Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 1335.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Hlavy cizích států a jejich průvod, diplomatičtí zástupcové, pověření u vlády republiky Československé se všemi příslušníky svých rodin, bydlícími ve společné domácnosti, členové mezinárodních komisí, jakož i jiné osoby, jimž přísluší dle práva mezinárodního exterritorialita, osvobozeny jsou od státních a jiných veřejných daní a dávek za předpokladu, že osoby uvedené nejsou příslušníky československými a že vzájemnost jest zabezpečena.

(2) Okruh těchto osob, druh daní a dávek, jakož i míra osvobození přísluší stanoviti ministru financí ve shodě s ministrem zahraničních věcí po případě též s jinými příslušnými ministry, kterýmž též náleží rozhodovati o tom, má-li stát československý hraditi státní a jiné veřejné daně a dávky, které by osoby výše jmenované, nejsouce samy daní nebo dávkou povinny, nesly.

§ 2.

(1) Pokud jde o daně a dávky spotřební, daň z obratu, daň přepychovou, cla nebo licenční poplatky, vztahuje se osvobození podle § 1 pouze na předměty z ciziny dovážené nebo do ciziny vyvážené a určené k bezprostřední potřebě nebo spotřebě osob v § 1 uvedených.

(2) Osvobození se nevztahuje na takové poplatky veřejné, které představují úplatu za zvláštní výhody nebo plnění se strany státu neb jiných veřejných korporací a jich podniků.

§ 3.

Dosavadní předpisy o osvobození osob v § 1 uvedených od daní a dávek, stanovené již ve zvláštních zákonech, se tímto zákonem neobmezují.

§ 4.

Bude-li zájem státu toho vyžadovati, aby určité missi přiznány byly jisté výhody, jež jinak podle všeobecných zásad práva mezinárodního příslušejí pouze osobám exterritoriálním, zmocňuje se vláda, aby zvláštním nařízením přiznala některé výhody tohoto zákona v mimořádných případech též takovým missím cizích států, které nemají rázu diplomatického.

§ 5.

Vládě se ukládá, aby tento zákon, jenž nabývá účinnosti dnem vyhlášení, provedla.

Osvobození osob exterritoriálních od veřejných daní a dávek, jest v cizích státech jistou měrou ustáleno, v ostatních směrech panuje však v nich vyšší neb menší míra růzností, jež nelze sloučiti ve všeobecné zásady. Že také náš stát akceptovati musí ustálené předpisy a zvyky v této příčině jsa státem suverenním, jest na bíledni, ježto mu záležeti musí na dobrých stycích s cizinou. Na druhé straně však ponechána mu musí býti volnost přiznati nebo nepřiznati finanční výhody zejména tam, kde běží o reciprocitu. Proto zejména na př. v §u 4 (§ 5 předlohy vládní) uděluje se vládě zmocnění tak učiniti čili nic; platí to zejména v případech, kdy našemu státu na tom záleží, aby jistým missím se přišlo vstříc, jež by jinak, nepožívajíce exterritoriality, nebyly účastny různých výhod finančních. Výhody ty nebudou ani všechny, jež jinak bývají propůjčeny, ani četné. Co do jednotlivostí změnil výbor odstavec 1. §u 1, předlohy vládní v tom směru, že vláda nemá býti teprve zmocněna propůjčiti výhody finanční, nýbrž že osoby ty již po zákonu výhod dotyčných požívají, ježto jest to ustáleným zvykem, případně ustálenou normou.

Odstavec druhý téhož §u byl vzhledem ku změně předsevzaté v odstavci 1. přestylisován, odstavec 3. pak vzhledem k nové stylisaci škrtnut.

§ 2 obsahuje rovněž pouhé změny stylistické, kdežto § 4 vůbec odpadl, ježto obsah jeho kryje se s obsahem modifikovaného §u 1 předlohy vládní.

§ 3 přes to, že by vzniknouti mohly pochybnosti vzhledem k tomu, že na Slovensku platí jiné předpisy finanční, ponechán v původním znění, ježto rozdíly nejsou tak závažné a ustanovení příslušné jest pouze povahy přechodné.

§ 4 (§ 5 vládní předlohy) byl přesunutím poslední věty na prvé místo pouze jasněji textován.

Výbor zahraniční doporučuje připojenou osnovu zákona senátu ke schválení.

V Praze dne 27. dubna 1922.

Antonín Svěcený v. r.,

předseda.

Dr Luděk Krupka v. r.,

zpravodaj.

Vyjmutí některých osob z platností všeobecných právních předpisů státního území, nazývané exterritorialitou, vztahuje se i na obor finančního práva v tom směru, že osoby ty jsou osvobozeny ode všech nebo aspoň od některých veřejných dávek, kterým jsou podřízeny všecky ostatní osoby (ať domácí nebo cizí příslušníci) zdržující se (ať trvale nebo jen dočasně) na tomto území státním.

Přirozeno, že osvobození to týkati se může pouze těch veřejných daní a dávek, jimiž občané ostatní následkem svého právního poměru ke státu jsou povinni všeobecně přispívati k potřebám tohoto státu, tudíž pouze vlastních daní a cel. (§ 1 vládní předlohy.)

Osvobození to nemůže však jíti tak daleko, že by jim bylo přiznáno i osvobození od poplatků, které se platí jako náhrada za osobní užívání zařízení státních neb samosprávných (na př. poplatky za jízdné, vstupenky do různých ústavů a podniků), (druhý odstavec § 2 osnovy).

Avšak ani v prvním směru zproštění osob exterritoriálních ode všech daní a dávek nebylo dosud obvyklým.

Ve starém Rakousku - jehož předpisy i u nás dosud platí - nebylo zákona, který by povšechně osvobozoval osoby exterritoriální od daní a dávek - (což tento zákon teprve u nás má umožniti) - nýbrž pouze jednotlivé finanční zákony kasuisticky vyslovovaly toto osvobození. Tak na př. zákon o osobní dani z příjmu ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. osvobozuje v §u 127 al. 2. důchod služební těchto osob, § 154 bod 3. osvobozuje je částečně od osobní daně z příjmu. Kromě toho osvobozeny jsou budovy a zahrady vyslanectev cizích, pokud jsou ve vlastnictví cizího dotyčného státu, od daně domovní i pozemkové. Nařízení rakouského ministerstva financí ze dne 2. července 1875 osvobozovalo osoby ty od jistých cel; podle položky tarifní č. 75 lit. c) poplatkového zákona osvobozeny jsou od určitých poplatků; dále sproštěny byly příslušnými předpisy od dědických poplatků z movitostí a od mýtného. Tato osvobození zůstávají i nadále v platnosti (§ 3 osnovy, dosti nepřesně stylisovaný).

Zákonodárství uherského státu, pokud dnes platí ještě na Slovensku, má podobná ustanovení. Území Slovenska však v tomto směru nepadá příliš na váhu, poněvadž osoby exterritoriality požívající - vyslanectva cizích států - sídlejí pravidelně v Praze.

Poněvadž ani nové finanční zákony naší republiky, zejména zákon o dani z obratu a dani přepychové, zákony o dávkách spotřebních atd., osvobozením osob těch se nezabývají, bylo třeba jednotné úpravy daní těch, jednak výslovným osvobozením oněch osob i od těchto daní (§ 2, odst. 1. osnovy) jednak zmocněním daným v druhém odstavci §u 1 ministru financí, aby tuto úpravu provedl. Osvobození týkati se má příště i dávek autonomních (§ 1 osnovy, >a jiných<).

Podobné zmocnění uděluje se vládě i v §u 4 návrhu; jímž umožněno v určitých případech, když zájem státu by toho vyžadoval, přiznati výsady práva exterritoriality i jiným osobám, zejména speciálním missím cizích států a komisím (jako na př. Dunajské), které nemají rázu diplomatického, jak blíže vysvětluje zpráva výboru zahraničního.

Předmět návrhu zákona toho sám sebou to přináší, že stát náš může přiznati osvobození osob exterritoriálních pouze v tom rozsahu, jak to přiznávají cizí státy našim zastoupením, čili, že výhody námi přiznané musí býti vzájemné. Proto nelze osvobození vysloviti podrobně již v zákoně a dlužno dáti vládě zmocnění, aby jak okruh osob osvobozených od veřejných dávek, tak i druh těchto daní a dávek mohla vázati v každém konkrétním případě na tento předpoklad.

Rozpočtový výbor, probrav podrobně osnovu zákona, vládou předloženou a zahraničním výborem opravenou, navrhuje:

Slavný senáte, račiž tuto připojenou osnovu zákona schváliti.

V Praze dne 10. května 122.

Ferd. Jirásek v. r.,

předseda.

Dr J. Karas v. r.,

zpravodaj.