Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1330-1330 /3.

Interpelace

senátora A. Konečného a spol.

na pana ministra školství a nár. osvěty, na pana ministra vnitra, na pana ministra sociální péče a na pana ministra zahraničí

ve příčině verbování a posílání nezkušených dívek, členek t. zvané Marianské družiny žen a dívek při kostele Redemptoristů sv. Michala v Brně, Dominikánská ul. 7. do kláštera Božs. Srdce Páně (Benedictine convent of the sacred heart) v Lisle ve státě Illinois U. S. A.

Marie Tomková, komptoaristka u pojištovny Phönix v Brně-Žabovřeskách, Husova tř. 23, byla v době, kdy otec (nevlastní) dlel na frontě a matka (vlastní) musela sháněti potraviny po venkově, zatažena kamarádkami do Marianské družiny při kostele Redemptoristů sv. Michala v Brně.

Ředitelem Mar. družiny je P. Frant. Polepil, rektor koleje Redemptoristů a zpovědníkem byl P. Josef Schroller, nyní v Plzni působící.

P. Josef Schroller po dlouhou dobu úsilovně působil na Marii Tomkovou a její družky, zejména také na Marii Weikertovou, rovněž komptoaristku u fy Till v Brně, dceru Amalie Weikertové, chudé pradleny v Brně-Žabovřeskách, Palackého tř. 71, k tomu cíli, aby je přiměl k odjezdu do kláštera Božsk. Srdce Páně v Lisle, ve státě Illinois Spoj. států amerických, až se mu podařilo zfanatisovati tyto dívky tak, že byly v rukou P. Jos. Schrollera loutkami bez vůle a k útěku do Ameriky svolily.

A tak dne 29. dubna 1921, dle daného patrně jim návodu, dcery tajně, bez vědomí rodičů a rozloučení s nimi z domu odešly a do Ameriky přes Hamburk a Liverpool prchly. Rodičům nebyla o tom ředitelstvím Mar. družiny žádná zpráva podána. Teprve tehdy, když dívky z úřadů domů nepřišly a rodiče plni strachu a zlých předtuch po nich se sháněli dozvěděli se, že odjely do Ameriky.

Aby zvěděli bližších zpráv o osudu svých svedených dcer, obrátili se rodiče na P. Polepila, ředitele Mar. družiny, který je ale odkázal na zpovědníka P. Jos. Schrollera. Na dotaz rodičů, kdo dal dcerám svolení k odjezdu do Ameriky, odpověděl p. Schroller: "Já sám a vy jim nemáte co poroučet." Na stesk matky Weikertové, co si počne bez dcery při svých 60ti letech, kdy je prací sedřena a výdělečné práce neschopna, osopil se na ni P. Schroller nekřesťanskými slovy: "Neměla jste se vdávat, abyste neměla dětí; když jste se však vdala, bylo Vaší povinností o děti se starat, není ale povinností dětí, aby se staraly o Vás." A dále dodal: "Já jsem vaše dcery k odjezdu do Ameriky měl a budu ještě za to od biskupa pochválen."

Na výtku rodičů Ignáta a Františky Sekaninových, že dcera jejich je churava tuberkulosou plic, že jí lékař ani potřebného vysvědčení na cestu dáti nemůže, P. Schroller odvětil: "Vaše dcera půjde k takovému lékaři, který jí vysvědčení dá, a ona ostatně u něho již byla a vysvědčení již má. Když jim dovolenou k odjezdu do Ameriky nedáte, půjdou bez vašeho mateřského požehnání, ale půjdou přece."

Když pak chtěli zvěděti cíl cesty svých dcer, t. j. adresu kláštera v Americe, do něhož zavlečeny býti měly, P. Schroller odmítl to slovy, že to jeho povinností není a že by oni - rodičové - měli býti trestáni za to, že omezují svobodu v republice.

Všechny uvedené výpovědi P. Jos. Schrollera rodičové Ignát a Františka Sekaninovi a Amalie Weikertová jsou ochotni přísežně potvrditi. Z nich je patrno, že útěk dívek připravil a k němu vše potřebné zařídil P. Jos. Schroller; o tom jsou rodiče uprchlých dcer i jinak pevně přesvědčeni.

Dívky byly napřed po několik dní v úkrytu mimo Brno držány a pak teprve na další cestu vypraveny. Adresy amerického kláštera dopátrali se rodičové konečně za pomoci městské tajné policie.

Ve své zoufalosti domáhali se rodičové pomoci, zakročení a vrácení svých dcer u preláta Pospíšila a biskupa Kleina v Brně, u P. Mezírky, provinciála Redemptoristů v Praze III. a u arcibiskupa dra Kordače tamtéž, u představené kláštera v Lisle a u P. Neužila z téhož kláštera, u poslance msg. Šrámka, - než marně; nikde nenašli poctivé vůle odjezd dcer zameziti (ač to brněnský biskup rodičům slíbil) a dcery ztrápeným rodičům vrátiti.

Podle dopisu představené kláštera v Lisle, kamž dívky zašantročeny byly, výlohy s cestou spojené byly dívkám hrazeny tímže klášterem a činily dle jejího udání 500 amer. dolarů.

Rodiče jsou plni obav, poněvadž jejich dcery byly do kláštera v Lisle poslány za neznámým cílem.

Přivádíme tento případ kněžské středověké nesvědomitosti ve známost širší veřejnosti též z toho důvodu, aby agitaci Redemptoristů při kostele sv. Michala v Brně a snad i jinde pro vystěhovalectví do Ameriky přítrž učiněna byla a to ve chvíli, kdy nové členky Mar. družiny do ciziny zavlečeny býti mají.

Podepsaní se proto táží:

1. Jest pan ministr školství a nár. osvěty ochoten tento vylíčený případ dáti přísně vyšetřiti?

Jest dále p. ministr ochoten sledovati činnost vedení Mar. družiny při kostele Redemptoristů sv. Michala v Brně a činnost P. Josefa Schrollera v Plzni?

2. Jest pan ministr vnitra a pan ministr sociální péče ochoten dáti vyšetřiti, za jakých podmínek a kterou společností bylo vystěhování oněch dívek provedeno a zda bylo tu šetřeno platných zák. předpisů?

3. Jest pan ministr zahraničí ochoten dáti vyšetřiti, k jakému účelu jsou dívky do kláštera Bož. Srdce Páně v Lisle (u Chicaga) lákány a jaké jsou další jejich osudy?

V Brně, dne 20. dubna 1922.

A. Konečný,

dr Krouský, P. Štastný, B. Ecksteinová, dr Soukup, K. Cirka, F. Časný, J. Babka, dr Klouda, R. Pánek, Klečák, dr. Veselý, dr F. Krejčí, A. Hnátek.

 

Tisk 1330 / 1.

Překlad

 Interpelace

 Senátora Hartla a soudr.

na pana ministra spravedlnosti

ve příčině novinářských zpráv o protizákonných pokynech pro sestavování seznamu porotců.

Koncem března přinesly různé časopisy zprávu, že okresním politickým správám bylo tajným výnosem nařízeno, aby sestavujíce seznamy porotců vyloučily státní občany, kteří nejsou mocni jazyka českého.

Tyto novinářské zprávy nebyly odvolány; naproti tomu vešlo 8 dní později ve známost, že nový seznam porotců pro krajský soud v Plzni, do jehož obvodu padá také několik německých okresů, vykazuje pouze jednoho německého porotce a jednoho německého náhradníka. Jest na snadě, skutečnost tuto považovati za následek onoho tajného výnosu a tudíž také za jeho jakési potvrzení.

Dle ustanovení zákona má politický úřad osoby, jež obec jmenovala jako kandidáty pro úřad porotců, zkoumati jedině pokud jde o jejich věcnou způsobilost a má jedině z tohoto hlediska rozhodovati o zápisu do seznamu porotců. O jazykové kvalifikace není v zákoně řeči a to z dobrého důvodu, poněvadž pochybnostem, jež by snad vznikly v této příčině, plnou měrou lze vyhověti výkonem práva odmítnouti porotce.

Jestliže přes to poslední tajný výnos by byl býval vydán, znamenalo by to, hledíc ke skutečným poměrům, že porotní soudy od nynějška skoro výhradně by bylo sestavovati z Čechů. To však znamenalo by totéž, jako že by takto sestavené poroty ve všech případech s národnostní tendencí soudily zaujatě a stranicky. Vždyť viděli jsme přece na neuvěřitelném odůvodnění osvobozovacího rozsudku lupičů německého zemského divadla a na jiných, rozsudcích okresních soudů, jak sami určení soudcové z povolání pod vlivem svého národnostního smýšlení dovedou utlačovati právo, nepociťujíce při tom nejmenších pochybností.

Jest tudíž beze vší pochyby, že by poroty, kdyby skutečně byly sestaveny dle jazykové kvalifiltace, musely se státi nástrojem národnostní stranické justice, čímž by do nezměrna vzrostla právní nejistota, pod kterouž Němci v tomto státě již dnes tak těžce trpí.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra spravedlnosti:

1. Jest pravda, že byl okresním správám politickým vydán zmíněný tajný výnos?

2. Je-li tomu tak, jest pan ministr ochoten zaříditi, aby tento protizákonný výměr neprodleně byl odvolán a aby seznamy porotců, které snad v uposlechnutí onoho výměru již byty sestaveny jakož i vylosování porotce na základě jejich byly zrušeny a nahraženy seznamy, dle zákona sestavenými?

 

V Praze, dne 24. dubna 1922.

Hartl,

Meissner, Spies, A. Lippert, K. Friedrich, dr C. E. Schmidt, Ficza J., dr Naegle, Jelinek, Fahrner, Zuleger.

 

 

Původní znění.

Interpellation

des Senators Hartl und Genossen

an den Herrn Justizminister

 

betreffend die Zeitungsmeldungen über gesetzwidrige Weisungen für die Zusammenstellung der Geschworenenlisten.

Ende März brachten verschiedene Zeitungen die Nachricht, dass die politischen Bezirksverwaltungen durch einen Geheimerlass angewiesen wurden, bei der Zusammenstellung der Geschworenenlisten alle jene Staatsbürger auszuscheiden, welche der čechischen Sprache nicht mächtigt sind.

Diese Blätterrmeldungen wurden nicht widerrufen; dagegen wurde 8 Tage spater bekannt, dass die neue Geschworenenliste des Kreisgerichtes Pilsen, dessen Sprengel auch mehrere deutsche Bezirke umfasst, nur einen deutschen Geschworenen und einen deutschen Ersatzmann aufweist. Es liegt nahe, diese Tatsache als eine Folge jenes Geheimerlasses, somit auch als eine mittelbare Bestätigung desselben aufzufassen.

Nach den gesetzlichen Bestimmungen hat die politische Behörde die von den Gemeinden namhaft gemachten Anwärter auf Geschworenenposten lediglich auf ihre sachliche Eignung zu prüfen und nur von diesem Standpunkte über die Aufnahme in die Geschworenenliste zu entscheiden. Von der sprachlichen Qualifikation ist in dem Gesetze keine Rede und zwar mit gutem Grunde, da ja etwa vorhandenen Bedenken in dieser Richtung durch das Ablehnungsrecht in weitem Masse Rechnung getragen werden kann.

Wenn nun trotzdem der letzte Geheimerlass erfolgt wäre, so würde dies in Berücksichtigung der tatsächlichen Verhältnisse bedeuten, dass die Geschworenengerichte von nun ab fasst ausschliesslich aus Čechen zusammenzustellen wären. Dies wäre aber gleichbedeutend damit, dass die solchermassen zusammengesetzten Geschworenenbänke in allen Fällen mit nationalem Einschlag voreingenommen und parteiisch urteilen würden. Haben wir doch an der unglaublichen Begründung des Freispruches der Räuber des Deutschen Landestheaters und an anderen Bezirksgerichtsurteilen gesehen, wie selbst gelehrte Berufsrichter unter dem Einflusse ihrer nationalen Gesinnung das Recht in bedenkenlosester Weise zu beugen vermögen.

Es ist somit zweifellos, dass die Geschworenengerichte, wenn sie wirklich nach der sprachlichen Qualifikation zusammengesetzt würden, zu einem Werkzeug nationaler Parteijustiz werden müssten, wodurch die Rechtsunsicherheit, unter der die Deutschen in diesem Staate schon jetzt so schwer eiden, ins Ungemessene erhöht würde.

Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Justizminister folgende Anfragen:

1. Ist es wahr, dass besagter Geheimerlass an die politischen Bezirksverwaltungen herausgegeben wurde?

2. Wenn dies der Fall ist, ist der Herr Minister bereit zu veranlassen, dass dieser gesetzwidrige Erlass unverzüglich ausser Kraft gesetzt werde und die etwa unter Befolgung jenes Erlasses bereits gebildeten Geschworenenlisten, sowie die auf Grund derselben erfolgten Auslosungen annuliert und durch gesetzmässig hergestellte Listen ersetzt werden?

 

Prag, am 24. April 1922.

Hartl,

Meissner, Spies, A. Lippert,K. Friedrich, Dr. C. E. Schmidt, Ficza J. Dr. Naegle, Jelínek, Fahrner, Zuleger.

 

Tisk 1330 / 2.

Interpellácia

senátora Chlumeckého, dra Hellera a súdruhov

na mininistra verejných prací

v záležitosti vypovedania 140 robotníkov zo štátnej železiarne v Podbrezovej na Slovensku.

 

V Podbrezovej na Slovensku prepustené bolo zo štátnej železiarne 140 starších robotníkov z práce pre to, že vraj sú na ťarchu železiarne.

V Štátnej železiarne v Podbrezovej pracujú už od roku 1921 so ztratou. Ztrata táto pripisuje sa na účet starším robotníkom, ktorí tam pracujú už vyše 30 až 40 rokov a vždy boli uznávaní čo dobrí, osvědčení a vytrvalí robotníci. Na úkor týchto robotníkov má byť vyrovnaná pasiva v železiarne, čo je ovšem smiešné, lebo pasiva v železiarne spočíva celkom inde a to v zlom hospodarení, aké sa tam prevádza.

Príčíny pasivy sú následovné: Správa železiareň po prevrate prepustila staré úradníctvo a dosadila tam úredníctvo nové, väčšinou z Čiech, ktoré nebolo zapracované, takže na miesto bývalého jednoho úradníka, sú tam terez traja, až päťoria; na miesto jednoho baňského radu, sú tam teraz pätoria. Odhliadnúc od týchto zbytočných síl, vedená je výroba neorganizovane a nekvalifikovane, čoho výsledok je ten, že vyrobený tovar je zlej kvality a nemá odbytu. Následkom toho prichádza znovu do železiarne čo surovina a zpracováva sa znovu. Tento "cirkulus vitiosus" tak dlho pokračuje, dokial sa podarí konečne niečo urobiť, čo sa môže nazvať dobrým tovarom.

Je isté, že pri takejto výrobe musí byť podnik pasívny. Železiarne sú aj teraz preplnené hotovým tovarom, ktorý je však zlej kvality a nemá odbytu. Očekává sa, že ta príde komisia, aby to vyšatrila, ale už terez sa tam úsilovne pracuje na tom, aby naničhodný tovar bol odkľudený, aby sa nedostal komisii pred oči. Tovar odváža sa do starého železa, odkiaľ znovu príde čo surovina k zpracovaniu.

Svojho času predaly železiarne v Podbrezovej suroviny fme. Fož, 1 kg asi po Kč 3.-, potom ho však kupovali od firmy zpät, ale už po Kč 15.-. Firma pri tom zarobila miliony, a pasíva železiareň rastie.

Toto všecko ukazuje na pravé príčiny, prečo železiarne v Podbrezovej pracujú so ztratou, a hovorí proti tomu, že by to boli robotníci, ktorí ztrátu zapričiňujú. Napriek tomu ochotní sú však starší robotníci ísť do penzie za následujúcich podmienok:

1. Keď štátni a privátní úradníci, inžinieri, podúradníci, majstri, kancelárske sily 60 rokov staré tiež pojdú do výslužby.

2. Keď stanovy bratskej pokladne prijaté valným shromažděním dňa 24. februára t. r. budú ministerstvom schválené.

3. Keď riaditeľstvo poťažne ministerstvo verejných prác sa postará pre 30% robotníkov 25-40 rokov pracujúcich pri štátnych podníkoch o mesačnú rentu z milosti. Keď synovia do výslužby idúcich budú znovu do práce prijatí.

Pýtame sa pána ministra verejných prác, či je ochotný vyhoveť oprávneným požádavkom 140 podbrezovských robotníkov, ktorí svoje zdravie tam zmrhali, sa sodrali, a čí súčasne ochotný je dať vyšetriť neblahé pomery v železiarnach v Podbrezovej a zaviesť tam poriadok.

Praha 26. marca 1922.

 Chlumecký, dr Heller,

J. Průša, Polach, Barth, A. Friedrich, H. Hladik, F. Link, J. Reyzl, K. Stark, Anna Pertherová, D. Löw.

 

Tisk 1330 / 3.

Interpelace

senátorů Lisýho, Thoře, Ackermanna, Roháčka a spol.

na ministra obchodu

v záležitosti provádění zákona o vnuceném likvidátoru pro rozvrh bavlny, zakoupené na úvěr státem zaručený.

Národním shromážděním byl přijat zákon o vnuceném likvidátoru pro rozvrh bavlny, zakoupené na úvěr zaručený státem, kterým chráněn je jednak stát před použitím směnečné garancie, kterou na sebe v zájmu veřejném a v zájmu průmyslu samotného vzal, ale kterým také je poskytnuta ochrana spotřebitelům bavlněné příze, nemajícím účasti na obchodním vedení Nákupního a prodejního družstva československých přádelen, jehož členy byli držitelé velkopodniků textilních, t. j. držitelé přádelen a s nimi spojených tkalcoven a zušlechťoven.

Ochrana spotřebitelům příze poskytnutá spočívá dle zákona v zastavení všech likvidačních kroků, zejména sporů a exekuci proti nim vedených, dále v tom, že mají býti řádně zastoupeni v poradním sboru danému likvidátoru ku pomoci a že neuhražený zbytek má býti teprve v poslední řadě na ně rozvržen, t. j. teprve tehdy, kdyby velkopodniky v Nákupním a prodejním družstvu súčastněné ztrátu sami ze svého nemohly hraditi. Zásady ty jsou v důvodových zprávách obšírně objasněny a bylo vůlí Národního shromáždění, aby zákon byl proveden nařízením vlády, které by těmto zásadám odpovídalo.

Ministrem drem. Hotowtzem bylo také výslovně živnostensko-obchodnímu výboru v senátě slíbeno provedení zákonu za kontroly členů senátu a někteří členové senátu byli již k tomu účelu jím jmenováni.

Podepsaní členové senátu se dovídají, že ministrem obchodu ustanovený likvidátor shora uvedených zásad při provádění zákona nešetří, že spory a exekuce proti spotřebitelům příze družstvem vedené nezastavuje, nýbrž vede je dále a hrozí exekucemi zajišťovacími a že ministr obchodu zamýšlí provésti zákon bez vydání vládního prováděcího nařízení, vyhovujícího Národním shromážděním usneseným zásadám a úmyslu téhož.

Podepsaní senátoři se táží, zda je pan ministr obchodu ochoten zákon provésti tak, jak byl Národním shromážděním usnesen a jak byl v důvodových zprávách vyložen, poněvadž dosavadním stavem je ohrožena existence mnohých menších a středních podniků textilních.

 

V Praze, dne 27. dubna 1922.

Lisý, Thoř, Ackermann, Roháček,

dr Krouský, dr Veselý, F. Šťastný, Klečák, A. Konečný, R. Pánek, dr Krejčí, Em. B. Trčka.