Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1922.
I.volební období.
5. zasedání.
Tisk 1336.
Zpráva
I. výboru technicko-dopravního, II. výboru živnostensko-obchodního, III. výboru rozpočtového
o zprávě senátora dra Františka Soukupa jako člena čsl. delegace o VII. mezinárodní parlamentární konferenci obchodní v Lisaboně.
Sedmá mezinárodní parlamentární konference obchodní konala se ve dnech 25. až 28. května 1921 v Lisaboně. Zastoupena bylo celkem 14 států: Belgie, Brazilie, Československo, Čína, Francie, Italie, Japonsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Srbsko-Horvatsko-Slovinsko, Španělsko, Velká Britanie.
Účelem mezinárodních parlamentárních konferencí obchodních, které se konají od roku 1914, je soustřediti zástupce parlamentů, aby se docílilo unifikace zákonů, nařízení a předpisů obchodních, pokud ovšem tyto otázky mohou býti řešeny mezinárodně, a aby se vzájemnou pomocí dosáhlo působivější ochrany zájmů zúčastněných států v cizině.
Lisabonská konference ve svých výborových a plenárních schůzích věnovala se zvlášť těmto problémům: 1. Měna (oběh papírových peněz). 2. Podíl dělnictva na čistém zisku. 3. Doprava po železnicích a vodních cestách s přímými nákladními listy; mezinárodní cesty po řekách mezinárodních se zřetelem k průplavům. 4. Zjednodušení celních formalit. 5. Obchodní smlouvy. 6. Vyšší obchodní školství.
Postup konferenčních prací byl takový, že ke každému bodu programu již před konferencí rozeslány a rozdány byly odborné studie, referáty a publikace a předloženy příslušné resoluce, o kterých se na konferenci samé diskutovalo ve výborech, a ve schůzích plenárních, potom po referátu a debatě přijaty byly resoluce, které mají sloužit za směrnice legislativní práce v jednotlivých státech. O celé konferenci vydán bude obsáhlý Compte-rendu des séances.
Československá delegace, jejímiž členy byly: posl. dr. E. Hodža, posl. dr. Fr. Nosek, býv. poslanec dr Fr. Rambousek, senátor dr Fr. Soukup, býv. posl. dr L. Vaněk a posl. dr Ant. Uhlíř (zároveň předseda delegace a se zahraničním ministrem drem E. Benešem člen generální rady Mezinárodní parlamentární konference obchodní), při všech programových otázkách přednesla referáty o stavu věcí v republice Československé a vyslovila svoje stanovisko k diskutovaným resolucím.
O konferenčním jednání a účasti československé delegace, jejíž členové si jako refenti rozdělili a připravili příslušný programový materiál (měna: dr. Rambousek a dr. Nosek; otázka podílu dělnictva na zisku: dr. Soukup, dr. Uhlíř; otázky dopravní: dr. Vaněk; celní formality: dr. Rambousek; obchodní smlouvy: dr. Hodža; školství: dr. Uhlíř), podávám tuto zprávu:
I. Měna
V diskusi o měně lišily se zejména názory Angličanů a Francouzů (Rutherford, Chaument); Angličané odmítali původně navrženou resoluci, ve které se žádalo, aby mezispojenecké dluhy za války vzniklé byly aspoň částečně navzájem prominuty a aby se zůstalo při kursu peněz z doby uzavření půjček. Proti výtce značné inflace papírových peněz poukazovali Francouzi, že byli nuceni nakupovati suroviny i hotové výrobky z ciziny v době, kdy veliká část francouzského průmyslu byla zpustošena a obsazena nepřítelem. Jestliže se v 1. odstavci resoluce o měně žádá, aby se vlády a parlamenty, řídíce se usneseními konference bruselské, zdržely každé nové emise státovek nezaložených potřebami obchodními, konstatoval československý delegát, že tato porada již dříve u nás byla přijata a dodržována.
Na plenární schůzi v zasedací síni parlamentu portugalského byla přednesena zpráva o finanční situaci našeho státu dle nejnovějších dat ministerstva financí (stav ze dne 30. dubna t. r. a dle zpráv ředitele bank. úřadu p. Augustina Nováka. Uvedeno, že po marných protestech proti rakouskouherské bance rozhodl se náš první ministr financí pro odloučení naší měny od rakouské, neboť hrozila finanční katastrofa vzrůstající rakouskou inflací bankovek. Oběh papírových peněz rakousko-uherské banky obnášel těsně před revolucí 28. října 1918 30.7 miliard korun, až do 31. prosince 1918, tedy za 2 měsíce stoupl o 4.8 miliard a do konce února 1919 opětně o 2 miliardy. Když byla provedena odluka měny, shledalo se, že je na území naší republiky v oběhu asi 10 miliard korun, počítaje v to i bankovky, které měly býti ztaženy z oběhu. Aby se zmenšil oběh papírových peněz staženo 2.800 milionů korun; podle zákona ze dne 10. dubna 1919 (§ 10) se pak omezuje jakékoliv zvýšení oběhu čsl. bankovek (s ohledem na akci kolkovací). Rovněž pokladní poukázky rakousko-uherské banky, přijaté státem, závisí na krytí kommerční garancií rázu výhradního. Žádné jiné zvýšení se nemůže připustiti, není-li povoleno zvláštním zákonem. Založený bankovní úřad assumuje obligace státní banky až do té doby, kdy finanční situace státu dovolí zřízení emissní banky akciové, jak již určeno zákonem ze dne 14. dubna 1920. Je tedy u nás přijata zásada nejen se brániti rozmnožování cirkulace bankovek nekrytých, nýbrž i jejího zmenšení. Naše situace může se srovnati s Belgií, jejíž banka byla také nucena přejati 480 milionů "dluhů interprovinciálních" a 5.500 milionů bonů na půjčku, kterou byl stát nucen vydati, aby mohl stáhnouti německé bankovky. Mezi námi a Belgií je však značný rozdíl: Belgie obdrží podle mírové smlouvy krytí části svého dluhu s Německem, kdežto Československá republika obdrží na svůj dluh, pouze v bankovkách, část bankovek stažených z oběhu při likvidaci aktiv banky rakousko-uherské. Aby mohl býti tento dluh anulován, rozhodlo Národní shromáždění ze dne 8. dubna 1920, že bude uhražen daní z majetku a daní z přírůstku jmění. Na zaplacení těchto 2 daní bude možno použíti bonů, vydaných ministerstvem financí jako kompensace za sumu 2.800 milionů, zadržených při okolkování. Také lze použíti běžných bankovek, čímž značně se zmenší zásoba nekrytých státovek, které bude záhy možno nahraditi papíry s patřičným krytím. Zvláště pozoruhodné bylo zlepšení situace během roku 1920. Kdežto dne 31. prosince 1919 při oběhu 6.621 mil. bylo kryto jen 668 mil. t. j. 10 procent, dne 31. prosince 1920 při cirkulaci 11.289 mil. bylo kryto již 5.197 mil., t. j. 46 procent. Také za první tři týdny 1911 se zmenšil oběh o 667 mil. korun. Ježto je koruna československá nově zavedeným oběživem a ježto není ještě dostatečně podepřena kovovým podkladem a devisami, stojí na trzích mezinárodních dosud velmi nízko. Jakmile však mezinárodní svět finanční pozná všecka opatření finanční, která náš stát podnikl k zabezpečení kursu naší koruny, jest jisto, že její kurs bude stoupati měrou značnou. Avšak rychlý vzrůst kursu jest dnes vážným nebezpečím pro průmysl států exportních, způsobuje citelné nesnáze sociální a podporuje naopak situaci průmyslových států s méně cennou valutou, jako na př. Německa; jest proto nutno hledati všecky způsoby pro stabilisaci valuty, čehož lze docíliti smlouvami s určením dlouhodobého kursu vzájemných valut.
Resoluce o měně.
Mezinárodní parlamentární konference obchodní vyslovuje tato přání:
1. Aby se vlády a parlamenty, řídíce se ve vedení věcí veřejných resolucemi konference bruselské, zdržely každé nové emise papírových peněz komerčními potřebami nezaložených.
2. Aby se všem státům-věřitelům Německa dostalo plných jistot a záruk; pokud jde o krytí jejich pohledávek, a aby jim byly poskytnuty úvěrní prostředky již nyní upotřebitelné, by mohly hraditi naléhavé náklady reparační.
3. Pokud jde o půjčky mezispojenecké, uzavřené za války, aby se vlády spojené i přidružené dohodly v otázkách týkajících se případného zmenšení vzájemných pohledávek, prodloužení lhůt platebních a spravedlivé úpravy valutní.
II. Podíl na zisku.
Že se na programu mezinárodní parlamentární konference obchodní ocitá otázka účasti dělnictva na zisku, je zajisté také důkazem její aktuálnosti, ba lze říci její světové aktuálnosti. Ve Francii a v Anglii problém tento, aspoň theoreticky, není žádnou novinkou. Ve Francii založena byla již roku 1879 společnost pro praktické studium účasti dělnictva na zisku a stejně v Anglii již řadu let jsou podobná sdružení; ankety toho rázu konají se také v Americe. Na lisabonské konferenci nebyl spor o zásadu podílu dělnictva na zisku, naopak, zdála se být všem samozřejmá, vyskytly se jenom námitky proti zákonné závaznosti této zásady. Angličané poukazovali na to, že anglické syndikáty dělnické dávají přednost jiným soustavám oproti principu podílu na zisku, na př. premiím. Francouzové zase zdůrazňovali, že při podílu na zisku nejde o žádný akt filantropie, a stavěli se rovněž velmi proti obligaternosti zákonné; francouzský zpravodaj Delombre byl pro dobrovolnou účast na zisku, ale proti povinné, zákonné.
Československý delegát podal v plenární schůzi lisabonské konference zprávu o legislativních pracích v otázce podílu zaměstnanců na čistém zisku, především v hornictví. Jsou to tři zákony ze dne 25. února 1920:
1. Zákon o účasti zaměstnanců při hornictví na správě dolů a jich podílu na čistém zisku;
2. zákon o závodních a revírních radách při hornictví;
3. zákon, jímž se ustanovují hornické soudy rozhodčí.
Tyto tři zákony tvoří organický celek a jsou první etapou v soustavném postupu socialisace uhelné těžby v republice Československé. Zásady, na nichž byly tyto zákony sdělány, vyšly z kompromisu, jehož bylo docíleno na poradách zástupců majitelů dolů a dělnických odborových organisací. V zákonodárství republiky Československé se tu poprvé objevuje právní norma o podílu zaměstnanců na čistém zisku podniku. Národní shromáždění republiky Československé přistoupilo k provedení tohoto zákona v přesvědčení, že periodickým informováním zaměstnanců v podnikových radách o stavu závodu, o jeho hospodářských a finančních výsledcích ozdraví se vzájemné vztahy mezi správou podniku a zaměstnanci, odstraní se nedůvěra, povstávající z neznalosti skutečného stavu věci a vším tím, zejména pak podílem na čistém zisku zvýší se u zaměstnanců chuť k práci, pozvedne výkonnost a prosperitu podniku a položí pevný fundament zdravého rozvoje všeho národního hospodářství.
Resoluce o podílu na zisku.
1. Konference doporučuje zavésti podíl dělnictva na zisku stejně jako jiná zřízení, směřující k spolupráci kapitálu a práce.
2. V účasti na zisku nemá býti spatřována štědrost zaměstnavatelstva vůči zaměstnanci a nemá býti nikomu vnucována.
3. Konference je toho názoru, že podíl na zisku je žádoucí, jen je-li svobodně přijímán pracujícím personálem.
III. Dopravnictví.
Z oboru dopravnictví předloženy byly konferenci dvě otázky:
a) doprava po železnicích a vodních cestách s přímými nákladními listy,
b) mezinárodní cesty po řekách mezinárodních vzhledem k průplavům, které mají zjednati k nim přístup.
Po některých dodatcích československého delegáta k návrhům hlavního zpravodaje de Leenera přijaty byly tyto resoluce:
Resoluce o dopravě po železnicích a vodních cestách.
Mezinárodní parlamentární konference obchodní vyslovuje přání, aby smíšené tarify pro přímou dopravu železniční a vodní byly rozšířeny ve stycích mezinárodních. Za tím účelem doporučuje železničním správám a plavebním podnikům námořním i vnitrozemským, aby mezi sebou sjednaly úmluvy v tomto smyslu a stanovily smíšené tarify v hlavních směrech dopravních vhodných pro lodní dopravu.
Vybízí súčastněné vlády, aby podporovaly tyto podněty.
K témuž účelu konference stanoví, aby na program příští schůze položena byla otázka unifikace práva, řídícího smlouvu dopravní, a otázka zjednodušení formalit správních, zejména celních.
Resoluce o mezinárodních cestách po řekách mezinárodních vzhledem k průplavům, které mají zjednati k nim přístup.
Mezinárodní parlamentární konference obchodní vyslovuje přání:
Určité veliké dráhy pozemní neb mořské a určité přístavy mají býti účastny mezinárodního statutu, jenž by zaručoval zájmům této dopravy právo svobodného jednání a jakési suverenity, která by měla vrch nad suverénními právy místními.,
Budiž jmenována komise která by stanovila, které jsou to cesty a trhy, jež by byly účastny těchto svobod, aniž by bylo prejudikováno rozhodnutím všeobecné konference dopravní a transitní konané v Barceloně pod záštitou Svazu národů.
Přihlížejíc dále k nutnosti, aby státům, nemajícím vůbec přístupu, aneb majícím nedostatečný přímý přístup k moři, zachovány byly v případu války hospodářské výhody, jichž požívají z mezinárodních cest vodních, parlamentární konference obchodní ustanovuje, aby studium této otázky bylo uloženo příštímu jejímu shromáždění.
Mezinárodní parlamentární konference obchodní vyslovuje přání, aby ve všech zemích súčastněných na obchodní dopravě přes území hranice v Africe, kde platí zvláštní statut smluvní pánve Konga, přijata byla úprava dopravy pozemní, říční neb námořní s podmínkami co nejpříznivějšími pro obchodní styky těchto zemí, aniž by tím bylo praejudikováno usnesení všeobecné konference dopravní a transitní, konané v Barceloně pod záštitou Svazu národů.
IV. Zjednodušení celních formalit.
Otázka tato byla už studována experty všech států na konferenci, provisorního komité, svolaného v říjnu 1920 do Paříže na podnět Svazu národů. Tehdy konference vyslovila tato přání:
1. Aby byl vytvořen jednotný typ pasů mezinárodních, které by byly vydávány buď pro jednotlivou cestu nebo pro období dvou let.
2. Aby platnost visa na pasu trvala tak dlouho jako pas, anebo alespoň jeden rok.
3. Aby visa průchodní byla vydána okamžitě při průkazu visem země určení.
4. Aby velká zavazadla průchodní nebyla podrobována při průvozu žádné celní prohlídce.
5. Aby byl vydán cestujícím v zemích, kde existuje zákaz vývozu větších obnosů, průkazní list na obnos, který má cestující s sebou, a kterým se musí vykázati při opouštění státu, aniž by byl nucen zanechávati část svých peněz.
6. Aby i země, mající na tom interes, učinily prostřednictvím Svazu národů výměnu názorů technických tím způsobem, aby usnadnily rozšíření přímých cest.
Původní projekty pro konferenci obchodní vypracoval sir Stanley Johnson a porady o resolucích byly přijaty jednohlasně po krátké debatě.
Resoluce o zjednodušení celních formalit:
Mezinárodní parlamentární konference obchodní:
1. potvrzuje a podporuje doporučení prozatímního komité komunikačního a průvozního, svolaného Svazem národů a shromážděného v Paříži v říjnu 1920 v tom, pokud tato doporučení se vztahují na pasy, průchodní visa, zapsaná zavazadla, certifikáty na fondy a valuty v majetku cestujících a vydávání přímých lístků;
2. k tomu připojuje a prohlašuje interesovaným vládám, že již přišla vhodná doba, aby se všeobecně přijal postupný návrat k zvyklostem předválečným, pokud se vztahovaly na pasy a celní prohlídku jednotlivých cestujících v zájmu obchodu a mezinárodních styků;
3. konečně žádá od těchto vlád, aby podporovaly bezprostřední normy, mající za účel zavedení jednotné prohlídky celní na hranicích anebo v sousedství jejich, pasportů a osobních zavazadel cestujících, opouštějících území těchto států a vstupujících na území státu sousedního. Tato prohlídka má se díti formou, která by vyhovovala oběma státům na ni súčastněným.
V. Obchodní úmluvy a smlouvy.
Referent dr Radziszewski předložil konferenci resoluci, jíž předeslal úvahu o nutnosti zvýšiti produkci. Až na některé výjimky postrádáme obchodních smluv. Byly by však také bezúčelné, kdyby se státy nerozhodly dotknouti se i celních tarifů a kdyby chtěly zakládati mezinárodní obchod výhradně na zásadách autonomních. Referent připouští, že nás válka od politiky volného obchodu vzdálila; celní tarify budou hráti úlohu jednak v dovozu a vývozu, jednak v transitu; autonomní tarify by však byly negací vzájemné součinnosti mezi státy. Jednotný generální typ úmluv odůvodňuje referent tím, že jest důležito, aby byly jasny podmínky, v nichž se má pohybovati mezinárodní obchod a průmysl; registrací obchodních smluv v Mezinárodním Ústavu bylo by lze čelili neurčitostem v jejich redakci. Proti zásadě nejvyšších výhod uplatňuje se výtka, že klausule tato znemožňuje individualisaci obchodních a průmyslových vztahů. Často se poukazuje na to, že zásada, podle níž se dostává každému smluvnímu státu automaticky všech těch výhod, za něž jiný stát skytá cenné kompensace, je nejenom nespravedlivá, ale také škodlivá, poněvadž pak mnohé státy ukládají si zdrženlivost v povolování výhod, aby nebyly nuceny přiznati je také všem ostatním. Naproti těmto výtkám referent zdůrazňuje, že zásada nejvyšších výhod státům silným neškodí, slabým jest prospěšnou a vesměs přispívá ke stabilisaci obchodních styků. Politika obchodních úmluv předpokládá do jisté míry rozumný protekcionism. Referent doporučuje omeziti jej na články, jichž výroba se v dotyčné zemi skutečně může vyvinouti, ale staví se rozhodně proti exportním premiím, zejména v případech, kdy domácí výroba nestačí domácí spotřebě.
V debatě o resoluci, jejíž základním tonem je výzva, aby státy usilovaly o přechod k mírovému hospodářství ve formě pravidelných obchodních smluv, promluvil československý delegát o smlouvách, které československá vláda již uzavřela anebo aspoň plně připravila. Československá republika nespokojila se se zásadou resoluce jenom v theorii, ale provedla a provádí ji v celé praxi své zahraniční politiky, ježto již uzavřela obchodní smlouvy a konvence s většinou evropských států a s ostatními je připravuje. Československo pokládá si za povinnost učiniti vše, co může přispěti k zajištění normálního hospodářského života také ve stycích mezinárodních. Máme za to, že v úpravě mezinárodních styků obchodních jest hlavní a nevyhnutelná záruka nového mezistátního systemu a také první záruka míru, zejména ve střední a jihovýchodní Evropě, kde tak mnohé státy ještě nepřekonaly krise vnitřní a zahraniční politiky. Československo překonává poválečné krise všeho druhu s pozoruhodným úsilím; konsolidaci, jíž získáváme doma, chceme přenášeti také na své sousedy. Z těchto důvodů budujeme ve střední a jihovýchodní Evropě na základě obchodních smluv jakýsi druh mezinárodní organisace, ovšem potud, pokud taková organisace je slučitelna s naprosto hospodářskou i politickou neodvislostí dotyčných států. Toto naše úsilí, jež se setkává se zdarem, je pro náš stát, jenž prožívá teprve třetí rok své samostatnosti, důkazem politické a hospodářské životaschopnosti a zajisté také plně ospravedlňuje důvěru našich spojenců a přátel.
Resoluce o obchodních smlouvách a úmluvách:
Mezinárodní parlamentární konference obchodní doporučuje vládám:
1. Aby co nejdříve vyšly z nynějšího stavu, kde není obchodních smluv ani obchodních úmluv, a aby je znovu uzavřely;
2. aby se v obchodních úmluvách vyhýbaly dvojsmyslným textům, které by mohly býti vykládány nepravým způsobem. Žádná dodatečná tajná dohoda nemá býti připuštěna;
3. nechť uzavřené obchodní úmluvy jsou registrovány v Mezinárodním Ústavu obchodním;
4. tento ústav nechť vypracuje typ obchodní úmluvy, který bude doporučen státům;
5. ať klausule národa s největšími výhodami je dodržována mezi národy spojeneckými;
6. doporučuje se, aby byly potlačeny všecky tajné i známé exportní premie;
7. bdíti co nejvíce, aby fiskální tarify nepřetěžovaly produktů nezbytné spotřeby a obzvláště surovin;
8. dovolovati v míře nejširší cizím kapitálům zakládati závody a podniky na základě koncesí s výhradou, že zachovávány budou zákony a předpisy, které existují nebo existovati budou v zemi, kde tyto kapitály pracují.
VI. Vyšší obchodní školství.
K bodu o vyšším obchodním školství přijata byla resoluce, aby toto školství bylo zintensivněno, což je nevyhnutelná podmínka hospodářské expanse a aby se všeobecně na diplomatickém a konsulárním personálu žádalo vyšší vzdělání obchodní, aby se pak lépe uplatnil v mezinárodní hospodářské politice.
Portugalsko přijalo Mezinárodní parlamentární konferenci obchodní s největší péčí. Připadla sice na dny vážné politické krise v Portugalsku a kongresisté přijeli do Lisabonu právě ve chvíli změny celého kabinetu, ale události tyto nijak rušivě nepůsobily na průběh konference. President Portugalské republiky Antonie José de Almeida přivítal delegáty v národním paláci belémském a byl přítomen v zahajovacím i závěrečném zasedání kongresu. Předsedou sjezdu zvolen byla řídil jej nový zahraniční ministr portugalský Josao Carlos de Mello Barreto.
Vedle meritorního jednání konferenčního předneseny byly i politické řeči na diners a při podobných příležitostech, kde předsedové jednotlivých delegací hleděli s hlediska svých států upozorniti na ten či onen problém. Je přirozeno, že československý delegát zdůraznil politický a národohospodářský význam republiky Československé.
V generální radě učiněn byl návrh, aby roku 1922 byla konference v Italii, buď v Římě nebo v Benátkách. Definitivně bude o tom rozhodnuto v říjnu ve schůzi generální rady v Bruselu, kdež stanoven budě program příští, osmé Mezinárodní parlamentární konference obchodní.
Předkládaje tuto zprávu senátu, navrhuje podepsaný delegát:
1. Zpráva o VIl. Mezinárodní parlamentární konferenci obchodní béře se na vědomí.
2. Resoluce přijaté na této konferenci doporučují se parlamentu i vládě, aby se jimi řídily.
V Praze, dne 29. března 1922.
Dr Fr. Soukup v. r.
Zpráva výboru technicko-dopravního.
Za účasti 14ti jmenovaných států pokračovalo se v parlamentárních konferencích obchodních, jež započaly roku 1914; aby tím docílilo se soustředění zástupců parlamentů a přikročilo se pak k nutné unifikaci zákonů, nařízení a předpisů obchodních, pokud se týče ovšem obchodu mezinárodního.
Hlavními předměty jednáni této konference byly:
1. Měna (oběh papírových peněz).
2. Podíl dělnictva na čistém zisku.
3. Doprava po železnicích a vodních cestách s přímými nákladními listy; mezinárodní cesty po řekách mezinárodních se zřetelem k průplavům.
4. Zjednodušení celních formalit.
5. Obchodní smlouvy.
6. Vyšší obchodní školství.
Projednáváním všech těchto složitých, na mnoze i velmi ožehavých otázek jehož se činně zúčastnili všichni naši parlamentní zástupci, dospělo se ke společným usnesením ve formě resolucí, které parlamentům zúčastněných států vyslovují a doporučují určité směrnice a zásady, k nimž při sdělávání svrchu řečených zákonů a nařízení by se měl vzíti náležitý zřetel.
Dále byl v generální radě učiněn návrh, aby v roce 1922 byla konference v Italii, buď v Římě nebo v Benátkách.
Definitivní rozhodnutí o tom bude učiněno v Bruselu, kdež stanoven bude také program pro VIII. konferenci.
Senátní výbor technicko-dopravní pojednav o těchto zajímavých a důležitých popudech konference lisabonské navrhuje slavnému senátu:
1. Zpráva o VII. mezinárodní parlamentární konferenci obchodní bere se na vědomí.
2. Resoluce přijaté na této konferenci doporučují se parlamentu i vládě, aby se k nim bral náležitý zřetel.
V Praze, dne 9. května 1922.
Albrecht Friedrich v. r.,
předseda.
Emanuel B. Trčka v. r.,
zpravodaj.
Výbor živnostensko-obchodní navrhuje, aby předložená zpráva byla vzata na vědomí.
V Praze, dne 24. dubna 1922.
Dr Ant. Cyr. Stojan v. r., předseda.
Dr O. Přikryl v. r., zpravodaj.
Výbor rozpočtový připojuje se k návrhu výboru technicko-dopravního.
V Praze, dne 9. května 1922.
Ferd. Jirásek v. r.,
předseda.
Dr V. Fáček v. r.,
zpravodaj.