutné a potřebné náklady na živobytí, a je-li obnos ten v rámci jeho nároků za jeden rok nabytých, jest tím zaměstnanec dostatečně chráněn.

Pokud nároky jeho tento obnos přesahují resp. pocházejí z doby delší jednoho roku, lze tyto vyšší částky pokládati za pohledávky zaměstnance, jež neodůvodňují práva přednostního z důvodu uhájení existence resp. jež byly neodůvodněně dlužníkovi poshověny, takže tyto vyšší částky patří do III. třídy konkursní na roveň ostatním věřitelům nepožívajícím práv přednostních.

Těchto případů, v nichž by pohledávky zaměstnanců, pocházející z doby delší jednoho roku a převyšující zákonem stanovený nejvyšší obnos byly vřaděny do III. tř. konkursní resp. neměly by přednostního práva v řízení vyrovnávacím, bude však dle zkušeností praxe velmi málo.

Obnos 2.400 K, převyšující existenční minimum 2.000 K tehdy platné dle čl. I. zákona ze dne 17. května 1912, čís. 104 ř. z., má se zvýšiti dle vládního návrhu pateronásobně na 12.000 Kč.

Částka 2.400 K zajisté neodpovídá nynějším poměrům drahotním.

Již zákonem ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 Sb. z. a n. zvýšeno bylo tak zv. existenční minimum rozhodné pro přípustnost exekuce na pohledávky z určitého poměru zaměstnaneckého zpravidla na 6.000 Kč, při čemž dle §u 3 téhož zákona drahotní přídavky a jiné vedlejší platy jsou z exekuce atd. vyloučeny a nepočítají se při výpočtu příjmu podléhajícího exekuci.

Vzhledem ku nynějšímu zdražení předmětů životní potřeby, kteréž u potravin jest průměrně dvanáctinásobné, u šatstva, obuvi a jiných potřeb patnáct- až dvacetinásobné oproti době předválečné, není přemrštěným desateronásobné zvýšení obnosu 2.400 K stanoveného v prvním měsíce světové války, kdy drahota jen mírně stoupala.

Dle vládního návrhu zvyšuje se částka 2.400 K pouze pateronásobně na 12.000 Kč. V důvodové zprávě praví se, že zvýšiti tuto částku ještě více není nutno, jelikož lze počítati s pozvolným klesáním cen předmětů životní potřeby, a že kromě toho větším zvýšením části té postiženi by byli ostatní věřitelé zúčastnění na konkursu, resp. vyrovnání, jichž zájmu dlužno též šetřiti.

Při tom vzato též v úvahu, že dle §u 43, čís. 2 dřívějšího rakouského konkursního řádu z 25. prosince 1868, čís. 1 ř. z. mzda pracovní osob tam uvedených, nezaplacená za poslední rok před vyhlášením úpadku, vřazovala se do prvé třídy konkursní bez obmezení své výše.

Ústavně-právní výbor oproti návrhu senátora dr Hellera nepovažoval za nutno, aby náhradní nároky osob jmenovaných v §u 51, č. 2 konk. ř. a v §u 23, č. 3 vyrovn. říz. požívaly bez obmezení své výše pořadí I. třídy konkursní resp. práva přednostního ve vyrovnávacím řízení.

Neb tohoto pořadí resp. práva požívají též služební požitky a nároky továrních a závodních ředitelů, vyšších úředníků, resp. provise obchodních jednatelů, kteréžto požitky, nároky a provise během jednoho roku mohou vzrůsti na takovou výši, že by jimi zájmy ostatních neprivilegovaných věřitelů úpadcových resp. dlužníkových mohly býti podstatně zkráceny. Podporovala by se také tím nepořádnost ve výplatě služebních požitků resp. provisí.

Hranice 2.400 Kč stačí úplně, aby chráněny byly nároky zaměstnanců sociálně slabých, zejména dělnictva, služebnictva, zřízenců a úředníků nižších kategorií, jakož i nároky ostatních zaměstnanců resp. obchodních jednatelů, pokud dle shora již uvedeného výše jejich jest odůvodněna.

Pokud dle konkursního řádu přísluší shromáždění věřitelů usnášeti se a voliti, oprávňují ku účastenství na hlasování zjištěné pohledávky konkursní.

Dle §u 93, odst. 2 cit. konk. řádu rozhoduje konkursní komisař, pokud má se propůjčiti právo hlasovací pro pohledávky, které nejsou ještě zkoušeny, které jsou sporny neb podmíněny, jestliže pohledávka neobnáší více než 2.500 K. Jinak rozhoduje o tom konkursní soud (senát sborového soudu), což jest zejména tehdy spojeno s průtahy, když konkursní komisař řídí konkursní jednání mimo sídla sborového soudu.

Rozhodování o právu hlasovacím až do výše 2.500 K bylo ponecháno konkursnímu komisaři, protože té doby dle §u 7a jur. nor. (čl. IV. čís. 2, cís. nař. z 1. června 1914, čís. 118 ř. z. a zákon z 1. srpna 1895, čís. 110 ř. z.) až do výše 2.500 K též v právních sporech u sborového soudu I. instance ponecháno bylo rozhodování samosoudci, kdežto o právu hlasovacím pro vyšší obnosy rozhodoval senát.

Vzhledem k tomu, že dle zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 Sb. z. a n. (čl. II., čís. 1.) právní rozepře o majetkových právech, jež náležejí před sborové soudy I. stolice, projednává a rozhoduje člen těchto soudů jako samosoudce, když předmět sporu na penězích neb peněžité hodnotě nečiní více než 10.000 K, jest záhodno, aby k vůli urychlení věcí a ulehčení sborovým soudům, pak se zřetelem na rozdíl nynější hodnoty peněz bylo ponecháno rozhodování o shora uvedeném propůjčování práva hlasovacího konkursnímu komisaři, jestliže pohledávka neobnáší více než 10.000 K; jak to vládní osnova navrhuje.

Správce konkursní podstaty, jemuž náleží vésti správu konkursní, zejména zpeněžení majetku náležejícího do konkursní podstaty, má při všech důležitých opatřeních vyžádati si usnesení výboru věřitelského (§ 115 konkurs. řádu).

Zejména jest dle §u 116 cit. konkursního řádu potřebí, aby výbor věřitelský, když jedná se o cenu větší 2.500 K, schválil rozhodnutí:

1. O dobrovolném prodeji nemovité věci, námořní lodi, neb oprávnění úpadcových,

2. o uzavření smíru aneb rozhodčích smluv,

3. o zpeněžení nároků na postupné požitky, renty a opakující se plnění neurčitého trvání,

4. o splnění neb zrušení právních jednání úpadcových,

5. o uznání nároků vylučovacích, oddělovacích, vyúčtovacích a pohledávek podstaty, jakož i o výplatě zástav.

Vzhledem ku pokleslé ceně peněz, pak aby výbor věřitelský nebyl zatěžován rozhodováním o věcech méně důležitých (čímž členové výboru se unavují a si navykají souhlasiti s návrhy správce podstaty, aniž by je dříve zkoumali) a zůstal mu čas i zájem pro věci důležitější, jeví se býti opodstatněno, aby dle návrhu vládního zvýšena byla hranice na 10.000 Kč pro záležitosti, o nichž rozhodnutí nepotřebuje schválení výboru věřitelského.

Tím ovšem není vyloučen věřitelský výbor z rozhodování o záležitostech nižší ceny, avšak důležitých, jelikož zůstává v platnosti pravidlo §u 115 konkursního řádu, že správce podstaty má při všech důležitých opatřeních vyžádati sobě usnesení výboru věřitelského.

Rovněž není tím dotčeno ustanovení §u 117 konkursního řádu, dle něhož podléhá schválení výboru věřitelského a konkursního komisaře bez ohledu na cenu věcí prodej podniku úpadcova nebo jeho podílu na podniku, jakož i prodej celého skladu zboží nebo jeho částí aneb jednotlivých oddílů zboží.

Ustanovení §u 116 konkursního řádu týká se hlavně vázanosti na venek správce podstaty.

V řízení dle konkursního řádu z r. 1868 dvě vady dosavadního řízení, totiž dlouhé trvání a obšírnost řízení, pak výše útrat objevovaly se tehdy nejvíce, když konkursní podstata byla malá.

Proto zavedeno dle vzoru zákonodárství v jiných zemích pro t. zv. nepatrné konkursy zjednodušení v soudní pravomoci a v řízení (§u 169-171 konkursního řádu z 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z.).

Pravomoc konkursního komisaře rozšířena tu na taková opatření a rozhodnutí, která jinak jsou vyhrazena usnesení senátu sborového soudu a v řízení má se hleděti ku jeho co možnému urychlení a ku uvarování každého postradatelného písaření a nákladu.

Pokud se týče ustanovení hranice konkursů nepatrných oproti ostatním konkursům, vzato absolutní měřítko a to dle výše aktiv bez ohledu na jejich zatížení. Stanoveno totiž v §u 169, odst. 1. cit. konkurs. řádu, že jako nepatrný má se považovati konkurs, když majetek patřící do konkursní podstaty neobnáší, jak lze souditi, více 5.000 K.

Vládní návrh zvyšuje částku 5.000 K na 10.000 Kč, což vzhledem ku nynějšímu rozdílu hodnoty peněz, jakož i ku shora již uvedenému rozšíření pravomocí samosoudců na sporné záležitosti do výše 10.000 K jest úplně odůvodněno.

Možnost převodu řádného konkursního řízení v řízení pro konkursy nepatrné neb opačné jest dána §em 169, odst. 2 a 3 cit. konkursního řádu.

Ve vládní osnově v §u 2, odst. 2. navrženo jest jako přechodné ustanovení, že nároky zaměstnanců změněné podle §u 1, č. 1 lze uplatniti i v konkursech a vyrovnávacím řízení již zahájených, dokud nebylo skončeno všeobecné zkušební stání nebo vyrovnávací stání před účinností tohoto zákona.

Jelikož zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení, nebyli by s to zaměstnanci, kteří v zahájených již konkursech a vyrovnávacím řízení mají nároky v §u 51, čís. 2 konk. řádu a v §u 23, čís. 3 vyrovnávacího řízení uvedené, pokud nároky ty převyšují částku 2.400 K a nepřevyšují 24.000 Kč, tyto své nároky uplatniti, jestliže přede dnem vyhlášení zákona bylo již skončeno všeobecné zkušební stání nebo vyrovnávací stání.

Ústavně-právní výbor má za to, že nebylo by spravedlivo, aby zaměstnanci uvedení v §u 51, č. 2 konk. ř. a v §u 23, č. 3 vyrov. říz. byli vyloučeni z práva uplatniti své nároky dle změny podle §u 1, čís. 1 v konkursech a vyrovnávacím řízení již zahájených, ve stadiu po skončení zkušebního stání nebo vyrovnávacího stání, dokud konkurs resp. vyrovnávací řízení pravoplatně skončeny nebyly a to zejména, když uplatňování těchto jejich nároků jest obmezeno do výše 24.000 Kč pro každého z nich.

Nutno jim ponechati právo, aby v konkursním řízení dodatečně přihlásili svou 2.400 K, avšak nikoliv 24.000 Kč převyšující privilegovanou pohledávku, o níž by se pak nařídilo zvláštní zkušební stání dle §u 107 konk. ř. a jež by pak ve smyslu §§ 128, 134 a 136 k. ř. byla uspokojena.

V řízení vyrovnávacím však také není závady, aby zaměstnanci uplatnili své nároky, vycházející ze změny dle §u 1, čís. 1 i v době po stání vyrovnávacím do ukončení řízení vyrovnávacího.

Neb dle §u 10, odst. 4. vyr. ř. pohledávky, kterým náleží právo přednostní, nejsou dotčeny řízením vyrovnávacím. Dlužník pak dle §u 2 vyr. ř. má udati ve svém návrhu na vyrovnání veškeré své dluhy, tedy pohledávky privilegované dle §u 23, č. 3 vyr. ř. v celé jich výši a nutno dle §u 46, odst. 2. vyr. ř., aby dle obsahu vyrovnání věřitelé, jichž pohledávky požívají práva přednostního (§ 23), úplně byli uspokojeni. Vyrovnávací soud pak může před potvrzením vyrovnání (ukončení řízení vyrovnávacího č. 55 vyr. ř.) ve smyslu §u 50, č. 2 vyr. ř. naříditi ještě dodatečné odstranění vad stávajících oproti předpisům ohledně uzavření vyrovnání.

Pročež změněn § 2 jak dole jest uvedeno.

Pokud se týká ustanovení §u 1, čís. 2 a 3, totiž práva konkursního komisaře na propůjčení práva hlasovacího při pohledávkách do 10.000 Kč, práva výboru věřitelského na schvalování rozhodnutí při záležitostech v ceně více 10.000 Kč a ohledně posuzování konkursu jako nepatrného při majetku 10.000 Kč nepřevyšujícího, rovněž není závady, aby tato ustanovení platila od účinnosti (vyhlášení) zákona i v konkursním řízení již zahájeném.

Konkursním soudům bude možno již dle §u 169, odst. 2. konkurs. řádu rozhodnouti, aby za řádného řízení, když bude lze očekávati podstatné výhody pro výsledek konkursního řízení, byl prohlášen konkurs za nepatrný.

Vládní návrh působnost zákona obmezuje časově do 31. prosince 1923, ježto prý jednak lze očekávati úpravu hospodářských poměrů a tím i platů zaměstnanců a hodnoty peněz, jednak že bude lze snad přistoupiti ke sjednocení tohoto oboru zákonodárství a ku jeho jednotné nové úpravě.

Ústavně-právní výbor má za to, že není záhodno časově obmezovati zákon tento do 31. prosince 1923, neb nehledě k tomu, že koncem roku hromadí se časově obmezené zákony, jež nutno pak prodlužovati a tím Národnímu shromáždění přibývá zbytečné práce, nelze tvrditi, že by do konce roku 1923 změnily se hospodářské poměry tak, že by ospravedlněny zůstaly staré hranice obnosové 2.400 K, 2.500 resp. 5000 K. Sjednocení zákonodárství tohoto oboru, kteréž ovšem sotva bude provedeno do 31. prosince 1923, mělo by pak vůbec za následek novou úpravu dotyčných zákonů.

Dále ustanovení zákona z 1. dubna 1921, čís. 161 Sb. z. a n. stanovící pravomoc samosoudců pozbývá platností dne 30. června 1923, ačkoliv dle nynějších poměrů u soudů lze očekávati prodloužení jeho působnosti.

Proto působnost zákona projednávaného nebyla časově obmezena.

S tímto odůvodněním navrhuje ústavně-právní výbor, aby senát schválil vládní návrh v znění zdola uvedeném.

V Praze, dne 19. dubna 1922.

Dr. František Soukup v. r.,
předseda.

Dr Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.

II.

Sociálně-politický výbor souhlasí se zvýšením hranice pro přednostní právo pohledávek zaměstnanců v řízení konkursním a vyrovnávacím z posavadních 2.400 K na 24.000 K na místo vládou navrhovaných 12.000 K. Shledáváť, že tento pozměňující návrh výboru ústavněprávního je přiměřenější dnešním poměrům mzdovým, že lépe zabezpečuje zaměstnance a že není nebezpečným pro věřitele ostatní, tím méně, ježto zůstává v platnosti obmezení druhé, podle něhož pohledávka přednostní nemůže převyšovati obnos úplaty vypadající na jeden rok.

Sociálně-politický výbor se svého stanoviska vítá i druhou změnu navrženou výborem ústavně-právním, aby výhody zákona byli účastni i zaměstnanci ve všech případech konkursního neb vyrovnávacího řízení již zahájeného, však neukončeného.

Souhlase i s časově neobmezenou působností nového zákona sociálně-politický výbor doporučuje ku přijetí návrh zákona tuto připojený.

V Praze, dne 24. dubna 1922.

Za sociálně-politický výbor:

Rudolf Jaroš v. r.,
předseda.

Dr Fáček v. r.,
zpravodaj.

Zákon

ze dne.......................................................,

kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu, císařského nařízení ze dne 10. prosince 1914, č. 339 ř. z.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Konkursní a vyrovnávací řád vyhlášený císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z. se mění v těchto ustanoveních:

1. v § 51 č. 2 konk. ř. a v § 23 č. 3 vyrov. ř. zvyšuje se částka 2.400 K na 24.000 Kč;

2. v §§ 93 odstavci 2 a 116 konk. ř. zvyšuje se částka 2.500 K na 10.000 Kč;

3. v § 169 odstavci 1 konk. ř. zvyšuje se částka 5.000 K na 10.000 Kč.

§ 2.

Ustanovení § 1 platí i v konkursním a vyrovnávacím řízení již zahájeném.

§ 3.

Zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení.

§ 4.

Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.