NS RČS 1920-1925, Senát, tisk 1332 (2. 11. 1918)

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1332.

Zpráva

I. výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu,

II. výboru sociálně-politického a

III. výboru rozpočtového

k vládnímu návrhu zákona tisk 764

o potírání pohlavních nemocí.

I.

Výbor pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu senátu Národního shromáždění republiky Československé projednával v několika schůzích vládou navrženou osnovu zákona o potírání pohlavních nemocí.

Nebyla ještě podána osnova zákona tak důkladně odůvodněná jako stalo se právě u tohoto návrhu. Důvodová zpráva ministerstva pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu podává jasný přehled, jak důležitou jest pro zdraví našeho lidu v Československé republice osnova zákona o potírání pohlavních nemocí.

Výbor pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu doporučuje slavnému senátu ku schválení osnovu zákona navrženou vládou se změnami, na nichž se výbor ve svých schůzích usnesl, a to aby při §u 12 na řádce 4. za slovem >osobamizejména pak školními nebo k tomu určenými lékařinemocíochraně proti nim a o nebezpečí<.

V §u 18 budtež za slovo >pokutouod 50 Kč vězeníjednoho dne<.

Rovněž tak změnil výbor pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu nejnižší tresty peněžité v §ech 19 a 21 z částky >10 Kč50 Kč Kč 10.-Kč 100.-<,

V §u 22 navrhuje výbor pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu doplnění na řádce 3. za slovem >soudpro přestupek<.

Ostatní paragrafy vládní osnovy zůstávají bez změny.

V Praze dne 27. dubna 1922.

Fr. Pánek v. r.,
místopředseda.

Joseť V. Klečák v. r.,
zpravodaj.

Výbor sociálně-politický projednával rovněž vládní osnovu zákona o potírání pohlavních nemocí v několika svých schůzích.

Nemocí, které ohrožují zdraví a život člověka, počítá se na 4000. Mezi nimi nejnebezpečnějšími jsou vedle nemocí epidemických nemoci pohlavní, které podlamují zdraví jednotlivcův a celých rodin, ano, které zavinily i úpadek celých národů.

Proto ve všech kulturních státech jak starověku tak i nového věku činěny pokusy cestou správní aneb zákonnou o přemáhání nemocí pohlavních, ohrožujících zdraví, sílu a zdatnost lidu.

Jelikož i v zemích naší republiky se nemoci pohlavní zvláště vlivem válečných a poválečných poměrů velmi rozšířily, předložilo ministerstvo pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu po důkladném studiu opatření proti rozšiřování pohlavních nemocí ve všech kulturních státech osnovu zákona, který bude způsobilým čeliti rozšiřování pohlavních nemocí a je velmi značnou měrou obmeziti. Nejlepším a nejjistějším prostředkem k odstranění neb aspoň k obmezení pohlavních nemocí jest a bude povznesení mravní a sociální úrovně našeho lidu. K tomu jest třeba pracovati. Zákon o potírání pohlavních nemocí jest dobrým a přísné jeho provádění přinese užitek, zmenší počet pohlavně onemocnělých a hlavně zmenší nebezpečí nákazy; ale ještě pronikavějších výsledků se dosáhne, bude-li stát o to pečovati, aby školní mládež, vojsko i občanstvo obojího pohlaví bylo vhodným způsobem poučováno o zhoubnosti pohlavních nemocí, jak na to pamatuje § 12 předlohy, a povznese-li se pohlavní mravnost. Kdo pohne tisíc lidí k tomu, aby uznali, jak sebe i stát poškozují tím, že se oddávají nemravnému životu, učiní politicky mnohem více, než ten, kdo se domáhá zákona o potírání pohlavních nemocí a proti prostituci.

Sociálně-politický výbor v souhlase s výborem pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu učinil něco málo změn na předloze a odporoučí ji plenu senátu ku přijetí.

V Praze dne 4. dubna 1922.

R. Jaroš v. r., předseda.

Otmar Hrejsa v. r., zpravodaj.

Mezi vládními osnovami z minulého zasedání, kterými senát se má zabývati v přítomném zasedání, nalézá se také předloha zákona o potírání pohlavních nemocí.

Ministerstvo pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu v motivové zprávě líčí odborně a drasticky hrozné škody a spousty, které tyto nemoci způsobily a zrychleným rozšiřováním svým způsobují. Zejména ve východní části naší republiky nemoci ty přímo ohrožují existenci občanstva.

Zájem celé společnosti lidské tudíž vyžaduje, aby tomuto velikému zlu bylo bráněno prostředky účinnějšími, než které může uplatniti jednotlivec.

Proto ministerstvo pro veřejné zdravotnictví předložilo osnovu zákona, jíž státní správa sama zmocněna provésti radikální kroky, aby nejen šíření pohlavních nemocí bylo bráněno, ale i léčení onemocnělých osob bylo podporováno.

Účelu prvnímu sloužiti má jednak ustanovení trestů - na svobodě i majetku - tomu, kdo by zavinil nákazu neb ohrozil osoby nenakažené (oddíl III §§ 18-23), jednak poučováním mládeže o vážnosti a následcích těchto chorob (§ 12).

Nejúčinnějšího prostředku proti šíření chorob těch, totiž zdrželivosti v ukájení pohlavního pudu, o němž se zmiňuje motivová zpráva vládní předlohy (str. 28. pravý sloupec a 39. dole), zákon - přirozeně - použíti nemůže.

Účelu druhého má býti dosaženo nuceným léčením osob nakažených (I. díl §§ 1-12); u nemajetných nemocných dáti se bude léčení to na náklad státu (§ 3), pokud podle platných ustanovení tyto náklady nenesou již jiné právní svazky (tak na př. nemocenské pokladny, zemské fondy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, na něž budou finanční požadavky zavedením nuceného léčení velice stupňovány.)

Vláda v předloze samé ani slovem se nezmínila o nákladu, jehož provedení zákona toho bude se strany státní pokladny vyžadovati a jak tento zvýšený náklad bude v běžném roce hrazen, Při projednávání předlohy v rozpočtovém výboru ministerstvo financí vůbec nebylo zastoupeno; zástupce ministerstva pro veřejné zdravotnictví prohlásil že výše nákladu nedá se ani přibližně odhadnouti, a že doufá, že pro zbytek roku 1922 stačí normální rozpočet tohoto ministerstva na potírání nakažlivých nemocí.

Rozpočtový výbor shledával sice prohlášení to nedostatečným, neboť uvalujeme na státní pokladnu výdaje, o jejichž dosahu nemáme vědomí; že budou veliké, dokazuje jednak veliké rozšíření nemocí a jednak zdlouhavé a nákladné léčení jejich. Aby však zjišťováním oněch otázek počátek platnosti tohoto zákona nebyl oddalován z důvodů, které uvádí motivová zpráva vládní předlohy a zprávy jak zdravotního tak i sociálně-politického výboru, výbor většinou hlasů usnesl se na tom, doporučiti tuto vládní předlohu bez současného návrhu na krytí tohoto nákladu slavnému senátu ke schválení s nepatrnými změnami testovými, na nichž se usnesly výbory - pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu, sociálně-politický a jež i výbor přijal - a souhlasí zejména s tím, aby vzhledem k dnešním poměrům peněžitým nejnižší hranice peněžitých trestů dle §§ů 18, 19 a 21 z 10 Kč byla zvýšena na 50 Kč a dle §u 19 pos1. odstavce z 10 Kč na 100 Kč.

V Praze dne 19. dubna 1922.

Ferd. Jirásek v. r.,
předseda.

Dr J. Karas v. r.,
zpravodaj.

ze dne........... 1921

o potírání pohlavních nemocí.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Opatření proti rozšiřování pohlavních nemocí.

Nemoci, na které se vztahují ustanovení tohoto zákona, jsou: příjice (syfilis), kapavka (gonorrhoe) a měkký vřed (ulcus mole).

Povinnost dáti se léčiti.

Každý, kdo je stižen pohlavní nemocí, která jest ve stupni schopném, aby způsobila nákazu, je povinen dáti se léčiti lékařem, oprávněným vykonávati lékařskou praxi (zákon ze dne 15. července 1919, č. 419 Sb. z. a n.), a to soukromě nebo ve veřejném ústavě léčebném.

Léčení a přehlídky nemajetných.

Pokud nestačí předpisy o bezplatném léčení nemajetných, budou nařízením učiněna opatření, aby každý nemajetný, stížený pohlavní nemocí, mohl býti léčen na státní útraty.

Státní správa se postará o to, aby pokud jde o nemoci pohlavní, byla umožněna nemajetným osobám, jež si toho žádají, bezplatná (po případě i občasná) prohlídka lékařem na útraty státní.

Nucené lékařské vyšetření.

Kdo jest obviněn, že dopustil se přestupků nebo přečinů dle §§ 2, 6, 19, 20, č. 1., § 21 a 22 tohoto zákona, musí se při odůvodněném podezření, že je stižen pohlavní nemocí, k nařízení úřadu (§ 24) podrobiti lékařskému vyšetření.

K tomu účelu může býti taková osoba dodána do léčebného ústavu.

Řízení v těchto případech budiž konáno co nejrychleji s šetřením dobrého jména osoby, o kterou běží.

Úřad (§ 24) může učiniti zatímní opatření, jichž je třeba, aby se zamezilo nebezpečí nákazy.

Nucené léčení v ústavech.

Hrozí-li nebezpečí, že osoba pohlavní nemocí stížená může způsobem svého života nebo tím, že nezachovává lékařských nařízení, přenésti nemoc na osoby, s nimiž se stýká, může býti k úřednímu (§ 24) rozkazu dodána do ústavu léčebného a tam podržena až do vyléčení nakažlivých příznaků.

Dodatečné lékařské vyšetření.

Kdo stižen byl pohlavní nemocí, jest povinen i po skončeném léčení z nařízení ošetřujícího lékaře neb úřadu (§ 24) podrobiti se v určitých obdobích opětovnému lékařskému vyšetření, je-li to nutno, hledíc k nebezpečí nákazy nebo rázu a průběhu nemoci, nebo ke způsobu pacientova života.

Povinnosti ošetřujícího lékaře.

Lékař, ošetřující osobu stiženou pohlavní nemocí, jest povinen:

1. činiti úřadu (§ 24) písemné oznámení:

a) nedbá-li nemocný jeho předpisů a vzniká-li tím nebo z jakékoli jiné příčiny nebezpečí, že přenese nákazu na jiné osoby, nebo

b) přeruší-li nemocný léčení a nevykáže-li se, že léčí se u jiného lékaře neb v ústavě léčebném, nebo

c) nesplní-li povinností v §u 6 uvedených;

2. pátrati dotazem u nemocného po prameni nákazy a sdělení nemocného, pokud jsou určitá, oznámiti úřadu (§ 24);

3. upozorniti nemocného na nakažlivost nemoci a na trestnost přenesení nákazy (§ 19), po případě varovati ho před uzavřením sňatku a doručiti mu na řádné potvrzení tištěné poučení, jež mu úřad (§ 24) za tím účelem bezplatně dodá.

Jde-li o ošetřování v ústavech léčebných, mají tyto povinnosti přednostové těchto ústavů (klinik, oddělení). Pokud jde o povinnost uvedenou pod č. 1., činí tito přednostové oznámení úřadu jen pokud nestačí platné předpisy ústavní (domácí řád, instrukce a pod.).

Hlášení pohlavních nemocí.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy jest oprávněno, kdykoliv uzná toho potřebu, požadovati od lékařů a léčebných ústavů hlášení pohlavních nemocí bez udání jmen nemocných.

Zachování lékařského a úředního tajemství.

Každý lékař ošetřující pohlavně nemocného je povinen zachovati nejpřísnější mlčelivost o povaze nemoci, jakož i o všech jiných okolnostech na tuto nemoc se vztahujících, pod následky stanovenými v příslušných předpisech zákonů trestních.

Nejpřísnější mlčelivost zachovati a šetřiti dobrého jména nemocného jsou povinni i ti, kdož účastní se jakéhokoliv jednání při provádění tohoto zákona.

Nařízením tímto nemění se ničeho na zákonných předpisech, stanovících povinnost svědecké výpovědi před úřady neb soudy a povinnost činiti oznámení úřadům nebo soudům.

Zákaz písemného léčení.

Je zakázáno léčiti pohlavní nemoci bez osobního vyšetření pouze dopisováním nebo zasíláním návodů k léčení.

Zákaz vtíravého nabízení se k léčení.

Je zakázáno nabízeti se k léčení nemocí pohlavních způsobem vtíravým neb lékařského stavu nedůstojným.

Poučování o pohlavních nemocech.

Státní správa (§ 30) učiní opatření, aby mládež starší šestnácti let a mládež školu opouštějící poučována byla ve škole vhodnými osobami, zejména školními nebo k tomu určenými lékaři a způsobem přiměřeným věku svému o pohlavním životě a o nebezpečí pohlavních nemocí, ochraně proti nim a o nebezpečí prostituce, jakož i aby bylo zahájeno na širokém podkladě všeobecné poučování tiskem o pohlavních nemocech.

Prostituce.

Prostituce.

Živnostenské provozování smilstva (prostituce) samo o sobě není trestno ani soudy, ani úřady správními.

Nevěstince se zrušují.

Zřizování a udržování nevěstinců se zakazuje a trestá podle ustanovení trestního zákona o kuplířství.

Ústavy pro nápravu prostitutek.

Státní správa (§ 30) postará se, pokud toho bude třeba, o zřízení ústavů, ve kterých se dostane řemeslným prostitutkám dočasného útulku a příležitosti k nápravě.

Zrušení reglementačních opatření.

Všechna dosavadní policejní a jinaká správní opatření, směřující k dozoru na prostituci, se zrušují.

Dozor nad spustlou mládeží.

Osobám obojího pohlaví do osmnácti let, vedoucím život pohlavně nemravný, věnována budiž orgány veřejné správy nejbdělejší péče, a kde toho třeba, budtež učiněna vhodná opatření k jejich nápravě v mezích platných ustanovení zákonných.

Toto ustanovení bude až do zákonné úpravy ochranné péče o mládež provedeno nařízením.

Ustanovení trestní.

Přestupky tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných, pokud nejsou trestny soudem, trestají se politickými úřady - na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativními policejními vrchnostmi (§ 24) pokutou od 50 Kč do 10.000 Kč nebo vězením od jednoho dne do 30 dnů.

Pokuty připadají státu.

Ohrožení a porušení zdraví pohlavními nemocemi.

Kdo z nedbalosti uvede jiného souloží nebo jiným způsobem v nebezpečí pohlavní nákazy, dopouští se přestupku trestného soudem a tresce se vězením od jednoho dne do jednoho měsíce nebo peněžitým trestem od 50 Kč do 10.000 Kč.

Kdo vědomě uvede jiného souloží nebo jiným způsobem v nebezpečí pohlavní nákazy, dopouští se přečinu, trestného tuhým vězením od čtrnácti dnů do osmi měsíců.

Je-li ohrožený manželem, snoubencem, druhem nebo družkou pachatelovou, stíhá se pachatel sice veřejnou obžalobou, ale jen na návrh ohroženého. Nebyl-li návrh podán soudu nebo státnímu zastupitelství do tří měsíců ode dne, kdy oprávněný se dověděl o trestném činu a osobě pachatelově, je stíhání vyloučeno.

Kdo úmyslně způsobí nákazu jiného pohlavní nemocí, tresce se podle ustanovení zákona o těžkém poškození na těle (§§ 154 až 156 trestního zákona ze 27. května 1852, č. 117 ř. z., §§ 303-306 trestního zákona o zločinech a přečinech zák. čl. V. z roku 1878).

Jednal-li pachatel ze zištnosti, lze ve všech přápadech uznati vedle trestu na svobodě i na trest peněžitý od 100 Kč do 10.000 Kč.

Podle §u 18 se tresce zejména též:

1. žena, která, stižena jsouc příjicí, přijme nebo podrží místo kojné u dítěte, jež není touto nemocí stiženo;

2. ten, kdo k dítěti stiženému příjicí přijme neb u něho podrží jako kojnou ženu, která není touto nemocí stižena;

3. ten, kdo dítě stižené příjicí dá nebo ponechá v péči jiných osob se zatajením povahy nemoci dítěte.

Jsou-li tu náležitosti uvedené v §u 19, je čin trestný soudem podle ustanovení téhož paragrafu.

Vyzývání ke smilstvu.

Přestupku trestného soudem se dopouští:

1. Kdo na veřejném místě způsobem, který je s to, aby způsobil pohoršení nebo urazil stud, vybízí nebo se nabízí ke smilstvu;

2. kdo svádí ke smilstvu osobu nedosáhnuvší šestnácti let.

Trestem je tu vězení od jednoho dne do jednoho měsíce nebo peněžitý trest od 50 Kč do 10.000 Kč, a byl-li čin spáchán po živnostensku, tuhé vězení od 14 dnů do šesti měsíců; vedle něho může býti uznáno i na trest peněžitý od 50 Kč do 10.000 Kč.

Je-li čin podle ustanovení obecných trestních zákonů přísněji trestný, platí tato ustanovení.

Pohoršlivé provozování smilstva.

Kdo provozuje smilstvo způsobem pohoršlivým pro spoluobyvatele domu nebo sousedy, toho trestá soud pro přestupek vězením od jednoho dne do jednoho měsíce, a bylo-li tím vědomě dáno pohoršení mládeži, tuhým vězením od čtrnácti dnů do tří měsíců.

Stíhání osob vojenských.

Trestní řízení pro trestné činy, přikázané soudům v §§ 19 až 22, pokud jde o osoby podřízené soudům vojenským, náleží těmto soudům.

Ustanovení všeobecná.

Příslušnost.

Prováděti a zabezpečiti opatření v tomto zákoně předepsaná přísluší za spolupůsobení obcí a policejních úřadů oněm politickým úřadům (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi příslušným vrchnostem administrativním), které obstarávají veřejnou správu zdravotní.

V nejvyšší instanci rozhoduje ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Opatření v obvodu příslušnosti vojenské správy.

Prováděti opatření podle tohoto zákona v obvodu příslušnosti vojenské správy náleží vojenským úřadům v dohodě s úřady uvedenými v § 24.

Odkladný účinek stížnosti.

Stížnosti na úřední (§ 24) rozhodnutí a opatření, která se stala podle tohoto zákona nebo podle nařízení k jeho provádění vydaných, mají odkladný účinek jenom tehdy, jde-li o výkon trestních nálezů (§ 18).

V jiných případech může úřad, jenž vyda1 rozhodnutí, z důležitých důvodů, zejména kdyby vznikla straně neodčinitelná škoda, přiznati na její žádost stížnosti odkladný účinek až do rozhodnutí instance vyšší.

Osvobození od poštovného.

Osoby zavázané podle tohoto zákona podávati oznámení a hlášení, jsou ve smyslu zákona ze dne 2. října 1865, č. 108 ř. z., osvobozeny od zapravování poštovného za poštovní dopravu takových oznámení a hlášení.

Zrušení dosavadních předpisů.

Tímto zákonem zrušují se, pokud mu odporují, všechny zákony, nařízení a předpisy o předmětech, jež tímto zákonem se upravují.

Zejména zrušují se: § 91 zák. čl. XIV. z r. 1876 (zdravotní zákon); § 81 zák. čl. XL. z r, 1879 (obecný trestní zákoník o přestupcích); § 379 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z. a § 106 trestního zákona o přestupcích zák. čl. XL. z r. 1879, pokud jednají o pohlavních nemocech; § 5 odst. 1. a 2., čís. 1-5, a odst. 4. zákona ze 24. května 1885, č. 89 ř. z.

Účinnost zákona.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení.

Provedení zákona.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy po dohodě se súčastněnými ministry.

Související odkazy

Informace

O stenoprotokolech

Česky